A máme zde další rozhovor. A na koho, že se to můžete těšit dneska? Zde na fóru, ji asi moc lidi znát nebude, možná se mýlím, ale na DeviantArtu patří k těm známějším. Nebudu to už déle zdržovat. Představují vám DJMoonRay.
Ze všeho nejdřív bych ti chtěl poděkovat, že si s tímto rozhovorem souhlasila. Na úvod bych se tě chtěl zeptat, jak si přišla ke své přezdívce?
Tak hlavně děkuji, že jste o mě projevili zájem. Myslím, že tohle je teprve můj druhý rozhovor za celý život. S mojí přezdívkou je to složitější. Já a můj partner máme zálibu v Transformerech, a když jsme potřebovali jméno pro jednu postavu, kterou jsme vytvořili, tak jsme bádali a bádali. On nakonec přišel se jménem MoonRay, které se mi ihned zalíbilo. Velice věřím na astrologii a jako Rak se cítím spojená s Měsícem. Takže jsem si tohle jméno po čase přivlastnila. Když jsem si tuhle přezdívku chtěla dát na DeviantART, napsalo mi to, že už je obsazená, proto jsem ji musela upravit. A jelikož od ráda do večera poslouchám hudbu, přidala jsem DJ. Taky to pěkně zní.
Musím říct, že to zní velice zajímavě. Jestli se mohu zeptat. O jakou postavu šlo?
To je na trochu delší povídaní, ale zkráceně, já a moje kamarádka jsme tenkrát psaly příběh, kde se narodilo dítě. A to samozřejmě potřebuje jméno. Bohužel ve vymýšlení jmen jsme obě měly dost rezervy, takže to nakonec padlo na partnera, který nás takhle zachránil. To bylo v době, kdy se vysílala první sezóna Transformers Prime, takže asi někdy v roce 2012. Nikdy jsme ten příběh úplně nedokončily, ale spousta nápadů z něj jsem vložila do svého hlavního komiksu, což je dnes i můj hlavní umělecký projekt. Jde o to, že jsem vzala příběh Transformers Prime, posunula ho o dva roky a designovala postavy z Transformers jako poníky. Tenhle projekt se už táhne přes tři roky a s tou postavou mám pořád své plány. Jen bude ještě chvíli trvat, než se k ní v ději dopracuji. Musím ale říct, že se s ní cítím za tu dobu velice ztotožněná, protože jsme s ní toho už tolik vymysleli, a taky jsem zvědavá, co na ní řeknou lidi, až se objeví.
Takže MLP není tvůj první kreslený seriál, který si začala nějak aktivněji sledovat. Tak to bude odpověď na další otázku asi jasná. Jak si se dostala k My Little Pony a k Bronies komunitě?
My Little Pony jsem objevila, když byla v oběhu druhá sezóna, a skoukla jsem to všechno najednou. Před tím jsem prostě věděla, že to existuje, ale nevěděla jsem, proč okolo toho lidé tak šílí. Nakonec jsem se rozhodla tomu dát šanci, a mně je, upřímně řečeno, těžké dostat k tomu, abych se podívala na něco, co lidé doporučují, hlavně co se týče seriálů, které jsou dlouhé a jejichž kvalita se může ukázat až v pozdějších dílech. Jsem ale blázen do animace, takže navnadit mě na kreslený seriál je lehčí. MLP se mi zalíbilo, protože to bylo něco, co tu dlouho nebylo, barvené, veselé, optimistické, a učilo to správné lekce ze života. Od té doby show sleduji. Co se týče Brony komunity, tímhle možná některé zklamu, ale já se nepovažuji za Broníka, nebo Pegasister. Jsem spíše jen normální fanda. Vím, o co v show aktuálně jde, dívám se na umění, které komunita produkuje, což nejsou jen fan-arty, ale také hudba a videa, ale myslím, že to z vás Broníka ještě nedělá. Pro mě je Broník aktivní člen komunity, který do ní aktivně přispívá svými názory, výtvory a také třeba tím, že jezdí na cony. Já nebyla nikdy na jakémkoliv conu, čehokoliv, což mě jaksi mrzí. Já se považuji za fandu MLP, a kdyby se mě někdo zeptal, jestli je MLP dobrá show, tak řeknu určitě ano. A taky řeknu, že show je jen polovina celé zábavy a že ta druhá polovina je, když se dostanete do fandomu. Já si vybrala to, že budu sledovat show, ale zůstanu spíš v pozadí, protože mám kromě MLP spoustu jiných zájmů, o kterých si myslím, že potřebují moji podporu. Musím se ale přiznat, že jsem MLP představila jednomu kamarádovi, ze kterého je dneska desetkrát větší Brony, než jsem já sama. A je mi za to nesmírně vděčný, že jsem mu tak změnila život tím, že jsem mu ukázala tuhle show a lidi okolo ní.
