Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Vítám vás u dalšího rozhovoru. Tentokrát je s literárním autorem a čerstvým překladatelem známým pod přezdívkou Quint-t-W. Před nějakou dobou psal ale pak přestal. Dnes zjistíme, co za tím bylo a kam směřovali jeho kroky dál.

Vítám tě u tohoto rozhovoru. Povíš nám úvodem něco ke své přezdívce? Jak vznikla a co znamená?

Vznik mé přezdívky se datuje do let 2003-04 a její původní inspiraci nevím. Pár let se pak vyvíjela. Myslím si, že "Quint" jsem si podvědomě vypůjčil ze hry Neverwinter Nights, kde se tak jmenovalo jedno NPC, kterému šplouchalo na maják. Protože to je i relativně obyčejné anglické jméno, připojil jsem si pro odlišení přízvisko 't. W.', kterému jsem asi o rok později dovymyslel význam "the Wanderer" (tulák). Vhodnější slovo na W mě dodnes nenapadlo a už bych asi neměnil, dost mi přirostla k srdci.

A jak ses dostal k seriálu? My little pony má hromadu fanošků a různých ucest k jejich srdcím. Jak oslovilo tebe?

Z dětských let si pamatuji, že nějaké staré generace jsem sledoval ještě v předškolním věku a mohlo mě to trochu ovlivnit. K FiM jako takovému jsem se pak dostal přes furries. Na furry stránce Furaffinity (něco jako DeviantArt) doteď vedu své obrázkové galerie. Samozřejmě jsem na ni sledoval i oblíbené kreslíře. Od asi ledna 2011 někteří z nich začali k MLP kreslit fanart. V té době jsem to považoval za další mem, který brzy odezní. Stejně mě to ale čím dál víc začalo přitahovat, až došlo v dubnu 2011 ke zlomovému bodu - dozvěděl jsem se, že existuje poník, který připomíná Doktora - a shlédl jsem, co v té době už bylo odvysíláno. O půl roku později jsem se zase lurokváním na stránce furry.cz dozvěděl o vzniku tohoto fóra a už se to tak nějak veze doteď.

A co tě přimělo na toto téma začít psát? Kdysi dávno jsi také napsal několik povídek.

Stručně řečeno, baví mě dělat cokoliv, co je nějak tvořivé. Jsou pouze činnosti, které mi jdou snadněji, mezi něž řadím kreslení. To je taková moje hlavní činnost. Ovšem, u některých nápadů, které jsem dostal, se ukázalo, že na jejich vyjádření potřebuji víc prostoru a byl jsem líný je začít kreslit jako komiks, tudíž jsem přepnul z grafického editoru do textového. Tak vznikla má MLP prvotina.
Legrační je, že kreslit jsem začal (ještě v době před poníky) až potom, co jsem do šuplíku napsal asi dvacetikapitolový příběh, který vlastně nikam nevedl a přestal mě bavit.

Pak jsi ale přestal na dlouhou dobu psát, ale překládal jsi, pokud vím. Povíš nám něco k této části své tvorby? Jak ses k překládání dostal?

Opět, před poníky, mě uchvátil sci-fi webkomiks Freefall a na něm jsem, dalo by se říct, dost věcí nacvičil. Doteď běží a doteď ho překládám. K MLP jsem zatím přeložil jen jednu (teď vlastně už dvě) povídku, a sice A Canterlot Birth na požádání od Deeter Spirita. Tak trochu omylem, ve svém vlákně jsem tenkrát napsal, že na požádání něco přeložím, akorát jsem tím myslel něco z vlastní anglické tvorby. Ale nenechal jsem se tím odradit. Teď jsem zase začal, zase abych se ponořil do něčeho nového, procvičil si jazykové schopností a přiblížil zahraniční autory, o kterých si myslím, že jsou dobří.

Píšeš tedy své povídky anglicky. Prezentuješ je někde? O čem jsou, na co se čtenář může těšit?

Do angličtiny jsem přeložil a rozšířil svou prvotinu Pacientka z místnosti 3, a přímo anglicky pak píšu episodické příběhy The Lyruminati, kde hlavní roli hraje konspirační teoretička Lyra. Osobně je považuju za komedie hraničící s absurdnem, ale nejsem literární teoretik, abych to mohl říct jistě. Oboje se dají dohledat na Fimfiction, kde píšu pod pseudonymem Silly Words.

