Rwakkovy rozhovory

[Katrinka]

Po delší době se opět vrací Rwakkovy rozhovory, a jelikož je vyzpovídaným samotný Rwakk, zodpovědnost za otázky jsem vzala do režie já... tudíž přeji příjemné čtení.  

Čas někdy plyne rychleji, než bychom rádi. Je to až zvláštní, jak se lidé v průběhu let mění. Jak se mění oni, jejich přirozené prostředí. A tvorba. Tudíž dnes vítám samotného Rwakka, který tuto sekci a rozhovory jindy vede. Dnes je ovšem na místě vyslýchaného on. Tak co nám o sobě povíš? Pro případ, že by tu byl někdo, kdo o Tobě neví ani ždibec.

Předně děkuji Katrinko za vedení tohoto rozhovoru. Už jsme si myslel že se jej nikdo nezhostí.
Co bych k sobě řekl? No hodně věcí se změnilo. Práce, koníčky, partnerka, ale láska ke psaní je stále tady. Za tu dobu se hodně věcí stalo a kdybych o všem měl vyprávět, tak jediná otázka zabere celý rozhovor a nebude navíc plně zodpovězena. Ale abych byl co nejpřesnější.
Stále jsem muž, je mi 26. Píšu na stránkách bronies.cz. Žiji v Praze, pracuji v Makru a mám před sebou s draky ještě strašně dlouhou, předlouhou cestu. Nebo chceš vědět něco specifického? Telefonní číslo si nepamatuji a pin k účtu raději zveřejňovat nebudu

To snad nikdo jiný znát nemusí. Zmiňuješ Draky. Co je tohle dílo vlastně zač?

Je to román, který původně neměl být román, ale sbírka povídek a nějak se mi to vymklo z rukou a tvoří to pokračující příběh. Napsal jsem již jednu pomyslnou knihu a navazuji druhou, která bude na jednu stranu k mému potěšení delší a na druhou k mému zděšení delší. Sice divná odpověď, ale autoři píšící na dlouhé tratě pochopí.
Je to příběh o dracích pro draky, dalo by se říct. Není to ta klasika, kdy mladý kluk/dívka najde nějaké vejce a stane se z něj dračí jezdec, jak často bývá zvykem. Ale je to příběh o dračí kultuře, která je na jednu stranu velice vyspělá ve svých tradicích a na druhou primitivní ovlivňována instinkty. Předlohou pro většinu draků byli lidé, které znám a mnohé příběhy draků jsou parafrází toho, co se stalo nebo mohlo stát ve skutečném životě. Velkou inspirací pro tohle dílo mi byla kniha “Daleká cesta za domovem aneb kniha o králících pro králíky”.

Jsi jeden ze současných nejdéle píšících autorů na tomto fóru. Jaký je to pocit? Vidíš nějaký vývin ve svém vlastním psaní, případně v příbězích ostatních?

Vývin rozhodně vidím. Kdysi mi lidé říkali, že vůbec nepopisuji. No a teď mi říkají, že mě dokážou rozeznávat od ostatních díky specifickým popisům. To je rozhodně pokrok. Nejvíce to jde vidět právě na dracích a prvotinách. Zatímco první kapitoly byly sice svižné ale moc zkratkovitě napsané, poslední se podle některých až moc vlečou, protože chci obsáhnout co nejvíce děje, kterého je tam spoustu.
A správné označení nás zkamenělin je literární dinosaurus. Frolda to je dinosaurus jurský, já jsem až pozdější Křídoví, a třeba můj kolega Tuxík také. Pak tu máme třeba Stradu, ale toho bych spíše označil za mamuta. A nezapomenu zmínit mrtvé Triaské bratry jako je Arosis, který dlooouho nic nenapsal a přitom byl nejčtenější ze všech a kdo si ho přečte, nebude se tomu divit.
A jak se vyvíjeli ostatní? No… někteří se vyvíjeli, jiní prostě vymřeli. Tak je to vždycky. Život jde dál a přijdou další. Jako v evoluci. Některé pisatelské druhy přežijí, jiní odejdou za lepším a další prostě nezískají ohlas co chtějí a zmizí v nenávratnu.

Kdybys měl posoudit, jestli se Ti lépe píší povídky s poníky či s vlastními motivy, která kategorie by to byla? A proč?

No, to je dost sporné. Povídky s poníky píšu protože mě jejich svět okouzlil, ač mnohdy do něj tahám věci které by podle mnohých neměli nikdy být v MLP zmíněny. Ale osobně si myslím, že právě na tom nezkaženém světě můžeme ukázat svým psaním to nejlepší a nejhorší v lidské společnosti s nadsázkou a přitom s citem, který k poníkům patří.
Nemám moc rozpracovanou tvorbu mimo než draky, kteří jsou sice součástí ohromného univerza, které vznikalo pro dračí doupě, ale jinak jsou samostatní. Jako mám nápady co psát i mimo, ale málokdy se k nim dostanu. Fanfikce jsou takové osvobozující. Píšu je raději nejspíše, ale neberu je zase tak vážně. Povětšinou.

