15.01.2015, 21:05
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 15.01.2015, 21:12 uživatelem Martin. Edited 2 times in total.)
Pokud jde o genetiku, je dost možné, že určitou část chování máme geneticky danou (snad i šedá kůra mozková je daná geneticky - a protože své chování řídíme i rozumem, tak vlastně i tohle souvisí s dědičností).
Že někdo z nás například třeba má gen způsobující větší agresivitu, jiný třeba ne. Ale geny se mohou vzájemně blokovat, takže jsem třeba od přírody agresivní, ale mám jiný gen, který ho vypíná, takže se neprojevil. A výchova může některé geny povzbudit a jiné zase utlumit (pokud máte vrozený talent pro umění, ale půjdete makat na stavbu, neprojeví se, a až zkusíte v důchodu malovat, budete v tom dobří, ale nejspíš ne tolik, jako kdybyste začali v mládí, takže totéž možná platí i pro vzorce chování).
Genů je třeba málo, ale jde asi o jejich vzájemnou kombinaci (a jejich, řekněme, výkon jeden vůči druhému). Je třeba možné skutečně z hodného člověka vypěstovat drillem zabijáka (ostatně, do jisté míry takhle funguje armáda - děláš něco stále dokola, až ti pak ani nepřijde, že to děláš.. naučíš se chodit, tak prostě chodíš, i když jsi jako dítě padal - tak i když se "bojíš" střílet do lidí, budeš to prostě dělat drillem pořád a pořád, a nakonec si to ani neuvědomíš, a kdyby náhodou ano, pár dnů na bojišti tě změní - ale pokud to nemáš od přírody dané, tak budeš mít třeba pak do konce života depresivní stavy nebo jiné hrůzy), a nebo obráceně.
Ale možná to funguje podobně jako osvěžovač vzduchu. Někde je smrad, tak tam dáš ionizátor, a pár let všechno funguje dobře. Pak ale místnost dostane nějaký podnět (ionizátor zhebne), a všichni přítomní padnou smrady. Můžeš výchovou třeba změnit agresivní bytost, ale nemáš 100% záruku.
Jestli je ten článek něco, kvůli čemu bych neusnul, tak možná raději ani ne
Pokud jde o to bití rodičů (znásilňování bych tam nepočítal, protože k tomu naši současní příbuzní nemají někdy daleko), tak je třeba možné, že byť jsme se vyvinuli pro život v tlupě, stále v některých z nás přetrvává nějaký gen (nebo jeho nepřítomnost), která způsobuje agresivitu vůči jedincům (některá zvířata také útočí i na svá mláďata, někdy i vlastní matka je sežere hned jak pominou rodičovské pudy), a třeba ho zatím blokoval gen jiný a nebo má nějaký "spouštěč", kdy se pak člověk chová nepředvídatelně. Většina z nás taková není, protože takovéhle chování by dřív vedlo k vyhození z tlupy (a tedy nejspíš smrt), ale třeba se ho nepovedlo selekcí vymítit úplně. Sadistické vraždy možná souvisí s tím, že daný člověk má určité předpoklady, a ještě má k tomu "nastavený" mozek, takže koná hrůzy a ještě je schopen promýšlet jejich provedení k maximální efektivnosti.
Ale tohle by vyžadovalo důkladné studium, a myslím, že ani kolikrát sami psychologové a psychiatři v tom nemají úplně ve všem jasno.
Že někdo z nás například třeba má gen způsobující větší agresivitu, jiný třeba ne. Ale geny se mohou vzájemně blokovat, takže jsem třeba od přírody agresivní, ale mám jiný gen, který ho vypíná, takže se neprojevil. A výchova může některé geny povzbudit a jiné zase utlumit (pokud máte vrozený talent pro umění, ale půjdete makat na stavbu, neprojeví se, a až zkusíte v důchodu malovat, budete v tom dobří, ale nejspíš ne tolik, jako kdybyste začali v mládí, takže totéž možná platí i pro vzorce chování).
Genů je třeba málo, ale jde asi o jejich vzájemnou kombinaci (a jejich, řekněme, výkon jeden vůči druhému). Je třeba možné skutečně z hodného člověka vypěstovat drillem zabijáka (ostatně, do jisté míry takhle funguje armáda - děláš něco stále dokola, až ti pak ani nepřijde, že to děláš.. naučíš se chodit, tak prostě chodíš, i když jsi jako dítě padal - tak i když se "bojíš" střílet do lidí, budeš to prostě dělat drillem pořád a pořád, a nakonec si to ani neuvědomíš, a kdyby náhodou ano, pár dnů na bojišti tě změní - ale pokud to nemáš od přírody dané, tak budeš mít třeba pak do konce života depresivní stavy nebo jiné hrůzy), a nebo obráceně.
Ale možná to funguje podobně jako osvěžovač vzduchu. Někde je smrad, tak tam dáš ionizátor, a pár let všechno funguje dobře. Pak ale místnost dostane nějaký podnět (ionizátor zhebne), a všichni přítomní padnou smrady. Můžeš výchovou třeba změnit agresivní bytost, ale nemáš 100% záruku.Jestli je ten článek něco, kvůli čemu bych neusnul, tak možná raději ani ne
Pokud jde o to bití rodičů (znásilňování bych tam nepočítal, protože k tomu naši současní příbuzní nemají někdy daleko), tak je třeba možné, že byť jsme se vyvinuli pro život v tlupě, stále v některých z nás přetrvává nějaký gen (nebo jeho nepřítomnost), která způsobuje agresivitu vůči jedincům (některá zvířata také útočí i na svá mláďata, někdy i vlastní matka je sežere hned jak pominou rodičovské pudy), a třeba ho zatím blokoval gen jiný a nebo má nějaký "spouštěč", kdy se pak člověk chová nepředvídatelně. Většina z nás taková není, protože takovéhle chování by dřív vedlo k vyhození z tlupy (a tedy nejspíš smrt), ale třeba se ho nepovedlo selekcí vymítit úplně. Sadistické vraždy možná souvisí s tím, že daný člověk má určité předpoklady, a ještě má k tomu "nastavený" mozek, takže koná hrůzy a ještě je schopen promýšlet jejich provedení k maximální efektivnosti.
Ale tohle by vyžadovalo důkladné studium, a myslím, že ani kolikrát sami psychologové a psychiatři v tom nemají úplně ve všem jasno.