Jaké tam máš ohlasy? Je to rozdíl oproti českému fóru?

Na fóru se ze začátku pár čtenářů našlo, a vyjadřovali se docela kladně. Na Fimfiction mám jednoho čtenáře, který mě právě popostrčil k tomu, abych se ke psaní vrátil, a pak několik, kteří si povídku přidali do oblíbených. Celkově se ale nedá mluvit o velkých počtech. O to víc si jich všímám a jsem za ně vděčný.

To je zajímavé. Vidíš nějaký rozdíl mezi zahraniční fan tvorbou a českou scénou?

Zahraniční, řekl bych, má prostě větší základnu - anglicky se domluví i ve spoustě zemí, kde angličtina není úřední jazyk - takže se pak zdá, že je i víc uživatelů, kteří se vyjadřují, hodnotí apod., i když by to poměrně k celku vycházelo nastejno. Další věc, která mě napadá (a to je možná zkreslený dojem, podle toho, co vyhledávám), v české tvorbě je víc kratších příběhů než těch delších.

Anglické příběhy jsou bezesporu delší. S tím musím jen souhlasit. Myslíš si, že délka příběhu rozhoduje o tom, zda příběh bude oblíbený nebo ne?

Neřekl bych. I když je dost možné, že některé delší příběhy můžou nové čtenáře vystrašit. Někdo uvidí třeba délku přes 70 000 slov, vytřeští oči a raději hledá dál. Pokud ale je příběh dobrý, tak se určitě skrz nějaká doporučení rozšíří.

Všiml jsem si, že před nedávnem jsi měl ještě literární téma v archivu, jak se tam dostalo? Na vlastní žádost nebo nějak jinak?

O zamykání jsem nežádal, je možné, že se chytilo do sítě nějakých čistek nebo systémovou chybou. Sám jsem o tom, že je v archivu, věděl už dlouhou dobu, ale neměl jsem nic, čím bych ho chtěl oživit, tak jsem ho tam nechal.

Co myslíš, ovlivnila čtvrtá sezona i literární tvorbu? A povíš nám při tom, i jak ovlivnila tebe?

Každá nová sezóna přináší spoustu myšlenek, postav, prostředí, memů, situací atd. Takže otevírá nové možnosti, na které lze navázat. Osobně jsem pár inspirací dostal, i když si ještě nejsem jistý, jestli je využiji ve psaní a jak.

Co považuješ za svůj největší úspěch a co za neúspěch?

Za největší úspěch bych považoval jednu stále trvající věc, a raději nebudu říkat jakou, abych ji nezakřiknul. Za neúspěch... nejspíš to, že jsem se stále nedokázal úplně poučit ze situací, kdy si navymýšlím hodně činností, na které následně skoro nemám čas.

Hehe, tohle je opravdu neúspěch, se kterým se ale potýká hodně lidí. Já s tím mám někdy také dost problémů. A co bys nám pověděl o sobě? Oblíbené záliby? Jídlo? Nebo hudba? Jsi zadaný či volný?

Jak jsem zmiňoval, baví mě tvořit. Jednou bych se rád naučil Irsky. Mám rád masité pokrmy s výjimkou ryb, pórek, mák, peprmintky a tmavé čokolády s kousky kakaových bobů. Hudebně je to těžké, ale z větší části se to dá shrnout pod nálepky Celtic cokoliv, Irish punk a rychlejší instrumentálky, ve kterých převažuje "normální" melodie nad basy. A jsem stejně svobodný jako posledních 27 let.

Celtic mám poměrně také rád, i když se v něm nevyznám. Protože už budeme na konci, vzkážeš něco čtenářům tohoto rozhovoru a případným fanouškům tvé vlastní i překladatelské tvorby?

Budu rád, když se čtenáři mých výtvorů budou bavit, i když se nebudou vyjadřovat. Samozřejmě nějaké to slůvko neuškodí

Myslím, že po tomhle touží každý autor. Ale teď už ohlašuji konec a tímto se s tebou loučím. Těší mě, že jsem tě mohl poznat.

Děkuji za příležitost, rád jsem si popovídal.