14.02.2018, 11:35
Jestli si to správně pamatuji, tak těch omezení je pro Židy mnohem víc (je to ve Starém zákoně dost na začátku, takže v té části, kterou jsem už četl) - https://www.wordproject.org/bibles/cz/03/11.htm Ano, pokud jde o hygienu, tak v tomto ohledu stará Bible vysoce převyšovala lékaře 19.století (a vlastně, co si budeme povídat, ani dneska to zřejmě není samozřejmost: https://zpravy.idnes.cz/ministr-heger-po...domaci_taj )
Jen to prostě je divné, a jako takové nevěrohodné. Podobně jako například silniční pravidla: proč v jednom státě můžeme jet mimo obec 90 km/h a v jiném 100 km/h? Je to kvůli bezpečnosti? Je to snad kvůli lidem v daném státě? Pak by ale bylo přeci logické, aby Němci zakázali Čechům rychlost vyšší než 90 km/h na svém území mimo dálnice. A bezpečnost? Na některých rovných silnicích první třídy (zvláště na trase Hradec Králové - Praha) se dá jet rychleji, než na některých německých dálnících. Různá pravidla pro stejný druh. Přitom na kolik toto omezení přispívá například ke snížení nehodovosti nebo úmrtnosti? Neumírají lidé spíš méně proto, že jsou lepší auta? Tedy na záchraně lidských životů mají zásluhu vědci a inženýři, nikoliv politici.
Podobně tedy ani svatá přikázání nemůžou mít velký efekt. Lidé, kteří se jimi řídí, to dělají většinou proto, že k tomu mají možnost. Myslím, že "hodný" člověk se spíš stane křesťan nebo budhista či muslim (případně brony, vegan..), pokud má potřebu se někam začlenit, protože mu daná pravidla nejvíc sednou, a nikoliv, že člověk se stane hodným proto, že se někam zaškatulkuje. V tom případě by se musel totiž přemáhat. Kdo by se bál pekla, když zlato otevírá brány nebeské? A na chudý lid musí být přísnost!
Ne, že by to i tak nešlo, ale jde proti svému přirozenému chování a stavu věcí. Je to jako když někdo drží dietu, i když ví, že se bude trápit (chci zhubnout, protože se mi ostatní posmívají, ale děsně rád čokoládu a tuky, takže na to půjdu nevědecky, začnu držet hladovku, bude mi z toho na nic, zhubnu 2 kila ze 150, a po měsíci, až to vzdám, přiberu 20. Nepochopil jsem pravý důvod, proč bych se neměl tolik přežírat. Protože kdybych ho skutečně znal, už z principu bych si ani nepomyslel na konzumaci tuků a cukrů v takové míře, že bych měl vůbec nadváhu, natož aby mi jejich odříkání bylo zatěžko - kdo něco bere jako "jed", nebude se trápit tím, že ho nepije
).
Má to podobný efekt, jako PinkiePiečina písnička "You Gotta Share, You Gotta Care" - je to jen forma restrikce a sama nepřináší žádné řešení, což se ukázalo hned poté. Je super, když někdo nejí zvířata, protože z toho má radost - tedy neubližuje ostatním, byť sobecky proto, že jinak by měl výčitky svědomí. Jenže, co ti ostatní, co nemají výčitky? Kteří se také chovají sobecky (přejídají se, kradou, zabíjí)? Neměl by spíš systém a společnost odměňovat pocitem štěstí ty první, než ty druhé? Jak toho dosáhnout? No zákazy a příkazy dost těžko (rozhlédněme se kolem a uvidíme, jak to ne/funguje).
Je to stejné, jako mávat Biblí a desaterem "Nezabiješ" například v době obrovského hladomoru v místě, kde je možný kanibalismus nebo kde jsou skupinky lidí, co mají něco k jídlu a ostatní nemají. Čím větší nedostatek panuje, tím spíš jsou všechny zákony a nařízení k ničemu (viz. ona výjimka u budhismu).
