Občas se ptám proč dny jsou tak temné,
cítí to každý,
či chyba je ve mně ?
Přikláním se ke druhé možnosti spíše,
nejsem z těch co o naději píše.
Občas se pokusím usmát se na lidi,
bohužel přijde mi,
že snahu nevidí,
chvátají za problémy všedního dne,
neumíme odpočívat,
bledě na tom jsme.
Někteří říkají:,,Pojďme si udělat Equestrii na Zemi",
to není možné přátelé zdá se mi,
jako svět v podzemí je to utopie,
tolik špatných vlastností náš druh nezakryje.
Ve městě rodném připadám si jak cizinec,
,,Nejdeš pít s nimi" ?
Tak nejsi našinec !
Přeci i jinak dá se zabavit,
než se flaškou něčeho vybavit.
Člověk aby bál se tu vyjít z domu,
myslíš, že je tu bezpečno ?
Nevěř tomu.
Mám to tu rád,
ale někdy chci se ztratit,
nebudu za cizí hříchy platit.
Už od dětství nešel jsem se davem,
dávali mi to najevo,
jakým právem ?
Na křídlech fantazie ulétávám do svých snů,
snažím se přežívat samotu dnů.