13.03.2018, 11:14
Jeden den v pekle
Nyní se pojďme podívat, jak by mohl vypadat takový 1 den v nové společnosti. Schválně tomu budu říkat "den v pekle", protože se podíváme na ty nejhorší možné věci, které nás v takové době mohou běžně potkat. To pěkné, to nechme běžným lidem
Ve smyslu "běžně" myslím totéž, jako je třeba v dnešní době "běžné", že vás přejede opilec v autě nebo okrade zloděj. Není to tak časté (statisticky) v rámci jedné osoby, ale přeci jen je to takový průvodní jev dnešní společnosti, protože ostatní problémy, které byly běžné dřív (že vás sežral tygr šavlozubžý) se už jaksi vypařily
Kdesi v roce 2060
Zase jeden další blbý den na světě. Nejspíš jsem si zase nějak špatně lehl a bolí mne půlka těla. Ale co.. na něco člověk nadávat musí. Dřív jsem brbal, že musím vstávat do práce, tak teď brblám alespoň na něco dalšího. Ale vstát bych měl.
Když jsem se po hodině konečně donutil vysoukat z postele, tak v kuchyni koukám na hodiny a ono je už je poledne. Jak to tak vypadá, zase budu mít posunutý stravovací režim. Snídaně je klasická. Nějaké to ovoce, zelenina, cereálie.
Jako jeden z mála blbců si jistě nechávám vozit jídlo z robotické farmy. Chvíli po změně systému spousta lidí propadla všemu možnému BIO a postavila se hromada vertikálních pěstíren. Jenže jakmile se zlepšil 3D tisk, lidi už nebavilo ani čekat, až jim jídlo přiveze robotická zásilková služba, a začali si jídlo tisknout doma.
A takových těch, kteří si ještě pěstují jídlo doma postaru, těch už byste našli jen minimum. Spíš jde o takové ty poustevníky, kteří od civilizace utekli někam do lesů. Jak žijí původní domorodci už moc lidí neví, protože od doby, kdy z pralesů zmizeli těžaři, se s nimi už nikdo nestýká. Dřevo, pokud se ještě vůbec na něco to málo používá, se pěstuje v kontrovaných podmínkách obřích skleníků.
Soběstačnost dostala nový pojem. Už to neznamená mít hodně peněz nebo pracovat sám na sebe, protože v hypotetické situaci, kdy by peníze přestaly platit, byste si za ně už nic nekoupili, čili vaše "soběstačnost" by byla 0. Většina lidí se plně spolehla na současný systém, ale pár z nich stále očekává nějakou apokalypsu a učí se všechno možné: od zahradničení až po lov zvěře a stavbu srubu.
Sice to skoro nic nestojí, ale dá to moc práce. I já mám doma 3D tiskárnu, ale spíš jen na věci, co se nejedí. Pamatuji si doby, kdy se rozjel Průmysl 5.0, všechno vyráběli roboti, a ulice byly plné donáškových autíček. Jenže 3D tisk to opět změnil. Dnes si všichni 90% věcí tiskneme doma. Nevím, kolik to stojí. Roboti automaticky doplňují zásobník venkovním přístupem, takže ani nemusím být doma, a kredity se odečítají automaticky.
Peníze totiž ještě politici stále nebyli schopni zrušit. Přitom je nikdo už neřeší. Většina věcí je tak levná, že z nepodmíněného příjmu, který dostávám (i místo důchodu), si pořídím všechno, na co si vzpomenu a ještě mi zbyde. A spousta lidí, zvlášťě rádoby bavičů a vzdělávačů, stejně vysílá na net svoje projevy zdarma. V parlamentu se neustále o všem jedná, a výsledek utek. Vlastně ani nevím, kdo dneska sedí ve vládě, protože k volbám už nikdo nechodí. O politice se pomalu nemluví ani v médiích.
Ta klasická už prakticky ani neexistují. Po té, co se k síti připojila většina lidí na planetě se roztrhl pytek s bloggery a youtubery z Afriky a Indonésie. Prakticky každý, kdo má do zadku díru, dělá zpravodajství, cestopisy nebo ze sebe jen dělá vola. Nevím, kdo všechno se na to dívá, protože kanálů je tolik, že než abych si vybíral, tak to raději vypnu. Dneska je na Internetu všechno. Prakticky už ani neexistuje moc satelitů, data i vysílání se tahá přes optické kabely. Je to rychlejší a levnější než vystřelovat věci do vesmíru a pak se bát, jestli nezačne sněžit.
Jediné, co občas sleduji, jsou zábavná videa z dopravy (většinou ještě z doby, kdy za volantem byli lidé), protože se u nich alespoň člověk přiučí, byť to jsou už 30 let stará videa. A také reklamní kanál. Sice toho moc nekupuji, ale rád se dozvím, co je nového. Reklamy už nemlží, nelžou a vlastně ani nic nevnucují. Připomínají nudné vědecké články. Už dávno je netvoří lidé, a počítače na to tak nějak docela kašlou. Rád se také dívám do starých archívů. Není ale pravda, že se netočí nové filmy. Spousta fanoušků si vždycky nabere videotechniku a jde stvořit nějaký spinoff na své oblíbené dílo, protože to, co už existuje, není podle nich dost dobré. Jenže není v silách jednoho člověka vše sledovat.
Vlastně, když o tom tak přemýšlím, ono se toho i už moc nevyrábí. Když začaly plně robotizované fabriky, u každého města se postavila snad minimálně jedna, a na ty staré se dala cedule, že se postupně rozberou. Jenže lidi brzy přestalo bavit i to nakupování. Třeba vrtačku jsem kupoval od té doby jen jednu. Pořád funguje, jen jednou jsem viděl v reklamě nějakou novou příklepovou hlavu, tak jsem si ji objednal (i když sám nevím, v čem byla vlastně lepší). Za hodinku jsem jí měl doma v boxu. Starou jsem vyhodil do smetí. Myslím, že jí během dne sebere svozová služba a nejspíš půjde do skladu. Recyklace se moc neprovádí, protože není co by se recyklovalo.
Takže většina těch super továren teď stojí a nic nedělá, a o ty staré se už nikdo nestará. Vím jen o pár, kterým se věnuje pár ekonadšenců a snad napsali nějaký sotware pro roboty, kteří je rozřezávají do šrotu. Myslím, že na vině je naše generace. Z těch nepřeberných možností jsme si neuměli vybrat, takže se stejně vyrobilo jen pár druhů zboží. Holt staromilci jsou pro planetu jed. Snad teprve až nastupující generace skutečně změní svět.
Ta není totiž ještě zkažená starým světem. Na rozdíl od nás si nikdy nepřestala hrát. Většina mladých školu nikdy neviděla a učí se buď doma, a nebo v různých zájmových skupinách. Hodně lidí umí číst, psát, počítat a tím to končí. Protože jinak se věnuje každý jen tomu svému, co ho baví. Slyšel jsem už o pár zajímavých a kreativních projektech, na kterých tito lidé pracují, ale většina planety o to zájem nejeví. Máme co potřebujeme a to nám stačí.
Ona daná změna nepostihla jen samotné školy, které teď často zejí prázdnotou. Spousta lidí se už nežení ani nevdává. Institut manželství se považuje za něco přežitého. Lidé spolu žijí, a když se pohádají, jdou od sebe. Dokonce i děti se často vychovávají v něčem, co připomíná mateřské školky. Znám pár lidí, kteří se starají snad o půl městkého bloku, a ani jedno dítě není jejich. Pár rekordmanů jim dodává co rok jedno dvě děti navíc. Nevěra je prakticky věcí minulosti, sexuje každý s každým. A pokud vím, tak AIDS už byl vymýcen dávno. Zmizelo také hodně hádek mezi partnery. Mnoho lidí praktikuje polygamii.