V době blahobytu se každý snaží co nejméně nahámat (proč taky? kdo by pracoval, když nemusí? kdo by kradl, když nemusí? kdo by vařil, když mu "létají pečení holubi přímo do huby"? Pokud by to nebyl třeba vášnivý kuchař, pak je logické, že vařit bude, jenže pro něj to nebude ztráta času), jenže tím pádem opět pozbývají významu všechna pravidla a nařízení, které se dané věci týkají (na co mít desatero a "nezabiješ", když nikdo nemá ani potřebu myslet na zabití - je to pro něj výdej energie navíc, ztráta času, podobmě jako třeba manažer spěchající do práce nemá potřebu si odskočit a jít sprejovat po zdi - ztratil by tím čas na něco, co mu nepřináší žádný užitek; proč to dělá mládež? Rebeluje proti společnosti, se kterou nesouhlasí? Nemá možnost se vybít jinde? Nikdo normální si nepoprejuje svou zahradu, protože k ní má vztah. My jsme vydali zákon, který zakazuje sprejerství na nevyčleněných místech, místo toho, abychom vymysleli, jak by lidé měli ke společnosti, ve které žijí, kladný vztah. Sám zákon, jak vidno všude okolo, je více méně na nic - odradí možná těch pár, co se bojí. Ale kolik dalších lidí ani nemá potřebu sprejovat po cizím? Proč ale? Že by se taky tak děsně báli postihu? Nebo je to ani nenapadne? Pak ale proč?).
Lidé se dívají na všechno svým omezeným rámcem, tj. tím, co se naučili v současném systému. Ale i tehdy je přeci pochopitelné, že lidi, i když sobci, se časem ustálí na nějakém racionálním chování. Vezměte si, kdybyste udělali nadbytek, a dali do obchodu třeba televize zdarma. Normální člověk půjde a vezme si třeba 1, nebo klidně i víc, pokud bude chtít mít v každém pokoji jednu. Pár lidí půjde, a nabere si televizí celý náklaďák. Dobře, tak ale zítra do obchodu zase dovezeme televize zdarma. Ti první lidé už nepřijdou vůbec, a část těch, co "všechno rozkrade" možná přijde znovu s náklaďákem. No jo, ale pak zjistí, že mají plný barák nacpaný televizemi, že tam není k hnutí. Třetí den přivezeme zase do obchodu televize. Kolik lidí myslíte, že přijde tentokrát? (a to se řídím současným modelem, protože racionálnější je nechat lidi vyplnit na netu formulář, kolik a jakou televizi by chtěli, a ty jim dovést, než jich vyrobit milion stejného typu a pak čekat, jestli si je někdo vezme). A po třetím dni už nebude potřeba existence nějakého zákonu, který bude říkat, že krást televize se nesmí, nebo že si můžete vzít jen 6 kusů denně od artiklu Ti, co si "nakradli", budou mít doma kupu bezcenných televizí, takže se jich pro své vlastní pohodlí stejně zbaví. Vyhodí je do smetí - v tom ale není problém: namísto popelnic, kde obsah bude končit ve spalovnách nebo na skládce budou boxy (nebo sběrná služba), kdy se dané televize zase vrátí do oběhu. Poničí se jich určitě méně, než při slevových akcích na Black Friday.
Podobně by to bylo s vlastnictvím. Vezměte si takové dva příklady: máme babičku, která v novém systému přijala systém sdílení, resp. přístup místo vlastnictví. Když potřebuje někam jet, přijede pro ní autonomní taxi, které jí doveze na nákup a také přiveze, byť si musí třeba 5-10 minut počkat. Auto se pak samo zajede natankovat, umýt, případně opravit. Vedle bude příznivce vlastnictví. Místo sdíleného auta má vlastní. Nikdo mu v tom nebrání. Když potřebuje jet na nákup, prostě jede. Když dojedou oba domů, babička si jde sednout doma k televizi a plete. Muž ale nikoliv. Vytáhne myčku, a začne leštit auto. Pak si všimne, že mu nějaký kamínek rozbil světlo, takže musí sednout, a zajet s autem do servisu, kde ztratí nějaký čas. Cestou se staví natankovat nebo dobít baterie, kde také ztratí nějaký čas. Je fakt, že by měl mít doma nabíjecí stanici, kde mu to bude jedno. A stejně tak, když budou běžná autonomní auta, může si i jeho auto samo dojet do servisu nebo umýt. Jenže, v čem se pak liší vlastně oba přístupy? V tom, že u toho prvního parkuje auto někde jinde a v tom druhém doma (kde je navíc ještě nevyužité)? Ono pokud by někdo měl takové auto, už svým způsobem se vzdává částečně vlastnictví (protože tu věc nedrží všechen čas u sebe - je pro něj pohodlnější, když se auto opraví samo, než kdyby na něj musel dohlížet sám). Samo vlastnictví na dnešní úrovni znamená také mít za danou věc odpovědnost (za škody, které způsobí, za její udržování, atd.). A proč si přidělávat starosti a zbytečnou práci?
