Sc@lixovy rozhovory s vytvarníky

[sc@lix]

Po prázdninové přestávce zde máme další rozhovor. A kdo, že moje pozvání přijal tentokrát. Určitě ji všichni dobře znáte. Nejen, zde na fóru, patří k velmi oblíbeným autorům. Nebudu to dál prodlužovat. Přivítejte zde Vlče.

Nejdříve bych ti chtěl moc poděkovat, že si s tímto rozhovorem souhlasila. Na úvod bych se tě chtěl zeptat, jak si přišla ke své přezdívce?

Není zač, jsem ráda, že se mnou někdo chce dělat rozhovor. Přezdívku Vlče jsem začala používat, když jsem si založila blog zaměřený na mou volnou tvorbu. Chtěla jsem, aby byla podle zvířete, které by nejvíc vystihovalo mé vlastnosti a aby byla česky. Nakonec mi nejvíc sedlo vlče, protože je to tvor, který potřebuje mít společnost, ale zároveň je velmi plachý a obezřetný.

Kdy a jak si vlastně vůbec narazila na My Little Pony a Bronies komunitu?

Začala jsem sledovat My Little Pony spolu s mým, teď už bývalým, přítelem Fingusou na přelomu léta a podzimu v roce 2012. Předtím jsem se často dívala na různá anime, takže mi nepřišlo nijak zvláštní dívat se na seriál s nálepkou "pro malé holky". Tuším, že jsme ještě ani nedokoukali první sérii a už jsem byla zaregistrovaná na bronies.cz a vesele kreslila poníky.

Čím tě seriál tak oslovil, co se ti na něm líbí oproti jiným seriálům. A změnila si po jeho shlédnutí nějak svůj pohled na okolní svět?

Osobně nevyzdvihuji My Little Pony ve svém žebříčku nad ostatní seriály, jako to možná dělají někteří jiní bronies. Ten seriál mi dal to, co hledám u jakéhokoliv jiného snímku, či knihy. A to je obyčejná zábava. MLP si dovedlo udržet mou pozornost. Dovedlo mě rozesmát, přinutilo mě se zamyslet, dalo mi inspiraci k tvorbě. A po jeho shlédnutí jsem pohled na okolní svět změnila, ale nemohlo za to poselství tohoto díla, ale bronies.

Co máš tím přesně na mysli? Čím tě komunita tak okouzlila, že si kvůli ni změnila pohled na okolí?

Díky bronies jsem se poprvé v životě cítila důležitá. Ukázali mi, že i když je svět plný zlého, mám sílu ukázat ostatním světlo.
Před tím jsem měla velké pochybnosti jestli je správné dát se "cestou umění", jestli jsem se neměla radši věnovat něčemu užitečnějšímu. Ale bronies mi ukázali, že to co chci není prostě jenom kreslit, ale vzbuzovat svou tvorbou emoce. Učinit lidi šťastnými. Ukázali mi tedy, co chci a že toho můžu dosáhnout.

Co se týče těch emocí, tak to se ti alespoň u mě daří dokonale. Tvoje tvorba se mi hodně líbí a navíc mě inspiruje k tomu, že když se opravdu budu snažit, tak jednou snad budu kreslit tak nádherné obrázky jako jsou ty tvoje. Co říkali tvojí přátele a rodina, když se dozvěděli, že sleduješ seriál, který je primárně určený dětskému publiku?

Rodiče jsou ode mě na takové věci celkem zvyklí, věděli to už od začátku. Samozřejmě si ze mě občas dělají srandu, ale nikdy ne ve zlém a nesnaží se mě od toho odradit. S mou sestrou jsem se na pár dílů dívala a dokonce se mi povedlo ji přesvědčit, aby se také zaregistrovala na bronies.cz, ale nepatří k velmi aktivním členům. A i mezi přáteli se setkávám s převážně pozitivními či neutrálními postoji.

Jakou máš nejoblíbenější epizodu a čím si tě tak získala?

