02.04.2015, 20:51
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02.04.2015, 20:52 uživatelem Monique. Edited 1 time in total.)
Fakt, že nejde jen lusknout prsty nebo reagovat agresivně je naprosto opodstatněný a logický. Když jsem cca před měsícem řekla matce, že chci začít změnu pohlaví, a zeptala se jí, jestli by mohla zkusit začít používat ženský rod (nové jméno jsem radši ani nenavrhovala), odpověď byla, že je na to ještě moc brzo. To chápu a samozřejmě jsem s tím počítala. Mozek to to prostě musí všechno zpracovat.
Zkusila jsem to znovu den nebo dva zpátky. Že prý je pořád moc brzo. Řekla jsem jí, že důvod, proč se s ní příliš často nebavím je, že se ani nepokusila použít ženský rod a že je mi ten mužský zkrátka nepříjemný. Matka na to, že se tedy bude alespoň snažit v domácím prostředí. Od té doby uběhlo několik desítek hodin, během kterých se o to nepokusila ani jednou.
Jinými slovy, nevadí mi, když si lidé dlouho zvykají nebo jim to prostě občas (klidně i často) ujede. Jen mě bolí, když člověk ví, že mi to vadí, následně mi řekne, že mě respektuje a alespoň to bude zkoušet, ale ve výsledku se na to absolutně vykašle. Obzvlášť člověk, který je pro mě důležitý, jelikož jinou rodinu nemám.
Ve výsledku je z toho pak takový krásný kolotoč, kde mi není dobře v mužském oblečení už jen z podstaty věci, ani v ženském, protože si prostě připadám jako chlap v ženském oblečení, o což rozhodně zájem nemám.
Zkusila jsem to znovu den nebo dva zpátky. Že prý je pořád moc brzo. Řekla jsem jí, že důvod, proč se s ní příliš často nebavím je, že se ani nepokusila použít ženský rod a že je mi ten mužský zkrátka nepříjemný. Matka na to, že se tedy bude alespoň snažit v domácím prostředí. Od té doby uběhlo několik desítek hodin, během kterých se o to nepokusila ani jednou.
Jinými slovy, nevadí mi, když si lidé dlouho zvykají nebo jim to prostě občas (klidně i často) ujede. Jen mě bolí, když člověk ví, že mi to vadí, následně mi řekne, že mě respektuje a alespoň to bude zkoušet, ale ve výsledku se na to absolutně vykašle. Obzvlášť člověk, který je pro mě důležitý, jelikož jinou rodinu nemám.
Ve výsledku je z toho pak takový krásný kolotoč, kde mi není dobře v mužském oblečení už jen z podstaty věci, ani v ženském, protože si prostě připadám jako chlap v ženském oblečení, o což rozhodně zájem nemám.