„Vražda! U Celestie, vražda!“
Tahle sousedka měla sklony všechno dramatizovat, a tak Spitfire dál popíjela čaj. Jekot však neustával.
„Poníci zlatí, honem! Zavolejte pomoc.“
Velitelka se proto zvedla ze židle a vyšla před dům. Ke svému překvapení našla bezvládné tělo ležet na vlastních schodech. Kopýtky si zakryla ústa ve snaze ztlumit výkřik.
„Policie už jede,“ ujistila ji sousedka. „Znáte ji? Občas se tu procházela v ulici. Venčívala holuba.“
„Ne,“ zalhala Spitfire a přimhouřila oči. Ne, že by se chtěla tvářit, že Misty Sunset nepoznává, ale její hříva odrážela červené světlo vycházejícího slunce přímo Spitfire do tváře.
Musela odejít za roh.