Nejspíš v té době zmizely i exekuce. Lidé měli postupně tolik peněz, že si přestali půjčovat. Vláda dokonce v jednu chvíli legalizovala pěstování si drog pro vlastní účely. Byly postaveny na úroveň cigaret a alkoholu. O to víc začalo být ale postihováno jejich užití například při řízení. Efekt to mělo více méně jen jediný: lidé přestali platit dealerům a přestali se zadlužovat. I tak většina společnosti alkohol nepije a nekouří. Kromě rakoviny a rýmy snad neexistují ani jiné nemoci. Obrovské přebytky zdrojů se nyní věnují vývoji léků, a je to snad jediná oblast, kde ještě pracuje mnoho lidí. Většinou těch nemocných, co s pomocí počítačů hledají lék na svou nemoc.
Mezi lidmi jsou teď volnější mravy. Nikdo se už nestresuje, co si vezme na sebe nebo jak se projevuje na ulici. To, že si o vás někdo myslí, že jste blbec, už nikoho netankuje. Je to zvláštní, ale tohle se podařilo vymýtit docela rychle a počet sebevražd klesl prakticky na nulu. Nikdo už vás totiž podle toho či onoho nehodnotí například při přijímacím pohovoru do zaměstnání. Myslím, že to velmi pomohlo snížit míru stresu. Každý se teď chová naprosto přirozeně. Nevím, za mi to plně vyhovuje, protože pak bylo na ulici vidět i pár nudistů.
Což mi připomíná, že bych se už konečně měl sebrat a někam jít. Ony totiž ty doby, kdy byly ulice plné aut a lidí jsou dávno pryč. Auty už málokdo jezdí, protože lidi už nebaví ani řídit. Vím o pár skupinách, kteří jezdí v nějakých silných fárech mimo město na složitém polygonu (což byly tuším dřív Pardubice, než je většina opustila v momentě, kdy vedle nich vyrostlo nové moderní město - ale podobný osud potkal spoustu měst a vesnic; hádám, že budou časem rozberána roboty, pokud je dřív nepohltí příroda).
Spousta lidí, alespoň z těch, kteří ještě jsou ve městech, jezdí vlakem. Letecká doprava prakticky vymizela. Nikdo nechtěl riskovat jejich pád nebo tvrdnout na letišti, když mezi kontinenty jezdí střela o rychlosti 20.000 km/h a kolem měst rychlovlaky s rychlostí 500 km/h. I tak ale už jen málokdo někam spěchá. Spoustě lidí také najednou začal vadit ten "randál" solárních letadel, protože když už ve městě nebručely motory aut, najednou bylo všechno slyšet, a když si lidé zvykli na ticho, netolerovali ani letadla.
Když vyjdu ven, ani mne už nepřekvapí, že jsou ulice docela prázdné. To se také promítlo na čistotě ovzduší. Už se nemusíme zavírat do bytů s rekuperací a čističkou vzduchu. Doprava i průmysl prakticky zmizely, a dýchá se tu lépe než na horách. Nicméně živou duši abyste hledal lupou. Velké prázdné ulice připomínají můj velký prázdný byt. Sice má dnes každý pomalu tolik plochy co fotbalové hřiště, ale to je nejspíš ten kámen úrazu. Hodně lidí už nikam ani nechodí. Doma mají nejen domácí kino, ale i bazén, zahradu a pár šílenců i umělou džungli (ovšem s živými rostlinami).
Hodně lidí se najde v restauracích, což jsou dnes taková společenská centra. Většinou tu vaří stroje, ale pár velmi dobrých lidí si tu také užívá svou chvilku slávy. Lidé se tu scházejí, a u jídla si často i čtou (jen tištěné knihy už dávno neexistují). Můžete si vybrat libovolnou knihu a pokud neumíte jazyk, počítače ji hned přeloží, případně Vám ji i přečtou. Pokud vám nestačí staré knihy, můžete prolistovat miliardy kusů fanouškovské literatury. Poslední dobou mají lidé moc času, a každý si myslí, že je spisovatel numero uno. Totéž platí pro skladatele hudby. Třídění už naštěstí probíhá skrze AI, takže ti nejlepší rozhodně nezaniknou. Mezi lidskými výtvory jsou dokonce i výtvory počítačů, které fušují už i do filmů (často na základě požadavku diváka natočí přímo celý nový díl seriálu).
Jinak lidé věčně visí na internetu. Ovšem dnes se už nechatuje. Máme rozřšířenou virtuální realitu a prakticky ani nepoznáte, zda vedle vás je skutečný člověk nebo jen "hologram". Lidem to velmi vyhovuje. V jednu chvíli jsou na návštěvě Paříže s nějakým kamarádem z Afriky, ačkoliv ani jeden z nich nejspíš nevytáhl paty z domu, a za chvíli jsou na Olympus Mons na Marsu.
Kupodivu je většina lidí zdravá. Nějaký ten pohyb mají všichni, a díky zdravé stravě už nemáme tolik civilizačních nemocí. Ale abych spoustě lidí nekřivdil, že jsou jen peciválové!
Mnoho lidí cestuje, což je i můj dnešní cíl. Mohl bych si tak někam na týden či měsíc vyrazit. Naštěstí se nemusím zabývat s balením zavazadel nebo nějakým ubytováním. Ve většině případů se volný pokoj na místě najde, a když ne, zkusím vedlejší město. Věci denní potřeby mi vyrobí a doručí tamní služba, a většinou se po mém obchodu zase "likvidují". Znám pár "všudezdejších" borců, kteří jsou takto na dovolené už 10 let.
S placením je to jednoduché, byť sám ještě nevím, proč vůbec peníze používáme. Vláda teď stejně vlastní většinu výrobních center, ve kterých už nikdo nepracuje. Používají se platební karty s čipy, většinou ve smartphonu. Tedy alespoň u lidí, jako jsem já. Spousta těch mladších či moderněji smýšlejících už má čipy implantované. Funkčnost je v obou případech stejná, jen ty v sobě nemůžete zapomenout, jako se to stalo jednou mě.
Nechal jsem si venku půjčené kolo. A bohužel i čip. Když jsem se k němu vrátil, kolo i čip v pytli! Naštěstí stačilo oznámit místní službě co se stalo (jako obvykle jsem mluvil s počítačem - na planetě je 15 miliard lidí a přitom abyste lidskou tvář pohledal), a díky všudypřítomnému kamerovému systému a mýtným branám byl zloděj rychle vypátrán. Jak vyšlo najevo, šel zrovna z hospody a nechtělo se mu hledat svůj čip, tak si vzal co bylo zrovna po ruce. Se divím, že na tom kole nezabil.
V dnešní době je to jen nepříjemnost, protože kdyby se nenašel, vyžádal bych si deaktivaci starého čipu, vydání nového a za chvíli bych měl i nové kolo. Mít při sobě čip je vždy výhoda. Systém (nejen pomocí kamer) ví, kde všude jste a snímače ve vašem oblečení sledují třeba Váš tep. Takže pokud dostanete infarkt, nemusíte nikam volat, nemusíte hlásit kde jste, a pomoc přijde do pár minut. Systém rovněž rychle reaguje na případné nehody, zranění či poruchy.
S údaji se nikdo nezabývá. Spousta lidí má kamery i snímače pomalu už na záchodě, ale až tak moc tomu já nevěřím. I tak pochybuji, že by si někdo dal práci, a projížděl záznamy všech těch asi 500 miliard kamer po celém světě, a i kdyby našel zrovna mě, co s tím? Můj holý zadek už nikoho stejně nezajímá (to už i pedofilové dali přednost virtuální realitě, kde je vše snažší, lepší a bezpečnější) a vydírat se nedá. Cokoliv, co by mohl kdo získat ode mne, může získat bez práce od systému.
Většina údajů je stejně uložena někde veřejně (jako kdysi GoogleDoc a různé cloudy), takže vlastně ani nemusím řešit případnou ztrátu přenosného počítače. Už ani nevím, která data mám na lokálním disku a která na vzdáleném. I spoustu her, které hraji, defakto nemám ani nainstalované, ale zpracovává je počítač v nějakém centru a mě jen posílá obraz. Umělá inteligence je dnes schopná vytvořit realistický svět, takže spousta lidí si své hry defakto vytváří - zadají co a kde chtějí mít, a mohou "hrát". Mě se to ještě nestalo, ale bude asi zajímavé, až někdo při hře usne a pak se vzbudí, protože už nerozeznáte, zda jste ve hře nebo mimo ni. Do reality by vás mohly přivést snad jedině vybité baterie v helmě
Stále ještě máme trestní právo. Byť už nemáme věznice, spousta zlodějů a podobných delikventů končí většinou na psychiatrických klinikách, kde je pár dalších magorů učí, jak žít lépe. Kupodivu, ačkoliv zmizely krádeže jako takové, násilí ne zcela. Ale používá se zajímavým způsobem.