Projevuje se Tvůj soukromý život a změny v něm nějak v povídkách?

Z určitostí mohu říct že ano. Někdy, když mám špatnou náladu píšu spontánně abych se vypsal a pak to podle toho vypadá. Jindy mě něco zasáhne tak hluboce že prostě musím napsat příběh na tu tématiku jinak se zblázním. A další věci prostě toužím napsat a nějak se k nim dokopu.
Nejvíce ale život ovlivňuje mé psaní draků. Ti potřebují hodně specifické podmínky pro
psaní. Musím být tak nějak v pohodě ohledně života, abych mohl pokračovat. Je to moje největší dílo, dá se říct, protože na něm pracuji nejdéle. A i na kapitolách jde vidět změna nálad či délka rozestupů mezi nimi.
Momentálně, ač se zase blíží trable, jsem šťastný a doufám že mi to vydrží.

Aby to nedopadlo tak, že Tě k psaní Draků budu muset dokopávat… Jak se zdá, s Draky máš velké plány. Co bys s nimi do budoucna rád dělal? Zmiňoval jsi snad něco o stolní hře…

Bod první: Dopsat
Bod druhý: projít celé a opravit co půjde tak, aby se to dalo vydat.
Bod třetí: vydat na vlastní náklady či se sponzorem.
Bot čtvrtý: doufat, že někde v průběhů prvních tří bodů neumřu na stáří.
A ke stolní hře. Ano, plánoval jsem stolní hru s draky ale byla moc složitá a tak ji musím celou překopat. Navíc momentálně pracuji na jiné stolní hře na motivy Rp Pod černou vlajkou, která už má za sebou pár zkušebních her, neustále se vyvíjí, posouvá a má docela i velkou oblibu, takže bych ji jednou mohl i prezentovat na nějaké větší akci a fakt ji udělat jako deskovku. Taky bych, když jsem to zmínil přímo, rád poděkoval všem, kteří chodí co nejpravidelněji na hrací srazy, a posouvají samotnou hru kupředu. Děkuji.

Takže tím chceš naznačit, že jsi další George Martin? Ten se svou Písní ledu a ohně taky nijak nepospíchá. Snad fanoušci Draků nebudou čekat tak dlouho.
Což mě přivádí k další otázce. Jaká literární díla sleduješ nejvíc tady na fóru a jaké čtení máš v rámci klasických knížek (či e-booků) nejraději?

No, další Georgie fakt nejsem, ač někteří draky k Písni ledu a ohně přirovnali kvůli množstvím postav a některým politickým machinacím. Ač jsem je vlastně nikdy nečetl. A další zase oponují, že mi tam umírá moc málo postav na to abych byl jako on (však počkejte až se konečně dostanu k zabíjení muhahaha).
A co nejraději čtu? Kdysi klasicky Harry Potter, Pán prstenů a takovéhle profláknuté tituly. Jinak ale miluji spíše “naučné” knihy o záhadách, pohádkových bytostech podivných jevech a tak. Nepohrdnu ani starou dobrou Agathou Christie. A samozřejmě mangy. I to je knížka ač s obrázky, které rozhodně často nejsou pro děti a také to nejsou omalovánky.

Společně s dalšími už několikátým rokem skládáš Sborník z děl místních autorů. Jaké to je tvořit tak velký a ojedinělý projekt? A plánuje se další ročník?

No, je to velká věc, co si budeme povídat. Je s tím strašně práce, hlavně vůbec s tím motivovat lidi, sehnat od nich všechno potřebné a tak. Sborník jsem kdysi dávno vymyslel právě já s AidrienAssagir a dali jsem se do díla.
Ale mohu s jistotou říct, že vidět jak vzniká, ač s opravdu velkými nervy, je jako sledovat dítko jak roste a dělá radost. Tento ročník bude hlavně co se týče ilustrací na velice vysoké úrovni. Myslím těch k povídkám. Samotné povídky už až taková sláva nejsou, ale mohu zaručit, že to je nejlepší z nejlepšího, co se k nám dostalo a jistě si najdou své čtenáře všechny.
K dalšímu ročníku. No, pokud lidé budou psát, tak další ročník bude. Tentokrát pod mojí taktovkou a nikoli jeho adoptivního otce Tuxíka, který jej vychoval, živil a naučil jak být správnou sbírkou povídek.

Kdybys teď seděl na mém místě a měl dělat rozhovor sám se sebou, na co by ses zeptal?

No, na tuhle otázku bych se nezeptal ale nezní špatně, takže ji možná příště použiji taky. Hmm to je zapeklitá věc. Možná bych se zeptal na to, co vlastně píšu kromě draků. Nebo co že jsem sekčním moderátorem literární sekce. Nebo jaký vztah má Rp k literatuře...vždycky se dá cokoli najít. Nebo bych se možná sám sebe zeptal, s kým že to vlastně chodím. Kdo ví...

