12.02.2018, 13:40
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12.02.2018, 14:28 uživatelem Martin. Edited 2 times in total.)
V tomto ohledu bych souhlasil. Sám (už) nejsem přiznivcem hurá akcí, tedy nějakého rychlého řešení typu revoluce, převrat, násilnosti v ulicích, protože čistě z historické zkušenosti se ukazuje, že nastolené "řešení" bylo často neudržitelné (vnucené lidem někým dalším). Rovněž také nemám rád černobílá řešení (všechno nebo nic, buď A nebo jen B).
Už před nějakým časem mi došla nutnost postupné změny (která se už děje, stačí se podívat na vývoj společnosti), tedy že platí, že k trvalé změně si musí dojít především každý sám (já nebo někdo jiný třeba mohu na problém upozorňovat, nabízet různá řešení nebo směry vývoje, či spíše poukazovat na ty, které už vymyslel někdo jiný, ale nelze nikoho k ničemu nutit). Společnost se musí prostě změnit sama, a to se stane tehdy, když se změní dostatek lidí v ní. A lidé se změní, když nejsou spokojeni a když mají nějaké východisko *
I přes toto poznání je tempo změn i tak poněkud frustrující, na což se ale dá celkem snadno zapomenout, když něco neděláte jako nějaký spasitel lidstva, ale prostě proto, že vás něco baví
*) Nevím, co je víc frustruící: když si člověk myslí, že už se lépe mít nemůže, nebo když si myslí, že s tím stejně nic nezmůže. Když se zbaví obou představ, je to pak už jen na něm. Je to hra (pokouším se sám změnit podle možností), co na tom, že dostanete čas od času přes čumák..
Už před nějakým časem mi došla nutnost postupné změny (která se už děje, stačí se podívat na vývoj společnosti), tedy že platí, že k trvalé změně si musí dojít především každý sám (já nebo někdo jiný třeba mohu na problém upozorňovat, nabízet různá řešení nebo směry vývoje, či spíše poukazovat na ty, které už vymyslel někdo jiný, ale nelze nikoho k ničemu nutit). Společnost se musí prostě změnit sama, a to se stane tehdy, když se změní dostatek lidí v ní. A lidé se změní, když nejsou spokojeni a když mají nějaké východisko *
I přes toto poznání je tempo změn i tak poněkud frustrující, na což se ale dá celkem snadno zapomenout, když něco neděláte jako nějaký spasitel lidstva, ale prostě proto, že vás něco baví
*) Nevím, co je víc frustruící: když si člověk myslí, že už se lépe mít nemůže, nebo když si myslí, že s tím stejně nic nezmůže. Když se zbaví obou představ, je to pak už jen na něm. Je to hra (pokouším se sám změnit podle možností), co na tom, že dostanete čas od času přes čumák..