11.08.2014, 16:11
článek "ANTROPICKÝ PRINCIP aneb KOSMICKÝ BŮH":
Tento text z webu AstroNuklFyzika je dost obsáhlý, a nevěnuje se přímo jen kosmologii, ale vzhledem k tomu, že tady už bylo pár vláken týkajících se náboženství, možná by stálo si ho přečíst. O to méně budu dělat výpisky, protože to s naším tématem moc nesouvisí (ale přišel mi dost zajímavý).
Čím víc takových článků člověk pročte, tím víc se do popředí dostává jistá nevýhoda s tím související. Většina vědocko populárně naučných pořadů v televizi se tím stává docela nudnou a nezajímavou
Tento text z webu AstroNuklFyzika je dost obsáhlý, a nevěnuje se přímo jen kosmologii, ale vzhledem k tomu, že tady už bylo pár vláken týkajících se náboženství, možná by stálo si ho přečíst. O to méně budu dělat výpisky, protože to s naším tématem moc nesouvisí (ale přišel mi dost zajímavý).
Otázka stvoření inteligentního života záměrně. Ano, lidské DNA může být vytvořeno uměle. To nelze vyloučit. Ale i tak život prostě musí vzniknout sám o sobě náhodnou mutací minimálně jednou. Kdo by nás pak teda podle těch spekulantů měl stvořit?
Osobně bych problém "záhady", proč je vesmír naladěný zrovna tak, jak je, jednoduše neřešil, protože jde prostě o náhodu. Stejně jako když vzniká život mutací DNA, kdy se prostě náhodně něco zkouší, a výsledek není předem dán (také byste se mohli ptát, proč zrovna na Zemi vládne člověk a co za plán za tím stojí - jednoduše se to poslední miliardu let tak míchalo, až vzniklo tohle - pokud se nad tím zamyslíte, "člověk" rozhodně není nejdokonalejší možné seskupení živé hmoty, které lze sestavit - chybí nám i jinde v přírodě naprosto běžné mechanismy, jako je vnímání UV, nehledě na možnost žít v toxickém či žhavém prostředí). Velkých třesků mohlo být několik (desítek, miliard), a my prostě žijeme v tom, kde podmínky umožnily vznik života. Může existovat několik dalších, které se třeba zrovna teď hroutí do sebe.
"Kdyby" nehraje roli. Je jedno, jak výjimečně malou šanci dáte vesmíru, že vznikne tak a tak, a že na planetě vznikne život a zrovna inteligentní. Nemá to význam, protože se to prokazatelně již minimálně jednou stalo. Tudíž "šance" je ve skutečnosti rovna "jistotě". Kdyby nevznikl Měsíc, nebyl by život jak ho známe bla bla bla. Ale on vznikl.. Je milion proměnných, kde kdyby jen jedna neplatila, bylo by všechno jinak. Nehledě na nutnost planety zamrznout. A přesto všechno vyšlo.
Jednou z teorií je, že prostor = vakuum, které je defakto nekonečné (možná tvořeno onou temnou energií), a sem tam v něm vznikne velký třesk nějakou fluktulací. To by ale nějak muselo platit, že by temná energie nebo něco mezi ní muselo prakticky naráz nashromáždit energii na jedno místo prostoru. Co se ale stane, když se hranice těchto vesmírů setkají (za předpokladu, že jsou ve stejném prostoru a času).
Neustále se počítá s víc než 3 prostorými a 1 časovou dimenzí. Jak by mohl fungovat vesmír se 2 časovými dimenzemi? Čas neexistuje, lidi. A k čemu by vesmíru byly 4 rozměry? Jak by to asi vypadalo? Je to stejné, jako kdyby měl člověk 3 oči (jedno vzadu). Teoreticky tomu nic nebrání, a mělo by to alespoň evoluční význam, tak proč to nefunguje? (protože by to byla mega zátěž na mozek).
Kapitola věnovaná vzniku života je bohužel z mého pohledu "plná" menších chyb. Zdroj energie nemusí být vždy nutně hvězda (dokonce i Pluto daleko od Slunce může být teplé díky rozpadu radiaktivních prvků). Teoreticky mohou existovat planety (nebo i měsíce, tím pádem ani materiální nosič života nerovná se nutně "planeta"), které udržují život (byť v nejlepším případě na úrovni slepých ryb a primitivních korýšů - ovšem pokud je ona planeta "sirotek", má prakticky celou historii vesmíru na evoluci života a neskončí jen proto, že nějaká její hvězda promrhala palivo). Což je tam zmíněno jako poznámka.