Donedávna to byla 6. epizoda 3. série, Sleepless in Ponyville. Získala si mě tím, že v ní vládla úplně jiná atmosféra než v těch předešlých a taky v ní dostala prostor moje oblíbenkyně Scootaloo. Ale teď ji trumfla 12. epizoda 5. série, Amending Fences. A to hlavně proto, že se zabývá  problémem, kterému čelím už velmi dlouho a nevím, jak se k němu stavit. Navíc mě velmi mile překvapilo, jak tvůrci propojili děj i s velmi starými epizodami.

Je pravda, že neznám snad nikoho, komu by se epizoda Amending Fences nelíbila. Vrátit se po pěti letech opět na začátek a připomenout si jak to celé začalo, opravdu stalo za to. Jak ses ke kreslení, v tvém případě i malování, dostala? A jak dlouho se mu už věnuješ?

Kreslím od nepaměti. Od dob, co jsem byla malá, až doteď. Už jako dítě jsem chtěla, aby se kreslení stalo mou prací a brala jsem to velmi vážně.

Jak jsem již zmínil. Věnuješ se jak tradičnímu kreslení, tak i digitální malbě. Co preferuješ více a v čem je ta metoda lepší oproti té druhé?

Mám ráda oba způsoby stejně, každý má své výhody a nevýhody. U tradiční tvorby je mnohem snazší vtisknout do díla kus sebe. Nástroj, ať je to tužka, štětec, nebo pastel, se snadno ovládá a dělá přesně to, co chci a kdy chci. Což bohužel neplatí u digitální tvorby. Tam mám ale zase mnohem lepší kontrolu nad kompozicí a nad barvami než u papíru.

Čím je podle tebe dobré začít, když se chce někdo začít věnovat digitální malbě? Myslíš si, že by se měl nejdříve naučit kreslit normálně na papír a nebo může rovnou začít kreslit digitálně?

Myslím, že je lepší si prvně vycvičit ruku a k tomu nejlépe slouží papír, protože, jak už jsem psala, tablet ne vždycky poslouchá jak má. Ale kromě cvičení ruky je důležité cvičit i oko a na to spousta lidí zapomíná. Opravdoví kreslíři totiž musí svět kolem sebe vnímat v tvarech. A tohle se nedá naučit jinak než neustálým kreslením věcí okolo nás. No a chodit po venku se skicákem je podle mě pořád lepší než tahat s sebou tablet. Ale možná jsem trochu zaspala dobu

Kde sháníš inspiraci pro svoje obrázky? Hledáš ji hlavně v seriálů, mezi ostatními autory, případně se necháváš unášet svou fantazií?

Inspirace je úplně všude. K pony tvorbě mě inspiruje samozřejmě seriál, ale také mé osobní zkušenosti, ale ze všeho nejvíce mě, k tvoření obecně, inspirují ostatní autoři a lidé vůbec. Ať jsou to mé spolužačky a spolužáci, profesoři, nebo přátelé. A bohužel v poslední době mě k tvorbě musejí inspirovat i peníze a touha po jídle a střeše nad hlavou.

To ti věřím. Co se dá dělat, bohužel nežijeme v Equestrií. Tak alespoň se živíš něčím, co tě opravdu baví. Máš nějakého zvlášť oblíbeného autora, který se nějak více odlišuje od těch ostatních? A co se ti na jeho tvorbě tak líbí?

Každý autor se liší. A je tu velká spousta umělců, jejichž tvorba mě učarovala. Z těch, kteří se zabývají nebo zabývali pony tvorbou, můžu jmenovat například Nayshie. Je to neuvěřitelně talentovaná slečna s vynikajícím citem pro barvy. Trochu mimo pony tvorbu, ale stále by se jeden či dva poníci v její galerii našli, je polská umělkyně LiLaiRa. Její kresby mají neuvěřitelnou energii a jsou zároveň agresivní i jemné. A úplně mimo pony tvorbu bych jmenovala Bohuslava Reynka. Člověka, který maloval svými rytinami.

Jak se díváš na tvorbu českých a slovenských bronies? Myslíš si, že je v něčem jedinečná?

