09.03.2015, 07:56
Lidi prší
Nebe se zatáhlo neplánovanou bouří. Pegasové, sami zmatení, mlčeli. Mraky s každou další minutou houstly a pak, v příštím okamžiku, spadla první přeháňka.
Podivně barevní tvorové s protáhlými těly a dlouhými končetinami, žádné žáby jako obvykle, s vyděšenými výrazy propadávali skrz oblačnou duchnu. Jejich křik se nesl široko daleko a jejich výskyt v Equestrii nedával smysl.
A nad tím vším poletoval jeden z nich, šedohnědý a pomačkaný, v třpytivém úboru jako pro klisny. V příštím okamžiku se snesl k zemi k vychrtlému bílému jednorožci.
„Tak co?“ zaševelil tvor hraným klisním hlasem.
„Líbí se mi, jak křičí.“
„Díky. Snažil jsem se.“
Podivně barevní tvorové s protáhlými těly a dlouhými končetinami, žádné žáby jako obvykle, s vyděšenými výrazy propadávali skrz oblačnou duchnu. Jejich křik se nesl široko daleko a jejich výskyt v Equestrii nedával smysl.
A nad tím vším poletoval jeden z nich, šedohnědý a pomačkaný, v třpytivém úboru jako pro klisny. V příštím okamžiku se snesl k zemi k vychrtlému bílému jednorožci.
„Tak co?“ zaševelil tvor hraným klisním hlasem.
„Líbí se mi, jak křičí.“
„Díky. Snažil jsem se.“