22.07.2015, 11:07
D.K. - vůbec zbytečná slohovka to nebyla, zrovna si u toho pouštím písníčky a vzpomínám na to, čím jsem prošel..... 
Co se týče vztahů se třídou ze základní školy, my se scházíme několikrát za rok. Spoustu lidí taky náhodně potkávám na ulici (byť bych ani nechtěl).
Jinak přesně vím, o čem mluvíš. Taky jsem měl období bez přátel, je to hrozné. Na druhou stranu tě to posílí, hned si vážíš věcí, které se zdají běžné.
Nikdy jsem moc přátel neměl, spíše známé. Ve školce to nebylo nejlepší, pamatuju si odtud 3 lidi, kteří ke mně přilnuli. Jedna super kamarádka, se kterou mám krásné vzpomínky. Jenže teď si hrozně změnila, ani do známých ji už moc nepočítám. Další byl můj momentální spolužák z gymplu, s tím se shodou náhod bavím dodnes. Ostatní ho ignorovali, protože byl prostě jiný. 3 dotyčný měl na celém těle jakosi hroznou kožní nemoc, vypadalo to jako spáleniny. Na rozdíl od ostatních mi to nevadilo, hrálo jsme si spolu. Občas ho potkám a řekneme si ,,čau", to je ale tak všechno. Nevadí mi to, prostě máme jiné zájmy a život šel dál.
Na základní škole jsem poznal spoustu známých, opět však stával spíše stranou.
V prvních 7. ročnících bych ,,opravdovým přítelem" nazval jediného člověka. Poté ale přišlo uvědomění, které se týkalo jednoho ,,známého". Strašně jsme si navzájem ublížili a to jak fyzicky, tak psychicky. Přesto bych pro něj dnes udělal první poslední, není to zvláštní ? On totiž pod tou drsným obalem skrývá něco, o čem málokdo ví. Šel bych pro něj do pekla, on pro mě taky. Najedou se dokážeme bavit úplně o všem, rozhodně ta všechna příkoří stála za to. Přes tyhle dva přátele jsem se seznámil se Stradou, to mi hodně změnilo život. Je pro mě jako ztracený člen rodiny, který se objevil po letech.
A nyní ? Studuji na gymnáziu, mám spoustu známých a přátel jenom pár. Jenže já víc nepotřebuji, vyhovuje mi to. Poznal jsem několik zajímavých osobností tady z fóra, obnovil jsem kontakt s jednou kamarádkou, jež pro mě hodně znamenala (kterou se mimochodem snažím ponyfikovat
) V oblastni přátelství (na rozdíl od zbytku života) si nemám na co ztěžovat.
Na závěr: Hledání a udržování přátelských vztahů rozhodně není jednoduché a někdy to trvá léta, než narazíte na ty ,,pravé lidi". Musíte jen být přátelští a milí, vytrvejte, stojí to za to. Pokud vážně chcete někoho poznat, třeba bronies srazy nejsou vůbec špatnou volbou
Co se týče vztahů se třídou ze základní školy, my se scházíme několikrát za rok. Spoustu lidí taky náhodně potkávám na ulici (byť bych ani nechtěl).
Jinak přesně vím, o čem mluvíš. Taky jsem měl období bez přátel, je to hrozné. Na druhou stranu tě to posílí, hned si vážíš věcí, které se zdají běžné.
Nikdy jsem moc přátel neměl, spíše známé. Ve školce to nebylo nejlepší, pamatuju si odtud 3 lidi, kteří ke mně přilnuli. Jedna super kamarádka, se kterou mám krásné vzpomínky. Jenže teď si hrozně změnila, ani do známých ji už moc nepočítám. Další byl můj momentální spolužák z gymplu, s tím se shodou náhod bavím dodnes. Ostatní ho ignorovali, protože byl prostě jiný. 3 dotyčný měl na celém těle jakosi hroznou kožní nemoc, vypadalo to jako spáleniny. Na rozdíl od ostatních mi to nevadilo, hrálo jsme si spolu. Občas ho potkám a řekneme si ,,čau", to je ale tak všechno. Nevadí mi to, prostě máme jiné zájmy a život šel dál.
Na základní škole jsem poznal spoustu známých, opět však stával spíše stranou.
V prvních 7. ročnících bych ,,opravdovým přítelem" nazval jediného člověka. Poté ale přišlo uvědomění, které se týkalo jednoho ,,známého". Strašně jsme si navzájem ublížili a to jak fyzicky, tak psychicky. Přesto bych pro něj dnes udělal první poslední, není to zvláštní ? On totiž pod tou drsným obalem skrývá něco, o čem málokdo ví. Šel bych pro něj do pekla, on pro mě taky. Najedou se dokážeme bavit úplně o všem, rozhodně ta všechna příkoří stála za to. Přes tyhle dva přátele jsem se seznámil se Stradou, to mi hodně změnilo život. Je pro mě jako ztracený člen rodiny, který se objevil po letech.
A nyní ? Studuji na gymnáziu, mám spoustu známých a přátel jenom pár. Jenže já víc nepotřebuji, vyhovuje mi to. Poznal jsem několik zajímavých osobností tady z fóra, obnovil jsem kontakt s jednou kamarádkou, jež pro mě hodně znamenala (kterou se mimochodem snažím ponyfikovat
) V oblastni přátelství (na rozdíl od zbytku života) si nemám na co ztěžovat.Na závěr: Hledání a udržování přátelských vztahů rozhodně není jednoduché a někdy to trvá léta, než narazíte na ty ,,pravé lidi". Musíte jen být přátelští a milí, vytrvejte, stojí to za to. Pokud vážně chcete někoho poznat, třeba bronies srazy nejsou vůbec špatnou volbou