09.07.2015, 02:30
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 09.07.2015, 02:34 uživatelem Luna May. Edited 1 time in total.)
Hotaru, toto je opravdu jen malý kamínek na cestě - těch bude ještě spousta a překonání každého dalšího tě udělá silnější. Deprese jsou hrůzné a doporučuji si najít aktivitu, kterou je odbouráš. Pro někoho je to sport pro jiného pláč 
.
Objednávala jsi se k Weissovi? On má sice dlouhé čekací lhůty, ale může se stát, že pacienti odpadnou a uvolní místo. Domluv se sestřičkou, že zavoláš třeba za dva týdny. Je to o komunikaci a lidé jsou ochotní, pokud se k nim zachováš přátelsky, avšak chápavě vůči jejich pozici.
Okay a pokud si řežeš nohy, tak OKAMŽITĚ PŘESTAŇ. Z psychologického pohledu se často jedná o volání po pozornosti, o kterou si jinak neumíš říct - beznadějný stav. Klíčem je uvědomění si problému a snaha o emoční distancovanost, než se to vyřeší. Není to ideální, ale funguje to. Mezi bronies máme alespoň jednoho vystudovaného psychologa, který se k tomu určitě dokáže vyjádřit lépe (že, Steppo?).
A to, že nic nemáš nic neznamená. Já budu brzy "slavit" 26. narozeniny a mám vesměs peníze, které investuji na svůj rozvoj, skříň s oblečením, pár knih a nějakou elektroniku (většinou si při stěhování nechám jen to nejpodstatnější a začínám takřka znovu). Co z toho reálně potřebuji? Pár korun na přežití, 2 sety oblečení na roční období a PC s mobilem. Celková cena pár tisíc. Život by se neměl měřit dle hmotných statků - je to nesmírně pomíjivé měřítko.
A ten základ si pořídíš za 1 - 3 měsíce práce i s placením nájmu (spolubydlení) a jídlem. Není proč propadat depresi - život vlastně není tak těžký, pokud se nezačneš bezcílně plácat ze strany na stranu.
.Objednávala jsi se k Weissovi? On má sice dlouhé čekací lhůty, ale může se stát, že pacienti odpadnou a uvolní místo. Domluv se sestřičkou, že zavoláš třeba za dva týdny. Je to o komunikaci a lidé jsou ochotní, pokud se k nim zachováš přátelsky, avšak chápavě vůči jejich pozici.
Okay a pokud si řežeš nohy, tak OKAMŽITĚ PŘESTAŇ. Z psychologického pohledu se často jedná o volání po pozornosti, o kterou si jinak neumíš říct - beznadějný stav. Klíčem je uvědomění si problému a snaha o emoční distancovanost, než se to vyřeší. Není to ideální, ale funguje to. Mezi bronies máme alespoň jednoho vystudovaného psychologa, který se k tomu určitě dokáže vyjádřit lépe (že, Steppo?).
A to, že nic nemáš nic neznamená. Já budu brzy "slavit" 26. narozeniny a mám vesměs peníze, které investuji na svůj rozvoj, skříň s oblečením, pár knih a nějakou elektroniku (většinou si při stěhování nechám jen to nejpodstatnější a začínám takřka znovu). Co z toho reálně potřebuji? Pár korun na přežití, 2 sety oblečení na roční období a PC s mobilem. Celková cena pár tisíc. Život by se neměl měřit dle hmotných statků - je to nesmírně pomíjivé měřítko.
A ten základ si pořídíš za 1 - 3 měsíce práce i s placením nájmu (spolubydlení) a jídlem. Není proč propadat depresi - život vlastně není tak těžký, pokud se nezačneš bezcílně plácat ze strany na stranu.