Tak s tím musím s tebou jenom souhlasit. Já jsem vždycky více než hrané seriály, obdivoval ty kreslené. Ale nejvíc mě na MLP zaujal ten příběh a vůbec to, jak jsou ty postavy dobře napsané a to se jen tak v nějakém seriálů nevidí. Skor v seriálů, který je primárně určený malým dětem. Takových seriálů je opravdu málo. Ale vraťme se k otázkám. Změnil se nějak tvůj pohled na okolní svět, po té, co si začala seriál sledovat? A jak reagovalo tvé okolí, když zjistili, že sleduješ seriál, který je primárně určený mladšímu publiku?
Myslím, že MLP není ten seriál, který nejvíce změnil můj pohled na svět, to místo patří jiným, ale určitě pomohl té pozitivní stránce. Je to seriál o přátelství, to vám vždy připomene, že na světě existují dobré věci, za které se stojí i poprat. Další věc, která se mi na MLP moc líbí, je vizuální styl. Je to totiž něco, co se liší od našeho světa, žijí spjati s přírodou a létající domy na mracích s antickým stylem jsou velmi krásné na pohled. Upřímně, moje okolí na to moc nereagovalo, protože v době, kdy jsme s tím začala, tak jsme ještě žila se svou rodinou, a ti se nikdy moc nezajímali o to, co vlastně sleduji, hraji, čtu, poslouchám. Jak říkám, hlavní dopad to mělo na mého kamaráda, taky moji sourozenci se o tom díky mě dozvěděli, ale asi se prostě tak nechytli. Co se týče kreslených seriálů pro malé děti, tohle je pro mě velice vtipná otázka, protože je to něco, s čím se potýkám od dětství. Měla jsem kamarádku, která mi neustále opakovala, ať začnu koukat na věci pro dospělé, a ne na animáky pro děti. Omluvte mě, ale jestli věcmi pro dospělé myslíte vymatlané telenovely s tisíci díly, kde se jen řeší nevěra, tak myslím, že k tomu není potřeba můj další komentář. V České republice stále máme zažitý ten stereotyp, že animace a komiks je něco jenom pro děti, což je samozřejmě naprostý nesmysl. Animace je umění, krásné umění, protože může vypadat, jak chcete. A animované pořady a filmy mají často i lepší a propracovanější postavy a příběhy než ty hrané. Tvůrci se na nich často velice vyřádí. To samé platí i pro komiksy. Navíc si myslím, že lidé, kteří tohle říkají, nikdy neviděli některá dospělá anime, tedy animované seriály pro dospělé diváky. Tady uvedu jako příklad moji oblíbenou Futuramu. Ukažte mi některý takzvaně dospělý seriál, který má tak skvělý děj, humor a postavy. Ani Simpsonovi nejsou prakticky pro děti. A u poníků a Transformerů jsem už tyhle řeči přestala řešit. Lidé by měli sledovat, číst a poslouchat, co chtějí, nezáleží na věku. Jestli je něco dobré a kvalitní, je jedno, pro koho to bylo původně určeno. Myslím, že v tomhle se mnou Broníci budou silně soucítit.
