12.01.2018, 07:28
Už se dostávám tímto příspěvkem do lehkého OT, nicméně...
Narozdíl od vás dvou, Eugeniku a Jito, si zrovna nemyslím, že to se seriálem jde do kytek. Jistě, pomalu jim docházejí nápady – což je vidět na sedmičce, dle mého nejhorší sezóny vůbec (i když měla jeden z nejlepších dvojdílů, ne-li nejlepší), a synopsích osmičky – ale tuhle generaci chcou ukončit za dva roky, takže mi to zas tak nevadí. Po trojce, tedy momentu, kdy se Twily stala alikornkou/princeznou, šel seriál spisovatelsky a scénaristicky ještě víc nahoru, kdy naprostým vrcholem byla dle mého pětka a část šestky. Po trojce se prostě otevřely nové možnosti, o čem psát. Do trojky se scénaristi museli soustředit prakticky jen na vývoj hlavní šestice hrdinek a problémy přátelství mezi nimi, příp. morální lekce, které z toho plynuly. Ale pak dostali prostor a svobodu soustředit se i na jiné věci – mj. průřezy životem různých míst Ekvestrie, problémy jiných poníků, než CMC nebo Mane 6, přátelství mezi poníky a neponíky, ekonomiku a politiku Ekvestrie, filozofické otázky, nevyřešené otázky a traumata starých známých, atd atd – a hlavně se mohli soustředit na „lore“ a svět celkově (tzv. worldbuilding). Ze seriálu prostě už není starobylý typ „Drahá princezno Celestie, dnes se stalo to a to a naučili jsme se to a to.“ Bylo to furt dokola na jedno brdo a ještě štěstí, že to tvůrci ukončili tak brzo.
A že to s písničkama jde od desíti k pěti? To je blbost. Co takhle songy (beru jen od sezóny 5 nahoru): Best Friends Until the End of Time, The Pony I Want To Be, Derby Racers, We'll Make Our Mark, You're In My Head Like a Catchy Song nebo I'll Fly? Komponosticky a hudebně jsou tyto songy srovnatelné s výše zmiňovanými kousky jako Winter Wrap Up či Smile Song. A taky tomu nasvědčuje popularita (relativně) nových songů, které jsem slyšel na Karaoke '17 prakticky furt.
Narozdíl od vás dvou, Eugeniku a Jito, si zrovna nemyslím, že to se seriálem jde do kytek. Jistě, pomalu jim docházejí nápady – což je vidět na sedmičce, dle mého nejhorší sezóny vůbec (i když měla jeden z nejlepších dvojdílů, ne-li nejlepší), a synopsích osmičky – ale tuhle generaci chcou ukončit za dva roky, takže mi to zas tak nevadí. Po trojce, tedy momentu, kdy se Twily stala alikornkou/princeznou, šel seriál spisovatelsky a scénaristicky ještě víc nahoru, kdy naprostým vrcholem byla dle mého pětka a část šestky. Po trojce se prostě otevřely nové možnosti, o čem psát. Do trojky se scénaristi museli soustředit prakticky jen na vývoj hlavní šestice hrdinek a problémy přátelství mezi nimi, příp. morální lekce, které z toho plynuly. Ale pak dostali prostor a svobodu soustředit se i na jiné věci – mj. průřezy životem různých míst Ekvestrie, problémy jiných poníků, než CMC nebo Mane 6, přátelství mezi poníky a neponíky, ekonomiku a politiku Ekvestrie, filozofické otázky, nevyřešené otázky a traumata starých známých, atd atd – a hlavně se mohli soustředit na „lore“ a svět celkově (tzv. worldbuilding). Ze seriálu prostě už není starobylý typ „Drahá princezno Celestie, dnes se stalo to a to a naučili jsme se to a to.“ Bylo to furt dokola na jedno brdo a ještě štěstí, že to tvůrci ukončili tak brzo.
A že to s písničkama jde od desíti k pěti? To je blbost. Co takhle songy (beru jen od sezóny 5 nahoru): Best Friends Until the End of Time, The Pony I Want To Be, Derby Racers, We'll Make Our Mark, You're In My Head Like a Catchy Song nebo I'll Fly? Komponosticky a hudebně jsou tyto songy srovnatelné s výše zmiňovanými kousky jako Winter Wrap Up či Smile Song. A taky tomu nasvědčuje popularita (relativně) nových songů, které jsem slyšel na Karaoke '17 prakticky furt.