22.07.2015, 12:16
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22.07.2015, 12:17 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
Drahá Princezno Celestýno,
pokud jde o seriál.. nenaučil jsem se nic.
Je plný úžasných životních morálních lekcí, ale život je jen otázkou vzorů a potřeb. Lekce prezentované tvou žačkou a nejspíš i nástupkyní jsou pro mne buď nepoužitelné, neboť se týkají oblastí, které jsem nikdy neřešil, nebo je vyřešil zcela jinak. Většina je z oblastí, které se mne vůbec netýkají.
Pokud mne nějak ovlivnily, bylo to v tak malém měřítku a nebo postupně v tak dlouhém časovém úseku, že jsem to ani nezaznamenal.
Život je také jen o výměně informací, ať už jde o studium nebo poskytování si lásky a útěchy.
Měl jsem kamarády, přátele i nepřátele, blízké, sousedy. Ti všichni mě časem opustili. Buď žijí v jiném městě a nebo v mém srdci. A nebo jsou zapomenuti. Netřeba pro ně však truchlit. Každý člověk mi může být kontaktem, byť ne zrovna přítelem. Tato definice pro mě již ztratila smysl. Zůstávají ti, kteří jsme si vzájemně prospěšní.
Druhé můžete milovat, chápat, ignorovat, vzhlížet k nim, opovrhovat jimi. K tomu nepotřebujete vymezovat okruh kamarádů.
Člověk se má řídit svým vlastním přesvědčením, a soužívat se svým nejbližším okolím, pokud to soužívá s ním. Pro takové věci získává ponaučení již od svého narození, od svých blízkých, známých i neznámých.
Konflikty a jejich řešení, stejně jako překonávání překážek vedou k rozvoji, pohodlí a komfort vede ke spokojenému životu, ale zakrnění.
Seriál nic neznamená. Alespoň pro mne. Je to oblíbená souhra barev a zvuků v digitální podobě. Je součástí mého vývoje, stejně jako jím byly válečné hry, šikana ve škole, protloukání se životem a získávání sebevědomí, seberealizace ve všech možných i nemožných oborech, stejně tak ale i kočka, která mi přeběhne přes cestu.
Bez poníků bych byl trochu jiným člověkem, a přitom nebyl. Byl bych to stále já. Nezměnil jsem se kvůli poníkům, mám je rád a jejich odkaz je částečně slučitelný, protože jsem takový, jaký jsem.
Protože život je o lidech. Seriál mne možná nedokázal nijak zvlášť utvářet, ale jedno přeci jen přinesl. Další možnost potkávat se s lidmi, kteří mají stejné záliby, i s těmi, kteří je nemají.
Pobývat s lidmi, kteří dělají to samé co vy, a mají rádi to samé co vy, je uspokojující jen do jisté chvíle. Jsem bohužel velmi náročný divák, kterého nic nedokáže zabavit věčně. Z tohoto důvodu jsou vždy zajímavější (nikoliv však důležitější) právě ti ostatní lidé, se kterými si nerozumím a vyznávají zcela jiné hodnoty.
A mezi bronies, stejně jako mezi dalšími lidmi, které jsem v životě potkal, se jich pár nešlo. Je to zdroj nejen poučení, ale i sebereflexe. Není špatné být sám sebou ve svém prostředí. Není vysloveně špatné být sám sebou i ve svém prostředí. Ale je výzva ne se hrbit před společností, abych do ní zapadl, ale snažit se pochopit proč a jak funguje, a pokud seznám, že je to zajímavá cesta, přijmout některé její hodnoty za své.
Život za současného stavu poznání stejně nemá smysl, a nemusíte si nalhávat, že nějaký je. Za veškerým naším snažením padne opona buď ve formě konce naší civilizace, nás samotných a nebo vesmíru, jak jej známe. I tak je důležité jít dál. Jít cestou, která vede k budoucnosti.
Pokud někdo tvrdí, že život není jen o pochopení vesmíru a že ne všechno musí mít nějaký účel, a je potřeba se taky občas jen bavit nebo dát ostatním najevo svou náklonost, tak ten si protiřečí. Vše má svůj důvod, přičinu nebo účel. Jen ho stačí široce vymezit.
