26.02.2016, 00:11
Steam a já...
Před asi měsícem bych řekl, že jsme si dali pauzu, ale není to tak. Jako jó, dřív to bylo super, trávili jsme spolu spoustu času a dělali hodně věcí. Kupoval jsem mu dárky, on mě zase neustále chválil. Poznal jsem díky němu úplně nový svět, ale pořád, byl to jeho svět. Byli jsme si hodně blízcí.
Po nějaké době mi to začalo připadat takové... jiné. Někdo z nás se změnil. On byl a je stále věrný, ale najednou toho chtěl stále víc a víc. Víc času, víc dárků, nutil mě seznamovat se s novýma lidma, kteří mi spíš lezli na nervy než cokoli jiného, a já si uvědomil, že nejsem jediný. Těch lidí se kterými se schází je spousta a já mezi tu nejpočetnější skupinu nepatřím.
Takže ano, změnili jsme se oba. Každý svým vlastním způsobem. Steam si teď užívá v něčem co by se dalo přirovnat obrovské párty, kde všichni obchodují s noži, zatímco já trávím čím dál víc času mezi věcma, které vylovím ze Zátoky (našel jsem totiž v jedné zapadlé uličce obrovskou knihovnu).
Zkrátka už na sebe nemáme čas. Občas si spolu vyrazíme, třeba do metra nebo zajdeme na jídlo k Rudé frakci, ale spíš než cokoli je to takový memoriál starých časů.
Dalo by se tedy říct, že tohle byl hladký rozchod, žádné slzy ani na jedné straně, možná jenom špendlíková díra v srdci
Před asi měsícem bych řekl, že jsme si dali pauzu, ale není to tak. Jako jó, dřív to bylo super, trávili jsme spolu spoustu času a dělali hodně věcí. Kupoval jsem mu dárky, on mě zase neustále chválil. Poznal jsem díky němu úplně nový svět, ale pořád, byl to jeho svět. Byli jsme si hodně blízcí.
Po nějaké době mi to začalo připadat takové... jiné. Někdo z nás se změnil. On byl a je stále věrný, ale najednou toho chtěl stále víc a víc. Víc času, víc dárků, nutil mě seznamovat se s novýma lidma, kteří mi spíš lezli na nervy než cokoli jiného, a já si uvědomil, že nejsem jediný. Těch lidí se kterými se schází je spousta a já mezi tu nejpočetnější skupinu nepatřím.
Takže ano, změnili jsme se oba. Každý svým vlastním způsobem. Steam si teď užívá v něčem co by se dalo přirovnat obrovské párty, kde všichni obchodují s noži, zatímco já trávím čím dál víc času mezi věcma, které vylovím ze Zátoky (našel jsem totiž v jedné zapadlé uličce obrovskou knihovnu).
Zkrátka už na sebe nemáme čas. Občas si spolu vyrazíme, třeba do metra nebo zajdeme na jídlo k Rudé frakci, ale spíš než cokoli je to takový memoriál starých časů.
Dalo by se tedy říct, že tohle byl hladký rozchod, žádné slzy ani na jedné straně, možná jenom špendlíková díra v srdci