Drabble pro každý den

[Katrinka]

Tak teď pro změnu sem.
Původní plán k tomuto tématu byl úplně jiný, ale déšť, který před chvílí udeřil, dodal jinou inspiraci. Takže Krásný blázínek je na světě.

„Věděla jsem, že máme praštěnou spolubydlící, ale že by až tak?“
„Nech ju, nevidíš, jakou má z toho radost?“
„Taká pěkná holka a takhle jí šiblo.“
„A kdo kdy řekl, že nemůže být krásným blázínkem?“
Smutně se usměji. Dávno jsem zavřela oči a nechala se unášet mocí deště. V euforii jsem se jako lesní víla roztančila po chodníku.
„No jako fakt, to se přece nehodí.“
Právě díky tomuto zázraku přírody totiž nikdo nezaznamená ty slané kapky vycházející z mých očí. Nikdo po tomhle nebude řešit, že mám rozmazanou řasenku. Nikdo se nebude vyptávat, co trápí mé srdce.
„Děkuji,“ pošeptám vděčně.

Druhé drabble už je jen volně inspirované, ale snad plnohodnotné.
Definitivní trest: Konečné odvolání

Věděl jsem, že verdikt bude bolet. Tušil jsem, že ona sama tenhle trest přijme s chladným klidem, tak jako všechno. Vždycky takováhle byla. Ani nový život, který díky původně vražedné pilulce mohla začít, ani přátelé, které potkala, její ledový charakter nijak nepoznamenali.
Pomyslel jsem na svou milovanou Ran. Jak na tuhle zprávu bude reagovat ona?
„Sbohem, Haibaro.“
Nic jako konečné odvolání pro nás dva neexistuje. Bud nás zabijí oni, nebo to můžeme udělat sami.
„Sbohem, Kudó.“
Celou se ozvaly dva výstřely, vzápětí bolestivé výkřiky. Po chvíli už na zemi ležela dvě zakrvácená mrtvá těla, která Vrány mohly vyklovat dle libosti.