Lidé si na současný pohodlný život docela navykli, a jsou dost alergičtí na všechno, co jen připomíná nějaké omezení. Četl jsem dokonce i o jednom případu, kdy nějaký pomatenec kázal davům cosi o tom, že jim zajistí lepší život, když ho budou poslouchat a co si o Velkém bratru. Většina lidí znechuceně odešla, ale pár jedinců si ho myslím podalo tak dokonale, že strávil pár týdnů v nemocnici. Kdo ví, jestli ho to už přešlo.
S tím jde ruku v ruce udávání. Hodně lidí, když uvidí kohokoliv, jak dělá něco proti systému, ho hned nahlásí. Většinou to ani není třeba, protože umělá inteligence má kamery pod palcem a většinou je delikvent sebrán policií dřív než někdo vůbec zvedne sluchátko. Právě proto se spousta lidí spíš vyžívá ve virtuálním světě.
Vztek by si lidé ale měli vybíjet jinak. Hodně z nás chodí do laserových střelnic, kde se vzájemně zabíjíme v simulovaném prostředí. Většinou si hrajeme na válku či jezdíme s tanky, protože v realitě už není prakticky možnost ji okusit na živo. S tím souvisí asi nejspíš velký pokles zájmů o pasivní sledování filmů: proč na to jen koukat, když to můžete sami žažít?
Ničení majetku se dnes už rovněž nevidí. Většina lidí má spoustu lepších věcí na práci (jako třeba poflakování se doma či v přírodě), než aby ztrácela čas s něčím takovým. Ti sprejeři, co "přežili", tráví svůj čas v opuštěných městech, kde to nikomu nevadí. Ti nejlepší jsou naopak často zváni, aby svými výtvory zvelebovali nová města. Máme sice možnost na tisknout na zdi fotografie, ale chybí jim jistý lidský faktor.
Infrastrukturu rovněž nikdo nekrade, protože kabely a kovy se už dávno nevykupují. Spousta lidí, když už chce řádit, tak to provádí ve virtuální realitě. Mnozí si dokonce založili i svá vlastní města (nejspíš už dnes existuje víc měst na internetu než těch reálných, a spousta z nich je přístupná veřejně - pro mnohé návštěvníky je to taková exotika, protože "majitelé" si je zabydleli vším možným: v jednom jsou ufoni, ve druhém dinosauři a ve třetím poníci).
Náboženství se už dnes moc nepraktikuje. Sice si každý věří v kde co, ale většinou padly veškeré příkazy a zákazy, což se dnes moc nenosí. Pomohlo to v rozvoji přátelství mezi lidmi různých národností a barvy pleti. Mám snad dojem, že vzniklo i pár nových náboženství, kde pár bláznů uctívá tu stroje, tu božskou AI
Terorismus byl zredukován na psychiatrické léčebny a imigrantů se už nikdo nebojí. Vlastně po té, co se západní svět převedl na nový typ ekonomiky, se někdo děsně "chytrý" pokusil stejný systém vnutit i zbytku světa. Tu melu byste nechtěli zažít. Trvalo to myslím několik let, co se tam lidi mlátili, ale nakonec se to uklidnilo.
Lidé dnes všude na světě žijí svobodně. Ne všichni mají sice velkoměsta, spousta oblastí zůstala žít postaru, ale už se nezabývají obstaráváním si jídla (jídlo se už nepěstuje ani nezabíjí, ale vyrábí) či oblečení. No a když už nebyl důvod se stěhovat za lepším životem, hodně lidí jiné víry se vrátilo domů, aby nemuseli žít s námi, bezvěrci. Opět, sobeckost překonala původní lidskost a bylo to k dobrému.
Mohli byste si myslet, že sobecké chování by bylo odstranit co nejvíc lidí okolo sebe, protože bych je viděl jako konkurenci (vysávání mých zdrojů). Jenže, to je právě ten omyl. Já nyní vím, že zdrojů je nadbytek, takže není možné, aby mi je někdo "vysál" (vždy na mne zbyde víc, než sám potřebuji, nebo i chci). A nikdo z nás asi není věštec, že? Takže těžko můžeme vědět, který z těch lidí, které jsem právě chtěl zabít, může v budoucnosti vynalézt něco zajímavého, co mě osobně dále zvýší blahobyt. Je to jen šance, ale právě tom je znak vyšší inteligence, která umí plánovat dlouhodobě, a ne se řídit momentální situací.
Zdroje planety patří prakticky všem. A podle mne o tom ani nikdo nerozhodl. Pořád se jen víc automatizovalo, globálně propojovalo, standardizovalo, přidávalo víc a víc počítačů, strojů, lidé dostávali padáka, až se nakonec zjistilo, že o ničem už vlastně ani lidé nerozhodují a nejde ani říct, kde začíná jedna firma či stát a kde ten druhá/druhý. Jestli to všechno stále někdo někdo vlastní, to ani nevím. Vlastně to ani nikoho už myslím nezajímá.
Státy už existují praktiky jen na mapě. Málokdo se stará o nějaké poddané, protože to dá moc práce. Většina ozbrojených složek se na práci vykašlala hned jak to pro ně bylo výhodné, a většina těch "nahoře" přišla na to, že než se starat o bandu nýmandů a lůzu, je lepší to nechat strojům a šla si pokojně užívat své bohaství a výdobytky, které jim přináší nový svět.
Z pohodlnosti už nikdo nikomu nevládne, protože z toho má jen starosti a práci navíc. Forma jakékoliv vlády začala být považována jen za zbytečnou osbstrukci. Ve světě nadbytku nikomu totiž blahobyt nezvyšuje. I mnoho dříve chráněných paláců zůstalo opuštěno, protože jejich majitelé začali skutečně žít, a nejspíš se někde potápí v ponorce u korálových útesů.
Jediné, kde se ještě hiearchie uplatňuje, jsou vedoucí různých akcí, spolků či projektů. Většinou mezi lidmi vykrystalizuje někdo, kdo má talent lidi spojovat a řídit jejich práci k vyšší produktivitě. A tito, pokud vidí kladný přínos, se jím nechají vést. Někdy je to pro pohodlnější, než aby mysleli sami za sebe.
Vědecký pokrok se ale naproti předpokladům ve velkém měřítku příliš nedostavil. Pokud něco funguje, tak se v tom nikdo nešťourá. Jedině AI neustále zkoumá vstupy a výstupy, a případně optimalizuje algoritmus, ale jinak se podle mne většinu doby fláká. Každý se dnes sám vzdělává, to je pravda. Ale jen do té míry, jako se vzdělává malé dítě hrou.
V době, kdy všichno dělají stroje a počítače má sice každý možnost dělat co ho baví, ale většina studuje spíš ze zájmu. Díváme se na cestopisné dokumenty, na zábavné matematické soutěže, ale že bychom pak čekali nějaké své uplatnění, to těžko. On ani není důvod. Na světě je prakticky ráj. Není třeba už nic moc nového vynalézat.
Dříve sice lidé ještě pracovali například na opravách strojů, protože měli strach, že když to celé přestane fungovat, tak se svět zase vrátí do starých kolejí bídy, ale v momentě, kdy už byly stroje tak standardizované a modulární, že se zvládaly opravovat a servisovat samy, lidé se vykašlali i na tyto činnosti.
