@Birdyy: Ze třetí světové, pokud by probíhala dle současných scénářů (nukleární) by neměl prospěch nikdo. Pokud by se dovedla k dokonalosti, rázem ztratí peníze hodnotu. Ropný průmysl půjde k čertu, s ním energetika, a to s sebou stáhne všechno od televize po zbrojaře. Třeba by se vládnoucí elitě podařilo zařídit jakous takous budoucí vládu pomocí armády, ale nemohou kontrolovat všechny zdroje, a většina lidí bude ráda, že si zajistí jídlo pro svou potřebu, a ne pro pár papalášů někde dole. To, co se děje dneska, má ke třetí světové daleko.
@Bagginses:
Ano, poroučí nám, protože lidé mají prostě podobně jistě jako jiná zvířata určité oblasti zájmů (a je jedno, zda do nich patří sledování filmů, sbírání figurek, pomáhání druhým, krádeže, vraždy), prostě taková specifika, která definují jejich osobnosti a chování. Tlupa je vlastně soubor lidí, kteří tak nějak jednají v souladu. Řekněme, že mají hodně společných věcí, a ty ostatní jsou ochotny tolerovat, protože je to moc nenabourává (plácnu, lovci mezi sebou snesou vegetariána, i přesto, že ostatní jsou masožravci, protože s nimi i tak chodí lovit). Jedinec, který nezapadá, se jednoduše odkopne. Buď někde zhebne a nebo se mu podaří založit si vlastní tlupu, která bude logicky vyznávat poněkud jiné hodnoty než ta první. Takhle vzniknou skupinky lidí. Když se dvě tlupy setkají, buď se mohou spojit (najdou společnou řeč) a nebo se pomlátí. Ta silnější pak vyhraje. Pokud ta slabší tlupa byla mírumilovná, pak bohužel daná vlastnost zmizí z lidstva.
Lidstvo se ale v rámci vyšší efektivity začalo slučovat (jak lov, tak zemědělství má své výhody), a to znamená, že vedle sebe musí žít lidé s různým přesvědčením/morálkou/zájmy. U některých věcí to nevadí, ale u jiných se nedá prostě spolehnou na selský rozum, a bylo třeba zavést pravidla. Takový svět máme prakticky dodnes. Existuje planeta, na které spolu lidé soupeří (na polích bitevních i na polích vědy), spolupracují, a stejně tak existují státy, které mají svá pravidla, kterými se lidé v nich řídí, ale přesto se sami slučují do různých kroužků, fandomů, atd., protože společnost jim (i přes určitá pravidla) poskytuje ochranu, takže je možné rozvíjet individuální zájmy. To jde spontánně jen do určitého počtu lidí. Když kupříkladu bude parta lidí sledovat jen seriál, obejdou se bez pravidel. A pokud si dají za cíl plácnu třeba onu toleranci, není problém. Ale pokud se fandom rozroste, přijdou lidé, kteří mají společný zájem o poníky, ale tihle třeba necosplayují, tihle nedělají tamto atd. a někteří z nich nemají "vrozenou" toleranci. Takže se mohou brát jako škodná. A proto se zavádějí pravidla, aby se ten celek měl dobře.
Každý si tudíž podvědomě dělá, co sám uzná za dobré, a jde jen o to, sladit to s ostatními. Činnosti, které nejsou destruktivní, obvykle ladit nepotřebují (jen k nim společnost musí najít společný cíl - zakázat sexuální orientaci jen proto, že se někde píše, že to je špatné, to je objektivně špatné; zakázat zabíjení proto, že se píše, že to je špatné, a navíc to očividně bere životy, to je objektivně dobré). Ty ostatní holt zákony potřebují (nebo pravidla). Ta mohou být někdy dobrá, někdy špatná a někdy se z dobrých stanou špatné zákony tak, jak se společnost vyvine myšlením většiny lidí (ať už k dobrému: náboženská/sex.orient. tolerance; nebo ke špatnému: od demokracie k nacismu).