S jídlem je to stejné. Člověk, který není úplně blbý, pochopí, že přežírat se (tedy spotřebovávat víc, než musí) je pro něj škodlivé, a tak to prostě nebude dělat (stojí vás už jen ten čas, kdy ho sháníte, zpracováváte, vyhazujete, třídíte). Když bude jídlo zdarma podobně jako neomezené volání na mobilu, budou se lidé chovat podobně jako u daného volaní (a ruku na srdce, kolik lidí si v době, kdy mobily začínaly, a platilo se nejen za minutu, ale ještě za příchozí místní hovory a ještě k tomu paušál, umělo představit, kdy jednou přijde doba, kdy zaplatíte paušál a hovory budou zdarma? Nebyla by to pro ně také utopie? Proč si myslíte, že u jídla by jako přechodná fáze nemohlo fungovat něco podobného? Paušál, nepodmíněný příjem, atd. Myslíte, že v budoucnu nehrozí situace, kdy si na nás lidi ukáží a řeknou "umíte si představit ty kretény, jak platili i za takovou blbost, jako je jídlo?"
) Otázka tedy není něco zakazovat, ale kvalitně a udržitelně to vyrábět. Dokud proti něčemu bude někdo normální (tedy není zralý po diagnóze pro ústav) mít kecy, tak to není moc udržitelné (jedině za cenu nějakých restrikcí).
Ono svým způsobem vlastně i veganství je náboženstvím. Ať už někdo potřebuje vyšší autoritu (Boha Otce, přírodu Matku) nebo ne, daný člověk se vydal na novou dráhu života, protože mu na něčem nebo někom záleží, a cítí, že to je tak správné (teď teda nemluvím o tom, že se někdo nazvem kresťanem a pak vezme kulomet a vyrazí do ulic se slovy "smrt muslimům!"). Pro mnohé to může být odříkání, ale mnozí se s tím tak naučí žít, že jim to ani nepřijde, či třeba najdou nový smysl života, takže tím získají - starý život se pro ně stane nudným břemenem (ať už jde o duchovní cestu, lásku ke zvířatům či prostě jen objevení pestřejšího jídla než jen vepřo-knedlo-zelo). Je to stále ale jen poloviční řešení. Být vegan nebo 100% věřící (ve smyslu, že se chovám podle kodexu, ne tím, že jsem něco víc, protože já mám boha a ti ostatní ne) rozhodně zlepšuje podmínky (zvířatům, mě, ostatním lidem) v nějakém rozmezí, ale stále to je jen systém v systému (podobně jako charita).
Řešení je aplikovat to plošně. A to ne tím, že by se zakázalo jíst maso, a všem se nařídilo věřit v boha a modlit se. Ale odstranit příčiny, proč veganství, křesťanství, islám či budhismus, charita, červený kříž vůbec vznikl a existuje. Všechny věci, které se snaží napravit svět bychom neměli brát jako řešení, ale pouze a jen jako ukazatel, který nám říká, co musíme opravit. Když nám bude svítit červená kontrola, že nám v autě nefungují brzdy, přeci také nezačneme chválit pána nebo civilizaci, že vymyslela tak skvělou věc, jako je svítící kontrolka, a že je vlastně dobře, že všude svítí červené kontrolky, ale naklušeme rychle do servisu, aby daná kontrola zhasla (pak její existence opět přestane být nutná). Ještě lepší řešení by bylo vymyslet takové brzdy (a aplikovat je), abychom se nemuseli zatěžovat s kontrolkami. Když vidíme, že něco funguje, proč to nepoužívat všude? Stroje šetří lidskou práci, je tedy nesmysl je někde mít a někde nemít, byť tam jsou stejně potřeba.
A nejde o filozofické žvásty, nějaké osvícení, či morálku, na což já osobně nejsem. Je to chladný, technický pohled na svět. Pokud něco jde udělat (po stránce technické, fyzikální, zdrojové), a je žádoucí to udělat, mělo by se to udělat, a ne vymýšlet nebo zachovávat kulturní důvody, proč to neudělat (peníze, politika). A z historické zkušenosti by měl každý poslat do jistých míst každého, kdo prohlásí "já vám zajistím blahobyt, povedu vás, volte mě!" - ne, děkujeme, Vůdců už jsme si užili až dost, a většinou byli buď neschopní něco celkově změnit a nebo byli spíš až všehoschopní. Vůdce bez mandátu lidí nezmění nic. Ale pokud mají lidé vůli něco změnit, k čemu by pak potřebovali nějaké zbytečného vůdce?
