19.01.2015, 14:19
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 19.01.2015, 14:35 uživatelem Martin. Edited 4 times in total.)
@Jamis: Tak s tím jedině souhlasím (ale neříkám, že jsem to měl celou dobu v mysli, takhle do souvislostí jsem si to zatím moc nedával).
Myslím, že nejvíc neracionálně se lidé rozhodují buď ve vypjatých situacích (ohrožení) a nebo v davech. (určitě se to nedá vztáhnout paušálně na všechny). Což je vlastně to, jak píšeš ve druhém odstavci. Já bych to pochopil, že pokud budu v davu, a ten se dá kupředu, tak jsem nucen jít taky. Racionální je jít s ním, aby mne neušlapal, ale jako celek se chováme třeba nesmyslně, protože nevíme, proč a kam se ten dav vlastně sune (pak se nakonec řady před námi rozstoupí a vrhnou se na nás těžkooděnci s obušky).
Nedávno byl v televizi dokument o chování zvířat hejnech a poukazovali tam na to, že lidé se v davech chovají stejně. Protože jak píšeš, při určitém počtu informací/jedinců se nelze racionálně rozhodnout správně (a pokud ano, trvalo by to neúnosně dlouho), takže hejno to řeší tak, že pokud se jeden pták vyhne útočícímu dravci, ostatní ptáci si jen drží vzdálenost od svého souseda, takže vlastně "dav" vyřešil problém za jedince.
Ten článek se mi také najít nepodařilo, ale kdybych měl soudit jen podle názvu titulku (bez dalších informací), tak by to dávalo smysl: je správné bránit například svého blízkého proti přesile, ale kdo uteče, ten vyhraje. Je asi vyšší pravděpodobnost, že v případě například nějakého přepadení/ter.útoku spíš přežijí ti, kteří se někde schovají nebo utečou než ti, kteří se pokusí teroristy zneškodnit, aby nemohli ublížit ostatním lidem.
Tohle to asi není, že ne? http://www.atllanka.net/index.php?text=3...m-zbabelcu nebo http://generace21.cz/71125-mizerove-nam-...idky-omyl/ (tam jen citát "Ve válce umírali hrdinové, ale zbabělci přežili. Jsme vlastně potomci zbabělců")
Právě, že i já sám bych se například v případě ohrožení zachoval spíš jako zbabělec (možná bych si byl ještě schopen uvědomit, že bych například s tím chránil svého příbuzného, pokud by byl zrovna se mnou), takže bych nebral ohledy na ostatní lidi, byť doma v klidu u klávesnice si můžu stokrát říct, že správné by bylo jim pomoct
Možná, že až právě v situacích, kdy nám zůstane rozum tzv. stát, a chováme se "chaoticky" se ukáže, jaké má kdo "naprogramování" (kolikrát pak třeba přežití závisí na někom, kdo jak píšeš, má tyhle principy zažité v sobě, takže v kritických situacích, kdy ostatní jen pobíhají šíleně okolo, si "zachová chladnou hlavu" a dokáže nejen třeba sám pomoct, ale i zorganizovat ty ostatní lidi, aby i oni byli v dané situaci užiteční; a nebo z druhého soudku: třeba koná špatně, iracionálně, ale dovede lidi strhnout s sebou).
Nevím, zda se mi podařilo přesně pochopit tvé sdělení, ale takhle to zrovna teď vnímám. Třeba si to někdy později přečtu znovu a pochopím to jinak/lépe.
Myslím, že nejvíc neracionálně se lidé rozhodují buď ve vypjatých situacích (ohrožení) a nebo v davech. (určitě se to nedá vztáhnout paušálně na všechny). Což je vlastně to, jak píšeš ve druhém odstavci. Já bych to pochopil, že pokud budu v davu, a ten se dá kupředu, tak jsem nucen jít taky. Racionální je jít s ním, aby mne neušlapal, ale jako celek se chováme třeba nesmyslně, protože nevíme, proč a kam se ten dav vlastně sune (pak se nakonec řady před námi rozstoupí a vrhnou se na nás těžkooděnci s obušky).
Nedávno byl v televizi dokument o chování zvířat hejnech a poukazovali tam na to, že lidé se v davech chovají stejně. Protože jak píšeš, při určitém počtu informací/jedinců se nelze racionálně rozhodnout správně (a pokud ano, trvalo by to neúnosně dlouho), takže hejno to řeší tak, že pokud se jeden pták vyhne útočícímu dravci, ostatní ptáci si jen drží vzdálenost od svého souseda, takže vlastně "dav" vyřešil problém za jedince.
Ten článek se mi také najít nepodařilo, ale kdybych měl soudit jen podle názvu titulku (bez dalších informací), tak by to dávalo smysl: je správné bránit například svého blízkého proti přesile, ale kdo uteče, ten vyhraje. Je asi vyšší pravděpodobnost, že v případě například nějakého přepadení/ter.útoku spíš přežijí ti, kteří se někde schovají nebo utečou než ti, kteří se pokusí teroristy zneškodnit, aby nemohli ublížit ostatním lidem.
Tohle to asi není, že ne? http://www.atllanka.net/index.php?text=3...m-zbabelcu nebo http://generace21.cz/71125-mizerove-nam-...idky-omyl/ (tam jen citát "Ve válce umírali hrdinové, ale zbabělci přežili. Jsme vlastně potomci zbabělců")
Právě, že i já sám bych se například v případě ohrožení zachoval spíš jako zbabělec (možná bych si byl ještě schopen uvědomit, že bych například s tím chránil svého příbuzného, pokud by byl zrovna se mnou), takže bych nebral ohledy na ostatní lidi, byť doma v klidu u klávesnice si můžu stokrát říct, že správné by bylo jim pomoct
Možná, že až právě v situacích, kdy nám zůstane rozum tzv. stát, a chováme se "chaoticky" se ukáže, jaké má kdo "naprogramování" (kolikrát pak třeba přežití závisí na někom, kdo jak píšeš, má tyhle principy zažité v sobě, takže v kritických situacích, kdy ostatní jen pobíhají šíleně okolo, si "zachová chladnou hlavu" a dokáže nejen třeba sám pomoct, ale i zorganizovat ty ostatní lidi, aby i oni byli v dané situaci užiteční; a nebo z druhého soudku: třeba koná špatně, iracionálně, ale dovede lidi strhnout s sebou).
Nevím, zda se mi podařilo přesně pochopit tvé sdělení, ale takhle to zrovna teď vnímám. Třeba si to někdy později přečtu znovu a pochopím to jinak/lépe.