Dávno už společnosti nekrachují, protože byť jsou ceny limitně blízké nule, zároveň jsou u ní i samotné náklady. Většina firem tedy jen stojí a čeká, až si něco někdo objedná. Protože v nich stejně už ale nesedí lidé, nikomu to ani moc nevadí. Myslím, že většina majitelů, stejně jako běžní lidé, už ani neřeší, zda firma vydělává nebo ne, a utrácí nepodmíněný příjem všude po světě. Peníze se staly podobným oběživem jako vzduch. Všichni je používáme, ale nikdo se o ně nestaráme, a většina lidí už ani neví, že existují.
Já jsem využil možnosti návrhu vlastních věcí jen párkrát v životě. U jednoho nábytku neexistoval tvar a funkce, kterou jsem zrovna požadoval, tak jsem si ho vymodeloval. Ale u spousty dalších jsem se jen spokojil s tím, co už vytvořili jiní, pouze jsem si přizpůsobil rozměry. Slouží mi doteď. Pomáhá tomu nejen kvalita, ale také fakt, že zmizely módní vlny. Každý si dneska nosí kde co, a už neexistují žádné sezóny, které vám určují, co bude zrovna in. Ceny zboží jsou tak levné, že se výrobcům ani nevyplácí vymýšlet nové zbytečné výrobky a vnucovat je lidem reklamou. Samotná propagace by je stála víc než zisk. Namísto toho se většina firem orientuje na zakázkovou, sériovou výrobu.
Rovněž drasticky ubylo podvodů. Lidé si vzájemně začínají víc věřit. Tak nějak se předpokládá, že když se podvodem nedá získat nic navíc, lidé přestali podvádět, protože je to pro ně práce a námaha navíc. Takže když už vám někdo nabízí nějaké své služby, často se bere, že už tím, že se namáhá, to myslí vážně. Až na pár případů jedinců, kteří to neměli v hlavě úplně v pořádku, si lidé 2x rozmyslí, když už něco dělat, tak aby za to nebyli trestáni. Vytvářejí se mnohá kamarádství na potkání.
Teprve až ona nová nastupující generace si začíná svět utvářet podle sebe. Není spokojena s tím, jak spousta věcí vypadá a navrhuje si své vlastní modely. Naštěstí nás to celkem nemusí zajímat, protože jim poptávku vyřídí stroje. Dokonce i celé zemědělství, pokud se to tak ještě dá nazvat, už je plně v režii strojů. Maso si pěstuje v laboratořích, ale vím, že pár lidí ještě chodí do přírody lovit, ale jsou to spíš už vyjímky. Musí totiž ctít docela přísná pravidla co a kde mohou lovit. I proto spousta lidí loví už jen virtuálně.
Příroda je vůbec zážitek sám pro sebe. Polovina planety jsou lesy, a kde nejsou, jsou buď naše města a nebo nějaké elektrárny či "farmy" na jídlo. I když máme GPS, je možné se týdny toulat po divočině uprostřed Evropy a nepotkat ani živáčka. Do přírody se vrátily mnohé druhy motýlů či ptactva, a vůbec je taková větší pohoda. Protože už nejsou srážena auty, přemnožila se vysoká zvěř a divoká prasata, ale jelikož už nikdo nemá zemědělské pole, nikomu to nevadí, a kupodivu se o ně postaral návrat vlků.
Ačkoliv veganské hnutí neuspělo ve 100% zákazu konzumace masa, něco se jim přeci jen částečně povedlo. Byť hodně lidí stále ještě chová domácí mazlíčky, většina už opustila nejen myšlenku vlastnictví věcí, ale rovněž i živých tvorů. Málokdo se už dnes spokojí se jedním zvířetem, o které se musí starat, když může žít s milionem jiných, o které se navíc stará někdo jiný.
Se zvířaty se chodíme mazlit do velkých přírodních rezervací, či spíše Zoo, ovšem s obřími výběhy, kde jsou krotká zvířata sahající od psů a koček až po kouloušky žijící téměř přirozeně a volně. Snad až na kočky a psy, které se spíš častěji motají okolo lidí i ve městech. Myslím, že i když je mnoho lidí krmí, stejně se o ně většinu času starají stroje. Za delfíny se dnes nejezdí do akvárií, ale na volné moře.
Ropa nikdy nedošla. Jen se už dnes téměř na nic nepoužívá. Všechny formy cestování využívají elektřinu a ta se vyrábí v obřích fotovoltaických elektrárnách na rovníku, či v geotermálních elektrárnách. Každý dům má své panely na střeše a vlastní zpracování dešťové vody. Na pobřeží jsou obří odsolovačky na pitnou vodu. Vlastně v době, kdy skoro nikdo nic nedělá, máme energie tolik, že ze všech bývalých uhelných a jaderných elektráren jich běží už jen pár. Snad jen vodní elektrárny zůstaly v provozu. Bylo myslím postaveno pár ITERů, ale tím se skončilo.
Lidé tolik elektřiny nepotřebují. Většina jí jde namísto do výroby, kterou nikdo nechce, na údržbu a replikaci strojů. Mám snad i dojem, že důvod, proč je na planetě tolik lesů, je důsledek nudícící se AI, která v rámci svého programu regeneruje planetu. Populace ohrožených druhů se pomalu vrací do udržitelného stavu díky vzdělávání, kdy padají mýty o rohovině zvyšující potenci a podobných nesmyslech. Navíc už na tom není možné prakticky vydělat, a kde nic není, ani smrt nepracuje. A státy pěstující dané pověry už nejsou hájené jen proto, že levně vyrábí pro zbytek světa, protože každý si pro sebe vyrábí sám a to co nejvíc kvalitně.
Pytlačení zmizelo prakticky s nástupem blahobytu a vymícením chudoby. Pro lidi, kteří mají vše, co chtějí, není už finanční pobídka motiv, zvlášť, pokud jim stále hrozí docela vysoké tresty. Raději sedí doma a nebo tancují u ohně. Degradace půdy rovněž zmizela, protože se klasicky nehospodaří už ani v těch nejchudších oblastech. Zmizel rovněž i chemický průmysl. Hnojiva se už nevyrábí z ropy, ale pomocí bakterií.
Plasty jako pojem už neexistují. Máme nové materiály, které se tisknou, a nejen, že víc vydrží, ale nepotřebují na to téměř žádné externí zdroje a také nekončí na skládkách. Většina dolů na prvky je mimo provoz. Na Zemi se téměř už nic netěží. Většinu poptávky pokrývá těžba z asteroidů, kde se dané kovy i většinou slévají, takže narazit na Zemi na nějaký komín je spíš náhoda než cokoliv jiného. Zlata je každý rok na planetě navíc než kdy za celou historii těžby, a používá se mimo jiné na elektroniku a vodiče elektřiny.
Stroje dokonce kolem Země staví obranný systém proti asteroidům a kometám. Možná i proti solárním erupcím, ale pokud mám správné informace, tím, že nemáme skoro žádné satelity, a většina infraktury na Zemi je decentralizovaná (nikde už nevedou žádné dráty a když už, tak spíš pod zemí), příliš nám už neškodí. Vím třeba o tlustých kabelech ze Sahary do Evropy, ale v těch teče tolik energie, že indukce ze Slunce by byla jako flusnutí do moře.
A pokud jde o vesmír, bohužel. Sice máme už kolonii na Měsíci a Marsu, kde si mnoho frajerů dokazuje, jak nám nakopalo zadek, ale stále jsme ještě Ufony nekontaktovali Ani nenašli. A byť už spousta materiálů je na principu nanovláken, na vesmírný výtah stále ještě čekáme 
Otázka je, jestli kdy ještě bude. Do vesmíru totiž už moc lidí necestuje díky VR, a stroje co v něm už jsou, se díky asteroidům replikují a množí přímo na orbitě. Většina zboží se shazuje na planetu než obráceně.
Vyslali jsme robotické sondy k obyvatelným exoplanetám, ale stále nedostahují ani 10% rychlosti světla, takže výsledku se už stejně nedožiji, takže zase docházím k závěru, že život stojí za p*d!
Ale co já vám budu povídat. Jsem už jen starý dědek. O mé zájmy už nikdo moc zájem nejeví. Náš život se scvrknul prakticky jen na jídlo, spánek, cestování a poznávání. Ale rád sleduji nové objevy, které představují různí nadšenci, a spekulace, kam až svět může dojít.
