15.01.2015, 19:42
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 15.01.2015, 19:46 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
@Jamis: OT
@Macaman: To by mělo být (doufejme) jednodušší.
Dle mého názoru lidi zlo nepáchají záměrně, ale konají tak, aby se měli dobře. Kupuješ, vaříš a jíš jídlo. Pro sebe. Koupíš si auto (tím zároveň ale konáš dobro danému prodejci, ten zase výrobci, ten zaměstnancům, atd.) Zajišťuješ si především své potřeby. Do té doby, dokud to nevadí někomu dalšímu, tak to nikdo jako "zlo" nechápe. Někdo ti ale může závidět. Z jeho pohledu už pácháš "zlo" (máš něco lepšího než on - nemusí jít jen o materiální věc).
Člověk, který páchá zlo aniž by z toho něco měl, spíš trpí jen duševní poruchou. Prostě taková vada, kdy se mozek chová nelogicky a špatně. Auto, kterému selžou brzdy také může napáchat hromadu škody, ale i kdyby mohlo, nic s tím nedělá. Stroji je to navíc jedno. Buď je vyroben dobře a dělá, co má (slouží) a nebo má závadu, a pak může ublížit. Ne proto, že by chtěl, nebo že ho k tomu vedou pudy, ale protože má závadu. Špatně napsaný program může během své činnosti napáchat spoustu další škody (mazat soubory, ničit obsah paměti), přitom to nebyl jeho účel, ani to nikdo po něm nechtěl..
Další věc je třeba krádež. Ty jen pokračuješ v zajišťování potřeb (když lev zabije antilopu, páchá zlo?). Čili ze svého pohledu nepácháš "zlo". Jenže nežiješ ve sterilním prostředí, a svými skutky jsi udělal někde škodu (ať už poškožení zdraví nebo majetku, zcizení, atd.) V takovém případě nastupuje společnost (sousedé, policie, soud podle zákonů), která to posoudí a dojde k závěru, že to "zlo" (špatné, protože to je proti platným zákonům).
Dalo by se polemizovat nad lidmi, kteří vědí, že ublíží, že zcizí, a co to způsobí, a přesto to udělají, protože nemají třeba možnost (nebo chtějí - tady je zase otázka, že například vědí, že když někoho uvedou do potíží, tak z toho budou mít radost, tudíž z jejich pohledu to není vůbec špatné: pro ně je důležitý cíl se "bavit", vše ostatní jsou jen cesty, jak k němu dojít).
Ale můžeme zkoumat jejich motiv, a pokud je třeba jejich cílem získání prostředků na drogy, pro ně to je uspokojení potřeb, tedy konají pro sebe dobro, takže důvody proč to udělat mají větší váhu než důvody, proč to neudělat. Asi jako kdybych třeba chtěl perem podepsat darování nějaké částky chudým, a pak si uvědomil, že to pero je z plastu, a na jeho výrobu bylo spotřebováno hodně životních zdrojů, a bůh ví, kolik lidí při tom přišlo o zdraví, kolik životního prostředí bylo poškozeno, atd., ale tyhle faktory se dají rozmělnit (k poměru, jaké "dobro" vykonám, moje pero - protože se výrábí masově - až tak moc škody nezpůsobilo; asi jako když rozděláš oheň a jedno zrnko vychladlého popílku spadne sousedovi za záhon).
A může být něco, co dotyčný koná jako své dobro (například pro svou zábavu, nebo aby dokázal ostatním, že na to má, tedy pro pocit důležitosti), a společnost to chápe jako zlo, být později užitečné?
Nevím, zda takové pořekadlo existuje, ale na základě bývalých pytláků pracujících jako strážci parků by se dalo říct, že "nejlepší hlídač je bývalý zloděj". Tak nějak to dává smysl. Pokud chcete napsat bezpečný program, je vhodné zaměstnat člověka, kterému se do něj podařilo nabourat. Platí to opačně i v "dobrém" chování?
Něco na způsob "Jen ten, kdo si prožil opravdu zlé, umí nejlépe šířit dobro?". Kdyby tomu tak bylo, možná by se tím dala vysvětlit ta částečná lhostejnost nebo netečnost spousty lidí. Ti, kteří nevědí, jak potěšit, i když by třeba chtěli. Jakákoliv pomoc je pomoc, i když pošlete DMSku, ale mají z toho lidé dobrý pocit?).
Že by "zlo" bylo spouštěčem "dobra"?
Konáme dobro jiným, protože máme pocit/víme, že jsou na tom nějak špatně? Ať už vědomě nebo nevědomě? Takže vlastně zlo páchané na jiných má za následek dobro konané jinými?
Hm, tak to není vůbec jednodušší
No, zkusíme jako startér použít nějaký článek http://www.rodina.cz/clanek6053.htm a odpíchnout se od něj... je dobro/zlo v člověku dané geny nebo výchovou?
