Drabble pro každý den

[Cwossie]

K dnešnímu tématu:

Zprávě v televizi jsem nerozuměla. Ale všichni najednou zvážněli.
„Teino,“ obrátil se ke mně Jonas, „Ari a Elisa měli autonehodu. A… Ari nepřežil převoz do nemocnice.“
Pustila jsem ruku Jonasova bratra a vyběhla z restaurace. Zastavila jsem se až u vody. Ztěžka jsem oddechovala.
Hejno motýlů tiše dovádělo ve vysoké trávě. Jejich bezstarostnost mi připadala nepatřičná. Bez většího přemýšlení jsem popadla oblázek a hodila ho mezi ně.
„Táhněte!“ zakřičela jsem, zatímco se rozletěli.
Uronila jsem slzu. Nepatřila ani tak otci, kterého jsem neměla šanci poznat. Oplakávala jsem skutečnost, že už žádná další šance nepřijde. Poslední šance mít ještě nějakou rodinu.

A včerejší... i když vlastně i časově by měly jít za sebou naopak.

Konečně vlastní postel!
Teina se usadila vedle mě. Povídaly jsme si, když najednou pravila: „Mami, nic mi do toho není, ale vlastně jsem si uvědomila… anebo ne.“
„Ale já tě poslouchám,“ odvětila jsem.
„Jen mi došlo, že jsem tě nikdy neviděla s chlapem, nebo třeba jít na rande.“
„A taky neuvidíš,“ vzdychla jsem, „ne že bych v tomhle stavu ještě někam šla.“
Vzala mě za ruku. „Takhle nesmíš uvažovat. Léčba skončila, dáš se do pořádku, třeba pak změníš názor.“
„Nezměním. Ani tvého otce jsem nechtěla. Nepřitahoval mě.“
„Proč ne?“ podivila se.
Nemělo cenu jí lhát: „Mě totiž muži nepřitahují vůbec.“