Tak to každopádně. Mě připadá, že ať si vezmeš jakýkoliv hraný serál, tak je praktický o tom samém. Proto mám raději ty kreslené. Jak píšeš. Tvůrci se na nich mohou daleko lépe vyřádit, než u těch hraných. Jak si se vlastně dostala ke kreslení a jak dlouho už se tomu věnuješ? A zkoušela si kromě kreslení i něco jiného?
Jsou dobré hrané seriály, ale myslím, že tady v ČR v dnešní době už vymřely, pro ty se musí do zahraničí. A často to bývají různé sitcomy, nebo něco, co má propracovanou dějovou linku. Ke kreslení jsem se dostala jako dítě. Už jako malé škvrně jsem si čmárala a od té doby mě to nepustilo. Jak už jsem řekla, ve znamení jsem Rak, a my podle všeho máme k umění vlohy. Kreslím už od dětství, ale nikdy jsem nechodila na uměleckou školu, jen jednu dobu jsem chodila na kurzy kreslení k akademickému malíři panu Sopkovi, kde jsem se naučila hlavně věci o stínování, ale to bylo také jen pár měsíců. Když nepočítám výtvarku na základce, všechno ostatní jsem se naučila sama. Jsem samouk. Jak s tradičním uměním, tak s digitálním. Jsem převážně digitální umělec, ale jsem schopná kreslit barevně pastelkami a uměleckými fixy. Zkoušela jsem i jiné techniky, ale tyhle se mi osvědčily. K digitálnímu umění jsem se taky dostala sama a naučila jsem se používat Photoshop, v angličtině, i když to trvalo několik let, ale umělec se učí celý život. Vše se učíme po celý život. Největší zlom přišel, když jsem se konečně naučila efektivně kreslit s tabletem, to se mi ulevilo. Po celý život také kreslím různé věci. Herní postavy, draky, zvířata, stroje, vesmírné lodě, lidi, roboty, Pokemony a prostě všechno možné. Já jsem takový všeuměl, kromě kreslení jsem se taky od mladého věku věnovala psaní příběhů. To se teď projevuje, když píšu svůj komiks. Dál jsem taky editovala videa, snažila se skládat hudbu, abych si vytvořila vlastní hudební videa, někdy jsem psala recenze, někdy píšu úvahy a hlavně vyrábím custom poníky. To sice chvíli trvalo se naučit, ale stojí to za to. Když budu mít někdy čas, možná se někdy naučím i vytváření 3D modelů a chtěla bych se naučit hrát na kytaru.
Musím říct, že máš tedy velmi široký záběr. Když už si nakousla tu digitální tvorbu. Co preferuješ více. Tu digitální, nebo tradiční? A co se ti na ni líbí více, oproti té druhé?