Nyní se pojďme podívat, jak by mohl vypadat takový 1 den v nové společnosti. Schválně tomu budu říkat "den v pekle", protože se podíváme na ty nejhorší možné věci, které nás v takové době mohou běžně potkat. To pěkné, to nechme běžným lidem
Ve smyslu "běžně" myslím totéž, jako je třeba v dnešní době "běžné", že vás přejede opilec v autě nebo okrade zloděj. Není to tak časté (statisticky) v rámci jedné osoby, ale přeci jen je to takový průvodní jev dnešní společnosti, protože ostatní problémy, které byly běžné dřív (že vás sežral tygr šavlozubžý) se už jaksi vypařily Kdesi v roce 2060
Zase jeden další blbý den na světě. Nejspíš jsem si zase nějak špatně lehl a bolí mne půlka těla. Ale co.. na něco člověk nadávat musí. Dřív jsem brbal, že musím vstávat do práce, tak teď brblám alespoň na něco dalšího. Ale vstát bych měl.
Když jsem se po hodině konečně donutil vysoukat z postele, tak v kuchyni koukám na hodiny a ono je už je poledne. Jak to tak vypadá, zase budu mít posunutý stravovací režim. Snídaně je klasická. Nějaké to ovoce, zelenina, cereálie.
Jako jeden z mála blbců si jistě nechávám vozit jídlo z robotické farmy. Chvíli po změně systému spousta lidí propadla všemu možnému BIO a postavila se hromada vertikálních pěstíren. Jenže jakmile se zlepšil 3D tisk, lidi už nebavilo ani čekat, až jim jídlo přiveze robotická zásilková služba, a začali si jídlo tisknout doma.
A takových těch, kteří si ještě pěstují jídlo doma postaru, těch už byste našli jen minimum. Spíš jde o takové ty poustevníky, kteří od civilizace utekli někam do lesů. Jak žijí původní domorodci už moc lidí neví, protože od doby, kdy z pralesů zmizeli těžaři, se s nimi už nikdo nestýká. Dřevo, pokud se ještě vůbec na něco to málo používá, se pěstuje v kontrovaných podmínkách obřích skleníků.
Soběstačnost dostala nový pojem. Už to neznamená mít hodně peněz nebo pracovat sám na sebe, protože v hypotetické situaci, kdy by peníze přestaly platit, byste si za ně už nic nekoupili, čili vaše "soběstačnost" by byla 0. Většina lidí se plně spolehla na současný systém, ale pár z nich stále očekává nějakou apokalypsu a učí se všechno možné: od zahradničení až po lov zvěře a stavbu srubu.
Sice to skoro nic nestojí, ale dá to moc práce. I já mám doma 3D tiskárnu, ale spíš jen na věci, co se nejedí. Pamatuji si doby, kdy se rozjel Průmysl 5.0, všechno vyráběli roboti, a ulice byly plné donáškových autíček. Jenže 3D tisk to opět změnil. Dnes si všichni 90% věcí tiskneme doma. Nevím, kolik to stojí. Roboti automaticky doplňují zásobník venkovním přístupem, takže ani nemusím být doma, a kredity se odečítají automaticky.
Peníze totiž ještě politici stále nebyli schopni zrušit. Přitom je nikdo už neřeší. Většina věcí je tak levná, že z nepodmíněného příjmu, který dostávám (i místo důchodu), si pořídím všechno, na co si vzpomenu a ještě mi zbyde. A spousta lidí, zvlášťě rádoby bavičů a vzdělávačů, stejně vysílá na net svoje projevy zdarma. V parlamentu se neustále o všem jedná, a výsledek utek. Vlastně ani nevím, kdo dneska sedí ve vládě, protože k volbám už nikdo nechodí. O politice se pomalu nemluví ani v médiích.
Ta klasická už prakticky ani neexistují. Po té, co se k síti připojila většina lidí na planetě se roztrhl pytek s bloggery a youtubery z Afriky a Indonésie. Prakticky každý, kdo má do zadku díru, dělá zpravodajství, cestopisy nebo ze sebe jen dělá vola. Nevím, kdo všechno se na to dívá, protože kanálů je tolik, že než abych si vybíral, tak to raději vypnu. Dneska je na Internetu všechno. Prakticky už ani neexistuje moc satelitů, data i vysílání se tahá přes optické kabely. Je to rychlejší a levnější než vystřelovat věci do vesmíru a pak se bát, jestli nezačne sněžit.
Jediné, co občas sleduji, jsou zábavná videa z dopravy (většinou ještě z doby, kdy za volantem byli lidé), protože se u nich alespoň člověk přiučí, byť to jsou už 30 let stará videa. A také reklamní kanál. Sice toho moc nekupuji, ale rád se dozvím, co je nového. Reklamy už nemlží, nelžou a vlastně ani nic nevnucují. Připomínají nudné vědecké články. Už dávno je netvoří lidé, a počítače na to tak nějak docela kašlou. Rád se také dívám do starých archívů. Není ale pravda, že se netočí nové filmy. Spousta fanoušků si vždycky nabere videotechniku a jde stvořit nějaký spinoff na své oblíbené dílo, protože to, co už existuje, není podle nich dost dobré. Jenže není v silách jednoho člověka vše sledovat.
Vlastně, když o tom tak přemýšlím, ono se toho i už moc nevyrábí. Když začaly plně robotizované fabriky, u každého města se postavila snad minimálně jedna, a na ty staré se dala cedule, že se postupně rozberou. Jenže lidi brzy přestalo bavit i to nakupování. Třeba vrtačku jsem kupoval od té doby jen jednu. Pořád funguje, jen jednou jsem viděl v reklamě nějakou novou příklepovou hlavu, tak jsem si ji objednal (i když sám nevím, v čem byla vlastně lepší). Za hodinku jsem jí měl doma v boxu. Starou jsem vyhodil do smetí. Myslím, že jí během dne sebere svozová služba a nejspíš půjde do skladu. Recyklace se moc neprovádí, protože není co by se recyklovalo.
Takže většina těch super továren teď stojí a nic nedělá, a o ty staré se už nikdo nestará. Vím jen o pár, kterým se věnuje pár ekonadšenců a snad napsali nějaký sotware pro roboty, kteří je rozřezávají do šrotu. Myslím, že na vině je naše generace. Z těch nepřeberných možností jsme si neuměli vybrat, takže se stejně vyrobilo jen pár druhů zboží. Holt staromilci jsou pro planetu jed. Snad teprve až nastupující generace skutečně změní svět.
Ta není totiž ještě zkažená starým světem. Na rozdíl od nás si nikdy nepřestala hrát. Většina mladých školu nikdy neviděla a učí se buď doma, a nebo v různých zájmových skupinách. Hodně lidí umí číst, psát, počítat a tím to končí. Protože jinak se věnuje každý jen tomu svému, co ho baví. Slyšel jsem už o pár zajímavých a kreativních projektech, na kterých tito lidé pracují, ale většina planety o to zájem nejeví. Máme co potřebujeme a to nám stačí.
Ona daná změna nepostihla jen samotné školy, které teď často zejí prázdnotou. Spousta lidí se už nežení ani nevdává. Institut manželství se považuje za něco přežitého. Lidé spolu žijí, a když se pohádají, jdou od sebe. Dokonce i děti se často vychovávají v něčem, co připomíná mateřské školky. Znám pár lidí, kteří se starají snad o půl městkého bloku, a ani jedno dítě není jejich. Pár rekordmanů jim dodává co rok jedno dvě děti navíc. Nevěra je prakticky věcí minulosti, sexuje každý s každým. A pokud vím, tak AIDS už byl vymýcen dávno. Zmizelo také hodně hádek mezi partnery. Mnoho lidí praktikuje polygamii.
