31.05.2018, 12:21
Jak jsem objal svého "nepřítele"
..aneb můj "oblíbený" anarchokapitalismus v lepším světle..
Dost často se totiž stává, že se AnCap pere s RBE, asi jako Islám s křesťanstvím. A já se snažím vymyslet, co s tím (pro sebe), protože myšlenky jednoho zastávám, a myšlenky druhého zatím ne úplně znám a chápu..
Tento (ne zrovna krátký) příběh ilustruje změnu myšlení člověka, který opět poznal, že když si o něčem neznámém něco nastuduje, přestane z toho mít iracionální strach a cítit se ohrožen jinými názory.
K zamyšlení: https://www.mises.cz/komentare/anarchoka...cen-1120-0 (velmi VELMI dlouhé čtení, ale podnětná diskuze)
Co následuje, je má vnitřní debata nad klady a přínosy obou soupeřících směrů.. či naopak možnými riziky. A kdo má rád spoilery, tak už předem řeknu, že to skončilo téměř s remízou. Ostatně nelze hodnotit záporně myšlenku, kterou se zabývají očividně alespoň průměrně inteligentní lidé, a co si budeme povídat, byť tíhnu víc k TZM než AnCapu, způsob, jak mnozí obhájci TZM/TVP odpovídali na dotazy mi taky zrovna euforii z poznání nepřinesl..
Ale protože oba směry mají blízko k tzv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Libertarianismus jsou pro vzájemnou křížovou palbu jako stvořené.
A byť jsem větším příznivcem TZM, vzhledem k nutnosti postupné změny si dokáži typnout, který z těch směrů se prosadí (pokud se prosadí) jako první - a bude to AnCap (nevyžaduje tolik změn). A uměl bych si přestavit i hybrida obou směrů, viz. úplný závěr. Aneb, proč žít ve stylu "buď jen A nebo jen B"?
..čili, klidně můžete hodně kapitol v tomto textu přeskákat či skočit až úplně na část "Ruku v ruce" ve svém vlastním příspěvku.. je to na vás.. mě sepisování myšlenek pomáhá si je utvářet, a když už jsou sepsané, není důvod si je syslit pro sebe, byť jsou často úplně k ničemu
Dědictví
Je správné platit někomu v současné době za službu (ať už je fyzická nebo jakákoliv jiná - prodej židle nebo prodej elektřiny či filmu). Horší to bude obhájit, až budou většinu toho dělat stroje*.
*) I programování strojů se nejspíš změní. Už dnes se navrhují budoucí roboti (jako šéfkuchařské rameno), které se učí nikoliv tím, že do nich datlujete stovky řádků jakéhosi kódu, ale prostým pozorováním svého okolí. Pokud už dnes Mercedes třídy A je schopen jakžtakž rozumět lidem, za pár let možná už nebude existovat žádná specializovaná profese "programátoři strojů". Stroje se budou od nás učit sami (a pochopitelně jakmile se něco naučí jeden stroj, díky kopírování dat to během pár vteřin budou umět všechny příslušné stroje po celé planetě). https://www.youtube.com/watch?v=1wTf33uGxzw
Protože, pak daný člověk vlastně nevybírá peníze za to, že poskytuje nějakou službu. On v podstatě vybírá peníze jen za to, že něco vlastní. Co vám to připomíná?
Dědičné právo feudálů (nebo států). Po svém předkovi nastoupil na trůn většinou jeho syn. Prostě to, že něco dřív vlastnil jeho rod mu dávalo právo s tím nakládat a prodávat to dalším generacím. A podobně dnes fungují i kapitalisté.
Ti získali dřív do vlastnictví naši planetu nebo její část za protislužbu, že zprostředkují masově více lidem její zdroje. Potud OK. Ale až to budou dělat stroje, neměli bychom toto "dědičné právo" zrušit? Jaký nárok na vlastnění Země budou ještě v té době mít? Právo silnějšího? Právo dědičné (a zde je nutno zdůraznit, že toto právo často vychází z krádeže: nějaký stát vlastní nějaké suroviny a prodává je na základě toho, že dřív on nebo jeho předchůdce dobyl území někoho jiného a přivlastnil si tak nejen jeho území, ale i zdroje, pro které v té době ještě třeba nebylo ani využití - stát pak někdy skrze dotace, nekvalitní smlouvy či lobování dopomohl k těmto zdrojům soukromým subjektům).
V podstatě uznáním těchto práv jako spravedlivých legalizujeme krádež. To, že legalizaci dělá často stát, můžeme brát dnes za normální, ale pokud to dělají občané, nemají moc "morální" právo mluvit o nějaké morálce či se vyjadřovat k návrhům vyvlastnění výrobních prostředků. V podstatě si jen lidstvo bere zpět to, co mu bylo dřív odebráno "několika" jedinci (firmami, státy).
A neříkám zrovna ukradeno, protože okolnosti se mohou různit. Jen jsme dali kapitalistům naši planetu do pronájmu, a čas vypršení smlouvy se blíží. Kromě toho bychom se mohli dohadovat, zda spravovali majetek "s péčí řádného hospodáře" - stačí se podívat, v jakém stavu předáme naše životní prostředí následujícím generacím.
Přístup společnosti k jedinci
Naše společnost je opravdu divná, taková nepřirozená. Nejlépe fungujeme asi tak v dětství. Malé dítě, které se učí chodit, často spadne na zadek. Popláče si, případně se tomu zasměje s rodiči, a pokusí se o to znovu. Protože tady rodina většinou funguje jako podpora a povzbuzení k lepším výkonům, kromě motivace samotného dítěte (je zvědavé zkoumat okolí, a k tomu chůzi potřebuje - nepotřebuje motivaci v podobě mzdy). Doposud je to přirozený vývoj. A očividně slaví celkem úspěch.
Následně jde ale dítě do školy, a byť existují výjimky, ať už jde o státní školství nebo i soukromé (protože často státní školství připomíná čurbes a to soukromé, elitnější, někdy spíš kasárna), rychle se mění režim a namísto povzbuzování, kdy se dítě vyvíjí svým vlastním tempem a svou vlastní cestou, se najednou vše nalajnuje. Nikoho nezajímá vaše individualita, prostě se jede podle směrnic, tabulek a plánu. Motivace se mění na zápornou - často než výhled do budoucnosti jde o strach ze špatných známek, nebo co tomu řeknou rodiče. Pak přichází trest například ve formě zákazu vycházek, sledování televize nebo hraní na počítači, opakování ročníku. Zde svoboda člověka prakticky končí a mění se ve formu otroka.
Jakmile se dostanete do práce, a pokud budete mít smůlu na šéfa nebo nesežete práci, která vás baví (tedy k ní máte vlohy), a tedy zvyšujete šanci, že vám nepůjde tak dobře jak by se očekávalo, přichází opět metoda cukru a biče. Problém je, že nejde často o samotné peníze, ale třeba o to, že na vás křičí šéf. Nemusí ani křičet, stačí když vás kárá. Z nějakého důvodu mi to připadá naprosto jiné, než když vás někdo kritizuje za něco, co děláte ze své vlastní vůle (např. vám kritizuje váš obrázek). Protože z kritiky svých koníčků mám radost (šance najít chybu a zlepšit), z kritiky nadřízených mám jen pokleslou náladu (nebaví mě to dělat, kolikrát to ani nechci dělat, ale z nabízených možností je to nejlepší, a ještě mě za to někdo nadává - a co si budeme povídat, ne vždy to vnímáte jako oprávněné, což není pro psychiku zrovna nejlepší).
Neschopný člověk škodí společnosti 2x
Pokud na člověka musíte řvát nebo ho kárat, a máte k tomu důvod, znamená to, že ten člověk pracuje špatně. Čili výsledek? Práce se dělá blbě (neefektivně) a ještě k tomu vytváříte deprimovaného člověka, a pak už jen budeme hádat, až se to v něm nahromadí, kde a na kom vybuchne jako Starlight (protože vrátit to šéfovi nemůže, nejspíš by skončil). A protože tedy člověk chybuje, nepotřebujeme ho. Naproti tomu, robot chyby nedělá (a ani nebude destabilizovat společnost, když na něj budete řvát).
Robot chyby maximálně věrně reprodukuje
Čili, pak je to blbost programátora a nebo učitele. Výhoda je opět ale v tom, že pokud robot dělá chyby, lze je snadno vyřešit úpravou jeho programu, a pokud jde o celou sérii robotů, jako lusknutím prstu se najednou změní celá armáda robotů na bezchybnou. Hodně štěstí něco takového aplikovat na lidi.
Robot má ještě jednu zajímavou vlastnost. Nedá se vydírat ani zdírat. Člověka můžete donutit, aby pracoval s vypětím sil a platit mu za jeho práci málo. Dokud to bude dělat většina podnikatelů, nemá člověk moc míst, kam by utekl (a těch pár hodných podnikatelů zase nemůže najednou zaměstnat celou planetu - třeba Google). Naproti tomu robot, pokud u něj nezvýšíte jeho efektivitu, prostě nebude dělat za méně. Pokud stroj má nějakou spotřebu, a vy mu nedáte dost zdrojů, prostě nebude fungovat a nebo pojede na menší výkon (s úspěchem provozuji vyřazené staré Aku nářadí pro 18V s 12V autodobíječkou, protože ta originální na 24/18V už odmítá baterie nabíjet, a vrtačce to znatelně moc nevadí, ale pochybuji, že bych jí donutil se točit například z jedné tužkové baterie).