Jen to prostě je divné, a jako takové nevěrohodné. Podobně jako například silniční pravidla: proč v jednom státě můžeme jet mimo obec 90 km/h a v jiném 100 km/h? Je to kvůli bezpečnosti? Je to snad kvůli lidem v daném státě? Pak by ale bylo přeci logické, aby Němci zakázali Čechům rychlost vyšší než 90 km/h na svém území mimo dálnice. A bezpečnost? Na některých rovných silnicích první třídy (zvláště na trase Hradec Králové - Praha) se dá jet rychleji, než na některých německých dálnících. Různá pravidla pro stejný druh. Přitom na kolik toto omezení přispívá například ke snížení nehodovosti nebo úmrtnosti? Neumírají lidé spíš méně proto, že jsou lepší auta? Tedy na záchraně lidských životů mají zásluhu vědci a inženýři, nikoliv politici.
Podobně tedy ani svatá přikázání nemůžou mít velký efekt. Lidé, kteří se jimi řídí, to dělají většinou proto, že k tomu mají možnost. Myslím, že "hodný" člověk se spíš stane křesťan nebo budhista či muslim (případně brony, vegan..), pokud má potřebu se někam začlenit, protože mu daná pravidla nejvíc sednou, a nikoliv, že člověk se stane hodným proto, že se někam zaškatulkuje. V tom případě by se musel totiž přemáhat. Kdo by se bál pekla, když zlato otevírá brány nebeské? A na chudý lid musí být přísnost!
Ne, že by to i tak nešlo, ale jde proti svému přirozenému chování a stavu věcí. Je to jako když někdo drží dietu, i když ví, že se bude trápit (chci zhubnout, protože se mi ostatní posmívají, ale děsně rád čokoládu a tuky, takže na to půjdu nevědecky, začnu držet hladovku, bude mi z toho na nic, zhubnu 2 kila ze 150, a po měsíci, až to vzdám, přiberu 20. Nepochopil jsem pravý důvod, proč bych se neměl tolik přežírat. Protože kdybych ho skutečně znal, už z principu bych si ani nepomyslel na konzumaci tuků a cukrů v takové míře, že bych měl vůbec nadváhu, natož aby mi jejich odříkání bylo zatěžko - kdo něco bere jako "jed", nebude se trápit tím, že ho nepije
).Má to podobný efekt, jako PinkiePiečina písnička "You Gotta Share, You Gotta Care" - je to jen forma restrikce a sama nepřináší žádné řešení, což se ukázalo hned poté. Je super, když někdo nejí zvířata, protože z toho má radost - tedy neubližuje ostatním, byť sobecky proto, že jinak by měl výčitky svědomí. Jenže, co ti ostatní, co nemají výčitky? Kteří se také chovají sobecky (přejídají se, kradou, zabíjí)? Neměl by spíš systém a společnost odměňovat pocitem štěstí ty první, než ty druhé? Jak toho dosáhnout? No zákazy a příkazy dost těžko (rozhlédněme se kolem a uvidíme, jak to ne/funguje).
Je to stejné, jako mávat Biblí a desaterem "Nezabiješ" například v době obrovského hladomoru v místě, kde je možný kanibalismus nebo kde jsou skupinky lidí, co mají něco k jídlu a ostatní nemají. Čím větší nedostatek panuje, tím spíš jsou všechny zákony a nařízení k ničemu (viz. ona výjimka u budhismu).
V době blahobytu se každý snaží co nejméně nahámat (proč taky? kdo by pracoval, když nemusí? kdo by kradl, když nemusí? kdo by vařil, když mu "létají pečení holubi přímo do huby"? Pokud by to nebyl třeba vášnivý kuchař, pak je logické, že vařit bude, jenže pro něj to nebude ztráta času), jenže tím pádem opět pozbývají významu všechna pravidla a nařízení, které se dané věci týkají (na co mít desatero a "nezabiješ", když nikdo nemá ani potřebu myslet na zabití - je to pro něj výdej energie navíc, ztráta času, podobmě jako třeba manažer spěchající do práce nemá potřebu si odskočit a jít sprejovat po zdi - ztratil by tím čas na něco, co mu nepřináší žádný užitek; proč to dělá mládež? Rebeluje proti společnosti, se kterou nesouhlasí? Nemá možnost se vybít jinde? Nikdo normální si nepoprejuje svou zahradu, protože k ní má vztah. My jsme vydali zákon, který zakazuje sprejerství na nevyčleněných místech, místo toho, abychom vymysleli, jak by lidé měli ke společnosti, ve které žijí, kladný vztah. Sám zákon, jak vidno všude okolo, je více méně na nic - odradí možná těch pár, co se bojí. Ale kolik dalších lidí ani nemá potřebu sprejovat po cizím? Proč ale? Že by se taky tak děsně báli postihu? Nebo je to ani nenapadne? Pak ale proč?).