@Macaman: Jo, to jo, on mohl žít muž jménem Ježíš, ale když někdo začne hlásat něco, co společnost neuznává/nezná, tak je to buď "svatý" muž/žena (ve smyslu, že jde třeba nenásilnou cestou), génius (Einstein, Pascal, atd.) nebo to taky může být blázen ("konec světa se blíží, včera mi mi zjevil Hus a řekl mi to!"). Ono kolikrát může dojít ke zkomolení ústním předáváním nebo přepisem, a nebo si tam autor něco domyslí, aby to bylo zajímavější a snáze se tak daná myšlenka dala prodat (člověk hlásá dobro vs. bůh káže, abyste konali dobro).
Rodíme se se schopností rozeznat dobré a špatné pro nás, z našeho pohledu (nás = buď my a nebo určitá skupina lidí). Podobně jako zvířata. Třeba koťata savců si hrají, pro nás je to roztomilé. Mláďata některých ptáků vyhodí z knízda své slabší sourozence (žraloci se požírají ještě v matce). Z pohledu člověka to je zavržení hodné, ale daný jedinec se s tím narodil: vnímá to jako dobré pro sebe, a je to i dobré pro druh - přežijí ti silnější, kteří pak mají větší šanci předat geny dál (u lidí to bylo dřív stejně, dnes je to opačně - "přežije" ten hodnější, protože jinak ho společnost odsoudí jako "zločince"; prostě je to teď zrovna výhodnější. To ale není totéž, s čím se člověk narodí. Obří společnost málokdy odráží nálady jedinců - můžete se třeba ztotožnit s jedním či více zákony, ale urrčitě narazíte na jiné, které jsou vám podvědomě proti srsti - i když si je dovedete rozumově zdůvodnit jako dobré).
Říkáš, došlo mu to? A jak mu to došlo? A byla podle Bible Eva a Adam dřív než australopithekus nebo až pak?
Ono jestli to nebude zkrátka tím, že se mutacemi vyvinuli tři typy lidí. Jedni nemlátilo nikoho, jedni mlátili všechny, a další mlátili jen takové, kteří mlátili je. Z toho vyplývá, že pokud nebyla třetí skupina dost rychlá, tak ta druhá nejdřív vymlátila ty mírumilovné, ale protože byla z podstaty agresivní, tak se nespojovali útočili každý na každého, a když se takový jedinec dostal k člověku třetího typu, který díky své povaze stejně jako typ první začal žít v tlupách, ale protože se uměl bránit, tak díky převaze umlátili postupně typ č.2, takže zbyl jen typ č.3 a ten tedy předával své geny (a tím i chování) dál.
@Discordian:
Celkově bych s tímhle mohl souhlasit. Jenom se stále pohybujeme v pravidlech společnosti, a nikoliv u definice morálky jednoho jediného člověka (možná jsem měl dát otázku jako "co nutí člověka/jedntlivce konat dobro"). Morálka nesouvisí se zákony na 100%, a přesto je kladná (většinou).
Univerzálním zlem je snaha přežít
Snaha jednoho druhu přežít (dobro) páchá zlo na druhu jiném (a někdy i na tom samém). Jsou výjimky (soužití některých druhů organismů - my jsme dobrý příklad, máme v sobě různé druhy bakterií, a i sama buňka je složená ze spolupracujících celků).
Na to se dá vztáhnout i ten atom. Sám o sobě je velmi užitečný (pokud jsi měl na mysli energii), ale může škodit (jiným i nám).
A ten tvůj před/poslední odstavec: velký souhlas.
Následující příspěvek: podobně se nějak vyvinuly kolonie včel. To také původně bylo samotářské zvířátko, podobně jako dneska některé vosy. Důvodem spolupráce byla nejspíš nějaká porucha jedince (který třeba ztratil pud agrese vůči jedinci stejného druhu), a ukázalo se, že spoluprací získali evoluční výhodu nad "správně fungujícími" jedinci, takže je časem vytlačili. Ani si nemusí uvědomovat, že spolu žijí kvůli nějakému dobru.
