cypoviny, ne asi !?

[Hwězda]

Nechtěl jsem jej zde původně dát, ale po dlouhém sebezapírání zde publikuju jedno dílko, které jsem psal pár dní během června, když jsem na tom byl tak nějak středně v prdeli. Jedná se o další z mých autoterapeutických jekotů poblázněného šílence.

Deprese

hlava mi buší
neskutečnou agónií
tímto bezedným a prázdným
temnem v mé duši

nemám chuť žít
nadále bojovat

ta děvka vítězí
ta děvka vítězí

já pln anhedonie a znechucení
dlouze ječím do zbláznění
křičím krutou krev
a pláču melancholii

bezcílně zírám do propastné hlubiny
zápěstí vítají ostří svobody

v noci nespím, ve dne nebdím
celé dny nic nejím, jenom šílím
zarmoucen apatií k životu

ta děvka vítězí
ta děvka vítězí

žal vystřídal pomíjivou radost
ponuré myšlenky kontaminovaly mou mysl
smutně se sám sebe ptám: kdy a kde?
(na jakém místě a v jaký čas)
mě stíny pohltí do svých spárů?

ta děvka vítězí
ta děvka zvítězí...