Fórem se občas prožene pojem “literární mafie”. Konají se literární srazy, objevila se tu i povídka čtyř autorů z takovéhoto srazu. Přesto to s literární mafií jako takovou nejspíš nemá nic společného. Co vlastně stálo za zrodem tohoto termínu?

Kritika, přehnaná kritika některých literátů, kteří kritizovali nováčkům příběhy, gramatiku a tak. Hodně ze začínajících fanfikářů tak díky tomu odešlo. Nebudu je přímo obhajovat, ty mafiály které myslím, ale mnozí z nich to nemysleli zle. Jen se chovali tak, jak se k nim chovali na jiných literárních fórech, aby se oni sami zlepšovali. Neuvědomovali si ale, že na poníky většinou autoři píší protože je to baví a mají ten seriál rádi než aby něčeho dosáhli.
A pravda. Literární mafie neexistuje. A pokud někdo říká že ano, možná něco najde na polštáři.

Tvá nedávná povídka se Smrtkou byla velice zajímavá. Chystáš teď v nejbližší době zase nějakou jednorázovku, ať už svou nebo fanfikci na poníky?

Pokud narážíš na povídky se Skullmare tak ano, těch chystám ještě několik ale jsou spíše spontálního ražení. Ale tvoří už své vlastní univerzum na což jsme pyšný. Dokonce mám některé nakreslené od různých kreslířů, mám je pojmenované a dokonce mám k nim historii.
Jestli ale narážíš na povídku se smrtí, tak to byl takový experiment. Napadlo mě napsat povídku o rozhovoru se smrtí a přitom otázky jsme nevymýšlel já, ale svým známým a přátelům jsem poslal stejnou otázku. “Na co by ses na konci zeptal smrti?” a všechny jejich otázky jsem seskládal do jednoho příběhu, jediného rozhovoru kdy jsem se snažil podle sebe, tak jak smrt vnímám odpovědět na dotazy.

Ale aby to nebylo jen o literatuře a psaní… léto je v plném proudu. Máš nějaké zážitky, o které by ses rád podělil, případně je něco, co bys ještě rád podnikl?

No, zážitků mám plno ač hlavně pracovních. Ale toto léto jsem si už zaplaval, něco zapálil, byl v cizině, vařil, dělal si starost o hospitalizovanou, hrál stolní hru co dělám, psal a samozřejmě zažil i nějakou tu kulturní vložku. A neodpustím si něco co je prostě moje.
Tak se taky ptám. Jaké je to Katrinko dělat rozhovor s Rwakkem a co si o takovém rozhovoru myslíš?

Je těžké vymýšlet otázky. Někdy musím fakt přemýšlet, co by třeba bylo pro lidi zajímavé. Ale co se musí nechat je, že vymýšlet a psát takhle ve vlaku za pochodu je zábavné a má to něco do sebe. Ale jako reportérka v novinách bych neobstála. Raději zůstanu zavřená někde v kanclu s kupou rukopisů.
Každopádně se ke mně dostala zajímavá otázka, na kterou by pár lidí rádo znalo odpověď - proč je Tvé OC havran?

No, na to je docela jednoduchá odpověď. Havrani se mi líbí a jsou spjati s postavou Rwakka praptáka, který má jako svůj symbol právě havrana. O praptácích jakožto strážcích elementů v univerzu, které jsem dlooouho vytvářel bych mohl mluvit hodiny a proto raději tohle téma vynechme. Nebo se z toho všichni zblázní a dostanou takzvané Rwakkovo šílenství, další zajímavá věc z toho univerza.
Havran byl také vybrán pro svou jedinečnou hlásku. “Nikdy víc” Je to děsivé a přitom překrásné zároveň. Navíc havran, vrána, krkavec či straka...to jsou tak krásní ptáci a mají překrásný hlas.

Jak jsi vlastně přišel na rozhovory? A jaké to je dělat “druhou várku” rozhovorů s lidmi, které jsi už kdysi zpovídal?

No, jak bylo na začátku řečeno, časy se mění. A jak bylo později řečeno, někteří z nich zmizeli v nenávratnu. Ale to neznamená, že se vytratili z povrchu zemského. Začínající autoři by měli mít možnost ukázat co píši i skrze tyto rozhovory. Mohou se představit a nalákat si čtenáře. A ti staří, věřím že mnohé zajímá, kde se který z jejich oblíbených literátů nachází dnes a jak se vyvinul či zahynul.

Dobrá pointa. Tímto se dostáváme ke konci dnešního rozhovoru. Je něco, co bys ještě rád dodal? Co bys rád vzkázal svým čtenářům a čtenářům tohoto rozhovoru?

No, za prvé dodávám že děkuji, že jsi svolila a tento rozhovor vůbec udělala. Většina pokusů jej uskutečnit skončila fiaskem v podobě jde se chlastat xD. A co bych rád vzkázal? No opakovat klasické čtěte, komentujte a tak je klišé. Navíc pochybuji, že většina čtenářů se dostane vůbec až sem. Takže zkráceně řečeno, dělejte si co chcete hovada, žijete jen jednou .

A já děkuji za možnost Tě vyzpovídat. Byl to příjemně strávený čas.