Literárium

[Mácaman]

Původně to měl být drabble na Rwakkovo téma, ale nějak mi to nakynulo, tak je z toho minipovídka, nebo jak to nazvat.

Vyjížďka

“Skvělý nápad, tahle vyjížďka,” pochvalovala si Twilight, “v paláci už mívám někdy tísnivý pocit. Ta vysoká vitrážová okna. A ty staré zatuchlé gobelíny, ať si o nich Rarity říká co chce…”
“Ano, není nad to vyrazit na čerstvý vzduch,” souhlasila Luna, “a pro změnu přitom jednou nezachraňovat svět.”
“Kde to můžu podepsat?”
Kočár tažený čtyřmi bělouši se šinul po lesní cestě, sluníčko pěkně hřálo, ptáci zpívali. Vpředu šli ještě dva strážní a další dva vzadu.
Najednou padli všichni čtyři jako podťatí. Někteří se drželi za krk. Twilight si všimla, že jednomu z nich tam čouhá opeřená šipka.
Gardisté zapřažení do kočáru neměli šanci a za chvíli už na ně mířily samostříly. Obě princezny se strachem hleděly na zarostlé bandity, kteří se náhle objevili všude kolem. Jeden z nich se vyšvihl na kozlík a smekl široký klobouk. Princezny zjistily, že vůbec není zarostlý. Měl jen úzkou bradku a fešácký knírek. A byl docela mladý. A pohledný. V kopytu držel obnažený kord, švihl jím, až to zasvištělo a poklonil se.
“Zdravím krásné dámy, jmenuji se Little Jack. A tohle jsou mí přátelé,” ukázal na bandity, kteří zatím svlékali gardisty z jejich zlaté zbroje, “neradi obtěžujeme, ale musíte bohužel zaplatit mýto. Tenhle les je totiž náš. Takže prosím, všechny šperky sem do pytle. Ano, ty korunky také prosím… Velice vám děkuji za spolupráci. Vaši hřebci jsou jen omráčení, za chvíli by měli přijít k sobě. Přeji hezký zbytek dne, bylo mi potěšením.”
Little Jack se znovu uklonil, pak mávl na své kamarády obtěžkané kořistí a za malou chvíli všichni zmizeli v lesním podrostu, jako by tu nikdy nikdo nebyl. O tom, že se to princeznám jen nezdálo, svědčily jejich chybějící šperky. A osobní strážci slastně spící na lesní hrabance.
Obě princezny se na sebe podívaly. Obě byly rudé, zadýchané a bylo jim poněkud horko. Jako první se vzpamatovala Luna.
“Hej, vy,” oslovila poníky zapřažené do kočáru, “o tomhle v paláci ani slovo, jasné?”
“Rozkaz, madam,” odpověděli oba s úlevou. Popravdě, nikdo z nich netoužil po tom, aby si z nich jejich kamarádi v gardě tropili posměšky, že se nechali tak snadno obelstít a zneškodnit.
“Ale co naše korunky?” Zarazila se Twilight.
“Já už to Celestii nějak vysvětlím,” uklidnila ji Luna, “každopádně, doufám že se mnou ještě někdy pojedeš na vyjížďku.”
“Ale jistě, že ano. Ovšem pouze pokud to bude sem, do tohohle lesa,” řekla Twilight.
“Samozřejmě, že sem. Kam také jinam?”