12.01.2015, 23:50
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.01.2015, 08:24 uživatelem Alexie. Edited 1 time in total.)
Básnička, na které jsem pracoval docela dlouho, myslím že patří k mým lepší výtvorům 
Zlatavá záchrana
Zlatavá záchrana
Znáš ten moment, kdy všechno selže ?
Říkají můžeš za to ty, a nikomu z nich nelze,
vyčítat co si myslí,
když mají paniku v mysli,
viníka vidí v tobě,
nepřestanou,
dokud nebudeš v hrobě.
I přítel před tebou práská dveřmi,
se slzami v očích prosíš ho : ,,Věř mi" !
,,Na tom co říkají nic pravdy není,
už i ty chceš mé jméno uvést do věčného zapomnění" ?
Se smutkem prchám z rodného kraje,
mysl má strašlivé hry se mnou hraje,
zabí se šeptá hlas který vije,
i vlci tuší kdo je pro ně zmije.
Chtějí si počkat až budu mít zoufalství dosti,
pak ohlodají moje kosti,
neudělám vám takové radosti,
vydechnu naposledy někde v tichosti !
Najdu si osamělé místo,
kde je prázdno a pusto,
budu chvíli tiše snít,
přemýšlím zda život dál žít.
Bez přátel to nemá cenu,
nedávám už váhu tomu,
nemá cenu vrátit se domů,
v dálce se vytrácí ozvěna hromů,
dole pod sebou vidím tiché koruny stromů.
Jezero a vrcholky skal,
jako malý jsem se tu bál,
teď už je to jedno,
i strach mi vítr vzal.
Pomalu se dám do kroku,
tělo napjaté ke skoku.
Skalní římsa ční nad hladinou,
Slunce vychází nad krajinou,
jindy obdivoval bych tu krásu,
však na dně jdu jezera naleznu spásu.
Křídla položím na záda,
celá má duše má létání ráda,
dneska poletím bez křídel,
závěrečný krok, nejsem strašpytel.
S klidem jdu a mám zavřené oči,
meluzína duní a hlava se točí,
jeden příběh dneska skončí.
Vrhám se do hlubin
posetých ledem,
je mi to jedno a beru to s klidem,
nikdo už mě neměl rád,
na světě žádný kamarád.
Padám, padám hrozně dlouho,
co to vidím, má touho,
neviděl jsem jí tak dlouho,
září jako odrazka,
blíží se s zlatavým třpytem známá pegaska.
,,Co to děláš, zbláznil ses"?
,,Neodpustila bych si, když bys umřel dnes".
,,Tvoje jméno blátem vláčejí,
vyhrožují,
že kdo se s tebou přátelí,
toho krví náměstí smáčejí,
mně na tom houby záleží,
moje láska ti náleží".
,,Roztáhni perutě ty trdlo,
nebo vytáhnu tě nahoru za hrdlo"!
,,Žádné tahání nebude,
ještě spadneme oba poklade",
rozevírám křída a směrem do oblak to beru,
po dlouhé době šťastně se směju,
po obloze proháníme se spolu,
proč od těch hor a studených dolů.
V téhle zemi vládne bláznovství,
společně najdeme vysněné království.
Říkají můžeš za to ty, a nikomu z nich nelze,
vyčítat co si myslí,
když mají paniku v mysli,
viníka vidí v tobě,
nepřestanou,
dokud nebudeš v hrobě.
I přítel před tebou práská dveřmi,
se slzami v očích prosíš ho : ,,Věř mi" !
,,Na tom co říkají nic pravdy není,
už i ty chceš mé jméno uvést do věčného zapomnění" ?
Se smutkem prchám z rodného kraje,
mysl má strašlivé hry se mnou hraje,
zabí se šeptá hlas který vije,
i vlci tuší kdo je pro ně zmije.
Chtějí si počkat až budu mít zoufalství dosti,
pak ohlodají moje kosti,
neudělám vám takové radosti,
vydechnu naposledy někde v tichosti !
Najdu si osamělé místo,
kde je prázdno a pusto,
budu chvíli tiše snít,
přemýšlím zda život dál žít.
Bez přátel to nemá cenu,
nedávám už váhu tomu,
nemá cenu vrátit se domů,
v dálce se vytrácí ozvěna hromů,
dole pod sebou vidím tiché koruny stromů.
Jezero a vrcholky skal,
jako malý jsem se tu bál,
teď už je to jedno,
i strach mi vítr vzal.
Pomalu se dám do kroku,
tělo napjaté ke skoku.
Skalní římsa ční nad hladinou,
Slunce vychází nad krajinou,
jindy obdivoval bych tu krásu,
však na dně jdu jezera naleznu spásu.
Křídla položím na záda,
celá má duše má létání ráda,
dneska poletím bez křídel,
závěrečný krok, nejsem strašpytel.
S klidem jdu a mám zavřené oči,
meluzína duní a hlava se točí,
jeden příběh dneska skončí.
Vrhám se do hlubin
posetých ledem,
je mi to jedno a beru to s klidem,
nikdo už mě neměl rád,
na světě žádný kamarád.
Padám, padám hrozně dlouho,
co to vidím, má touho,
neviděl jsem jí tak dlouho,
září jako odrazka,
blíží se s zlatavým třpytem známá pegaska.
,,Co to děláš, zbláznil ses"?
,,Neodpustila bych si, když bys umřel dnes".
,,Tvoje jméno blátem vláčejí,
vyhrožují,
že kdo se s tebou přátelí,
toho krví náměstí smáčejí,
mně na tom houby záleží,
moje láska ti náleží".
,,Roztáhni perutě ty trdlo,
nebo vytáhnu tě nahoru za hrdlo"!
,,Žádné tahání nebude,
ještě spadneme oba poklade",
rozevírám křída a směrem do oblak to beru,
po dlouhé době šťastně se směju,
po obloze proháníme se spolu,
proč od těch hor a studených dolů.
V téhle zemi vládne bláznovství,
společně najdeme vysněné království.