Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

A zde máme nový rozhovor, tentokrát s básníkem a povídkářem známým pod přezdívkou Hviezdosz
Je to náš trochu diskutabilní autor který má podle mě jak své zastánce tak odpůrce. A zde je jeho rozhovor.

Ahoj, vítám tě u Rwakkových rozhovorů. Jakožto jedna z novějších tváří literární sekce, představíš se nám? Povíš nám něco o své přezdívce a proč ses registroval tady na fóru právě pod ní?

Zdravím tě, Rwakku. Pro ty, kdo mě neznají nebo mě ještě neměli šanci osobně potkat na nějakém sraze. Mám 24 let, jedním z mých poznávacích znaků jsou vlasy dlouhé okolo třičtvrtě metru a má láska k poezii, hudbě, astronomii a taktéž poníkům. Moje přezdívka pochází od jména Hvězdoslav, které jsem si zvolil před pár lety, a prezentuju se pod ním, kde to jen jde. Není to sice mé občanské jméno, ale s tím se vůbec neztotožňuju. Zvolil jsem si ji hlavně proto, že se vyslovuje snadno a nedá se snad skoro vůbec zkomolit.

A jak ses vlastně dostal k seriálu MLP? Co tě na něm zaujalo?

O seriálu a brony komunitě jsem věděl již asi čtyři roky (od r. 2012), ale vůbec mě nenapadlo se na něj podívat. Až někdy v létě r. 2016 jsem dostal impulz se podívat na prvních pár dílů, abych zjistil, co na něm všichni vidí. No a z prvních pár dílů se stala pěkná závislost. Jako každý brony ti odpovím, že na seriálu mě přitahuje více věcí. Ale především je to fakt, že charaktery jsou velmi dobře napsány a seriál samotný je zpracován velmi výborně.

Pojedeme dál chvíli klasicky. Stejně jako drtivá většina před tebou, se kterými jsem dělal rozhovor, i ty jsi literát z literární sekce na bronies.cz. Ale pokud vím, psal jsi již dříve. Kdy jsi začal? Jaké byly tvé prvotiny?

Začal jsem psát někdy v mých 17-18. Bohudík je většina mých prvotin nenavrátně ztracena v hlubinách skládek v podobě vyhozených papírů. Ale pamatuju si, jak jsem psal. Moje prvotiny nebyly ničím převratným. Neměly vůbec hloubku, smysl, žádný rytmus, rýmy byly na nic. Nerad na ně vzpomínám, ale tak...Každý musí někde začít. Naštěstí jsem však vedle psaní též hodně četl, a to mě trošku někam posunulo.

Pokud vím, tak jsi vydal na jiné stránce sbírku básní. Takže jsi spíše básník než povídkář. Básně se ti píší lépe nebo je v tom něco jiného? Některé jsi publikoval i zde na fóru. Povíš nám něco k nim?

Básně mi jdou naprosto od srdce, jsou pro mě přirozenější. Lépe se mi v nich vyjadřuje bohatý emoční svět, který si v sobě chtě-nechtě nosím. Cítím, že cokoli nelyrického musím ze sebe kolikrát tlačit na sílu, tím pádem nedává ani smysl publikovat takovouto tvorbu. V tomhle směru jsem hodně sebekritický. Mé básně, doufám, jdou poznat podle toho, jak moc si hraju se slovy a zvukem. Nemám moc rád vázaný verš ve stylu daktylu, trocheje a jiných. Vázaný verš a rýmy používám jen tam, kde cítím, že se to hodí. Jinak se spíš spoléhám na přirozený rytmus a spád češtiny. Dalším poznávacím znakem mé lyriky je téma – rád se totiž vyžívám v melancholii, smrti, nemoci a jiných skleslých tématech.

Nemyslíš si, že právě tahle témata by mohla pro fanouška MLP být docela obtížná? Vždyť seriál jede docela ve veselém duchu. Nebo v něm také vidíš ty negace, o kterých píšeš?

