27.11.2014, 18:25
Padl na zem do studené vody, až bláto potřísnilo modré roucho velekněze. Veškerá důstojnost zmizela a rozpadla se pod tíhou božích očí. Socha jeho pána se nad ním tyčila s hrozivou naléhavostí a připomínala mu, čeho musel docílit – musel utišit hněv druhého nejnestálejšího z věčných bohů.
„Prosím, můj pane, vyslyš svého oddaného služebníka…“
Slova ztěžka plynula přes promodralé rty roztřesené zimou. Zasvětil mu celý svůj život, proto s každým dalším vyslovením věděl, že jeho prosby budou němé. Jeho pán nevyslyšel jiné, nedopřeje sluchu ani jemu, nejoddanějšímu z oddaných.
„Prosím, můj pane. Utiš svůj hněv a stáhni své vody zpět.“
Prosím.
„Prosím, můj pane, vyslyš svého oddaného služebníka…“
Slova ztěžka plynula přes promodralé rty roztřesené zimou. Zasvětil mu celý svůj život, proto s každým dalším vyslovením věděl, že jeho prosby budou němé. Jeho pán nevyslyšel jiné, nedopřeje sluchu ani jemu, nejoddanějšímu z oddaných.
„Prosím, můj pane. Utiš svůj hněv a stáhni své vody zpět.“
Prosím.