Někteří tomu říkají harmonie, jiní přátelství, jiní zdravý rozum. A další jen pragmaticky naplňování živočišných potřeb jednotlivce, druhu, planety.
Nehledejme, v čem je kdo odlišný od nás. Hledejme, v čem je každý jedinečný. Každý ovlivňujeme každého a každý ovlivňuje nás. Ať chceme nebo nechceme. Důležité je najít společnou cestu. Někteří se vydají tam, jiní zase jinam. Časem nás ale stejně všechny svedou dohromady.
Někdo nemusí vyznávat stejné hodnoty nebo stejný pohled na svět. To ale neznamená, že nám nemá co nabídnout.
A pokud šíříme přátelství, děláme to buď pro sebe a nebo nezištně. Nedostatek kladné vazby může mrzet, ale její vyžadování pak více říká o tom člověku, kdo se nad její nepřítomností čílí než o těch, kteří jí neposkytují. Pokud chceme uznání od ostatních, je lepší se zaměřit na to, co člověk nenapsal než napsal, protože napsat kritiku je mnohem snažší než napsat pár vřelých slov, a nebo na to, co člověk udělal, aniž by reportoval. Pokud už bych vehementně něco chtěl, tak si o to řeknu.
Chybovat je lidské. Poučit se z nich není ale samozřemost.
Naučit se lekci neznamená se jí nabiflovat. Teprve až dojde na lámání chleba poznáme, zda nám daná zkušenost k něčemu byla.
Z tohoto důvodu mne seriál nemůže oslovit. Jeho situace, konflikty a řešení jsou natolik mimo mou realitu a životní zkušenosti, že je nelze použít. A pokud přeci jen, nelze říct víc než je "nenaučil jsem se nic, už jsem to dávno věděl".
Má životní lekce je, že budu dál člověkem. Ale mnohem důležitější je být člověkem mezi lidmi. Jinak vlastně nejsem ničím.
Daný text asi od člověka mého typu nedává smysl, čili by to chtělo spíš tlumočníka, ale než abych jej vysvětloval, nechám na každém, aby si z něj vzal, co sám uzná za vhodné a co si bude myslet, že jsem tím či oním chtěl naznačit. Nerad bych někomu bořil jeho ustálené vnímání světa.
pokud jde o seriál.. nenaučil jsem se nic.
Je plný úžasných životních morálních lekcí, ale život je jen otázkou vzorů a potřeb. Lekce prezentované tvou žačkou a nejspíš i nástupkyní jsou pro mne buď nepoužitelné, neboť se týkají oblastí, které jsem nikdy neřešil, nebo je vyřešil zcela jinak. Většina je z oblastí, které se mne vůbec netýkají.
Pokud mne nějak ovlivnily, bylo to v tak malém měřítku a nebo postupně v tak dlouhém časovém úseku, že jsem to ani nezaznamenal.
Život je také jen o výměně informací, ať už jde o studium nebo poskytování si lásky a útěchy.
Měl jsem kamarády, přátele i nepřátele, blízké, sousedy. Ti všichni mě časem opustili. Buď žijí v jiném městě a nebo v mém srdci. A nebo jsou zapomenuti. Netřeba pro ně však truchlit. Každý člověk mi může být kontaktem, byť ne zrovna přítelem. Tato definice pro mě již ztratila smysl. Zůstávají ti, kteří jsme si vzájemně prospěšní.
Druhé můžete milovat, chápat, ignorovat, vzhlížet k nim, opovrhovat jimi. K tomu nepotřebujete vymezovat okruh kamarádů.
Člověk se má řídit svým vlastním přesvědčením, a soužívat se svým nejbližším okolím, pokud to soužívá s ním. Pro takové věci získává ponaučení již od svého narození, od svých blízkých, známých i neznámých.
Konflikty a jejich řešení, stejně jako překonávání překážek vedou k rozvoji, pohodlí a komfort vede ke spokojenému životu, ale zakrnění.
Seriál nic neznamená. Alespoň pro mne. Je to oblíbená souhra barev a zvuků v digitální podobě. Je součástí mého vývoje, stejně jako jím byly válečné hry, šikana ve škole, protloukání se životem a získávání sebevědomí, seberealizace ve všech možných i nemožných oborech, stejně tak ale i kočka, která mi přeběhne přes cestu.