Hmotnost hvězdy - právě nejideálnější po oranžové hvězdě je červený trpaslík. Je klidný, a existuje desítky miliard let. Pokud má nějakou planetu, má mnohem lepší podmínky pro život než naše Země. Byť to nebude možná tak rozmanitý život, jaký známe my (k čemu je ale rozmanitost, když 99% druhů už vyhynulo právě v důsledku nestabilnosti naší celé soustavy).
Stabilní svítivost - Slunce je možná vhodné obecně pro život, ale pro civilizaci používající elektroniku je to přímo hrozba.
Oběžná dráha - i na planetě, která je v obyvatelné zóně jen chvíli (2x do roka například), může vzniknout život. Podobně i na Zemi je v určitých oblastech po určitou část roku docela mrtvo (například většina hmyzu na zimu v našich podmínkách umírá).
Hmotnost planety - příliš velká planeta je problém je živočichy s páteří (a pro případnou vesmírnou civilizaci, rovněž stavba mrakodrapů bude problém), ale zároveň poskytuje jistou ochranu proti asteroidům (průlet naší pidi 10 km atmosférou jistě není dobrá ochrana v porovnání například s Venuší).
Magnetické pole je důležité, ale nelze zcela vyloučit, že se bude životu dařit pod povrchem i bez něj, kde se udrží i tekutá voda. Nějaké to slabé záření přežije většina organismů na naší planetě, byť i v místě jaderné katastrofy (je pravda, že proti našim atomovkám nebo jaderným elektrárnám je ale sluneční vítr trochu silnější kalibr).
Život samozřejmě může existovat i na jiné bázi než uhlík-voda-kyslík, byť nemusí dosahovat takové rozmanitosti (ale může být zase odolnější proti podmínkám, kde bychom nepřežili my - ne nadarmo platí, že čím složitější organismus, tím menší šance na přežití při změně podmínek - máte příliš mnoho proměnných, které musíte změnit).
Předpokládám, že snad už většina lidstva nevěřím tomu, že by Zemi a život stvořil Bůh a je že stará jen pár tisíc let (ostatně to vyloučili už před mnoha lety prostí lidé jen pozorováním eroze kamenů za pomoci vody).
Stejně, vezměte si, kolik asi muselo být v původním vesmíru (po vzniku) vodíku, když hvězdy, které z něj vytvářely těžké prvky (jako třeba železo, které se tvoří většinou skoro poslední) přeměňují jen relativně málo % na ty úplně nejtěžší prvky, a přesto okolo našeho Slunce obíhá celá eskadra šutrů ze železa a vody až do vzdálenosti 1 světelného roku! Skoro by se dalo až říct, že každá dost velká pevná planeta má materiál z jedné hvězdy - myšleno průměrem, ne hmotností (Země je relativně ještě malá).
Článek se zabývá také budoucností lidstva jako takového. Hlavně tu malou část o kapitalismu a socialismu by si někteří měli pročíst 3x.
Pak je tu část o náboženství, nicméně zajímavá velmi i z pohledu technického mozku
Jinak, já jsem plně příznivcem verze "Jsme jen tělo, 'duše' neexistuje". Mozek je svým způsobem počítač, pouze používá elektrochemické procesy v 3D mozku pro urychlení "výpočtů", přičemž pracuje se "symboly", zatímco naše počítače jsou zatím pouze 2D, elektrické a jen binární, a pracují s přesnými hodnotami 0 a 1. I tak ale pokud počítače mohou simulovat biologické jevy v přírodě nebo vesmír, mohou (s nesrovnatelně vyšším výkonem než mozek) napodobit i lidské myšlení (fór je v tom, že osobnost člověk se jednoduše změní "přepojením" neuronu, což musí počítač simulovat složitými IFJMP instrukcemi, a jak známo, každé větvení programu je pohroma pro výkon).
Mimochodem, i ve světě vědy je podle definice v tomto článku velké místo pro náboženství ve formě poznání. Temná energie je jednou z těchto oblastí
Autor nazval článek "přednáškou". Jenom přečíst ho mi zabralo několik hodin (obecně čtení je mnohem rychlejší než poslech přednesu). S tím by asi na BronyConech nepochodil, nicméně mě si teda získal dostatečně! Pochází ale z roku 1987, tudíž některé věci asi budou dost zastaralé (ale jako celkem podle mne stále platné).
Doplněny byly poznámky o superstrunách, atd. Pokud jste nepochopili wiki, toto rozhodně doporučuji.