Udržitelnost vs. neefektivní pracovníci z masa a kostí
Toto je důvod, proč nejen kapitalismus, ale i socialismus, AnCap nebo primitivní komunismus pro mne nejsou jako celek 100% reálné a zároveň (!) udržitelné alternativy dnešního světa, zvlášť pokud bychom si kladli ambince o nějaký světový blahobyt či expanzi do vesmíru (tady lidé pohoří bez robotů i s nimi na plné čáře, lidi nebrat ani zadarmo!).
Nemůžete vybudovat blahobyt něčím, kde pracují chybující, unavující se, a náladové bytosti, zvlášť, pokud na tom, jak se psychicky cítí, zároveň stojí celá společnost. Protože mi bude houby platné, když armádu dělníků v práci seřvu k vyšším výkonům, když pak po roce takové činnosti bude půlka zralá na psychiatra a v horším případě začne dělat naprosto necivilizované věci (chlastat, hrát na matech, bezdomovničit, krást, zabíjet), které sice mě jakožto majitele firmy nemusí zajímat (zisk jsem měl), ale že tím pomalu rozvracím společnost, to už jde mimo mne (tedy do doby, než mi někdo posprejuje auto nebo barák, a nemusí jít ani o pomstu). To, jestli mne pak zbytek firem nějak potrestá, nebo lidé utečou ke konkurenci už bohužel na věci moc nemění - škoda se stala, a hrozí, že při stejném nastavení podmínek se bude opakovat někde jinde (firem, které to zkusí, bude dost, vždyť to znáte: každý si myslí, že zrovna jemu to projde).
Vzpomeňme si na nepokoje v Paříži, kdy se zapalovala auta, nebo v Praze na summitu, kde se rozbíjely výlohy. Výmluvy, kdo za to může a kdo to udělal, kdo byl či nebyl potrestán, mne moc nezajímají. Mě zajímá jen jedno: systém selhal v prevenci. Nezabránil, aby se to stalo. Pak není o čem mluvit.
Všechno je v cajku, v přírodě to přeci dělají zvířátka taky, ne?
Prý, že to tahle na světě chodí - v přírodě je to přeci běžné, ne?
Ano, v přírodě se samci rádi často porvou do krve o samici nebo o území. Dravec sežere svou kořist (a nebo hladoví). Čili, vy jste ochoten třeba i umřít, jen aby někdo jiný (lepší, silnější, pracovitější) přežil? Což je ta vaše přírodní konkurence v čisté formě? No, to asi musíte, jinak pak tento model neuznáváte.
Já teda ani náhodou, takže k čertu s vaší přírodou a konkurencí A nevidím důvod, proč by k tomu byl svolný někdo normální..
Primáti jsou teritoriální. Pravda. Ale také to jsou (šimpanzi) kanibalové, a často velcí násilníci nejen vůči jiným tlupám ale vůči sobě navzájem. To je váš vzor? Takhle si představujete civilizaci? Nebo jestli ne, tak proč se jimi tak zaklínáte? V čem jsou pak lidé jakožto úspěšný druh pasováni nad zvířata? Že jsme efektivnější v tom si škodit a ničit se? V tom případě asi máme rozdílný pohled na to, co znamená být úspěšný
Kdybychom zůstali u té přírody, tak jedna taková zajímavost. Získat si náklonost zvířete (zvolím kočku, protože ta je vybíravější) vyžaduje, abyste se řídili fyzickým světem.
Když pomineme, že třeba zrovna u kočky není jisté, koho si oblíbí, a často se nechává hladit od osoby, která ji třeba ani nekrmí, víme jedno: kočka nerozlišuje, kdo dané jídlo koupil. Protože v přírodě peníze ani "nákup" prostě neexistují. Kočku bude zajímat, kdo ji krmí. Není to sice záruka, že ho bude mít ráda, ale určitě bude rozlišovat mezi ním, a někým kdo na ní páchá nějaké násilí. Buď fyzické nebo psychické. Ale opět je nutné vycházet z reálného světa.
Kočka tedy skutečně neřeší, že jste si ji vyfotili a prodali na internetu, za tyto peníze nakoupili akcie na burze a přišli o ně. Dokud bude vše z reálného světa z jejího pohledu v pořádku, je vše ostatní nepodstatné. Můžeme to tedy nazvat jako fiktivní svět, či kulturní zvyky. Ano, ona by to stejně nepochopila, ale na druhou stranu - v čem jí to brání vést spokojený život?
Kočku tedy skutečně nezajímá móda, pokud už musí nosit oblečení, ale zajímá ji, zda je oblečení pohodlné, zda jí není v zimě zima (a v létě vedro), atd. I ona si ráda dopřeje luxus, takže časem může být vybíravá v tom, co žere, ale stále se drží v reálném světě.
Možná bychom se měli poučit, a začít posuzovat důležitost věcí kolem nás ne z kulturního hlediska (kam spadá nejen móda, peníze, či dokonce morálka), ale z hlediska dlouhodobého (tedy udržitelného) naplnění našich potřeb. Říkejme tomu třeba pocit štěstí.
A dávejme si pozor, aby se z toho nestala závislost. Podobně jako si někdo musí píchat čím dál tím větší dávky, někdo se může stát závislým na cukru či nákupu oblečení, a pokud to nedělá, dostává abstinenční příznaky - bohužel, jako často u všech závislostí, dávka se musí postupně zvyšovat, aby vyvolávala stejnou euforii jako v předchozím období, a to je ten problém. Nám už nestačí, že se máme do čeho obléci, a že je to pohodlné. My často kupujeme nové věci jen proto, že se dřív rozbijí a nebo že už nejsou "in".
Pak ale jejich nákup není naše volba, je nám vnucena. A my už si to ani neuvědomujeme, protože jsme v extázi, když na účtence nového akčního zboží vidíme "70% sleva". Jenže i to se brzy okouká. Černý pátek už není jen jednou ročně, dokonce už není ani v pátek. Za chvíli budou vánoce celý rok. A co pak? Pokud to ještě do té doby planeta vydrží.
Jenže když si všichni nenecháváme vnutit to, co ve skutečnosti nepotřebujeme (a tedy to od někoho nekoupíme), tak kam půjde kapitalismus, milé děti?
Ateistický svět doufá a modlí se, že bude ještě moci dlouhodobě drancovat..
Je to skoro jako pyramidová hra, jenže ani ta nemůže jet do nekonečna (dojdou hráči pro spodní patra). Můžeme pochopitelně pokračovat v našem zrychlujícím se spotřebním stylu, ale pak to jediné, co můžeme dělat, je pouze doufat a modlit se, že to odnese až generace, co přijde po "našich" dětech (aby nás už nestihli moc zmlátit - většina z nás bude už mrtvá). A nebo nám je to úplně jedno. Nevím, co je děsivější.
Je to hazardní hra. Raději si ani nepředstavujeme co by stalo, kdybychom prohráli - tj. špatně odhadli, kdy se systém zhroutí například kvůli vyčerpání nějakého zdroje (nejde jen o ropu, ale třeba také o ryby).
A strašně nás těší, že se zatím předpovědi nevyplnily. Namísto toho, abychom hledali a zaváděli alternativy, vždycky se jen zasmějeme, když po určité době zjistíme, že ropa přeci jen ještě nedošla, jak se čekalo, a vesele zvýšíme její spotřebu.
A nebo doufáme (či "víme"), že se to nějak určitě vyřeší. To ano, ono se to určitě nějak vyřeší. Nějak (za pár set tisíc let) by se vyřešil i dopad 15km asteroidu na naší planetu. Ale komu z nás by takové "řešení" prospělo?
Lidský druh je velmi přizpůsobivý. Ale pochybuji, že pokud by došlo ke zhroucení společnosti, by někdo, kdo by se ocitl uprostřed rabujícího davu, protože zrovna on by měl třeba ještě funkční auto, myslel na nějaké přežití lidstva. Myslel by (konečně) sám na sebe. Ale to už trochu s křížkem po funuse, že?
Trochu problém je, že si jako zánik civilizace představujeme nějaké ty pompézní události, jako je dopad asteroidu, útok ufonů, atomovou válku, nebo bůh ví co, co se stane najednou, a bude se to dobře vyjímat na filmovém plátně.
Smutnější (a reálnější) bude spíš postupný úpadek, kdy se budeme mít prostě jen hůř a hůř, a tak pomalu, že si toho nejspíš ani nevšimneme. Kdo ale pak může říct, že konec civilizace už nezačal? Nic v historii neskončilo ze dne na den.
Ať už jde o pád Říše Májů, Inků, Říma, Třetí říše či Sovětského Svazu, trvalo to roky, často až desítky let či století. V probíhajícím pomalém úpadku se těžko ukazuje, že probíhá, protože se na změny stíháme adaptovat, a tak je nám to vlastně fuk.
Máme sice zasviněný vzduch, ale protože se to nestalo ze dne na den, naučili jsme se s tím žít. A důležité také je, že nám někdo z televize bude opakovat (byť má pravdu), že za komoušů na tom bylo životní prostředí taky blbě (a hůř). To nás má jako uklidnit?
Pane doktore, dopadne ta moje operace dobře? Nebojte, já jsem sice medinu nevystudoval celou, ale buďte rád, že vás neoperuje naše paní uklízečka..
Společenské patologické jevy
Jedna "drobnost", a kolik to naštve lidí průřezem přes celou společnost, že?
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/hladi...&source=hp
Hlavně, že se zase usilovně snažíme na někoho ukázat jako na viníka.
"Pevně doufám, že přijdou nějaké deště"
Tato věta bohužel vystihuje tak trochu celou naši společnost a trh. Všechno je postaveno na tom, že se doufá, že se něco stane nebo nestane. To je jako kdyby posádka Titaniku po zahlédnutí ledovce doufala, že se jim uhne, aby mohli pokračovat v plavbě
Kapitalisté si škodí navzájem
Ono dnes už neplatí, jak tvrdil například Marx, že pouze kapitalisté vykořisťují dělníky. Dnes už kapitalisté vykořisťují i jiné kapitalisty. Víme o tom všichni.