Lidé se dívají na všechno svým omezeným rámcem, tj. tím, co se naučili v současném systému. Ale i tehdy je přeci pochopitelné, že lidi, i když sobci, se časem ustálí na nějakém racionálním chování. Vezměte si, kdybyste udělali nadbytek, a dali do obchodu třeba televize zdarma. Normální člověk půjde a vezme si třeba 1, nebo klidně i víc, pokud bude chtít mít v každém pokoji jednu. Pár lidí půjde, a nabere si televizí celý náklaďák. Dobře, tak ale zítra do obchodu zase dovezeme televize zdarma. Ti první lidé už nepřijdou vůbec, a část těch, co "všechno rozkrade" možná přijde znovu s náklaďákem. No jo, ale pak zjistí, že mají plný barák nacpaný televizemi, že tam není k hnutí. Třetí den přivezeme zase do obchodu televize. Kolik lidí myslíte, že přijde tentokrát? (a to se řídím současným modelem, protože racionálnější je nechat lidi vyplnit na netu formulář, kolik a jakou televizi by chtěli, a ty jim dovést, než jich vyrobit milion stejného typu a pak čekat, jestli si je někdo vezme). A po třetím dni už nebude potřeba existence nějakého zákonu, který bude říkat, že krást televize se nesmí, nebo že si můžete vzít jen 6 kusů denně od artiklu
Ti, co si "nakradli", budou mít doma kupu bezcenných televizí, takže se jich pro své vlastní pohodlí stejně zbaví. Vyhodí je do smetí - v tom ale není problém: namísto popelnic, kde obsah bude končit ve spalovnách nebo na skládce budou boxy (nebo sběrná služba), kdy se dané televize zase vrátí do oběhu. Poničí se jich určitě méně, než při slevových akcích na Black Friday.Podobně by to bylo s vlastnictvím. Vezměte si takové dva příklady: máme babičku, která v novém systému přijala systém sdílení, resp. přístup místo vlastnictví. Když potřebuje někam jet, přijede pro ní autonomní taxi, které jí doveze na nákup a také přiveze, byť si musí třeba 5-10 minut počkat. Auto se pak samo zajede natankovat, umýt, případně opravit. Vedle bude příznivce vlastnictví. Místo sdíleného auta má vlastní. Nikdo mu v tom nebrání. Když potřebuje jet na nákup, prostě jede. Když dojedou oba domů, babička si jde sednout doma k televizi a plete. Muž ale nikoliv. Vytáhne myčku, a začne leštit auto. Pak si všimne, že mu nějaký kamínek rozbil světlo, takže musí sednout, a zajet s autem do servisu, kde ztratí nějaký čas. Cestou se staví natankovat nebo dobít baterie, kde také ztratí nějaký čas. Je fakt, že by měl mít doma nabíjecí stanici, kde mu to bude jedno. A stejně tak, když budou běžná autonomní auta, může si i jeho auto samo dojet do servisu nebo umýt. Jenže, v čem se pak liší vlastně oba přístupy? V tom, že u toho prvního parkuje auto někde jinde a v tom druhém doma (kde je navíc ještě nevyužité)? Ono pokud by někdo měl takové auto, už svým způsobem se vzdává částečně vlastnictví (protože tu věc nedrží všechen čas u sebe - je pro něj pohodlnější, když se auto opraví samo, než kdyby na něj musel dohlížet sám). Samo vlastnictví na dnešní úrovni znamená také mít za danou věc odpovědnost (za škody, které způsobí, za její udržování, atd.). A proč si přidělávat starosti a zbytečnou práci?