Nejspíš v té době zmizely i exekuce. Lidé měli postupně tolik peněz, že si přestali půjčovat. Vláda dokonce v jednu chvíli legalizovala pěstování si drog pro vlastní účely. Byly postaveny na úroveň cigaret a alkoholu. O to víc začalo být ale postihováno jejich užití například při řízení. Efekt to mělo více méně jen jediný: lidé přestali platit dealerům a přestali se zadlužovat. I tak většina společnosti alkohol nepije a nekouří. Kromě rakoviny a rýmy snad neexistují ani jiné nemoci. Obrovské přebytky zdrojů se nyní věnují vývoji léků, a je to snad jediná oblast, kde ještě pracuje mnoho lidí. Většinou těch nemocných, co s pomocí počítačů hledají lék na svou nemoc.
Mezi lidmi jsou teď volnější mravy. Nikdo se už nestresuje, co si vezme na sebe nebo jak se projevuje na ulici. To, že si o vás někdo myslí, že jste blbec, už nikoho netankuje. Je to zvláštní, ale tohle se podařilo vymýtit docela rychle a počet sebevražd klesl prakticky na nulu. Nikdo už vás totiž podle toho či onoho nehodnotí například při přijímacím pohovoru do zaměstnání. Myslím, že to velmi pomohlo snížit míru stresu. Každý se teď chová naprosto přirozeně. Nevím, za mi to plně vyhovuje, protože pak bylo na ulici vidět i pár nudistů.
Což mi připomíná, že bych se už konečně měl sebrat a někam jít. Ony totiž ty doby, kdy byly ulice plné aut a lidí jsou dávno pryč. Auty už málokdo jezdí, protože lidi už nebaví ani řídit. Vím o pár skupinách, kteří jezdí v nějakých silných fárech mimo město na složitém polygonu (což byly tuším dřív Pardubice, než je většina opustila v momentě, kdy vedle nich vyrostlo nové moderní město - ale podobný osud potkal spoustu měst a vesnic; hádám, že budou časem rozberána roboty, pokud je dřív nepohltí příroda).
Spousta lidí, alespoň z těch, kteří ještě jsou ve městech, jezdí vlakem. Letecká doprava prakticky vymizela. Nikdo nechtěl riskovat jejich pád nebo tvrdnout na letišti, když mezi kontinenty jezdí střela o rychlosti 20.000 km/h a kolem měst rychlovlaky s rychlostí 500 km/h. I tak ale už jen málokdo někam spěchá. Spoustě lidí také najednou začal vadit ten "randál" solárních letadel, protože když už ve městě nebručely motory aut, najednou bylo všechno slyšet, a když si lidé zvykli na ticho, netolerovali ani letadla.
Když vyjdu ven, ani mne už nepřekvapí, že jsou ulice docela prázdné. To se také promítlo na čistotě ovzduší. Už se nemusíme zavírat do bytů s rekuperací a čističkou vzduchu. Doprava i průmysl prakticky zmizely, a dýchá se tu lépe než na horách. Nicméně živou duši abyste hledal lupou. Velké prázdné ulice připomínají můj velký prázdný byt. Sice má dnes každý pomalu tolik plochy co fotbalové hřiště, ale to je nejspíš ten kámen úrazu. Hodně lidí už nikam ani nechodí. Doma mají nejen domácí kino, ale i bazén, zahradu a pár šílenců i umělou džungli (ovšem s živými rostlinami).
Hodně lidí se najde v restauracích, což jsou dnes taková společenská centra. Většinou tu vaří stroje, ale pár velmi dobrých lidí si tu také užívá svou chvilku slávy. Lidé se tu scházejí, a u jídla si často i čtou (jen tištěné knihy už dávno neexistují). Můžete si vybrat libovolnou knihu a pokud neumíte jazyk, počítače ji hned přeloží, případně Vám ji i přečtou. Pokud vám nestačí staré knihy, můžete prolistovat miliardy kusů fanouškovské literatury. Poslední dobou mají lidé moc času, a každý si myslí, že je spisovatel numero uno. Totéž platí pro skladatele hudby. Třídění už naštěstí probíhá skrze AI, takže ti nejlepší rozhodně nezaniknou. Mezi lidskými výtvory jsou dokonce i výtvory počítačů, které fušují už i do filmů (často na základě požadavku diváka natočí přímo celý nový díl seriálu).
Jinak lidé věčně visí na internetu. Ovšem dnes se už nechatuje. Máme rozřšířenou virtuální realitu a prakticky ani nepoznáte, zda vedle vás je skutečný člověk nebo jen "hologram". Lidem to velmi vyhovuje. V jednu chvíli jsou na návštěvě Paříže s nějakým kamarádem z Afriky, ačkoliv ani jeden z nich nejspíš nevytáhl paty z domu, a za chvíli jsou na Olympus Mons na Marsu.
Kupodivu je většina lidí zdravá. Nějaký ten pohyb mají všichni, a díky zdravé stravě už nemáme tolik civilizačních nemocí. Ale abych spoustě lidí nekřivdil, že jsou jen peciválové!
Mnoho lidí cestuje, což je i můj dnešní cíl. Mohl bych si tak někam na týden či měsíc vyrazit. Naštěstí se nemusím zabývat s balením zavazadel nebo nějakým ubytováním. Ve většině případů se volný pokoj na místě najde, a když ne, zkusím vedlejší město. Věci denní potřeby mi vyrobí a doručí tamní služba, a většinou se po mém obchodu zase "likvidují". Znám pár "všudezdejších" borců, kteří jsou takto na dovolené už 10 let.
S placením je to jednoduché, byť sám ještě nevím, proč vůbec peníze používáme. Vláda teď stejně vlastní většinu výrobních center, ve kterých už nikdo nepracuje. Používají se platební karty s čipy, většinou ve smartphonu. Tedy alespoň u lidí, jako jsem já. Spousta těch mladších či moderněji smýšlejících už má čipy implantované. Funkčnost je v obou případech stejná, jen ty v sobě nemůžete zapomenout, jako se to stalo jednou mě.
Nechal jsem si venku půjčené kolo. A bohužel i čip. Když jsem se k němu vrátil, kolo i čip v pytli! Naštěstí stačilo oznámit místní službě co se stalo (jako obvykle jsem mluvil s počítačem - na planetě je 15 miliard lidí a přitom abyste lidskou tvář pohledal), a díky všudypřítomnému kamerovému systému a mýtným branám byl zloděj rychle vypátrán. Jak vyšlo najevo, šel zrovna z hospody a nechtělo se mu hledat svůj čip, tak si vzal co bylo zrovna po ruce. Se divím, že na tom kole nezabil.
V dnešní době je to jen nepříjemnost, protože kdyby se nenašel, vyžádal bych si deaktivaci starého čipu, vydání nového a za chvíli bych měl i nové kolo. Mít při sobě čip je vždy výhoda. Systém (nejen pomocí kamer) ví, kde všude jste a snímače ve vašem oblečení sledují třeba Váš tep. Takže pokud dostanete infarkt, nemusíte nikam volat, nemusíte hlásit kde jste, a pomoc přijde do pár minut. Systém rovněž rychle reaguje na případné nehody, zranění či poruchy.
S údaji se nikdo nezabývá. Spousta lidí má kamery i snímače pomalu už na záchodě, ale až tak moc tomu já nevěřím. I tak pochybuji, že by si někdo dal práci, a projížděl záznamy všech těch asi 500 miliard kamer po celém světě, a i kdyby našel zrovna mě, co s tím? Můj holý zadek už nikoho stejně nezajímá (to už i pedofilové dali přednost virtuální realitě, kde je vše snažší, lepší a bezpečnější) a vydírat se nedá. Cokoliv, co by mohl kdo získat ode mne, může získat bez práce od systému.
Většina údajů je stejně uložena někde veřejně (jako kdysi GoogleDoc a různé cloudy), takže vlastně ani nemusím řešit případnou ztrátu přenosného počítače. Už ani nevím, která data mám na lokálním disku a která na vzdáleném. I spoustu her, které hraji, defakto nemám ani nainstalované, ale zpracovává je počítač v nějakém centru a mě jen posílá obraz. Umělá inteligence je dnes schopná vytvořit realistický svět, takže spousta lidí si své hry defakto vytváří - zadají co a kde chtějí mít, a mohou "hrát". Mě se to ještě nestalo, ale bude asi zajímavé, až někdo při hře usne a pak se vzbudí, protože už nerozeznáte, zda jste ve hře nebo mimo ni. Do reality by vás mohly přivést snad jedině vybité baterie v helmě
Stále ještě máme trestní právo. Byť už nemáme věznice, spousta zlodějů a podobných delikventů končí většinou na psychiatrických klinikách, kde je pár dalších magorů učí, jak žít lépe. Kupodivu, ačkoliv zmizely krádeže jako takové, násilí ne zcela. Ale používá se zajímavým způsobem.