Například již dlouho omílané supermarkety, které tlačí výkupní ceny od zemědělců pod výrobní náklady. Nevím, jak na tom jsou šéfové opravdu velkých firem, ale pokud mohu hovořit z vlastní zkušenosti, majitelé malých firem nemají zrovna lehký život, a prakticky i oni si přejí, aby se na všechno mohli vykašlat (nejen kvůli EET a podobné byrokracii).
Typické, a nedávno jsem to zažil, jsou výhružky zákazníků, že pokud si dovolíme zdražit (cena byla na hraně už před 5 lety, kdy jsme jim ji nastavili, a od té doby se nezvýšila ani o korunu, ačkoliv náklady na mzdy či energie, nájem, atd. stále rostou), půjdou jinam.
Takže ono není třeba skutečně dělit lidi na ty dobré a ty špatné. Všichni jsme na jedné lodi, jen to prostě nevidíme. Kdo by se jim divil - že i jejich život nestojí v podstatě za nic, a jsou rovněž ve stresu.
"Svobodná" volba
I tady můžete namítnout, že to je přeci svobodná volba. Nikdo nikoho přeci nenutí, aby se podbízel, klidně přeci může prodávat za ceny, jaké chce on, no ne? No, na papíře to zní krásně. Ale je tu právě ta konkurence. Spousta kapitalistů ráda zabere vaše místo, jen aby měla třeba nějakou práci.
Takže pokud se svobodně rozhodnete nenechat po sobě šlapat, tak se také svobodně připravíte o příjem, a tedy i o blahobyt (jako kdyby snad míra vašeho štěstí v dnešním světě, pokud nejste úplně na vrcholu, závisela na tom, kolik facek si necháte vlepit). Je to sice svobodné rozhodnutí, ale je hodné naší společnosti ve 3.tisíciletí? Aneb buď se podvolíš, a nebo budeš potrestán? V tomto případně kolektivem (společností = trhem).
Představa, že by se výrobci domluvili, a nastavili by si nějakou minimální cenu, pod kterou by nešli, je sice velmi krásná, ale v realitě to takto nefunguje. Vždy se najde někdo, kdo prostě nebude hrát podle domluvených pravidel, protože to pro něj bude výhodnější. A společnost sama také neví, co chce. Nejdřív podporuje zemědělce, aby si mohli navýšit výkupní cenu, ale když zjistí, že se něco zdražilo, a někdo jim ukáže "nepřítele", hned začnou nadávat, že tu máme mafii, kartel, monopol a bůh ví co.. a půjde k tomu, kdo jim sice prodá svinsvo, ale za levné peníze. Tržně v pořádku. Udržitelně? Dost těžko (ono to svinstvo se často vyrobí tak, že nadělá víc škody než užitku, ale co oči nevidí, to srdce netrápí - on to zacáluje někdo jiný).
Proto třeba já beru i poselství Miss ve stylu "lidé by si měli víc naslouchat" nebo "mír pro všechny na světě" jen za líbivé řeči. Jsou to fráze, které sice dobře zní, ale jsou naprosto odtržené od reality. To je jako kdyby si lvi a antilopy volili miss, vyhrála lvice, a popřála "světu", aby lvi přestali jíst antilopy, aby už konečně byl mír. Proboha ale jak?*
*) Také to není o nějaké všeobecné modernizaci celé planety. Ano, můžeme místo běžných vlaků a letadel na delší trasy dát maglevy, ale nevyplatí se (ani kdyby byly zadarmo) na místní trasy. Tam bohatě stačí elektrické vlaky typu lokálka na kolejích - alespoň do doby, než celá trať doslouží. Uvažovat třeba, že musíme po celé planetě postavit levitující vlaky, aby to fungovalo, je trochu zcestné.. vlak totiž nejdřív musí zrychlit, a pak zase brzdit, a nesmí to dělat tak rychle, aby přetížení zabilo cestující
Chudák bohatý
V tomto ohledu je velmi pravděpodobné, že nejen spodní třída, ale i majitelé firem by uvítali bezpeněžní svět. Protože, proč vlastníte firmu? Abyste měli (skrze peníze) přístup ke zdrojům, ke kterým byste se jinak nedostali. Třeba rádi jezdíte ve Ferrari. Teď pomineme, že ho máte jen, aby ho lůza mohla obdivovat (protože v momentě, kdy by ho měl každý, by přestala).
Pokud byste měl možnost získat spolehlivé, bezpečné, rychlé, a úsporné auto bez peněz, k čemu byste potřeboval vlastnit, udržovat a spravovat firmu, dělat si starosti se zaměstanci, burzou, obchodními partnery? Navíc není jediný důvod, proč by to NoName auto nemohlo vypadat třeba i jako Ferrari. Vlastnictví firmy jakkoliv velké, pokud je motivováno jen ziskem a přístupu ke zdrojům/výrobkům, ve světě, kde je přístup volný, přestává být ziskové. Bude přinášet jen práci navíc.
Být bohatý dnes znamená mít víc, než ti ostatní. Což je v podstatě hojnost přístupu. Ve světě, kde by měl přístup každý ke všemu, by byli bohatí vlastně všichni. A když by byli bohatí všichni, čistě jen na papíře by nebyl bohatý (bohatší) nikdo
A nikdo by to pro pracovat nemusel. Když stavíte dům pro svou rodinu a svá zvířata, tak si pozvete firmu s bagrem. Přitom z domu budete mít užitek vy, vaše děti a zvířata. Vy ten dům platíte, vaše děti nejsou náklady jen zprostředkovaně, ale zvířata nenesou žádné náklady. Představme si svět, kde firma = stroje, a zvířata či děti jsme my. Nikdo, kdo chce postavit kvalitně dům, neoblékne kočku do montérek a nepošle jí makat. Absurdní? Jen taková kariaktura dnešního trhu práce, lidské práce.
Změnit sám sebe
Jak ale uzpůsobit třeba svůj život? Pochopitelně, nikdo nemůže vědět všechno. Na spostu věcí je tu Mastercard, na to ostatní pak Google.
Pokud máte skutečně strach o planetu, lidstvo, přírodu a/nebo zájem s tím něco dělat, někde se začít musí, a nejlepší je u sebe. Každý z nás má spoustu vazeb na okolí, a stačí si jen postupně u nich uvědomovat: aha, tato vazba by mohla s něčím souviset, i kdyby to mělo být jen tím, že si ne/dáte do košíku v obchodě bílý cukr.
Studium rozhodně není na pár minut, ale pokud máte zájem něco řešit, není to ztráta času. Ať už budete hledat odkazy pro vliv na zdraví nebo na planetu, každá změna je dobrá a je to začátek cesty. I znalosti jsou zisk: buď skrze ně vytvoříte zisk v jiné podobě, a nebo odejdete bohatší o zkušenost, že třeba tato oblast zisk nenese a tedy ušetříte čas nepokoušením se o to. Podobně stačí třeba zadat do Google "textilní průmysl vliv na životní prostředí" a můžete zkoumat. Dozvíte se zajímavé věci. Pak máte často na výběr dvě věci.
Buď si dát trochu práci, a vybírat si, tj. např. bojkotovat výrobce, který nemá čistý průmysl, a naopak kupovat věci od výrobce, který si na tyto věci dává pozor (jen to nesmí být tím, že lže a skrývá své skutečné závody za líbivé obrázky na etiketách). Výsledek vaší činnosti je znát na trhu (špatní výrobci ztrácí zákazníky, ti lepší je získávají, a to často nutí ty špatné se tranformovat na ty hodné).
A nebo, a to je ta jednodušší cesta, jít cestou kolektivní viny. Zvlášť dobré je to u oblastí, které vlastně tak moc ani nepotřebujete. Je ve všem palmový tuk nebo olej? Fajn, tak prostě ty věci nekupuji. A protože jsou často hodně ve sladkostech, tak prostě přestanu jíst sladkosti (dá to méně práce než číst etikety). A je víc než dost důvodů, proč získám na svém zdraví (a peněžence) víc, než kdybych je jedl.
Nevýhoda je, že tento váš "boj" často nikdo nepozná, takže zbývá o tom jen psát na internetu Je to prostě styl "jo, je sice hezké, že vy třeba zrovna do řeky chemikálie nevypouštíte, ale nějaká textilní továrna z Číny jo, takže dokud se nedomluvíte, a nepřestane to dělat jako průmysl všichni, tak jděte do háje i vy". Zase je to o tom, že oni prodat musí, ale vy koupit ne.
Blahobyt nebo jen umělá nadprodukce?
A bohužel pro systém je jistý jeden fakt, že pokud by si opravdu každý člověk koupil jen to, co opravdu potřebuje (i kdyby mělo jít o norkový kožich, ale ten vydrží určitě víc jak 1 sezónu, aneb móda), neznamenalo by to "chodit nahý, protože nepodporuji textilky", ale přitom by to znamenalo velký propad HDP.
Je to inverze rodiny. V domácnosti se snažíte, aby každý žil spokojeně, ale přitom spotřeboval co nejméně. Kapitalismus se naproti tomu snaží, aby každý žral jako prase, protože když zaměstnává lidi, musí je něčím platit, a tedy musí něco prodávat, takže musí vyrábět. A nebudeme lhát, že do toho často nekecá stát, který potřebuje mít co nejméně lidí na pracovním úřadě.