U mě dominuje digitální tvorba, ale tradiční kresbu mám ráda a obdivuji ji. Když se nad tím člověk zamyslí, tak tradiční kresba je první věc, se kterou se v kreslení jako děti setkáváme. Všichni začínáme s papírem a tužkou. A tak je to myslím správně, protože začínáme s něčím, co je reálné, co můžeme vzít do ruky. Člověk bude vždy váben k tomu, co opravdu existuje. Já mám dvě techniky, pastelky a fixy. Umělecké fixy jsou úžasné, protože vypadají tak sytě a barevně, že to vypadá, že jste prakticky něco vytiskli na papír. Jen se s nimi musí opatrně. Vážně, ta věc nesleze, jakmile ji dostanete na jakýkoliv povrch. Pastelky jsou klasika, ovšem jako umělec potřebujete kvalitní pastelky. Já mám velký 72 kusový kufřík Koh-I-Noor a 30 kusovou krabičku od Faber Castel. Problém s touhle technikou je, že trvá dlouho, než kresbu dokončíte, a je to velice namáhavé na ruce. Musíte ruce průběžně protahovat, jinak se vám dostaví po čase karpální tunel, a to nikomu nepřeji. Tradiční umění chce mnoho trpělivosti a praxe, ale pro mě je to stále zábava a připomíná mi to dobu, kdy jsem začínala jako dítě. Digitální kresba je rychlejší, čistá, lesklá a máte ji pod mnohem větší kontrolou. Jelikož nemusíte doslova dělat každý tah pastelkou, počítač vám v mnoha věcech pomůže. To se projevuje hlavně u pozadí. U tradičního kreslení nemáte možnost tlačítka zpět a musíte opatrně, tady máte pokusů, kolik chcete. Má to ale i své nevýhody, k digitální kresbě potřebujete software a ten není nejlevnější. Taky, pokud si nechte zničit ruku kvůli neustálému kroucení s myší, potřebujete tablet. Já sama používám Adobe Photoshop CS3 a tablet od firmy Wacom. Obojí jsem získala pomocí známých, protože jejich cena není nejnižší. Další věc je, že se s nimi musíte naučit. Tvrzení, že počítač za vás všechno udělá, je nesmysl. Program neudělá nic, pokud mu to nenařídíte. Musíte se naučit ovládat program, ve kterém pracujete, zvyknout si na něj, vědět, kam sáhnout pro určitý nástroj. Další věc je tablet. A zvyknout si na tablet vyžaduje spoustu času. Je to jako tužka, ale mnohem víc klouže a potřebujete pevnou ruku. Já digitální umění preferuji, protože je rychlejší a je krásně čisté. Doslova. Já patřím k těm lidem, kteří milují jasné a čisté barvy, které až září, a to digitální umění zvládá mnohem lépe. A komiks se mi na počítači taky dělá mnohem lépe než ručně. Jestli je ale jedna věc, co mě vážně štve, tak je to neustálá válka mezi lidmi, kteří preferují jen jeden styl. Lidi se nedokážou shodnout, jaké umění je lepší, jestli tradiční nebo digitální, a nesmyslně se o tom hádají. Já myslím, že není žádné lepší, obě jsou na stejné úrovni a krásné ve svém vlastním směru. A jelikož vím, jaké to je vytvářet obojí, tak k nim oběma chovám stejný respekt.
Kde hledáš inspiraci pro své obrázky?
Různě, prakticky ze všeho, co vidím kolem sebe. A jelikož většina mé tvorby je fan-art, tak se to silně odráží od toho, co mám v oblibě. Když objevím něco nového, co se mi hodně zalíbí, tak už popadám tužku a pastelku. Nejnovější oběť je film Chappie. Jen musím uznat, že asi po třech letech kreslení poníků je to krkolomné pokusit se nakreslit robota nebo člověka. Takže moje inspirace je prakticky všechno. To asi člověk zná, když se podívá na modrou oblohu a najednou: Bingo, máme nápad. Pravda ale taky je, že moje tvorba je silně ovlivněna mou fixací na moře a tropiku. Aspoň jednou se doufám k moři dostanu, zatím o tom jen sním a moje mysl se k tomu upíná. Dobrý příklad je to, že městečko, které mám v komiksu, je u moře.
Tak to jsme na tom stejně. Taky sem u moře ještě nebyl. Ale já jsem spíše na ty poznávací zájezdy. Než, abych placnul sebou někde u moře a opaloval se . Když už tu mluvíš o tom komixu. Mohla bys ho čtenářům více přiblížit o čem je a kde ho mohou případně najít?