Lidé si na současný pohodlný život docela navykli, a jsou dost alergičtí na všechno, co jen připomíná nějaké omezení. Četl jsem dokonce i o jednom případu, kdy nějaký pomatenec kázal davům cosi o tom, že jim zajistí lepší život, když ho budou poslouchat a co si o Velkém bratru. Většina lidí znechuceně odešla, ale pár jedinců si ho myslím podalo tak dokonale, že strávil pár týdnů v nemocnici. Kdo ví, jestli ho to už přešlo.
S tím jde ruku v ruce udávání. Hodně lidí, když uvidí kohokoliv, jak dělá něco proti systému, ho hned nahlásí. Většinou to ani není třeba, protože umělá inteligence má kamery pod palcem a většinou je delikvent sebrán policií dřív než někdo vůbec zvedne sluchátko. Právě proto se spousta lidí spíš vyžívá ve virtuálním světě.
Vztek by si lidé ale měli vybíjet jinak. Hodně z nás chodí do laserových střelnic, kde se vzájemně zabíjíme v simulovaném prostředí. Většinou si hrajeme na válku či jezdíme s tanky, protože v realitě už není prakticky možnost ji okusit na živo. S tím souvisí asi nejspíš velký pokles zájmů o pasivní sledování filmů: proč na to jen koukat, když to můžete sami žažít?
Ničení majetku se dnes už rovněž nevidí. Většina lidí má spoustu lepších věcí na práci (jako třeba poflakování se doma či v přírodě), než aby ztrácela čas s něčím takovým. Ti sprejeři, co "přežili", tráví svůj čas v opuštěných městech, kde to nikomu nevadí. Ti nejlepší jsou naopak často zváni, aby svými výtvory zvelebovali nová města. Máme sice možnost na tisknout na zdi fotografie, ale chybí jim jistý lidský faktor.
Infrastrukturu rovněž nikdo nekrade, protože kabely a kovy se už dávno nevykupují. Spousta lidí, když už chce řádit, tak to provádí ve virtuální realitě. Mnozí si dokonce založili i svá vlastní města (nejspíš už dnes existuje víc měst na internetu než těch reálných, a spousta z nich je přístupná veřejně - pro mnohé návštěvníky je to taková exotika, protože "majitelé" si je zabydleli vším možným: v jednom jsou ufoni, ve druhém dinosauři a ve třetím poníci).
Náboženství se už dnes moc nepraktikuje. Sice si každý věří v kde co, ale většinou padly veškeré příkazy a zákazy, což se dnes moc nenosí. Pomohlo to v rozvoji přátelství mezi lidmi různých národností a barvy pleti. Mám snad dojem, že vzniklo i pár nových náboženství, kde pár bláznů uctívá tu stroje, tu božskou AI
Terorismus byl zredukován na psychiatrické léčebny a imigrantů se už nikdo nebojí. Vlastně po té, co se západní svět převedl na nový typ ekonomiky, se někdo děsně "chytrý" pokusil stejný systém vnutit i zbytku světa. Tu melu byste nechtěli zažít. Trvalo to myslím několik let, co se tam lidi mlátili, ale nakonec se to uklidnilo.
Lidé dnes všude na světě žijí svobodně. Ne všichni mají sice velkoměsta, spousta oblastí zůstala žít postaru, ale už se nezabývají obstaráváním si jídla (jídlo se už nepěstuje ani nezabíjí, ale vyrábí) či oblečení. No a když už nebyl důvod se stěhovat za lepším životem, hodně lidí jiné víry se vrátilo domů, aby nemuseli žít s námi, bezvěrci. Opět, sobeckost překonala původní lidskost a bylo to k dobrému.
Mohli byste si myslet, že sobecké chování by bylo odstranit co nejvíc lidí okolo sebe, protože bych je viděl jako konkurenci (vysávání mých zdrojů). Jenže, to je právě ten omyl. Já nyní vím, že zdrojů je nadbytek, takže není možné, aby mi je někdo "vysál" (vždy na mne zbyde víc, než sám potřebuji, nebo i chci). A nikdo z nás asi není věštec, že? Takže těžko můžeme vědět, který z těch lidí, které jsem právě chtěl zabít, může v budoucnosti vynalézt něco zajímavého, co mě osobně dále zvýší blahobyt. Je to jen šance, ale právě tom je znak vyšší inteligence, která umí plánovat dlouhodobě, a ne se řídit momentální situací.
Zdroje planety patří prakticky všem. A podle mne o tom ani nikdo nerozhodl. Pořád se jen víc automatizovalo, globálně propojovalo, standardizovalo, přidávalo víc a víc počítačů, strojů, lidé dostávali padáka, až se nakonec zjistilo, že o ničem už vlastně ani lidé nerozhodují a nejde ani říct, kde začíná jedna firma či stát a kde ten druhá/druhý. Jestli to všechno stále někdo někdo vlastní, to ani nevím. Vlastně to ani nikoho už myslím nezajímá.
Státy už existují praktiky jen na mapě. Málokdo se stará o nějaké poddané, protože to dá moc práce. Většina ozbrojených složek se na práci vykašlala hned jak to pro ně bylo výhodné, a většina těch "nahoře" přišla na to, že než se starat o bandu nýmandů a lůzu, je lepší to nechat strojům a šla si pokojně užívat své bohaství a výdobytky, které jim přináší nový svět.
Z pohodlnosti už nikdo nikomu nevládne, protože z toho má jen starosti a práci navíc. Forma jakékoliv vlády začala být považována jen za zbytečnou osbstrukci. Ve světě nadbytku nikomu totiž blahobyt nezvyšuje. I mnoho dříve chráněných paláců zůstalo opuštěno, protože jejich majitelé začali skutečně žít, a nejspíš se někde potápí v ponorce u korálových útesů.
Jediné, kde se ještě hiearchie uplatňuje, jsou vedoucí různých akcí, spolků či projektů. Většinou mezi lidmi vykrystalizuje někdo, kdo má talent lidi spojovat a řídit jejich práci k vyšší produktivitě. A tito, pokud vidí kladný přínos, se jím nechají vést. Někdy je to pro pohodlnější, než aby mysleli sami za sebe.
Vědecký pokrok se ale naproti předpokladům ve velkém měřítku příliš nedostavil. Pokud něco funguje, tak se v tom nikdo nešťourá. Jedině AI neustále zkoumá vstupy a výstupy, a případně optimalizuje algoritmus, ale jinak se podle mne většinu doby fláká. Každý se dnes sám vzdělává, to je pravda. Ale jen do té míry, jako se vzdělává malé dítě hrou.
V době, kdy všichno dělají stroje a počítače má sice každý možnost dělat co ho baví, ale většina studuje spíš ze zájmu. Díváme se na cestopisné dokumenty, na zábavné matematické soutěže, ale že bychom pak čekali nějaké své uplatnění, to těžko. On ani není důvod. Na světě je prakticky ráj. Není třeba už nic moc nového vynalézat.
Dříve sice lidé ještě pracovali například na opravách strojů, protože měli strach, že když to celé přestane fungovat, tak se svět zase vrátí do starých kolejí bídy, ale v momentě, kdy už byly stroje tak standardizované a modulární, že se zvládaly opravovat a servisovat samy, lidé se vykašlali i na tyto činnosti.
Dávno už společnosti nekrachují, protože byť jsou ceny limitně blízké nule, zároveň jsou u ní i samotné náklady. Většina firem tedy jen stojí a čeká, až si něco někdo objedná. Protože v nich stejně už ale nesedí lidé, nikomu to ani moc nevadí. Myslím, že většina majitelů, stejně jako běžní lidé, už ani neřeší, zda firma vydělává nebo ne, a utrácí nepodmíněný příjem všude po světě. Peníze se staly podobným oběživem jako vzduch. Všichni je používáme, ale nikdo se o ně nestaráme, a většina lidí už ani neví, že existují.