Zjistěte si někdy jen tak ze srandy roční produkci všech automobilek na světě, nebo roční produkci bot na světě, a porovnejte to s počtem lidí na planetě (a to ani nemusíme brát v potaz, že část z nich na dané boty prostě nemá, a nebo je ani nenosí), a začnete přemýšlet, že ta všechna auta nebo boty snad někdo žere nebo co, jinak to prostě není možné
https://www.statista.com/statistics/2627...ince-2000/
většina z nich určitě nebude mířit do subsaharské afriky nebo na indický venkov, takže kam se vlastně vcucnulo těch 355 miliónů nekomerčních aut za posledních 17 let, když průměrný věk vozidel třeba v ČR je 15 let u osobních vozů?
Kdyby tam byla auta typu Trabant, nebo škodovka bez katalyzátoru, tak budiž:
https://www.google.cz/search?biw=1426&bi...oI2q9uMx0A
Výroba bot je ještě zajímavější:
https://www.worldfootwear.com/news.asp?i...rs_in_2015
(každý rok čistě statisticky každý obyvatel této planety, včetně novorozeňat v poušti Kalahari u křováků zřejmě vyhodí asi 3 páry bot, když si potřebuje koupit nové - a samozřejmě, jsou i profese, kde boty moc dlouho nevydrží).
Blahobyt nerovná se stoupající spotřeba
To je podobné, jako výroba/spotřeba masa nebo piva (zmrzliny, cukru, atd.) v naší republice. Vy se považujete za průměr, a přitom často ani řádově nedosahujete dané spotřeby, a ptáte se: kdo to spotřebovává za mě?
U textilu je otázka nikoliv "jak budu žít bez oblečení", ale "musím mít zrovna boty téhle značky?" nebo "musím mít ročně tolik bot, i když je nenosím, ale jen prostě společnost by se na mne dívala skrze prsty, kdybych si je vzal/a na sebe víc než jednou?". Jsou to maličkosti, ale cílem není vzdát se blahobytu a žít v chudobě. Nekážeme tu Ježíše.
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dha...1527501123
Jen uvědomit si, zda skutečně kupuji to, co já svobodně chci (nebo potřebuji), a nebo zda kupuji něco jen proto, že to po mě chce nějakým způsobem společnost. Protože, pokud to druhé, dostáváme se zase k jednomu problému: abyste si mohli něco koupit, tak musíte pracovat (pokud jste nevyhráli, nemáte nakoupené akcie, nejste dítě boháče nebo nekradete či nepodvádíte), i kdyby jen na burze.
No jo, ale pokud si to kupujete jen kvůli společnosti (jiným lidem), neznamená to, že jste vlastně jejich otrok? "Oni" vás nutí pracovat pro něco, co sami vlastně vůbec nepotřebujete nebo nechcete? Spousta lidí si třeba musela koupit auto, aby mohli jezdit do práce, protože třeba v danou dobu u nich žádný autobus nejede. Není to ale paradox, že na nákup toho auta (a jeho živení) si buď musíte vzít půjčku a splácet ji, nebo ho zaplatit z peněz, které mohly být utraceny lépe, tedy vlastně pracujete navíc jen proto, abyste mohli pracovat?
Spočítali jste si, že u lidí s minimální mzdou může často to, co utratí za cestu do práce, pokud musí dojíždět, tvořit klidně i 1/10 jejich mzdy? Někdo tomu říká zhodnocení investice (sice utratím 1000 Kč za měsíc, ale vydělám si 10 tisíc), já absurdnost. A jsem si vědom, že ji provozuji taky. Jen se snažím, aby už ne moc dlouho (aneb, to, že jsem odpůrce současné formy práce*, neznamená, že jsem debil, co skončí na ulici jen proto, protože nechce vydělávat peníze - dokud musím, tak prostě budu, ale to neznamená, že je musím utrácet za věci, které mi z dlouhodobého hlediska nic nedají).
*) já se tak jako tak změny systému v pracovním nasazení nedožiji, abych čekal na "spásu seshora". Prostě nečekám, že by se systém změnil do roku 2025, tak si změním podmínky sám. Ale rád bych se dožil alespoň začátku velké změny, než umřu. A taky přistání na Marsu a ponorce na Europě
Společný cíl
Jsem toho názoru, že pro udržitelnost planety je třeba vytvořit lidem prostředí pro kooperaci a přátelství, a ne pro větší svobodu v konkurenci. Protože to znamená, že lidem nenaplníte jejich potřeby.
A pokud někdo nebude mít třeba na jídlo nebo auto, může se uchýlit k násilí (je to snažší než se víc snažit a makat). Takže budete muset stejně tuto situaci řešit, a je jedno, zda tím, že dané lidi vyhledáte a vymažete ze společnosti, nebo je budete nějak trestat, či naopak živit, aby nekradli.
Protože tím jen ty zdroje, které jste původně ušetřili tím, že jste je nekrmili, budete muset prošustrovat na řešení tohoto problému. Ale v pořádku.. už jen tím, že se o dané věci diskutuje (doufejme), jsme na správné cestě k řešit problémy před tím, než přijdou, a ne to nechat nějak dopadnout a doufat, že se to pak případně i nějak vyřeší.
Tento přístup vídáváme dnes a denně. Takže, o co jde? Stejně bude muset AnCap řešit problémy s méně schopnou částí lidstva, tedy nevidím důvod, proč necílit spíš na RBE/TVP a spol. Stejně si bude muset AnCap poradit s robotizací a zároveň vyčerpatelností zdrojů, čili ani on nemůže mít zájem na umělé zaměstnanosti (tedy mít profese, které spotřebují zdroje jen na to, aby se prohodily mezi lidmi peníze a zdroje na životní potřeby).
AnCapu hrozí, že se ti méně schopní lidé leknou, že oni budou hladovět nebo je systém (jiní lidé) odstraní jako příživníky. Problém pro TVP je to v tom, že takto vystrašení lidé mohou skočit po TVP nebo komunismu jako po své spáse, aniž by přemýšleli o realizaci nebo možných rizicích. A to nemáme za potřebí (takto se dostal k moci nacismus).
Jak AnCap, tak RBE nahrazují stát/parlament všelidovým hlasováním (něco jako referendum, ale v reálném čase - online, podobně jako když např. firmy reagují na zveřejněnou poptávku nebo na nabídku práce od potenciálních zaměstnanců).
Když pomineme dnešní zastaralý trh (hlasování penězi či nohama), tak pro oba je vhodný už dnes zavedený systém startupů, kde má každý možnost bez nutnosti existence nějakého státu či parlamentu hlasovat o tom, co se udělá a neudělá. Rozdíl je zase jen v přístupu.
Protože AnCap je v podstatě kapitalismus mínus stát, vlastně by se nic nezměnilo. Někdo by něco navrhl, a pokud by se to lidem líbilo, pošlou na to peníze (jak dnes). Pokud se nesejde dost peněz, tak se to neuskuteční. To je ale tak trochu blbé, když si uvědomíme, že na realizaci toho projektu defakto závisí živobytí daného člověka nebo týmu, co to navrhl. Ten musí najít něco jiného, co lidem nabídne, jinak..?
Namítnete, že o takové lidi se postarají jiní lidé, protože budou vědět, že kdyby se něco stalo jim, tak tu bude něco, co se o ně postará. Ale proč je to tak odlišné od sociálního státu nebo TVP, to je mi záhadou. Třeba je to tím, že tady jde o skutečnou demokracii? Příspěvky jsou dobrovolné? Tak ale nemáme problém se státy, ale se státním zřízením. Demokracie dnes není, jen zastupitelská demokracie - může to být ten problém? Oslabí schválení všeobecného referanda možnost zavedení AnCapu? Pokud se ale všeobecné referendum se současným stavem lidí ukáže jako fiasko, neskončil by podobně i AnCap? A v takové situaci pochopitelně nemá ani cenu pomýšlet na něco jako TVP.
V RBE by byla zachována možnost takto hlasovat, ale jen s tím, že by hlasující nebyli omezeni obsahem své peněženky (když nemáš peníze nazbyt, je ti odepřeno hlasovat - to nikde sice psané není, ale stejně tak není na automatu vydávajícím jídlo, před kterým stojí somálské díte bez peněz: "když nemáš peníze, tak tě necháme umřít!"), ale byla by plná svoboda (jeden člověk, jeden hlas, zatímco v pěněžním systému je opět nerovnost: bohatý člověk má možnost protlačit víc projektů už jen tím, že zatímco chudí se budou muset skládat, on může zaplatit celý projekt jednorázovým příspěvkem). Na realizaci takového projektu by ale rovněž nezávisela existence daného člověka či týmu, takže by šlo jen o to, zda by jim společnost přidělila na daný projekt zdroje či nikoliv. Jiní jiné by ale neměli moc nad "životem a smrtí" daných lidí, co projekt vymysleli (tím, že by ho nepodpořili).
Všelidové hlasování
Nejspíš by se ale jednalo o hlasování o náročnějších projektech (třeba by počítače vyhodnotily, že by daný projekt spotřeboval krátkodobě víc zdrojů*, než je schopen systém obnovit, a tedy by to vyžadovalo souhlas určitého množství lidí - v závislosti na dopadu daného projektu, zřejmě % podle počtu alokovaných zdrojů - zjednodušeně, pokud byste tím připravil na určitý čas polovinu planety o zdroje, musela by projekt podpořit také min. polovina obyvatel Země).