Tato témata mohou být obtížná pro kohokoli, a to nejen pro fanouška MLP. Ač se to nezdá, tak v seriálu je hodně negativity. Víš, jak se musela cítit Celestie, když uvěznila Lunu na měsíc? Já si jen dokážu představit Celestiinu hrozitánskou bolest a úzkost, protože prostě musela se svou vlastní závistivou sestrou něco udělat. Podobně, možná i hůř, na tom byla Moondancer, moje favoritka. Ta musela být v nekonečné depresi, poté, co jí Twilight zranila city. Ztratila jedinou přítelkyni, ke které vzhlížela. Stala se v podstatě asociálkou, která zanedbávala svůj vzhled—což je v seriálu znázorněno roztřepenými konečky v hřívě a špinavým, onošeným svetrem—a totálně zanevřela na celý poníkovský svět. A to jsou jen dva příklady z mnoha, věřím, že se v obecně pozitivním seriálu najde mnoho negativity.

To je opravdu zajímavé. Také jsem nad tím takto někdy uvažoval. Hlavně s tou Celestií. A i jiné části seriálu, ale to je spíše na soukromý rozhovor
Vypadá to, že se opravdu vyznáš v básních. Básní je poslední dobou na fóru velice mnoho. Je to důvod, proč jsi vlastně sepsal ta pravidla a rady pro básničkáře? Před nějakou dobou jsi na to založil téma a myslím, že je to v něm velice dobře podané.

Právě naopak, v básních se nevyznám. Čím víc toho píšu a čtu, tím víc se v lyrice přestávám orientovat. Podobně jako vědátor – čím víc se toho snaží poznat a prozkoumat, tím víc toho neví. Ohledně toho tématu, o kterém mluvíš („Úvod do literární teorie z pohledu básně“). Založil jsem jej hlavně kvůli tomu, že někteří autoři a autorky si vůbec nevědí rady, jak psát básně. Ujíždí jim neustále rytmus, rýmy nemají estetickou působivost, metafory jsou slabé, atd, a nechtělo se mi, byť konstruktivně, je kritizovat v příslušných tématech. Chtěl jsem tím také pomoci potencionálním básníkům a básnířkám, kteří jsou ve svých začátcích. A mimo jiné jsem se tou dobou začal učit na zápočet, který se týkal literární teorie.

Pojďme na chvíli k těm básničkářům. Co myslíš, že je jejich největší problém? A také, existují nějací, kteří tě dokázali zaujmout? Jsou někteří z nich opravdu dobří?

Z obecného hlediska nejde místním autorům a autorkám udržet stálý rytmický impulz, což já vnímám jako nejzásadnější problém. Nestálý rytmus nedělá dobrotu, zvlášť při předčítání nahlas. Další problémy pak vnímám v tom, že někteří mají spíše buňky pro epickou, nežli lyrickou tvorbu. Avšak neznám ty autory osobně, abych mohl se stoprocentní jistotou říct, v čem spočívají příčiny těchto problémů. Nemusejí vůbec číst cizí básně. Nebo si třeba nepředčítají svou vlastní tvorbu nahlas, aby tak zjistili, že to někde škobrtá o jazyk. Může tam být tisíc různých příčin no. Favority rozhodně mám, např Stradu, nebo Mácamana. Avšak Mácaman je spíš povídkář, nežli básník. Ale básně má taky výborné!

Zeptám se na jednu otázku, která mě osobně jako čtenáře hodně zajímá. Sám jsi zmiňoval, že píšeš básně právě o pocitech, většinou negativních. A také jsem zmiňoval, že některé nejsou zveřejnitelné zde na fóru. Jak se vlastně stavíš ty osobně k tomu zákazu gore a jiné nevkusné literatury na fóru?