S jídlem je to stejné. Člověk, který není úplně blbý, pochopí, že přežírat se (tedy spotřebovávat víc, než musí) je pro něj škodlivé, a tak to prostě nebude dělat (stojí vás už jen ten čas, kdy ho sháníte, zpracováváte, vyhazujete, třídíte). Když bude jídlo zdarma podobně jako neomezené volání na mobilu, budou se lidé chovat podobně jako u daného volaní (a ruku na srdce, kolik lidí si v době, kdy mobily začínaly, a platilo se nejen za minutu, ale ještě za příchozí místní hovory a ještě k tomu paušál, umělo představit, kdy jednou přijde doba, kdy zaplatíte paušál a hovory budou zdarma? Nebyla by to pro ně také utopie? Proč si myslíte, že u jídla by jako přechodná fáze nemohlo fungovat něco podobného? Paušál, nepodmíněný příjem, atd. Myslíte, že v budoucnu nehrozí situace, kdy si na nás lidi ukáží a řeknou "umíte si představit ty kretény, jak platili i za takovou blbost, jako je jídlo?"
) Otázka tedy není něco zakazovat, ale kvalitně a udržitelně to vyrábět. Dokud proti něčemu bude někdo normální (tedy není zralý po diagnóze pro ústav) mít kecy, tak to není moc udržitelné (jedině za cenu nějakých restrikcí).Ono svým způsobem vlastně i veganství je náboženstvím. Ať už někdo potřebuje vyšší autoritu (Boha Otce, přírodu Matku) nebo ne, daný člověk se vydal na novou dráhu života, protože mu na něčem nebo někom záleží, a cítí, že to je tak správné (teď teda nemluvím o tom, že se někdo nazvem kresťanem a pak vezme kulomet a vyrazí do ulic se slovy "smrt muslimům!"). Pro mnohé to může být odříkání, ale mnozí se s tím tak naučí žít, že jim to ani nepřijde, či třeba najdou nový smysl života, takže tím získají - starý život se pro ně stane nudným břemenem (ať už jde o duchovní cestu, lásku ke zvířatům či prostě jen objevení pestřejšího jídla než jen vepřo-knedlo-zelo). Je to stále ale jen poloviční řešení. Být vegan nebo 100% věřící (ve smyslu, že se chovám podle kodexu, ne tím, že jsem něco víc, protože já mám boha a ti ostatní ne) rozhodně zlepšuje podmínky (zvířatům, mě, ostatním lidem) v nějakém rozmezí, ale stále to je jen systém v systému (podobně jako charita).
Řešení je aplikovat to plošně. A to ne tím, že by se zakázalo jíst maso, a všem se nařídilo věřit v boha a modlit se. Ale odstranit příčiny, proč veganství, křesťanství, islám či budhismus, charita, červený kříž vůbec vznikl a existuje. Všechny věci, které se snaží napravit svět bychom neměli brát jako řešení, ale pouze a jen jako ukazatel, který nám říká, co musíme opravit. Když nám bude svítit červená kontrola, že nám v autě nefungují brzdy, přeci také nezačneme chválit pána nebo civilizaci, že vymyslela tak skvělou věc, jako je svítící kontrolka, a že je vlastně dobře, že všude svítí červené kontrolky, ale naklušeme rychle do servisu, aby daná kontrola zhasla (pak její existence opět přestane být nutná). Ještě lepší řešení by bylo vymyslet takové brzdy (a aplikovat je), abychom se nemuseli zatěžovat s kontrolkami. Když vidíme, že něco funguje, proč to nepoužívat všude? Stroje šetří lidskou práci, je tedy nesmysl je někde mít a někde nemít, byť tam jsou stejně potřeba.
A nejde o filozofické žvásty, nějaké osvícení, či morálku, na což já osobně nejsem. Je to chladný, technický pohled na svět. Pokud něco jde udělat (po stránce technické, fyzikální, zdrojové), a je žádoucí to udělat, mělo by se to udělat, a ne vymýšlet nebo zachovávat kulturní důvody, proč to neudělat (peníze, politika). A z historické zkušenosti by měl každý poslat do jistých míst každého, kdo prohlásí "já vám zajistím blahobyt, povedu vás, volte mě!" - ne, děkujeme, Vůdců už jsme si užili až dost, a většinou byli buď neschopní něco celkově změnit a nebo byli spíš až všehoschopní. Vůdce bez mandátu lidí nezmění nic. Ale pokud mají lidé vůli něco změnit, k čemu by pak potřebovali nějaké zbytečného vůdce?