U projektů, jejichž nároky na zdroje by byly v rámci rezervy (tj. dají se ihned obnovit) by takové hlasování asi nebylo třeba (uvedu příklad se dřevem: počítače a roboti budou zalesňovat vybraná území, takže stromů bude relativně dost, a jelikož jde o obnovitelný zdroj, nebude se třeba hlasovat o přidělení např. 1 stromu nějakému uměleckému řezbáři, protože půjde o 0.000 skoro nic z celkového počtu stromů, a systém může pak vydat pokyn, aby se místo toho 1 stromu vysadilo navíc 10. Kdyby ale někdo potřeboval vykácet celý les, vyžadovalo by to souhlas určitého počtu lidí** a jde jen o to, abychom naše bohatství namnožili tak, že postupně bude hranice pro nutné hlasování stále stoupat).
*) Kdo si teď představuje, jak těžký úkol to je, a že by to počítače nezvládly, tak je to jednoduchý vzoreček v Excelu, např.: Pokud((Alokace/Celkem)>(Rezerva*Koeficent_obyvatelstva); vypiš_všeobecné_hlasování; přiděl_zdroje) Nejasný by mohl být jen onen koeficient, a ten bych si představil třeba tak, že se dynamicky mění v intervalu (0;1> podle počtu projektů v poslední době (tj. čím víc lidí je aktivních, tím méně zdrojů je možné bez hlasování přidělit novému projektu; naopak pokud by bylo aktivních jen pár lidí, je zbytečné jejich kreativitě házet klacky pod nohy tím, že je budeme zdržovat ještě nějakým hlasováním, o které nejspíš nebude kvůli pasivitě lidstva ani zájem). No a kde se vezmou ty ostatní údaje? Obyčejný skladový systém, nic magického. To, jestli je projekt užitečný nebo až nebezpečný může zase rozhodnout systém automaticky prostým porovnáním vlivu na celou planetu, což už je sice trocha víc matematiky, ale stále nic, co by už dnes nezvládaly například programy pro předpověď trasy hurikánů. Čili by se nemělo při dobře odladěném systému stát, že se bez vědomí lidí schválí něco, co ohrozí lidi nebo životní prostředí - při nejasnosti je opět možné nechat lidi hlasovat. Pokud se bojíte, že nic nejde odladit, tak je zajímavé, že se taky nebojíte sednout do moderního auta, které je také plné softwaru: co když je program airbagu neodladěný, a vybouchne vám do kxichtu za jízdy? To neřešíte, že? Opět se nabízí: pokud máte o něco strach, nic vám nebrání se na tom podílet. Tedy alespoň v systému jako je Projekt Venus. Zkuste dneska přijít například do Pentagonu a říct: já mám pochyby, že váš software na odpalování raket je dobře napsaný, takže k němu chci plný přístup, abych mohl zkontrolovat zdrojový kód. Pošlou vás do háje (v tom lepším případě). Jakou míru kontroly nad stavem planety budete mít v AnCapu? Kromě možnosti potrestat viníka, až všechno podělá.. Můžete namítnout, kdo by třeba házel všude atomovky? Jenže to věděli už mocnosti dřív, že atomovky by jim nic nepřinesly, jen by ztratily moc, blahobyt, ale "vyhrály" by, takže tady šla racionalita do háje.. je to skutečně jen o státech a nebo u firem hrozí podobné neřesti? Přeci jen, v obou uskupeních jsou zase jen lidé.
**) Krátce jsem uvažoval nad tím, že by prioritní hlasy (nebo právo veta) měli mít lidé žijící např. poblíž daného lesa, který by se měl vykácet, ale pak mi došlo, že to je dost nebezpečné. Takoví lidé by totiž mohli bojkotovat i užitečné projekty. Namísto zavádění nějakého "přehlasování pro obecní blaho" se spíš nabízí řešení mít lesní školky v neobydlených oblastech, a pochopitelně pokud bude požadavek třeba na 10 tisíc stromů (aka 1 les), neznamená to, že těch 10.000 stromů musím vzít z jednoho místa. Klidně můžu vzít 100 z jednoho lesa, dalších 100 z jiného, takže tím tolik nepoškodím životní prostředí, a ani nebude třeba obtěžovat změnou krajiny místní, nebo zavádět riziko, že tím získá jistá část lidí moc nad jinými lidmi jen tím, že někde žijí, a to současně s tím, že zároveň neexistuje riziko, že by byl někdo vystěhován jen proto, že se to většině lidí zrovna hodí. Pokud se budeme držet vlastnického práva, můžeme definovat systém jako rodinu, a planetu Zemi jako její majetek. My jakožto děti dostaneme přidělen svůj pokoj, který si sice máme uklízet, ale nikdo nechce, abychom opravovali třeba okna, když prasknou, a stejně tak jako děti nemůžeme namítat, když rodiče budou vlastnit něco, co nepatří ani jednomu z dětí. Proč by si tedy systém nemohl vyčlenit část Země pro tyto výrobní účely, aby nikdo nemohl přijít s nápadem, že tohle je jeho a teď to řešte? Řešil bych, ve stylu AnCapu porušil právo na kolektivní vlastnictví.
Chceme změnit svět, a nebo si jen honíme své ego?
Někteří (netvrdím, že všichni) příznivci jak RBE tak AnCapu mají neodbytný pocit, že musí ten druhý proud nutně zdiskreditovat, aby vyhráli. Ale to pak vůbec nepochopili, o co tady kráčí.
Asi jako když se někdo nazývá brony, ohání se seriálem o přátelství, a přitom napadá jiné fandomy (protože třeba nemají rádi poníky) nebo přímo fanoušky (ne seriál, fanoušky) starých generací. Je to skoro až jako náboženství. Pokud vám jde skutečně o to pomáhat lidem, tak vám přeci nezáleží kterou knížku čte, jak říká svému bohu a nebo kolik apoštolů/svatých má jejich víra.
A jestli je posláním některých zastánců AnCapu nebo RBE jen kopat do konkurence, aniž by měli podnětné připomínky, bude něco špatně. Ostatně, sama kritika, pokud je zajímavá, nemusí nabízet řešení, ale postačí poukazovat na možné problémy - kladů si lidé vymyslí sami i bez toho dost
Je rozhodně lepší říct: "bojím se, že tohle bude fungovat takhle a to je problém" než "stejně jste jen utopisti, a melete cosi o světové nadvládě strojů". Jo, tady jsem asi trochu neobjektivní, protože co se týče kritiky AnCapu, pokud je postavená ve stylu "je to fajn, ale nestačí to, protože..", tak jí beru. Já mám v podstatě s AnCapem jediný problém: kdyby principy, na kterých je postaven, fungovaly, fungoval by i současný tržní kapitalismus, aneb cituji:
Nemyslím, že potřebujeme zákony na ochranu spotřebitele. Lidé sami půjdou tam, kde je zboží kvalitní, zdravotně nezávadné a je o něm pravdivě informováno. Tlak konkurence stačí – nemusí tu být žádné byrokratické tlaky. Pokud dnes lidé neprověřují kvalitu potravin, které kupují, může za to nejspíše stát, který vytvořil iluzi, že se o všechno postará za ně. Ve svobodné společnosti by však věděli, že když si sami neprověří nějakou firmu, tak se můžou napálit.
Skutečně je na vině jen stát, a nebo lidská blbost, pohodlnost? Proč už dnes tedy lidé netlačí na výrobce, aby produkovali kvalitní zboží?
Možná, protože máme trh, který zaměstnává lidi, tedy určuje jejich kupní sílu, a tedy se rozhodují nikoliv podle kvality, ale podle ceny? Skutečně platí, že spotřebitelé skrze konkurenci protlačí svůj model demokraticky - nikoliv ale ten nejkvalitnější, nýbrž nejlevnější.
O tom, jaké blafy se dnes prodávají, čteme každý den. Skoro každý den to je ve zprávách. Tedy informovanost tu je. A lidé? Nic.. padá to na systému školství, jenže je tu problém: než zavedete AnCap, musíte nejprve změnit školství. A podle jaké logiky, když školství je řízeno státem, tedy nemůžete změnit školství, dokud nezavedete AnCap? (zjednodušeně řečeno).
Počítejme také s jistou setrvačností: lidé vychovaní v jednom systému mají tendenci si své chování přenášet do systému nového, pokud jim tam bude kuprospěchu. A pokud AnCap dál bude mít trh, kde kromě kvality bude rozhodovat i cena, lidé prostě pojedou ve starých kolejích. Třeba mám jen přehnané obavy, ale jedu prostě podle nejčernějšího scénáře (pak už nás to může jedině překvapit v dobrém).
Dvě strany téže mince..
Můžeme ale najít spoustu shodných bodů, tak proč se nezaměřit na ně (stejně to všechno dopadne jinak, ale není na škodu si projet co nejvíc možných alternativ).
http://pravyprostor.cz/predvidani-lidske...pitalismu/
V podstatě jsou tyto žabomyší války ve stylu: pokud nejsi s námi, jsi proti nám. A to je dost často omyl.
Vždyť třeba ani sami bronies se často nedokáží shodnout na tom, co přesně znamená být "brony". Tak jak bychom pak chtěli dojít ke shodě při definici pojmů jako je morálka, dobro, přátelství, nutný směr vývoje, atd.?
Je potřeba se zbavit nebezpečné iluze státu jako něčeho odvěkého, nevyhnutelného a nadpřirozeného.
Na tomto se myslím můžeme snadno shodnout.
https://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=656108
..aneb můj "oblíbený" anarchokapitalismus v lepším světle..
Dost často se totiž stává, že se AnCap pere s RBE, asi jako Islám s křesťanstvím. A já se snažím vymyslet, co s tím (pro sebe), protože myšlenky jednoho zastávám, a myšlenky druhého zatím ne úplně znám a chápu..
