S tímhle námětem si pohrávám už dost dlouho, časem to možná přejde v něco většího či povídku, ale s mojí leností..
Ztracen v čase
Něco špatného se stalo,
nevím co to to způsobilo.
Divně mi vždycky bylo,
nyní to vyvrcholilo
a co ze života mi zbylo ?
Stojím u jezera,
můj odraz na mně zírá.
Nikdy nespočinu,
osudem mým je dívat se na hladinu.
Kopyta jako přirostlá k zemi,
pohnout se možné není,
prokletí trvá roky od svítání do setmění.
Občas jde někdo kolem,
nemůže pomoci s mojím žalem.
Upírám na ně pohled skelný,
však jejich zraku jsem neviditelný.
Můžu si vykřičet plíce,
i tak to žádný poník neuslyší více.
Nemám k tomu už co říci,
chtěl bych zhasnout tohle svíci,
slza mi teče po líci.
Uvnitř mě bouře zuřící,
duši spalujíci.