Ona evoluce nemá tendenci vždy vybrat to "nejsprávnější" řešení, ale nejvýhodnější pro dané prostředí a čas. Může se třeba stát, že se z jednoho druhu časem vyvinou dva. Jednomu se bude zvyšovat oko, schopnost myslet, vyvine si spolupráci například při stavění hnízd, ale bude vegetarián, a kvůli absenci hrozby (třeba na ostrově) se nebude specializovat na obranu (tj. bude třeba klást vejce na zem). No a u toho druhého druhu se jen vyvinou velké zuby. A za nějakou dobu se ostrov spojí pevninským mostem. Který druh z těch dvou pravděpodobně přežije?
@Bagginses:
Ano, poroučí nám, protože lidé mají prostě podobně jistě jako jiná zvířata určité oblasti zájmů (a je jedno, zda do nich patří sledování filmů, sbírání figurek, pomáhání druhým, krádeže, vraždy), prostě taková specifika, která definují jejich osobnosti a chování. Tlupa je vlastně soubor lidí, kteří tak nějak jednají v souladu. Řekněme, že mají hodně společných věcí, a ty ostatní jsou ochotny tolerovat, protože je to moc nenabourává (plácnu, lovci mezi sebou snesou vegetariána, i přesto, že ostatní jsou masožravci, protože s nimi i tak chodí lovit). Jedinec, který nezapadá, se jednoduše odkopne. Buď někde zhebne a nebo se mu podaří založit si vlastní tlupu, která bude logicky vyznávat poněkud jiné hodnoty než ta první. Takhle vzniknou skupinky lidí. Když se dvě tlupy setkají, buď se mohou spojit (najdou společnou řeč) a nebo se pomlátí. Ta silnější pak vyhraje. Pokud ta slabší tlupa byla mírumilovná, pak bohužel daná vlastnost zmizí z lidstva.
Lidstvo se ale v rámci vyšší efektivity začalo slučovat (jak lov, tak zemědělství má své výhody), a to znamená, že vedle sebe musí žít lidé s různým přesvědčením/morálkou/zájmy. U některých věcí to nevadí, ale u jiných se nedá prostě spolehnou na selský rozum, a bylo třeba zavést pravidla. Takový svět máme prakticky dodnes. Existuje planeta, na které spolu lidé soupeří (na polích bitevních i na polích vědy), spolupracují, a stejně tak existují státy, které mají svá pravidla, kterými se lidé v nich řídí, ale přesto se sami slučují do různých kroužků, fandomů, atd., protože společnost jim (i přes určitá pravidla) poskytuje ochranu, takže je možné rozvíjet individuální zájmy. To jde spontánně jen do určitého počtu lidí. Když kupříkladu bude parta lidí sledovat jen seriál, obejdou se bez pravidel. A pokud si dají za cíl plácnu třeba onu toleranci, není problém. Ale pokud se fandom rozroste, přijdou lidé, kteří mají společný zájem o poníky, ale tihle třeba necosplayují, tihle nedělají tamto atd. a někteří z nich nemají "vrozenou" toleranci. Takže se mohou brát jako škodná. A proto se zavádějí pravidla, aby se ten celek měl dobře.
Každý si tudíž podvědomě dělá, co sám uzná za dobré, a jde jen o to, sladit to s ostatními. Činnosti, které nejsou destruktivní, obvykle ladit nepotřebují (jen k nim společnost musí najít společný cíl - zakázat sexuální orientaci jen proto, že se někde píše, že to je špatné, to je objektivně špatné; zakázat zabíjení proto, že se píše, že to je špatné, a navíc to očividně bere životy, to je objektivně dobré). Ty ostatní holt zákony potřebují (nebo pravidla). Ta mohou být někdy dobrá, někdy špatná a někdy se z dobrých stanou špatné zákony tak, jak se společnost vyvine myšlením většiny lidí (ať už k dobrému: náboženská/sex.orient. tolerance; nebo ke špatnému: od demokracie k nacismu).
@Macaman: Jo, to jo, on mohl žít muž jménem Ježíš, ale když někdo začne hlásat něco, co společnost neuznává/nezná, tak je to buď "svatý" muž/žena (ve smyslu, že jde třeba nenásilnou cestou), génius (Einstein, Pascal, atd.) nebo to taky může být blázen ("konec světa se blíží, včera mi mi zjevil Hus a řekl mi to!"). Ono kolikrát může dojít ke zkomolení ústním předáváním nebo přepisem, a nebo si tam autor něco domyslí, aby to bylo zajímavější a snáze se tak daná myšlenka dala prodat (člověk hlásá dobro vs. bůh káže, abyste konali dobro).