Vzhledem k tomu, že píšu taktéž erotickou, gore a obecně velmi vulgární tvorbu, tak se k zákazu stavím nelibě. Chápu sice důvody, proč tento zákaz platí, avšak je to podle mě čiré omezování umění jako takového. Někdy má prostě v sobě člověk tolik vzteku, že používá sprostá slova, příp. napíše něco ve stylu gore. Někdy má naopak chuť vyjádřit smyslné pocity plné erotiky. Přesto podobná díla, jak lyrická, tak epická, neztrácejí na své estetičnosti a kvalitě jen kvůli „nevkusnosti“. Avšak v našich končinách (na rozdíl od např. polské komunity, či komunity na fimfiction.net) si takovou tvorbu musí člověk nechat čistě pro sebe nebo ji dávat jen na vyžádání, což je dle mého veliká škoda. Nejlepším případem je, když má člověk vlastní stránku, avšak to má jen málo z místních bronies.

Už jsem se sice okrajově ptal, ale sleduješ někoho v literární sekci? Je tam někdo, kdo tě zaujal, ať už povídkou nebo básní? Jsi s někým ze svých kolegů v kontaktu?

Nikoho vyloženě nesleduju. Čtu si spíš aktivnější autory a autorky jako tebe, Mácamana, Katrinku, Birdyyho, Stradu (omlouvám se dalším aktivním autorům, na které jsem teď pozapomněl)...Prostě takové, kteří jednou za pár týdnů něco zveřejní. Lidi, kteří už přestali s tvorbou, moc nečtu. Ale mám v plánu si aspoň letecky pročíst i „mrtvé“ spisovatele, někdy se k nim dostanu. Bohužel, v kontaktu se svými kolegy moc nejsem, to ani přes PMka – pokud teda nepočítáš PMka se žádankou na odkaz s „nevkusnou tvorbou“. Ale mám v plánu se zjevit na nejbližším sraze literární mafie, který se snad někdy v blízké budoucnosti uskuteční. A to i přes to, že mě cesta do Prahy bude stát majlant. Ale už teď vím, že nebudu litovat těchto peněz, když vezmu v potaz, že se poznám s novými lidmi, navíc kolegy-autory!

Určitě se na tebe těšíme! Co si vlastně myslíš o projektu Sborník?

Spojit výtvarnou a literární sekci v jednu tištěnou knihu? Sakramentsky výborný nápad! Velmi moc si vážím příležitosti, že tým Sborníku dělá vše možné, aby se tento projekt uskutečnil a aby tištěná verze spatřila světlo světa. Máte mou plnou podporu, lidičky! Až bude Sborník hotový a vytištěný, tak si rozhodně zažádám o osobní předání na nějakém sraze/conu, příp. přinejhorším si ho nechám poslat poštou. Nevím sice, jak vypadaly předešlé Sborníky, ale tento, ať už dopadne jakkoli, si rozhodně s chutí přečtu.

Předešlé sborníky si můžeš tady na fóru dohledat a nebo, pokud budeš chtít, ti je pošlu
A protože se blížíme na konec, tak jedna klasická otázka. Jaké máš koníčky? Jaké zájmy? Oblíbené jídlo, hudba a tak? Jsi zadaný, či k mání? Věřím, že čtenáři se těší na tvou odpověď.

Tak zájmů mám mnoho, ale z těch největších časožroutů uvedu hudbu, poezii, astronomii, jazyky, resp. učení se cizím jazykům, chození na hřbitovy a v neposlední řadě taktéž jeden zcela neobvyklý koníček: hrabání se v kontejnerech a popelnicích. Poslouchám mnoho stylů od jazzu, klasiky, přes DnB, až po extrémní metal, ale nejoblíbenější styly jsou pro mě funeral doom metal a depressive sucidal black metal. Zadaný nejsem.

To je opravdu neobvyklý koníček, řekl bych. Ale tak nějak mi k tobě sedí, a nemyslím to ve zlém. Děkuji, že jsme se o tobě mohli tolik dozvědět. A nakonec...vzkážeš něco čtenářům tohohle rozhovoru?

Děkuju, že jste vydrželi to moje kydání hnoje vidlemi až do konce! Moc rád jsem se podělil o kus sebe sama. Nakonec taky děkuju tobě, Rwakku, za možnost tohoto rozhovoru. Moc jsem si jej užil, a doufám, že ty taky.