Živě si vzpomínám jak jsme ve 3. třídě (bylo mi 9 let) dostali listy s černobílými obrázky s nahou mužskou a ženskou postavou, kde na různé části těla ukazovaly šipky a popisovaly je. Vzpomínám si, jak byli všichni udivení ze slova pyj. Holčičky především z důvodu, že tenhle orgán znaly pod různými názvy, ale s tímhle označením se setkaly prvně. No a potom přišla další vlna šoku a to, že se pyj píše s tvrdým y - "Proč tedy není ve vyjmenovaných slovech po p?", ptali jsme se.
Nevím, co se proklatě stalo, že jsou najednou všichni natolik přecitlivělí když se dítě setká s čímkoliv co je spojené se sexualitou člověka, snaží se je chránit (což je v určitýh případech dlůležité, ale potom je fajn o tom s nimi vést řeč), ale hlavně odbíjí pikantnější dětské otázky. Vždyť je suxualita krutíbrko přirozená součást našeho bytí. Základní kámen pro život! Proč tedy děláme z něčeho přirozeného něco zlého a neslušného? Jistě, existují určité morální limity, ale jak chcete postavit morálku kolem něčeho, když se o tom mluví v ranném věku velice okrajově? Potom to dopadá tak, že si akorát mladí myslí, že stačí spojit A s B přesně tak, jak to je v těch filmech pro dospělé (podle všeho asi jediný studijní materiál, který většina mladých v této oblasti používá).