Můj komiks je kombinace dvou věcí. Inspirovala jsem se stylem MLP a vytvořila vlastní pony designy pro všechny postavy z Transformers Prime. Bohužel, jelikož jsem tohle celé začala v době, kdy ještě show běžela, znamenalo to, že se objevovaly další postavy a musela jsem vysvětlovat, kde byly, designovat je a podobně. Základ ale je, že komiks se odehrává dva roky po konci Primu, to znamená po konci filmu Predacons Rising. Velice důležitou věcí je, že jestli si chcete tenhle komiks opravdu vychutnat a všechno pochopit, musíte vědět, o čem je Prime, mít ho celý zhlédnutý, a pokud se vám chce, bylo by dobré si přečíst aspoň knihu Transformers Exodus, nebo si zahrát hry. To říkám proto, že celý komiks je založen na tom, co se už stalo, takže jinak tomu asi nebudete moc rozumět. Do budoucnosti mám naplánováno mnoho kapitol, ale teď je hlavní dějová linka zaměřena na Starscreama a Soundwava, pokud to někomu něco říká. A i když mám ráda propracovaný a vážný příběh, čas od času v tomhle komiksu můžete zahlédnout můj podivný smysl pro humor. Taky kvalita komiksu se postupně mění. Ze začátku to byla jen tužka a papír, teď už je komiks celý barevný a digitálně vyrobený. Je to zábavné počtení, má to chvilky, které vás možná i rozbrečí, chvíle, kdy budete napjatí, chvíle, které vás dojmou, a někdy je to prostě jen šílená jízda, kdy se budete smát a smát. Není to ale komiks pro děti. Děti tam spoustu věcí nepochopí. Celý komiks se dá najít na mém DeviantARTu, kde je také dispozici spousta doprovodných ilustrací a také detailních profilů všech postav, na kterých stále průběžně pracuji.
Tak pár epizod Transformers Prime jsem už viděl. Zkusím přes prazdniny zkouknout zbytek, abych si po té mohl přečíst ten komix, protože tak jak ho popisuješ mě opravdu zaujal. Máš nějakého oblibeného umělce? A co se ti na jeho stylu líbí nejvíc? Čím tě tak zaujal?
Tak mezi mé nejoblíbenější umělce určitě patří TamarinFrog (dříve známá jako BehindtG), Evan Stanley, DennyButt a Kilala97. Kilala a Denny jsou pony umělci. Denny mě zaujala kvůli jejímu více realistickému stylu a komiksu. Kilala má velice příjemný styl, který připomíná show, ale má svůj vlastní šarm. EvanStanley je umělkyně, který se zabývá hlavně ježkem Sonicem a kreslí komiks, který běží asi už osm let. Ona byla jednou z největších inspirací, když jsem přemýšlela nad vlastním komiksem. Její komiks se vyvíjel podobně jako můj a dnes je velice detailní a barevný. Ale moje vůbec největší inspirace je Tamarin, protože taky už asi osm let kreslí komiks, který mě nadchl snad nejvíc. Ona je zejména Pokémon a Nintendo umělec a vytvořila komiks, který se zabývá Pokémony, které vychovala ve hře. Je velice barevný, pestrý, má osobitý styl kresby a postavy jsou skvěle propracované a vtipné. Její komiks má navíc ze všech, které jsem jmenovala, nejsilnější rodinný podtón, což je něco, na co já vždycky zaberu.
Kdyby si měla ze všech svých obrázků vybrat jeden, který se ti opravdu povedl a jeden, s kterým ale nejsi vůbec spokojená, tak jaké by to byly? A proč zrovna tyto?
