13.07.2017, 09:09
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.07.2017, 09:27 uživatelem Hwězda. Edited 2 times in total.)
Tak tady jde hlavně o literaturu, že jo. Může, ale nemusí se týkat poníků. Záleží čistě na tobě, co chceš psát a hlavně o čem.
Přečetl jsem si tu Druhou šanci. Je to fajné psycho, nicméně to rozuzlení je takové...meh. Člověk, který už je rozhodnutý a odhodlaný spáchat sebevraždu (opravdovou, kterou rozhodně chtěla Monika spáchat, a ne demonstrativní), ji dokoná. Většinou mu před takovým činem zabrání až přátelé/blízcí, nikoli novinový článek. Avšak, když odhlédnu od tohoto faktu, povídka je napsaná velmi dobrým stylem. Čte se hravě a jedním dechem. Za což máš bezvýznamný bod k dobru.
Trošku k formě: rozhodně víc vizuálně odděl odstavce, ať už větším odsazením prvního řádku nebo větší mezerou zvrchu či zespodu odstavců (většina textových editorů má tuhle možnost k dispozici). Chválím ti, že ovládáš základy typu "promluva nové postavy je na novém řádku", na což většina začátečníků kašle. A taky, že ovládáš základy pravopisu (i když ti semtam něco ujede, ale to se stává každému). A ještě: dle mého názoru tam těch "o pár hodin později" působí jako pěst na oko. Nemusí tam vůbec být.
Např. takto: "Pak se otočila a zmizela zpět v houští. –nový odstavec– Monika se probudila. Vstala z postele..."
Taktéž se mi tam moc nezamlouvá popis Moničina pokoje. Nemusí tam vůbec být. Okej, třeba plakáty různých herců a hereček chápu, Monika je přeci jenom herečka. Nicméně k čemu je mi, čtenářovi, vědět, že její pokoj je útulný a v rohu místnosti je postel, vedle ní noční stolek a naproti postele skříň? Pro povídku to z mého pohledu nehraje žádnou zásadní roli, takže by se takový popis dal klidně i vypustit s tím, že jen řekneš – Monika vstala z postele. "To byla ale noční můra," pomyslela si. Zamířila do koupelny, aby si opláchla obličej..."
Suma sumárum, rozhodně něco v tobě je. Pracuj na tom, hodně piš, hodně čti a za pár let se dostaví výsledek v podobě dobrého autora (bohužel ano, trvá to tak dlouho). Hodně zdaru v tvých dalších (nejen literárních) počinech.
Přečetl jsem si tu Druhou šanci. Je to fajné psycho, nicméně to rozuzlení je takové...meh. Člověk, který už je rozhodnutý a odhodlaný spáchat sebevraždu (opravdovou, kterou rozhodně chtěla Monika spáchat, a ne demonstrativní), ji dokoná. Většinou mu před takovým činem zabrání až přátelé/blízcí, nikoli novinový článek. Avšak, když odhlédnu od tohoto faktu, povídka je napsaná velmi dobrým stylem. Čte se hravě a jedním dechem. Za což máš bezvýznamný bod k dobru.
Trošku k formě: rozhodně víc vizuálně odděl odstavce, ať už větším odsazením prvního řádku nebo větší mezerou zvrchu či zespodu odstavců (většina textových editorů má tuhle možnost k dispozici). Chválím ti, že ovládáš základy typu "promluva nové postavy je na novém řádku", na což většina začátečníků kašle. A taky, že ovládáš základy pravopisu (i když ti semtam něco ujede, ale to se stává každému). A ještě: dle mého názoru tam těch "o pár hodin později" působí jako pěst na oko. Nemusí tam vůbec být.
Např. takto: "Pak se otočila a zmizela zpět v houští. –nový odstavec– Monika se probudila. Vstala z postele..."
Taktéž se mi tam moc nezamlouvá popis Moničina pokoje. Nemusí tam vůbec být. Okej, třeba plakáty různých herců a hereček chápu, Monika je přeci jenom herečka. Nicméně k čemu je mi, čtenářovi, vědět, že její pokoj je útulný a v rohu místnosti je postel, vedle ní noční stolek a naproti postele skříň? Pro povídku to z mého pohledu nehraje žádnou zásadní roli, takže by se takový popis dal klidně i vypustit s tím, že jen řekneš – Monika vstala z postele. "To byla ale noční můra," pomyslela si. Zamířila do koupelny, aby si opláchla obličej..."
Suma sumárum, rozhodně něco v tobě je. Pracuj na tom, hodně piš, hodně čti a za pár let se dostaví výsledek v podobě dobrého autora (bohužel ano, trvá to tak dlouho). Hodně zdaru v tvých dalších (nejen literárních) počinech.