Rodíme se se schopností rozeznat dobré a špatné pro nás, z našeho pohledu (nás = buď my a nebo určitá skupina lidí). Podobně jako zvířata. Třeba koťata savců si hrají, pro nás je to roztomilé. Mláďata některých ptáků vyhodí z knízda své slabší sourozence (žraloci se požírají ještě v matce). Z pohledu člověka to je zavržení hodné, ale daný jedinec se s tím narodil: vnímá to jako dobré pro sebe, a je to i dobré pro druh - přežijí ti silnější, kteří pak mají větší šanci předat geny dál (u lidí to bylo dřív stejně, dnes je to opačně - "přežije" ten hodnější, protože jinak ho společnost odsoudí jako "zločince"; prostě je to teď zrovna výhodnější. To ale není totéž, s čím se člověk narodí. Obří společnost málokdy odráží nálady jedinců - můžete se třeba ztotožnit s jedním či více zákony, ale urrčitě narazíte na jiné, které jsou vám podvědomě proti srsti - i když si je dovedete rozumově zdůvodnit jako dobré).
Říkáš, došlo mu to? A jak mu to došlo? A byla podle Bible Eva a Adam dřív než australopithekus nebo až pak?
Ono jestli to nebude zkrátka tím, že se mutacemi vyvinuli tři typy lidí. Jedni nemlátilo nikoho, jedni mlátili všechny, a další mlátili jen takové, kteří mlátili je. Z toho vyplývá, že pokud nebyla třetí skupina dost rychlá, tak ta druhá nejdřív vymlátila ty mírumilovné, ale protože byla z podstaty agresivní, tak se nespojovali útočili každý na každého, a když se takový jedinec dostal k člověku třetího typu, který díky své povaze stejně jako typ první začal žít v tlupách, ale protože se uměl bránit, tak díky převaze umlátili postupně typ č.2, takže zbyl jen typ č.3 a ten tedy předával své geny (a tím i chování) dál.
@Discordian:
Celkově bych s tímhle mohl souhlasit. Jenom se stále pohybujeme v pravidlech společnosti, a nikoliv u definice morálky jednoho jediného člověka (možná jsem měl dát otázku jako "co nutí člověka/jedntlivce konat dobro"). Morálka nesouvisí se zákony na 100%, a přesto je kladná (většinou).
Univerzálním zlem je snaha přežít
Snaha jednoho druhu přežít (dobro) páchá zlo na druhu jiném (a někdy i na tom samém). Jsou výjimky (soužití některých druhů organismů - my jsme dobrý příklad, máme v sobě různé druhy bakterií, a i sama buňka je složená ze spolupracujících celků).Na to se dá vztáhnout i ten atom. Sám o sobě je velmi užitečný (pokud jsi měl na mysli energii), ale může škodit (jiným i nám).
A ten tvůj před/poslední odstavec: velký souhlas.
Následující příspěvek: podobně se nějak vyvinuly kolonie včel. To také původně bylo samotářské zvířátko, podobně jako dneska některé vosy. Důvodem spolupráce byla nejspíš nějaká porucha jedince (který třeba ztratil pud agrese vůči jedinci stejného druhu), a ukázalo se, že spoluprací získali evoluční výhodu nad "správně fungujícími" jedinci, takže je časem vytlačili. Ani si nemusí uvědomovat, že spolu žijí kvůli nějakému dobru.
Ona evoluce nemá tendenci vždy vybrat to "nejsprávnější" řešení, ale nejvýhodnější pro dané prostředí a čas. Může se třeba stát, že se z jednoho druhu časem vyvinou dva. Jednomu se bude zvyšovat oko, schopnost myslet, vyvine si spolupráci například při stavění hnízd, ale bude vegetarián, a kvůli absenci hrozby (třeba na ostrově) se nebude specializovat na obranu (tj. bude třeba klást vejce na zem). No a u toho druhého druhu se jen vyvinou velké zuby. A za nějakou dobu se ostrov spojí pevninským mostem. Který druh z těch dvou pravděpodobně přežije?