U tohohle nemůžu odpovědět úplně přesně. Upřímně, vybírání, co je lepší a nejlepší je pro mě často skoro nemožné. A jelikož jsem sama na sebe strašně náročná a kritická, tak spoustu svých starých kreseb považuju za hrůzu. Kdybych měla vybrat jednu kresbu, která se mi líbí asi nejvíc, tak to bude kresba „Summer“. To byla vlastně první kresba, kterou jsem natočila na video a poslala jako speedpaint na Youtube. Z dnešního pohledu vím, že tam je spousta chyb, ale barvy, které jsem použila, a celá ta atmosféra toho obrázku mi prostě nedovolí, abych o něm řekla, že je špatný. A dokonce ho někdy ještě používám na různých stránkách. Navíc je to obrázek s mým oblíbeným, nejoblíbenějším pagingem, takže pro mě taky moc znamená. Navíc to zobrazuje léto, moje oblíbené roční období. Vybrat nejhorší nemůžu, protože jak říkám, pro mě je spousta mých starých kreseb strašná.
Je pravda, že vybrat, jeden obrázek, je opravdu těžké. Ale vraťme se k otázce. Ovlivnil nějak tvou tvorbu začátek 5. sezóny? A jaký máš zatím na ni názor?
Upřímně? Ani moc ne. Jak říkám, já se v MLP komunitě prakticky aktivně neangažuji a MLP postavy kreslím z většiny, když jde o objednávku od nějakého zákazníka. Takže já se ve své tvorbě nemusím řídit dějovou linkou MLP. Pátá sezóna je jiná a jde to z ní velice silně cítit. Stejně jako každá jiná show, která se postupně vyvíjí, má i MLP známky nějakých těch let vývoje, což já preferuji oproti stagnaci jiných show. Taky je očividně vidět, že Hasbro dává čím dál více peněz na animaci. Já si zatím na pátou sezónu nestěžuji, protože myslím, že nápady, které zatím představili, můžou show jenom pomoct.
Co se ti na kreslení, v tvém případě i malování, líbí nejvíc? To, že se dá u toho dobře relaxovat, to že můžeš ztvárnit své představy a nebo úplně něco jiného?
Pro mě je to koníček, relaxace a v posledních letech bych asi mohla taky říct, že je to pro mě i práce, jelikož jsem začala kreslit i na zakázku. Hlavně mě to baví, a to je asi na tom to nejdůležitější. Líbí se mi vytvářet nové věci, začít od čistého papíru a skončit s hotovým dílem. Zkoušet nové věci, experimentovat a mít z toho radost. Dávno jsem si ale uvědomila, že umělec netvoří jen pro sebe. Tvoří i pro lidi okolo sebe, a když vím, že jsem někomu udělala radost anebo někoho rozesmála, to mě často zahřeje u srdce a vím, že to co dělám, má smysl.
Tak jo a máme zde poslední otázku. Co by si chtěla vzkázat svým fanouškům?
Těm řeknu to, co říkám každému. Dělejte to, co vás baví, užívejte si to, nenechte nikoho, aby vám zkazil radost z něčeho, na čem vám opravdu záleží. A taky se nikdy nevzdávejte, protože i když to často vypadá špatně, vždycky je naděje, a když napnete všechny síly, dokážete cokoliv. Nic vás nezastaví. To je něco co, už jsem dávno pochopila, protože jsem to tolikrát zažila. Žijte svůj život s nadšením, smějte se jako děti, bavte se jako děti, věřte jako děti, protože jen děti chápou život bez pesimismu, který nás poté v dospělosti tlačí k zemi. Svět je takový, jaký ho chceme, a záleží jen na nás, jak se toho chopíme. Myslím, že teď se hodí citát z mého nového oblíbeného filmu: Vytvářejte život, nenechte život vytvářet vás. Těším se na vás ve své galerii, a pamatujte, s úsměvem jde všechno líp.
Tak to je hezké zakončení našeho rozhovoru. Ještě jednou bych ti chtěl moc poděkovat, že sis udělala čas na tento rozhovor a popřát ti, ať se ti nejen v tvorbě, ale i v životě povede vše, co si přeješ.
Já děkuji za pozvání a vám všem přeji taky hodně štěstí
. Když už tu mluvíš o tom komixu. Mohla bys ho čtenářům více přiblížit o čem je a kde ho mohou případně najít?