@Macaman: To by mělo být (doufejme) jednodušší.
Dle mého názoru lidi zlo nepáchají záměrně, ale konají tak, aby se měli dobře. Kupuješ, vaříš a jíš jídlo. Pro sebe. Koupíš si auto (tím zároveň ale konáš dobro danému prodejci, ten zase výrobci, ten zaměstnancům, atd.) Zajišťuješ si především své potřeby. Do té doby, dokud to nevadí někomu dalšímu, tak to nikdo jako "zlo" nechápe. Někdo ti ale může závidět. Z jeho pohledu už pácháš "zlo" (máš něco lepšího než on - nemusí jít jen o materiální věc).
Člověk, který páchá zlo aniž by z toho něco měl, spíš trpí jen duševní poruchou. Prostě taková vada, kdy se mozek chová nelogicky a špatně. Auto, kterému selžou brzdy také může napáchat hromadu škody, ale i kdyby mohlo, nic s tím nedělá. Stroji je to navíc jedno. Buď je vyroben dobře a dělá, co má (slouží) a nebo má závadu, a pak může ublížit. Ne proto, že by chtěl, nebo že ho k tomu vedou pudy, ale protože má závadu. Špatně napsaný program může během své činnosti napáchat spoustu další škody (mazat soubory, ničit obsah paměti), přitom to nebyl jeho účel, ani to nikdo po něm nechtěl..
Další věc je třeba krádež. Ty jen pokračuješ v zajišťování potřeb (když lev zabije antilopu, páchá zlo?). Čili ze svého pohledu nepácháš "zlo". Jenže nežiješ ve sterilním prostředí, a svými skutky jsi udělal někde škodu (ať už poškožení zdraví nebo majetku, zcizení, atd.) V takovém případě nastupuje společnost (sousedé, policie, soud podle zákonů), která to posoudí a dojde k závěru, že to "zlo" (špatné, protože to je proti platným zákonům).
Dalo by se polemizovat nad lidmi, kteří vědí, že ublíží, že zcizí, a co to způsobí, a přesto to udělají, protože nemají třeba možnost (nebo chtějí - tady je zase otázka, že například vědí, že když někoho uvedou do potíží, tak z toho budou mít radost, tudíž z jejich pohledu to není vůbec špatné: pro ně je důležitý cíl se "bavit", vše ostatní jsou jen cesty, jak k němu dojít).
Ale můžeme zkoumat jejich motiv, a pokud je třeba jejich cílem získání prostředků na drogy, pro ně to je uspokojení potřeb, tedy konají pro sebe dobro, takže důvody proč to udělat mají větší váhu než důvody, proč to neudělat. Asi jako kdybych třeba chtěl perem podepsat darování nějaké částky chudým, a pak si uvědomil, že to pero je z plastu, a na jeho výrobu bylo spotřebováno hodně životních zdrojů, a bůh ví, kolik lidí při tom přišlo o zdraví, kolik životního prostředí bylo poškozeno, atd., ale tyhle faktory se dají rozmělnit (k poměru, jaké "dobro" vykonám, moje pero - protože se výrábí masově - až tak moc škody nezpůsobilo; asi jako když rozděláš oheň a jedno zrnko vychladlého popílku spadne sousedovi za záhon).
A může být něco, co dotyčný koná jako své dobro (například pro svou zábavu, nebo aby dokázal ostatním, že na to má, tedy pro pocit důležitosti), a společnost to chápe jako zlo, být později užitečné?
Nevím, zda takové pořekadlo existuje, ale na základě bývalých pytláků pracujících jako strážci parků by se dalo říct, že "nejlepší hlídač je bývalý zloděj". Tak nějak to dává smysl. Pokud chcete napsat bezpečný program, je vhodné zaměstnat člověka, kterému se do něj podařilo nabourat. Platí to opačně i v "dobrém" chování?
Něco na způsob "Jen ten, kdo si prožil opravdu zlé, umí nejlépe šířit dobro?". Kdyby tomu tak bylo, možná by se tím dala vysvětlit ta částečná lhostejnost nebo netečnost spousty lidí. Ti, kteří nevědí, jak potěšit, i když by třeba chtěli. Jakákoliv pomoc je pomoc, i když pošlete DMSku, ale mají z toho lidé dobrý pocit?
Že by "zlo" bylo spouštěčem "dobra"?
Konáme dobro jiným, protože máme pocit/víme, že jsou na tom nějak špatně? Ať už vědomě nebo nevědomě? Takže vlastně zlo páchané na jiných má za následek dobro konané jinými?
Hm, tak to není vůbec jednodušší
No, zkusíme jako startér použít nějaký článek http://www.rodina.cz/clanek6053.htm a odpíchnout se od něj... je dobro/zlo v člověku dané geny nebo výchovou?