Tento (ne zrovna krátký) příběh ilustruje změnu myšlení člověka, který opět poznal, že když si o něčem neznámém něco nastuduje, přestane z toho mít iracionální strach a cítit se ohrožen jinými názory.
K zamyšlení: https://www.mises.cz/komentare/anarchoka...cen-1120-0 (velmi VELMI dlouhé čtení, ale podnětná diskuze)
Co následuje, je má vnitřní debata nad klady a přínosy obou soupeřících směrů.. či naopak možnými riziky. A kdo má rád spoilery, tak už předem řeknu, že to skončilo téměř s remízou. Ostatně nelze hodnotit záporně myšlenku, kterou se zabývají očividně alespoň průměrně inteligentní lidé, a co si budeme povídat, byť tíhnu víc k TZM než AnCapu, způsob, jak mnozí obhájci TZM/TVP odpovídali na dotazy mi taky zrovna euforii z poznání nepřinesl..
Ale protože oba směry mají blízko k tzv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Libertarianismus jsou pro vzájemnou křížovou palbu jako stvořené.
A byť jsem větším příznivcem TZM, vzhledem k nutnosti postupné změny si dokáži typnout, který z těch směrů se prosadí (pokud se prosadí) jako první - a bude to AnCap (nevyžaduje tolik změn). A uměl bych si přestavit i hybrida obou směrů, viz. úplný závěr. Aneb, proč žít ve stylu "buď jen A nebo jen B"?
..čili, klidně můžete hodně kapitol v tomto textu přeskákat či skočit až úplně na část "Ruku v ruce" ve svém vlastním příspěvku.. je to na vás.. mě sepisování myšlenek pomáhá si je utvářet, a když už jsou sepsané, není důvod si je syslit pro sebe, byť jsou často úplně k ničemu
Dědictví
Je správné platit někomu v současné době za službu (ať už je fyzická nebo jakákoliv jiná - prodej židle nebo prodej elektřiny či filmu). Horší to bude obhájit, až budou většinu toho dělat stroje*.
*) I programování strojů se nejspíš změní. Už dnes se navrhují budoucí roboti (jako šéfkuchařské rameno), které se učí nikoliv tím, že do nich datlujete stovky řádků jakéhosi kódu, ale prostým pozorováním svého okolí. Pokud už dnes Mercedes třídy A je schopen jakžtakž rozumět lidem, za pár let možná už nebude existovat žádná specializovaná profese "programátoři strojů". Stroje se budou od nás učit sami (a pochopitelně jakmile se něco naučí jeden stroj, díky kopírování dat to během pár vteřin budou umět všechny příslušné stroje po celé planetě). https://www.youtube.com/watch?v=1wTf33uGxzw
Protože, pak daný člověk vlastně nevybírá peníze za to, že poskytuje nějakou službu. On v podstatě vybírá peníze jen za to, že něco vlastní. Co vám to připomíná?
Dědičné právo feudálů (nebo států). Po svém předkovi nastoupil na trůn většinou jeho syn. Prostě to, že něco dřív vlastnil jeho rod mu dávalo právo s tím nakládat a prodávat to dalším generacím. A podobně dnes fungují i kapitalisté.
Ti získali dřív do vlastnictví naši planetu nebo její část za protislužbu, že zprostředkují masově více lidem její zdroje. Potud OK. Ale až to budou dělat stroje, neměli bychom toto "dědičné právo" zrušit? Jaký nárok na vlastnění Země budou ještě v té době mít? Právo silnějšího? Právo dědičné (a zde je nutno zdůraznit, že toto právo často vychází z krádeže: nějaký stát vlastní nějaké suroviny a prodává je na základě toho, že dřív on nebo jeho předchůdce dobyl území někoho jiného a přivlastnil si tak nejen jeho území, ale i zdroje, pro které v té době ještě třeba nebylo ani využití - stát pak někdy skrze dotace, nekvalitní smlouvy či lobování dopomohl k těmto zdrojům soukromým subjektům).
V podstatě uznáním těchto práv jako spravedlivých legalizujeme krádež. To, že legalizaci dělá často stát, můžeme brát dnes za normální, ale pokud to dělají občané, nemají moc "morální" právo mluvit o nějaké morálce či se vyjadřovat k návrhům vyvlastnění výrobních prostředků. V podstatě si jen lidstvo bere zpět to, co mu bylo dřív odebráno "několika" jedinci (firmami, státy).
A neříkám zrovna ukradeno, protože okolnosti se mohou různit. Jen jsme dali kapitalistům naši planetu do pronájmu, a čas vypršení smlouvy se blíží. Kromě toho bychom se mohli dohadovat, zda spravovali majetek "s péčí řádného hospodáře" - stačí se podívat, v jakém stavu předáme naše životní prostředí následujícím generacím.
Přístup společnosti k jedinci
Naše společnost je opravdu divná, taková nepřirozená. Nejlépe fungujeme asi tak v dětství. Malé dítě, které se učí chodit, často spadne na zadek. Popláče si, případně se tomu zasměje s rodiči, a pokusí se o to znovu. Protože tady rodina většinou funguje jako podpora a povzbuzení k lepším výkonům, kromě motivace samotného dítěte (je zvědavé zkoumat okolí, a k tomu chůzi potřebuje - nepotřebuje motivaci v podobě mzdy). Doposud je to přirozený vývoj. A očividně slaví celkem úspěch.
Následně jde ale dítě do školy, a byť existují výjimky, ať už jde o státní školství nebo i soukromé (protože často státní školství připomíná čurbes a to soukromé, elitnější, někdy spíš kasárna), rychle se mění režim a namísto povzbuzování, kdy se dítě vyvíjí svým vlastním tempem a svou vlastní cestou, se najednou vše nalajnuje. Nikoho nezajímá vaše individualita, prostě se jede podle směrnic, tabulek a plánu. Motivace se mění na zápornou - často než výhled do budoucnosti jde o strach ze špatných známek, nebo co tomu řeknou rodiče. Pak přichází trest například ve formě zákazu vycházek, sledování televize nebo hraní na počítači, opakování ročníku. Zde svoboda člověka prakticky končí a mění se ve formu otroka.
Jakmile se dostanete do práce, a pokud budete mít smůlu na šéfa nebo nesežete práci, která vás baví (tedy k ní máte vlohy), a tedy zvyšujete šanci, že vám nepůjde tak dobře jak by se očekávalo, přichází opět metoda cukru a biče. Problém je, že nejde často o samotné peníze, ale třeba o to, že na vás křičí šéf. Nemusí ani křičet, stačí když vás kárá. Z nějakého důvodu mi to připadá naprosto jiné, než když vás někdo kritizuje za něco, co děláte ze své vlastní vůle (např. vám kritizuje váš obrázek). Protože z kritiky svých koníčků mám radost (šance najít chybu a zlepšit), z kritiky nadřízených mám jen pokleslou náladu (nebaví mě to dělat, kolikrát to ani nechci dělat, ale z nabízených možností je to nejlepší, a ještě mě za to někdo nadává - a co si budeme povídat, ne vždy to vnímáte jako oprávněné, což není pro psychiku zrovna nejlepší).
Neschopný člověk škodí společnosti 2x
Pokud na člověka musíte řvát nebo ho kárat, a máte k tomu důvod, znamená to, že ten člověk pracuje špatně. Čili výsledek? Práce se dělá blbě (neefektivně) a ještě k tomu vytváříte deprimovaného člověka, a pak už jen budeme hádat, až se to v něm nahromadí, kde a na kom vybuchne jako Starlight (protože vrátit to šéfovi nemůže, nejspíš by skončil). A protože tedy člověk chybuje, nepotřebujeme ho. Naproti tomu, robot chyby nedělá (a ani nebude destabilizovat společnost, když na něj budete řvát).
Robot chyby maximálně věrně reprodukuje
Čili, pak je to blbost programátora a nebo učitele. Výhoda je opět ale v tom, že pokud robot dělá chyby, lze je snadno vyřešit úpravou jeho programu, a pokud jde o celou sérii robotů, jako lusknutím prstu se najednou změní celá armáda robotů na bezchybnou. Hodně štěstí něco takového aplikovat na lidi.Robot má ještě jednu zajímavou vlastnost. Nedá se vydírat ani zdírat. Člověka můžete donutit, aby pracoval s vypětím sil a platit mu za jeho práci málo. Dokud to bude dělat většina podnikatelů, nemá člověk moc míst, kam by utekl (a těch pár hodných podnikatelů zase nemůže najednou zaměstnat celou planetu - třeba Google). Naproti tomu robot, pokud u něj nezvýšíte jeho efektivitu, prostě nebude dělat za méně. Pokud stroj má nějakou spotřebu, a vy mu nedáte dost zdrojů, prostě nebude fungovat a nebo pojede na menší výkon (s úspěchem provozuji vyřazené staré Aku nářadí pro 18V s 12V autodobíječkou, protože ta originální na 24/18V už odmítá baterie nabíjet, a vrtačce to znatelně moc nevadí, ale pochybuji, že bych jí donutil se točit například z jedné tužkové baterie).
Udržitelnost vs. neefektivní pracovníci z masa a kostí
Toto je důvod, proč nejen kapitalismus, ale i socialismus, AnCap nebo primitivní komunismus pro mne nejsou jako celek 100% reálné a zároveň (!) udržitelné alternativy dnešního světa, zvlášť pokud bychom si kladli ambince o nějaký světový blahobyt či expanzi do vesmíru (tady lidé pohoří bez robotů i s nimi na plné čáře, lidi nebrat ani zadarmo!).