Bez poníků bych byl trochu jiným člověkem, a přitom nebyl. Byl bych to stále já. Nezměnil jsem se kvůli poníkům, mám je rád a jejich odkaz je částečně slučitelný, protože jsem takový, jaký jsem.
Protože život je o lidech. Seriál mne možná nedokázal nijak zvlášť utvářet, ale jedno přeci jen přinesl. Další možnost potkávat se s lidmi, kteří mají stejné záliby, i s těmi, kteří je nemají.
Pobývat s lidmi, kteří dělají to samé co vy, a mají rádi to samé co vy, je uspokojující jen do jisté chvíle. Jsem bohužel velmi náročný divák, kterého nic nedokáže zabavit věčně. Z tohoto důvodu jsou vždy zajímavější (nikoliv však důležitější) právě ti ostatní lidé, se kterými si nerozumím a vyznávají zcela jiné hodnoty.
A mezi bronies, stejně jako mezi dalšími lidmi, které jsem v životě potkal, se jich pár nešlo. Je to zdroj nejen poučení, ale i sebereflexe. Není špatné být sám sebou ve svém prostředí. Není vysloveně špatné být sám sebou i ve svém prostředí. Ale je výzva ne se hrbit před společností, abych do ní zapadl, ale snažit se pochopit proč a jak funguje, a pokud seznám, že je to zajímavá cesta, přijmout některé její hodnoty za své.
Život za současného stavu poznání stejně nemá smysl, a nemusíte si nalhávat, že nějaký je. Za veškerým naším snažením padne opona buď ve formě konce naší civilizace, nás samotných a nebo vesmíru, jak jej známe. I tak je důležité jít dál. Jít cestou, která vede k budoucnosti.
Pokud někdo tvrdí, že život není jen o pochopení vesmíru a že ne všechno musí mít nějaký účel, a je potřeba se taky občas jen bavit nebo dát ostatním najevo svou náklonost, tak ten si protiřečí. Vše má svůj důvod, přičinu nebo účel. Jen ho stačí široce vymezit.
Někteří tomu říkají harmonie, jiní přátelství, jiní zdravý rozum. A další jen pragmaticky naplňování živočišných potřeb jednotlivce, druhu, planety.
Nehledejme, v čem je kdo odlišný od nás. Hledejme, v čem je každý jedinečný. Každý ovlivňujeme každého a každý ovlivňuje nás. Ať chceme nebo nechceme. Důležité je najít společnou cestu. Někteří se vydají tam, jiní zase jinam. Časem nás ale stejně všechny svedou dohromady.
Někdo nemusí vyznávat stejné hodnoty nebo stejný pohled na svět. To ale neznamená, že nám nemá co nabídnout.
A pokud šíříme přátelství, děláme to buď pro sebe a nebo nezištně. Nedostatek kladné vazby může mrzet, ale její vyžadování pak více říká o tom člověku, kdo se nad její nepřítomností čílí než o těch, kteří jí neposkytují. Pokud chceme uznání od ostatních, je lepší se zaměřit na to, co člověk nenapsal než napsal, protože napsat kritiku je mnohem snažší než napsat pár vřelých slov, a nebo na to, co člověk udělal, aniž by reportoval. Pokud už bych vehementně něco chtěl, tak si o to řeknu.
Chybovat je lidské. Poučit se z nich není ale samozřemost.
Naučit se lekci neznamená se jí nabiflovat. Teprve až dojde na lámání chleba poznáme, zda nám daná zkušenost k něčemu byla.
Z tohoto důvodu mne seriál nemůže oslovit. Jeho situace, konflikty a řešení jsou natolik mimo mou realitu a životní zkušenosti, že je nelze použít. A pokud přeci jen, nelze říct víc než je "nenaučil jsem se nic, už jsem to dávno věděl".
Má životní lekce je, že budu dál člověkem. Ale mnohem důležitější je být člověkem mezi lidmi. Jinak vlastně nejsem ničím.
Daný text asi od člověka mého typu nedává smysl, čili by to chtělo spíš tlumočníka, ale než abych jej vysvětloval, nechám na každém, aby si z něj vzal, co sám uzná za vhodné a co si bude myslet, že jsem tím či oním chtěl naznačit. Nerad bych někomu bořil jeho ustálené vnímání světa.