12.01.2015, 16:52
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12.01.2015, 17:50 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
Melgarh má v jisté podobě pravdu (a nebudu lhát, že jsem některé věty nepsal s myšlenkou na ni).
@Jamisi: obvykle jsem schopen alespoň trochu pochopit tvé sdělení, ale tentokrát jsem z toho jelen..
("Slepý muž učí androida malovat" svým způsobem zní absurdně, ale uniká mi spojení).
@Eleva: mno, tohle má "jen" deset. S bratrancem tomu říkáme "výplod chorobného mozku". Ano, to, jak jsi to popsal, to je vnímání dobra na úrovni nějaké společnosti (nebo skupiny lidí). Něco funguje jaksi automaticky, a něco je zakořeněné normami a zákony.
Co mne ale dost vrtalo hlavou bylo, jak nejnižší článek, tedy samotný člověk, jednotlivec, pozná, co je správné a co nikoliv. A teď nejde o to, že neporušuje společenské zásady, protože by přišel trest (krást, překročit rychlost, křičení), ale co ho "nutí" dělat věci, které jsou pro společnost prospěšné, přitom nepsané, v přírodě se běžně nevyskytující (byť je tam z našeho pohledu občas můžeme najít), aniž by z toho něco měl (myšleno fyzicky, například peníze). Říká se tomu myslím dobrý pocit.
Řekněme, že by se ta otázka dala definovat jako "Co nutí člověka mít rád nad rámec normy, aniž od toho čeká nějaký prospěch?" Takové chování je totiž velmi vzácné, a najdeme ho hlavně (a možná pouze) u člověka. Abych nechodil jen kolem horké kaše, pár příkladů: Matka Tereza, Nicholas Winton, tisíce bezejmennných malých i velkých hrdinů (o kterých se výjimečně dozvíme v televizi nebo na You Tube), Jamis (v uvedeném pořadí) .
@Black: Definovat dobro na základě rozumu je fajn věc, ale to nás staví do pozice, že dobro bude to, co považuje většina v té době za správné na základě rozumu (tedy společenského myšlení, znalostí, atd.). A pokud posuzujeme něco rozumem, většinou to musíme na něco vztáhnout (nebudu zabíjet, protože bych tím ublížil danému člověku, příbuzným a pak i sobě - přišel by trest).
Právě, jak říkáš, pro jednoho to dobré je, pro druhého ne. Takže rozumem demokraticky rozhodneme, že se vymyslí nějaký kompromis, který bude vyhovovat většině. To je jeden z vhodných prvků pro přežití. Menšina se jednoduše podřídí a nebo by měla většina nastolit pořádek. Minulost ale ukázala, že tento systém má vady a časem se zhroutí podobně jako Matrix
@Macaman: ty jsi "blázen" všechno číst Pokud pro každého muže na světě existuje ta pravá žena, tak ty budeš ten pravý "opak" k mé osobě (OT, stejně jako v otázce erotiky, oba smícháme v hrnci stejné indegrience, ale zatímco tobě vyjde chutný dort, tak mě stíhačka).
Já vyšší princip, s maximální možnou snahou o to, že akceptuji tvůj jiný pohled, beru jako "výmluvu". Sice nejsem nevěřící v Boha, ani nevyznávám žádné náboženství, ale když už bych musel, tak bych se napasoval na nějaké asijské (čínské/japonské). A ostatně, věřím v mimozemšťany, takže nejsem tak úplně "nevěřící"
A právě proto bych byl opatrný s tím, co je pro věřícího člověka dobro. Stačí se podívat na nynější svět. Ano, nemohu mluvit za obyčejné lidi žijící v muslimském světě, žádného neznám, ani jsem je nepotkal, a myslím, že 99% lidstva je úplně šuma fuk, co jeho soused vyznává, a jsou spokojeni, když si v míru žijí své životy buď vedle sebe nebo spolu, a nikdo jim do toho nekecá, ale jakmile má člověk se možnost schovat za nějaký vyšší princip (boha, diktátora), začnou se u některých dít hrozné věci.
Ono i to vykonání dobra je někdy problém. Znáš ten vtip, jak manžel koupí manželce k vánocům drahý parfém? A ta se urazí "to mi jako naznačuješ, že smrdím?"
Má otevřená zadní vrátka jsou "víra v přistání mimozemšťanů a důkaz, že nás ukuchtili". Do té doby "věřím" evoluci.
Jj, to s těmi dětmi, je myslím dané evolucí člověka, že některé chování vědomně vnímáme jako špatné, protože v minulosti vedlo k problémům (stejně jako se u zvířat vyvinula spolupráce v rámci druhu nebo někdy i mezidruhová).