Nemůžete vybudovat blahobyt něčím, kde pracují chybující, unavující se, a náladové bytosti, zvlášť, pokud na tom, jak se psychicky cítí, zároveň stojí celá společnost. Protože mi bude houby platné, když armádu dělníků v práci seřvu k vyšším výkonům, když pak po roce takové činnosti bude půlka zralá na psychiatra a v horším případě začne dělat naprosto necivilizované věci (chlastat, hrát na matech, bezdomovničit, krást, zabíjet), které sice mě jakožto majitele firmy nemusí zajímat (zisk jsem měl), ale že tím pomalu rozvracím společnost, to už jde mimo mne (tedy do doby, než mi někdo posprejuje auto nebo barák, a nemusí jít ani o pomstu). To, jestli mne pak zbytek firem nějak potrestá, nebo lidé utečou ke konkurenci už bohužel na věci moc nemění - škoda se stala, a hrozí, že při stejném nastavení podmínek se bude opakovat někde jinde (firem, které to zkusí, bude dost, vždyť to znáte: každý si myslí, že zrovna jemu to projde).
Vzpomeňme si na nepokoje v Paříži, kdy se zapalovala auta, nebo v Praze na summitu, kde se rozbíjely výlohy. Výmluvy, kdo za to může a kdo to udělal, kdo byl či nebyl potrestán, mne moc nezajímají. Mě zajímá jen jedno: systém selhal v prevenci. Nezabránil, aby se to stalo. Pak není o čem mluvit.
Všechno je v cajku, v přírodě to přeci dělají zvířátka taky, ne?
Prý, že to tahle na světě chodí - v přírodě je to přeci běžné, ne?
Ano, v přírodě se samci rádi často porvou do krve o samici nebo o území. Dravec sežere svou kořist (a nebo hladoví). Čili, vy jste ochoten třeba i umřít, jen aby někdo jiný (lepší, silnější, pracovitější) přežil? Což je ta vaše přírodní konkurence v čisté formě? No, to asi musíte, jinak pak tento model neuznáváte.
Já teda ani náhodou, takže k čertu s vaší přírodou a konkurencí
A nevidím důvod, proč by k tomu byl svolný někdo normální..Primáti jsou teritoriální. Pravda. Ale také to jsou (šimpanzi) kanibalové, a často velcí násilníci nejen vůči jiným tlupám ale vůči sobě navzájem. To je váš vzor? Takhle si představujete civilizaci? Nebo jestli ne, tak proč se jimi tak zaklínáte? V čem jsou pak lidé jakožto úspěšný druh pasováni nad zvířata? Že jsme efektivnější v tom si škodit a ničit se? V tom případě asi máme rozdílný pohled na to, co znamená být úspěšný
Kdybychom zůstali u té přírody, tak jedna taková zajímavost. Získat si náklonost zvířete (zvolím kočku, protože ta je vybíravější) vyžaduje, abyste se řídili fyzickým světem.
Když pomineme, že třeba zrovna u kočky není jisté, koho si oblíbí, a často se nechává hladit od osoby, která ji třeba ani nekrmí, víme jedno: kočka nerozlišuje, kdo dané jídlo koupil. Protože v přírodě peníze ani "nákup" prostě neexistují. Kočku bude zajímat, kdo ji krmí. Není to sice záruka, že ho bude mít ráda, ale určitě bude rozlišovat mezi ním, a někým kdo na ní páchá nějaké násilí. Buď fyzické nebo psychické. Ale opět je nutné vycházet z reálného světa.
Kočka tedy skutečně neřeší, že jste si ji vyfotili a prodali na internetu, za tyto peníze nakoupili akcie na burze a přišli o ně. Dokud bude vše z reálného světa z jejího pohledu v pořádku, je vše ostatní nepodstatné. Můžeme to tedy nazvat jako fiktivní svět, či kulturní zvyky. Ano, ona by to stejně nepochopila, ale na druhou stranu - v čem jí to brání vést spokojený život?
Kočku tedy skutečně nezajímá móda, pokud už musí nosit oblečení, ale zajímá ji, zda je oblečení pohodlné, zda jí není v zimě zima (a v létě vedro), atd. I ona si ráda dopřeje luxus, takže časem může být vybíravá v tom, co žere, ale stále se drží v reálném světě.
Možná bychom se měli poučit, a začít posuzovat důležitost věcí kolem nás ne z kulturního hlediska (kam spadá nejen móda, peníze, či dokonce morálka), ale z hlediska dlouhodobého (tedy udržitelného) naplnění našich potřeb. Říkejme tomu třeba pocit štěstí.
A dávejme si pozor, aby se z toho nestala závislost. Podobně jako si někdo musí píchat čím dál tím větší dávky, někdo se může stát závislým na cukru či nákupu oblečení, a pokud to nedělá, dostává abstinenční příznaky - bohužel, jako často u všech závislostí, dávka se musí postupně zvyšovat, aby vyvolávala stejnou euforii jako v předchozím období, a to je ten problém. Nám už nestačí, že se máme do čeho obléci, a že je to pohodlné. My často kupujeme nové věci jen proto, že se dřív rozbijí a nebo že už nejsou "in".
Pak ale jejich nákup není naše volba, je nám vnucena. A my už si to ani neuvědomujeme, protože jsme v extázi, když na účtence nového akčního zboží vidíme "70% sleva". Jenže i to se brzy okouká. Černý pátek už není jen jednou ročně, dokonce už není ani v pátek. Za chvíli budou vánoce celý rok. A co pak? Pokud to ještě do té doby planeta vydrží.
Jenže když si všichni nenecháváme vnutit to, co ve skutečnosti nepotřebujeme (a tedy to od někoho nekoupíme), tak kam půjde kapitalismus, milé děti?
Ateistický svět doufá a modlí se, že bude ještě moci dlouhodobě drancovat..
Je to skoro jako pyramidová hra, jenže ani ta nemůže jet do nekonečna (dojdou hráči pro spodní patra). Můžeme pochopitelně pokračovat v našem zrychlujícím se spotřebním stylu, ale pak to jediné, co můžeme dělat, je pouze doufat a modlit se, že to odnese až generace, co přijde po "našich" dětech (aby nás už nestihli moc zmlátit - většina z nás bude už mrtvá). A nebo nám je to úplně jedno. Nevím, co je děsivější.
Je to hazardní hra. Raději si ani nepředstavujeme co by stalo, kdybychom prohráli - tj. špatně odhadli, kdy se systém zhroutí například kvůli vyčerpání nějakého zdroje (nejde jen o ropu, ale třeba také o ryby).
A strašně nás těší, že se zatím předpovědi nevyplnily. Namísto toho, abychom hledali a zaváděli alternativy, vždycky se jen zasmějeme, když po určité době zjistíme, že ropa přeci jen ještě nedošla, jak se čekalo, a vesele zvýšíme její spotřebu.
A nebo doufáme (či "víme"), že se to nějak určitě vyřeší. To ano, ono se to určitě nějak vyřeší. Nějak (za pár set tisíc let) by se vyřešil i dopad 15km asteroidu na naší planetu. Ale komu z nás by takové "řešení" prospělo?
Lidský druh je velmi přizpůsobivý. Ale pochybuji, že pokud by došlo ke zhroucení společnosti, by někdo, kdo by se ocitl uprostřed rabujícího davu, protože zrovna on by měl třeba ještě funkční auto, myslel na nějaké přežití lidstva. Myslel by (konečně) sám na sebe. Ale to už trochu s křížkem po funuse, že?
Trochu problém je, že si jako zánik civilizace představujeme nějaké ty pompézní události, jako je dopad asteroidu, útok ufonů, atomovou válku, nebo bůh ví co, co se stane najednou, a bude se to dobře vyjímat na filmovém plátně.
Smutnější (a reálnější) bude spíš postupný úpadek, kdy se budeme mít prostě jen hůř a hůř, a tak pomalu, že si toho nejspíš ani nevšimneme. Kdo ale pak může říct, že konec civilizace už nezačal? Nic v historii neskončilo ze dne na den.
Ať už jde o pád Říše Májů, Inků, Říma, Třetí říše či Sovětského Svazu, trvalo to roky, často až desítky let či století. V probíhajícím pomalém úpadku se těžko ukazuje, že probíhá, protože se na změny stíháme adaptovat, a tak je nám to vlastně fuk.
Máme sice zasviněný vzduch, ale protože se to nestalo ze dne na den, naučili jsme se s tím žít. A důležité také je, že nám někdo z televize bude opakovat (byť má pravdu), že za komoušů na tom bylo životní prostředí taky blbě (a hůř). To nás má jako uklidnit?
Pane doktore, dopadne ta moje operace dobře? Nebojte, já jsem sice medinu nevystudoval celou, ale buďte rád, že vás neoperuje naše paní uklízečka..
Společenské patologické jevy
Jedna "drobnost", a kolik to naštve lidí průřezem přes celou společnost, že?
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/hladi...&source=hp
Hlavně, že se zase usilovně snažíme na někoho ukázat jako na viníka.
"Pevně doufám, že přijdou nějaké deště"
Tato věta bohužel vystihuje tak trochu celou naši společnost a trh. Všechno je postaveno na tom, že se doufá, že se něco stane nebo nestane. To je jako kdyby posádka Titaniku po zahlédnutí ledovce doufala, že se jim uhne, aby mohli pokračovat v plavbě
Kapitalisté si škodí navzájem
Ono dnes už neplatí, jak tvrdil například Marx, že pouze kapitalisté vykořisťují dělníky. Dnes už kapitalisté vykořisťují i jiné kapitalisty. Víme o tom všichni.
Například již dlouho omílané supermarkety, které tlačí výkupní ceny od zemědělců pod výrobní náklady. Nevím, jak na tom jsou šéfové opravdu velkých firem, ale pokud mohu hovořit z vlastní zkušenosti, majitelé malých firem nemají zrovna lehký život, a prakticky i oni si přejí, aby se na všechno mohli vykašlat (nejen kvůli EET a podobné byrokracii).