Ad Subjektivní pohled: ona děsivá je i myšlenka, že i oni ostatní lidé jsou vlastně jen výplodem naší mysli. Jinými slovy: vy vlastně ani neexistujete, já si myslím, že píšu na net, a přitom si i sám odpovídám
Dále se tu popisují jednotlivá náboženství. Asi ne náhodou jsou ta západní až poslední (či spíše chybí).
Zajímavá část je ta o "nejlepším náboženstvím", ze které vyplývá, že i brony "hnutí" je svým způsobem buď náboženství nebo filozofický styl. A závěr článku by se klidně mohl Copypasta hodit k rabid bronies.
Ale to jsem už trochu odbočil od tématu (já se k těm černým dírám snad nikdy nedostanu
).
Osobně bych problém "záhady", proč je vesmír naladěný zrovna tak, jak je, jednoduše neřešil, protože jde prostě o náhodu. Stejně jako když vzniká život mutací DNA, kdy se prostě náhodně něco zkouší, a výsledek není předem dán (také byste se mohli ptát, proč zrovna na Zemi vládne člověk a co za plán za tím stojí - jednoduše se to poslední miliardu let tak míchalo, až vzniklo tohle - pokud se nad tím zamyslíte, "člověk" rozhodně není nejdokonalejší možné seskupení živé hmoty, které lze sestavit - chybí nám i jinde v přírodě naprosto běžné mechanismy, jako je vnímání UV, nehledě na možnost žít v toxickém či žhavém prostředí). Velkých třesků mohlo být několik (desítek, miliard), a my prostě žijeme v tom, kde podmínky umožnily vznik života. Může existovat několik dalších, které se třeba zrovna teď hroutí do sebe.
"Kdyby" nehraje roli. Je jedno, jak výjimečně malou šanci dáte vesmíru, že vznikne tak a tak, a že na planetě vznikne život a zrovna inteligentní. Nemá to význam, protože se to prokazatelně již minimálně jednou stalo. Tudíž "šance" je ve skutečnosti rovna "jistotě". Kdyby nevznikl Měsíc, nebyl by život jak ho známe bla bla bla. Ale on vznikl.. Je milion proměnných, kde kdyby jen jedna neplatila, bylo by všechno jinak. Nehledě na nutnost planety zamrznout. A přesto všechno vyšlo.
Jednou z teorií je, že prostor = vakuum, které je defakto nekonečné (možná tvořeno onou temnou energií), a sem tam v něm vznikne velký třesk nějakou fluktulací. To by ale nějak muselo platit, že by temná energie nebo něco mezi ní muselo prakticky naráz nashromáždit energii na jedno místo prostoru. Co se ale stane, když se hranice těchto vesmírů setkají (za předpokladu, že jsou ve stejném prostoru a času).
Neustále se počítá s víc než 3 prostorými a 1 časovou dimenzí. Jak by mohl fungovat vesmír se 2 časovými dimenzemi? Čas neexistuje, lidi. A k čemu by vesmíru byly 4 rozměry? Jak by to asi vypadalo? Je to stejné, jako kdyby měl člověk 3 oči (jedno vzadu). Teoreticky tomu nic nebrání, a mělo by to alespoň evoluční význam, tak proč to nefunguje? (protože by to byla mega zátěž na mozek).
Kapitola věnovaná vzniku života je bohužel z mého pohledu "plná" menších chyb. Zdroj energie nemusí být vždy nutně hvězda (dokonce i Pluto daleko od Slunce může být teplé díky rozpadu radiaktivních prvků). Teoreticky mohou existovat planety (nebo i měsíce, tím pádem ani materiální nosič života nerovná se nutně "planeta"), které udržují život (byť v nejlepším případě na úrovni slepých ryb a primitivních korýšů - ovšem pokud je ona planeta "sirotek", má prakticky celou historii vesmíru na evoluci života a neskončí jen proto, že nějaká její hvězda promrhala palivo). Což je tam zmíněno jako poznámka.
Hmotnost hvězdy - právě nejideálnější po oranžové hvězdě je červený trpaslík. Je klidný, a existuje desítky miliard let. Pokud má nějakou planetu, má mnohem lepší podmínky pro život než naše Země. Byť to nebude možná tak rozmanitý život, jaký známe my (k čemu je ale rozmanitost, když 99% druhů už vyhynulo právě v důsledku nestabilnosti naší celé soustavy).
Stabilní svítivost - Slunce je možná vhodné obecně pro život, ale pro civilizaci používající elektroniku je to přímo hrozba.
Oběžná dráha - i na planetě, která je v obyvatelné zóně jen chvíli (2x do roka například), může vzniknout život. Podobně i na Zemi je v určitých oblastech po určitou část roku docela mrtvo (například většina hmyzu na zimu v našich podmínkách umírá).
