Mými žilami proudí vztek,
zase se ve mně vaří krev,
tentokrát už to přehnali,
když tě do kouta zahnali.
Zašli příliš daleko,
rány krvácí hluboko,
má pomsta stihne je,
než se někdo z nich naděje,
zaplatí za pocit beznaděje,
do svých vlastních pastí zapadnou,
už tě znovu nikdy nenapadnou.
Záviděli ti snad tvé štěstí ?
Světla v mých očích nic dobrého nevěstí,
nyní na břehu moře stojím
a svých démonů už se nebojím
stanou se nástrojem mé pomsty,
zaplatí ti, kdo svedli tě z cesty.
Možná zlámali tvé tělo,
srdce však tlouct nezapomnělo,
já pomůžu ti zase vstát,
zlomená křídla do pořádku dát.
Proč je všude tolik zášti,
zbývá pouze málo lásky,
není čas na hádky,
zapomeňme na staré pořádky.
Nechtěl jsem bojovat, ale musím,
i když se sám sobě hnusím,
udělat něco dobrého znovu zkusím.
Spravedlnost – co to je ?
dneska jí každý ignoruje,
musíme obrousit svoje zábrany,
problémy začít řešit sami.
Tak za tvé jméno zvedám meč,
všichni poníci na steč !
V každém z nás hoří plamen,
byť svým zjevem třeba klamem,
je jen nás, jestli se přítele zastanem,
chápu, každý se svého strachu bojí,
však za přátelství ten boj stojí.
