11.12.2014, 23:00
Smutná básnička o lásce, doufám že se bude líbit 
Pryč
Pryč
Pryč plynou mraky,
a já půjdu taky,
můj čas zde vypršel,
přemýšlím, že bych přes řeku na druhý břeh přešel,
zde jsem své štěstí nenašel.
Jak přál bych si zas kopyto v kopytu s tebou se držet,
po tajemných lesech spolu bez strachu běžet,
pod modravým vodopádem v náručí ti ležet.
Úžasné to byly okamžiky,
teď duše bolí,
zbyly jen z vzpomínek mžiky.
Stále vidím tvé nádherní oči,
Přestože tu nejsi,
můj svět se kolem nich točí,
když večer usínám,
nic jiného nevnímám,
stále na tvou tvář vzpomínám.
Vydal se na cestu skrze potoky,
po celé Equestrii vedou moje kroky,
jdu chvíli,
zdá se to jako roky.
Skrz hluboká údolí a přes vrcholy hor,
nahlédl i do nebezpečných medvědích nor,
přelezl přes jižní ochranný val,
nikdy nezastavím,
sic pohání mne žal.
Nevyřčený tichý slib,
dokud nedosáhnu cíle,
nenajdu vnitřní klid.
Usmíváš se nahoře z oblohy,
dokonalá tvář,
jak dle předlohy,
najednou vím, že jednám správně,
dojdu za tebou až k nebeské bráně.
a já půjdu taky,
můj čas zde vypršel,
přemýšlím, že bych přes řeku na druhý břeh přešel,
zde jsem své štěstí nenašel.
Jak přál bych si zas kopyto v kopytu s tebou se držet,
po tajemných lesech spolu bez strachu běžet,
pod modravým vodopádem v náručí ti ležet.
Úžasné to byly okamžiky,
teď duše bolí,
zbyly jen z vzpomínek mžiky.
Stále vidím tvé nádherní oči,
Přestože tu nejsi,
můj svět se kolem nich točí,
když večer usínám,
nic jiného nevnímám,
stále na tvou tvář vzpomínám.
Vydal se na cestu skrze potoky,
po celé Equestrii vedou moje kroky,
jdu chvíli,
zdá se to jako roky.
Skrz hluboká údolí a přes vrcholy hor,
nahlédl i do nebezpečných medvědích nor,
přelezl přes jižní ochranný val,
nikdy nezastavím,
sic pohání mne žal.
Nevyřčený tichý slib,
dokud nedosáhnu cíle,
nenajdu vnitřní klid.
Usmíváš se nahoře z oblohy,
dokonalá tvář,
jak dle předlohy,
najednou vím, že jednám správně,
dojdu za tebou až k nebeské bráně.