Hmotnost planety - příliš velká planeta je problém je živočichy s páteří (a pro případnou vesmírnou civilizaci, rovněž stavba mrakodrapů bude problém), ale zároveň poskytuje jistou ochranu proti asteroidům (průlet naší pidi 10 km atmosférou jistě není dobrá ochrana v porovnání například s Venuší).
Magnetické pole je důležité, ale nelze zcela vyloučit, že se bude životu dařit pod povrchem i bez něj, kde se udrží i tekutá voda. Nějaké to slabé záření přežije většina organismů na naší planetě, byť i v místě jaderné katastrofy (je pravda, že proti našim atomovkám nebo jaderným elektrárnám je ale sluneční vítr trochu silnější kalibr).
Život samozřejmě může existovat i na jiné bázi než uhlík-voda-kyslík, byť nemusí dosahovat takové rozmanitosti (ale může být zase odolnější proti podmínkám, kde bychom nepřežili my - ne nadarmo platí, že čím složitější organismus, tím menší šance na přežití při změně podmínek - máte příliš mnoho proměnných, které musíte změnit).
Předpokládám, že snad už většina lidstva nevěřím tomu, že by Zemi a život stvořil Bůh a je že stará jen pár tisíc let (ostatně to vyloučili už před mnoha lety prostí lidé jen pozorováním eroze kamenů za pomoci vody).
Stejně, vezměte si, kolik asi muselo být v původním vesmíru (po vzniku) vodíku, když hvězdy, které z něj vytvářely těžké prvky (jako třeba železo, které se tvoří většinou skoro poslední) přeměňují jen relativně málo % na ty úplně nejtěžší prvky, a přesto okolo našeho Slunce obíhá celá eskadra šutrů ze železa a vody až do vzdálenosti 1 světelného roku! Skoro by se dalo až říct, že každá dost velká pevná planeta má materiál z jedné hvězdy - myšleno průměrem, ne hmotností (Země je relativně ještě malá).
Článek se zabývá také budoucností lidstva jako takového. Hlavně tu malou část o kapitalismu a socialismu by si někteří měli pročíst 3x.
Pak je tu část o náboženství, nicméně zajímavá velmi i z pohledu technického mozku
Jinak, já jsem plně příznivcem verze "Jsme jen tělo, 'duše' neexistuje". Mozek je svým způsobem počítač, pouze používá elektrochemické procesy v 3D mozku pro urychlení "výpočtů", přičemž pracuje se "symboly", zatímco naše počítače jsou zatím pouze 2D, elektrické a jen binární, a pracují s přesnými hodnotami 0 a 1. I tak ale pokud počítače mohou simulovat biologické jevy v přírodě nebo vesmír, mohou (s nesrovnatelně vyšším výkonem než mozek) napodobit i lidské myšlení (fór je v tom, že osobnost člověk se jednoduše změní "přepojením" neuronu, což musí počítač simulovat složitými IFJMP instrukcemi, a jak známo, každé větvení programu je pohroma pro výkon).Mimochodem, i ve světě vědy je podle definice v tomto článku velké místo pro náboženství ve formě poznání. Temná energie je jednou z těchto oblastí
Autor nazval článek "přednáškou". Jenom přečíst ho mi zabralo několik hodin (obecně čtení je mnohem rychlejší než poslech přednesu). S tím by asi na BronyConech nepochodil, nicméně mě si teda získal dostatečně! Pochází ale z roku 1987, tudíž některé věci asi budou dost zastaralé (ale jako celkem podle mne stále platné).
Doplněny byly poznámky o superstrunách, atd. Pokud jste nepochopili wiki, toto rozhodně doporučuji.
Ad Subjektivní pohled: ona děsivá je i myšlenka, že i oni ostatní lidé jsou vlastně jen výplodem naší mysli. Jinými slovy: vy vlastně ani neexistujete, já si myslím, že píšu na net, a přitom si i sám odpovídám
Dále se tu popisují jednotlivá náboženství. Asi ne náhodou jsou ta západní až poslední (či spíše chybí).
Zajímavá část je ta o "nejlepším náboženstvím", ze které vyplývá, že i brony "hnutí" je svým způsobem buď náboženství nebo filozofický styl. A závěr článku by se klidně mohl Copypasta hodit k rabid bronies.
Ale to jsem už trochu odbočil od tématu (já se k těm černým dírám snad nikdy nedostanu
).Čím víc takových článků člověk pročte, tím víc se do popředí dostává jistá nevýhoda s tím související. Většina vědocko populárně naučných pořadů v televizi se tím stává docela nudnou a nezajímavou