@Jamisi: obvykle jsem schopen alespoň trochu pochopit tvé sdělení, ale tentokrát jsem z toho jelen..
("Slepý muž učí androida malovat" svým způsobem zní absurdně, ale uniká mi spojení).@Eleva: mno, tohle má "jen" deset. S bratrancem tomu říkáme "výplod chorobného mozku". Ano, to, jak jsi to popsal, to je vnímání dobra na úrovni nějaké společnosti (nebo skupiny lidí). Něco funguje jaksi automaticky, a něco je zakořeněné normami a zákony.
Co mne ale dost vrtalo hlavou bylo, jak nejnižší článek, tedy samotný člověk, jednotlivec, pozná, co je správné a co nikoliv. A teď nejde o to, že neporušuje společenské zásady, protože by přišel trest (krást, překročit rychlost, křičení), ale co ho "nutí" dělat věci, které jsou pro společnost prospěšné, přitom nepsané, v přírodě se běžně nevyskytující (byť je tam z našeho pohledu občas můžeme najít), aniž by z toho něco měl (myšleno fyzicky, například peníze). Říká se tomu myslím dobrý pocit.
Řekněme, že by se ta otázka dala definovat jako "Co nutí člověka mít rád nad rámec normy, aniž od toho čeká nějaký prospěch?" Takové chování je totiž velmi vzácné, a najdeme ho hlavně (a možná pouze) u člověka. Abych nechodil jen kolem horké kaše, pár příkladů: Matka Tereza, Nicholas Winton, tisíce bezejmennných malých i velkých hrdinů (o kterých se výjimečně dozvíme v televizi nebo na You Tube), Jamis (v uvedeném pořadí) .
@Black: Definovat dobro na základě rozumu je fajn věc, ale to nás staví do pozice, že dobro bude to, co považuje většina v té době za správné na základě rozumu (tedy společenského myšlení, znalostí, atd.). A pokud posuzujeme něco rozumem, většinou to musíme na něco vztáhnout (nebudu zabíjet, protože bych tím ublížil danému člověku, příbuzným a pak i sobě - přišel by trest).
Právě, jak říkáš, pro jednoho to dobré je, pro druhého ne. Takže rozumem demokraticky rozhodneme, že se vymyslí nějaký kompromis, který bude vyhovovat většině. To je jeden z vhodných prvků pro přežití. Menšina se jednoduše podřídí a nebo by měla většina nastolit pořádek. Minulost ale ukázala, že tento systém má vady a časem se zhroutí podobně jako Matrix
@Macaman: ty jsi "blázen" všechno číst
Pokud pro každého muže na světě existuje ta pravá žena, tak ty budeš ten pravý "opak" k mé osobě (OT, stejně jako v otázce erotiky, oba smícháme v hrnci stejné indegrience, ale zatímco tobě vyjde chutný dort, tak mě stíhačka).Já vyšší princip, s maximální možnou snahou o to, že akceptuji tvůj jiný pohled, beru jako "výmluvu". Sice nejsem nevěřící v Boha, ani nevyznávám žádné náboženství, ale když už bych musel, tak bych se napasoval na nějaké asijské (čínské/japonské). A ostatně, věřím v mimozemšťany, takže nejsem tak úplně "nevěřící"
A právě proto bych byl opatrný s tím, co je pro věřícího člověka dobro. Stačí se podívat na nynější svět. Ano, nemohu mluvit za obyčejné lidi žijící v muslimském světě, žádného neznám, ani jsem je nepotkal, a myslím, že 99% lidstva je úplně šuma fuk, co jeho soused vyznává, a jsou spokojeni, když si v míru žijí své životy buď vedle sebe nebo spolu, a nikdo jim do toho nekecá, ale jakmile má člověk se možnost schovat za nějaký vyšší princip (boha, diktátora), začnou se u některých dít hrozné věci.
Ono i to vykonání dobra je někdy problém. Znáš ten vtip, jak manžel koupí manželce k vánocům drahý parfém? A ta se urazí "to mi jako naznačuješ, že smrdím?"
Má otevřená zadní vrátka jsou "víra v přistání mimozemšťanů a důkaz, že nás ukuchtili". Do té doby "věřím" evoluci.
Jj, to s těmi dětmi, je myslím dané evolucí člověka, že některé chování vědomně vnímáme jako špatné, protože v minulosti vedlo k problémům (stejně jako se u zvířat vyvinula spolupráce v rámci druhu nebo někdy i mezidruhová).