Neřekla bych že by se česká a slovenská tvorba odlišovala od té světové obecně. Jsou tu jedinci, kteří mají velký talent a schopnosti, tak jako v každé jiné zemi. V poslední době mi ale přijde, že spousta dobrých autorů od nás se odmlčela, nebo se pustila do nonpony tvorby. Tak se mi zdá, že to u nás maličko skřípe.

Kdyby si měla vybrat ze všech svých obrázků jeden, který se ti povedl a jeden na který, ale nejsi vůbec pyšná, tak jaké obrázky by to byly a proč zrovna tyto?

Když si procházím zpětně svou galerii, tak je v ní jen jeden obrázek nad kterým se můžu zastavit s myšlenkou, že se mi vážně povedl a to je tento: http://orig05.deviantart.net/f5a6/f/2013...5vufwg.png
Popravdě, nelíbí se mi ani moc to, jak vypadá, ale to, že člověk pro kterého jsem jej kreslila z něj měl obrovskou radost. Asi největší radost, co se mi povedlo kdy vzbudit. Tedy soudě podle jeho reakce.
A obrázek na který vůbec nejsem pyšná, tak těch je víc. Ale myslím, že nejvíc jsem zklamaná z tohoto: http://pre07.deviantart.net/590c/th/pre/...7vxbtu.jpg
Byl to obrázek pro aukci na Czequestrii 2014 a myslím, že jsem mu měla dát mnohem víc času. A určitě větší prostor. Naskenované to není vidět, ale ve skutečnosti je tahle kresba o něco menší než A5 a to je příliš málo na to, abych mohla využít možnosti, které mi nabízela technika kresby rudkou. Už si nepamatuji proč jsem ho takto nakreslila, ale teď bych to určitě udělala jinak.

Svými ilustracemi si přispěla i do letošního sborníku. Brala si tuto tvorbu jako něco jedinečného a nebo si k tomu přistupovala jako bys kreslila jakýkoliv jiný obrázek a, co tě k tomu vůbec vedlo, že ses tohoto projektu zúčastnila?

Do Sborníku jsou třeba ilustrace a k těm je třeba vždy přistupovat jinak než k obyčejným obrázkům, protože musí dobře fungovat s textem. A navíc i v samotném názvu Sborníku stojí "...to nejlepší od spisovatelů a kreslířů z bronies.cz...", takže u takového projektu je třeba se snažit opravdu tvrdě. A co mě k tomu vedlo? Ta úžasná myšlenka celého tohoto projektu. Jinak kromě ilustrací dělám i jeho sazbu, takže můžu říct, že ke Sborníku mám i "hlubší autorský vztah"

Čemu se kromě kreslení/malování věnuješ ještě? Jaké jsou tvé další koníčky. Jednoduše, co by si ráda ještě na sebe prozradila?

Kromě kreslení ještě animuji, což je vlastně kreslení na dvacátou čtvrtou Také občas přebarvím nějaký ten blindbag a když mám nápad, tak píšu. Také mě velmi baví pečení (cupcakes and muffins yay!) A mám velmi ráda zvířata. Kočky, velké psy a koně především. Jinak ráda dělám všechny věci, které lidé mého věku dělávají... čtu knihy, hraji PC hry, sleduji filmy... procházím se po zajímavých místech a spím

A máme zde poslední otázku našeho rozhovoru. Co by si chtěla vzkázat svým fanouškům?

Že jsem vděčná za každého z vás! Ukázali jste mi mou sílu a díky vám jsem teď tím kým jsem. Jste se mnou, když se mi daří, ale neopouštíte mě ani v zlých chvílích mého života, a žádná slova nedovedou vyjádřit, jak moc ráda za vás jsem. Doufám, že vás nezklamu. A slibuji, že se budu pro vás snažit být lepší a lepší!

Ještě jednou bych ti chtěl moc poděkovat, že si s tímto rozhovorem souhlasila a popřát ti, ať se tvé obrázky i nadále lidem líbí, ale hlavně, ať se ti v životě splní vše, co si přeješ.

Také moc děkuji za tento rozhovor. Bylo mi velkým potěšením Jsem ráda, že se mezi bronies stále najdou lidi s odvahou začít nějaký zajímavý projekt.