Já jsem využil možnosti návrhu vlastních věcí jen párkrát v životě. U jednoho nábytku neexistoval tvar a funkce, kterou jsem zrovna požadoval, tak jsem si ho vymodeloval. Ale u spousty dalších jsem se jen spokojil s tím, co už vytvořili jiní, pouze jsem si přizpůsobil rozměry. Slouží mi doteď. Pomáhá tomu nejen kvalita, ale také fakt, že zmizely módní vlny. Každý si dneska nosí kde co, a už neexistují žádné sezóny, které vám určují, co bude zrovna in. Ceny zboží jsou tak levné, že se výrobcům ani nevyplácí vymýšlet nové zbytečné výrobky a vnucovat je lidem reklamou. Samotná propagace by je stála víc než zisk. Namísto toho se většina firem orientuje na zakázkovou, sériovou výrobu.
Rovněž drasticky ubylo podvodů. Lidé si vzájemně začínají víc věřit. Tak nějak se předpokládá, že když se podvodem nedá získat nic navíc, lidé přestali podvádět, protože je to pro ně práce a námaha navíc. Takže když už vám někdo nabízí nějaké své služby, často se bere, že už tím, že se namáhá, to myslí vážně. Až na pár případů jedinců, kteří to neměli v hlavě úplně v pořádku, si lidé 2x rozmyslí, když už něco dělat, tak aby za to nebyli trestáni. Vytvářejí se mnohá kamarádství na potkání.
Teprve až ona nová nastupující generace si začíná svět utvářet podle sebe. Není spokojena s tím, jak spousta věcí vypadá a navrhuje si své vlastní modely. Naštěstí nás to celkem nemusí zajímat, protože jim poptávku vyřídí stroje. Dokonce i celé zemědělství, pokud se to tak ještě dá nazvat, už je plně v režii strojů. Maso si pěstuje v laboratořích, ale vím, že pár lidí ještě chodí do přírody lovit, ale jsou to spíš už vyjímky. Musí totiž ctít docela přísná pravidla co a kde mohou lovit. I proto spousta lidí loví už jen virtuálně.
Příroda je vůbec zážitek sám pro sebe. Polovina planety jsou lesy, a kde nejsou, jsou buď naše města a nebo nějaké elektrárny či "farmy" na jídlo. I když máme GPS, je možné se týdny toulat po divočině uprostřed Evropy a nepotkat ani živáčka. Do přírody se vrátily mnohé druhy motýlů či ptactva, a vůbec je taková větší pohoda. Protože už nejsou srážena auty, přemnožila se vysoká zvěř a divoká prasata, ale jelikož už nikdo nemá zemědělské pole, nikomu to nevadí, a kupodivu se o ně postaral návrat vlků.
Ačkoliv veganské hnutí neuspělo ve 100% zákazu konzumace masa, něco se jim přeci jen částečně povedlo. Byť hodně lidí stále ještě chová domácí mazlíčky, většina už opustila nejen myšlenku vlastnictví věcí, ale rovněž i živých tvorů. Málokdo se už dnes spokojí se jedním zvířetem, o které se musí starat, když může žít s milionem jiných, o které se navíc stará někdo jiný.
Se zvířaty se chodíme mazlit do velkých přírodních rezervací, či spíše Zoo, ovšem s obřími výběhy, kde jsou krotká zvířata sahající od psů a koček až po kouloušky žijící téměř přirozeně a volně. Snad až na kočky a psy, které se spíš častěji motají okolo lidí i ve městech. Myslím, že i když je mnoho lidí krmí, stejně se o ně většinu času starají stroje. Za delfíny se dnes nejezdí do akvárií, ale na volné moře.
Ropa nikdy nedošla. Jen se už dnes téměř na nic nepoužívá. Všechny formy cestování využívají elektřinu a ta se vyrábí v obřích fotovoltaických elektrárnách na rovníku, či v geotermálních elektrárnách. Každý dům má své panely na střeše a vlastní zpracování dešťové vody. Na pobřeží jsou obří odsolovačky na pitnou vodu. Vlastně v době, kdy skoro nikdo nic nedělá, máme energie tolik, že ze všech bývalých uhelných a jaderných elektráren jich běží už jen pár. Snad jen vodní elektrárny zůstaly v provozu. Bylo myslím postaveno pár ITERů, ale tím se skončilo.
Lidé tolik elektřiny nepotřebují. Většina jí jde namísto do výroby, kterou nikdo nechce, na údržbu a replikaci strojů. Mám snad i dojem, že důvod, proč je na planetě tolik lesů, je důsledek nudícící se AI, která v rámci svého programu regeneruje planetu. Populace ohrožených druhů se pomalu vrací do udržitelného stavu díky vzdělávání, kdy padají mýty o rohovině zvyšující potenci a podobných nesmyslech. Navíc už na tom není možné prakticky vydělat, a kde nic není, ani smrt nepracuje. A státy pěstující dané pověry už nejsou hájené jen proto, že levně vyrábí pro zbytek světa, protože každý si pro sebe vyrábí sám a to co nejvíc kvalitně.
Pytlačení zmizelo prakticky s nástupem blahobytu a vymícením chudoby. Pro lidi, kteří mají vše, co chtějí, není už finanční pobídka motiv, zvlášť, pokud jim stále hrozí docela vysoké tresty. Raději sedí doma a nebo tancují u ohně. Degradace půdy rovněž zmizela, protože se klasicky nehospodaří už ani v těch nejchudších oblastech. Zmizel rovněž i chemický průmysl. Hnojiva se už nevyrábí z ropy, ale pomocí bakterií.
Plasty jako pojem už neexistují. Máme nové materiály, které se tisknou, a nejen, že víc vydrží, ale nepotřebují na to téměř žádné externí zdroje a také nekončí na skládkách. Většina dolů na prvky je mimo provoz. Na Zemi se téměř už nic netěží. Většinu poptávky pokrývá těžba z asteroidů, kde se dané kovy i většinou slévají, takže narazit na Zemi na nějaký komín je spíš náhoda než cokoliv jiného. Zlata je každý rok na planetě navíc než kdy za celou historii těžby, a používá se mimo jiné na elektroniku a vodiče elektřiny.
Stroje dokonce kolem Země staví obranný systém proti asteroidům a kometám. Možná i proti solárním erupcím, ale pokud mám správné informace, tím, že nemáme skoro žádné satelity, a většina infraktury na Zemi je decentralizovaná (nikde už nevedou žádné dráty a když už, tak spíš pod zemí), příliš nám už neškodí. Vím třeba o tlustých kabelech ze Sahary do Evropy, ale v těch teče tolik energie, že indukce ze Slunce by byla jako flusnutí do moře.
A pokud jde o vesmír, bohužel. Sice máme už kolonii na Měsíci a Marsu, kde si mnoho frajerů dokazuje, jak nám nakopalo zadek, ale stále jsme ještě Ufony nekontaktovali
Ani nenašli. A byť už spousta materiálů je na principu nanovláken, na vesmírný výtah stále ještě čekáme Otázka je, jestli kdy ještě bude. Do vesmíru totiž už moc lidí necestuje díky VR, a stroje co v něm už jsou, se díky asteroidům replikují a množí přímo na orbitě. Většina zboží se shazuje na planetu než obráceně.Vyslali jsme robotické sondy k obyvatelným exoplanetám, ale stále nedostahují ani 10% rychlosti světla, takže výsledku se už stejně nedožiji, takže zase docházím k závěru, že život stojí za p*d!
Ale co já vám budu povídat. Jsem už jen starý dědek. O mé zájmy už nikdo moc zájem nejeví. Náš život se scvrknul prakticky jen na jídlo, spánek, cestování a poznávání. Ale rád sleduji nové objevy, které představují různí nadšenci, a spekulace, kam až svět může dojít.