Úterní srazy Praha – lokace se mění

[Iluzon]

Tak nejdřív k tobě:

Věc se má tak, že všichni víme, že hodně mluvíš. Ale ty jednoduše mluvíš poutavě. Moc poutavě. A i když někdo některou tvou story slyší vícekrát, nikdy neví, jestli ji už slyšeli i ti ostatní u stolu, a tak je o tvé zážitky nechce obrat. A aspoň pro mně osobně nejsou chvíle ticha bez konverzace něčim prázdným, naopak, možnost se chvíli nadechnout a užít si atmosféry setkání s přáteli má taky svoje kouzlo.

A teď já:

Yep, neřízená, s tím jsem měl vždycky problém. Věc se má tak - zvládám se uřídit sám? Snažím se o to, ale zvlášť ve chvílích, kdy se pro něco nadchnu (což je pro mně skoro furt) se měním v buldozer. A naopak když jsem sám a mám něco dělat, tak mi zatáhne ruční brzda a často neudělám nic (nebo jenom titěrnou část) z toho, pro co se vždy nadchnu. Proto prosím ty, u kterých vím, že jim na mně záleží, aby mi s tím řízením trochu pomohli.
A to, že jsem hlasitý, mi už dlouho nikdo neřekl. Zas jsem na to zapomněl. Jednu dobu jsem si na to dával pozor, ale holt je to zvyk. Zkusím se ztišit.