Typické, a nedávno jsem to zažil, jsou výhružky zákazníků, že pokud si dovolíme zdražit (cena byla na hraně už před 5 lety, kdy jsme jim ji nastavili, a od té doby se nezvýšila ani o korunu, ačkoliv náklady na mzdy či energie, nájem, atd. stále rostou), půjdou jinam.
Takže ono není třeba skutečně dělit lidi na ty dobré a ty špatné. Všichni jsme na jedné lodi, jen to prostě nevidíme. Kdo by se jim divil - že i jejich život nestojí v podstatě za nic, a jsou rovněž ve stresu.
"Svobodná" volba
I tady můžete namítnout, že to je přeci svobodná volba. Nikdo nikoho přeci nenutí, aby se podbízel, klidně přeci může prodávat za ceny, jaké chce on, no ne? No, na papíře to zní krásně. Ale je tu právě ta konkurence. Spousta kapitalistů ráda zabere vaše místo, jen aby měla třeba nějakou práci.
Takže pokud se svobodně rozhodnete nenechat po sobě šlapat, tak se také svobodně připravíte o příjem, a tedy i o blahobyt (jako kdyby snad míra vašeho štěstí v dnešním světě, pokud nejste úplně na vrcholu, závisela na tom, kolik facek si necháte vlepit). Je to sice svobodné rozhodnutí, ale je hodné naší společnosti ve 3.tisíciletí? Aneb buď se podvolíš, a nebo budeš potrestán? V tomto případně kolektivem (společností = trhem).
Představa, že by se výrobci domluvili, a nastavili by si nějakou minimální cenu, pod kterou by nešli, je sice velmi krásná, ale v realitě to takto nefunguje. Vždy se najde někdo, kdo prostě nebude hrát podle domluvených pravidel, protože to pro něj bude výhodnější. A společnost sama také neví, co chce. Nejdřív podporuje zemědělce, aby si mohli navýšit výkupní cenu, ale když zjistí, že se něco zdražilo, a někdo jim ukáže "nepřítele", hned začnou nadávat, že tu máme mafii, kartel, monopol a bůh ví co.. a půjde k tomu, kdo jim sice prodá svinsvo, ale za levné peníze. Tržně v pořádku. Udržitelně? Dost těžko (ono to svinstvo se často vyrobí tak, že nadělá víc škody než užitku, ale co oči nevidí, to srdce netrápí - on to zacáluje někdo jiný).
Proto třeba já beru i poselství Miss ve stylu "lidé by si měli víc naslouchat" nebo "mír pro všechny na světě" jen za líbivé řeči. Jsou to fráze, které sice dobře zní, ale jsou naprosto odtržené od reality. To je jako kdyby si lvi a antilopy volili miss, vyhrála lvice, a popřála "světu", aby lvi přestali jíst antilopy, aby už konečně byl mír. Proboha ale jak?*
*) Také to není o nějaké všeobecné modernizaci celé planety. Ano, můžeme místo běžných vlaků a letadel na delší trasy dát maglevy, ale nevyplatí se (ani kdyby byly zadarmo) na místní trasy. Tam bohatě stačí elektrické vlaky typu lokálka na kolejích - alespoň do doby, než celá trať doslouží. Uvažovat třeba, že musíme po celé planetě postavit levitující vlaky, aby to fungovalo, je trochu zcestné.. vlak totiž nejdřív musí zrychlit, a pak zase brzdit, a nesmí to dělat tak rychle, aby přetížení zabilo cestující
Chudák bohatý
V tomto ohledu je velmi pravděpodobné, že nejen spodní třída, ale i majitelé firem by uvítali bezpeněžní svět. Protože, proč vlastníte firmu? Abyste měli (skrze peníze) přístup ke zdrojům, ke kterým byste se jinak nedostali. Třeba rádi jezdíte ve Ferrari. Teď pomineme, že ho máte jen, aby ho lůza mohla obdivovat (protože v momentě, kdy by ho měl každý, by přestala).
Pokud byste měl možnost získat spolehlivé, bezpečné, rychlé, a úsporné auto bez peněz, k čemu byste potřeboval vlastnit, udržovat a spravovat firmu, dělat si starosti se zaměstanci, burzou, obchodními partnery? Navíc není jediný důvod, proč by to NoName auto nemohlo vypadat třeba i jako Ferrari. Vlastnictví firmy jakkoliv velké, pokud je motivováno jen ziskem a přístupu ke zdrojům/výrobkům, ve světě, kde je přístup volný, přestává být ziskové. Bude přinášet jen práci navíc.
Být bohatý dnes znamená mít víc, než ti ostatní. Což je v podstatě hojnost přístupu. Ve světě, kde by měl přístup každý ke všemu, by byli bohatí vlastně všichni. A když by byli bohatí všichni, čistě jen na papíře by nebyl bohatý (bohatší) nikdo
A nikdo by to pro pracovat nemusel. Když stavíte dům pro svou rodinu a svá zvířata, tak si pozvete firmu s bagrem. Přitom z domu budete mít užitek vy, vaše děti a zvířata. Vy ten dům platíte, vaše děti nejsou náklady jen zprostředkovaně, ale zvířata nenesou žádné náklady. Představme si svět, kde firma = stroje, a zvířata či děti jsme my. Nikdo, kdo chce postavit kvalitně dům, neoblékne kočku do montérek a nepošle jí makat. Absurdní? Jen taková kariaktura dnešního trhu práce, lidské práce.
Změnit sám sebe
Jak ale uzpůsobit třeba svůj život? Pochopitelně, nikdo nemůže vědět všechno. Na spostu věcí je tu Mastercard, na to ostatní pak Google.
Pokud máte skutečně strach o planetu, lidstvo, přírodu a/nebo zájem s tím něco dělat, někde se začít musí, a nejlepší je u sebe. Každý z nás má spoustu vazeb na okolí, a stačí si jen postupně u nich uvědomovat: aha, tato vazba by mohla s něčím souviset, i kdyby to mělo být jen tím, že si ne/dáte do košíku v obchodě bílý cukr.
Studium rozhodně není na pár minut, ale pokud máte zájem něco řešit, není to ztráta času. Ať už budete hledat odkazy pro vliv na zdraví nebo na planetu, každá změna je dobrá a je to začátek cesty. I znalosti jsou zisk: buď skrze ně vytvoříte zisk v jiné podobě, a nebo odejdete bohatší o zkušenost, že třeba tato oblast zisk nenese a tedy ušetříte čas nepokoušením se o to. Podobně stačí třeba zadat do Google "textilní průmysl vliv na životní prostředí" a můžete zkoumat. Dozvíte se zajímavé věci. Pak máte často na výběr dvě věci.
Buď si dát trochu práci, a vybírat si, tj. např. bojkotovat výrobce, který nemá čistý průmysl, a naopak kupovat věci od výrobce, který si na tyto věci dává pozor (jen to nesmí být tím, že lže a skrývá své skutečné závody za líbivé obrázky na etiketách). Výsledek vaší činnosti je znát na trhu (špatní výrobci ztrácí zákazníky, ti lepší je získávají, a to často nutí ty špatné se tranformovat na ty hodné).
A nebo, a to je ta jednodušší cesta, jít cestou kolektivní viny. Zvlášť dobré je to u oblastí, které vlastně tak moc ani nepotřebujete. Je ve všem palmový tuk nebo olej? Fajn, tak prostě ty věci nekupuji. A protože jsou často hodně ve sladkostech, tak prostě přestanu jíst sladkosti (dá to méně práce než číst etikety). A je víc než dost důvodů, proč získám na svém zdraví (a peněžence) víc, než kdybych je jedl.
Nevýhoda je, že tento váš "boj" často nikdo nepozná, takže zbývá o tom jen psát na internetu
Je to prostě styl "jo, je sice hezké, že vy třeba zrovna do řeky chemikálie nevypouštíte, ale nějaká textilní továrna z Číny jo, takže dokud se nedomluvíte, a nepřestane to dělat jako průmysl všichni, tak jděte do háje i vy". Zase je to o tom, že oni prodat musí, ale vy koupit ne.Blahobyt nebo jen umělá nadprodukce?
A bohužel pro systém je jistý jeden fakt, že pokud by si opravdu každý člověk koupil jen to, co opravdu potřebuje (i kdyby mělo jít o norkový kožich, ale ten vydrží určitě víc jak 1 sezónu, aneb móda), neznamenalo by to "chodit nahý, protože nepodporuji textilky", ale přitom by to znamenalo velký propad HDP.
Je to inverze rodiny. V domácnosti se snažíte, aby každý žil spokojeně, ale přitom spotřeboval co nejméně. Kapitalismus se naproti tomu snaží, aby každý žral jako prase, protože když zaměstnává lidi, musí je něčím platit, a tedy musí něco prodávat, takže musí vyrábět. A nebudeme lhát, že do toho často nekecá stát, který potřebuje mít co nejméně lidí na pracovním úřadě.
Zjistěte si někdy jen tak ze srandy roční produkci všech automobilek na světě, nebo roční produkci bot na světě, a porovnejte to s počtem lidí na planetě (a to ani nemusíme brát v potaz, že část z nich na dané boty prostě nemá, a nebo je ani nenosí), a začnete přemýšlet, že ta všechna auta nebo boty snad někdo žere nebo co, jinak to prostě není možné
https://www.statista.com/statistics/2627...ince-2000/
většina z nich určitě nebude mířit do subsaharské afriky nebo na indický venkov, takže kam se vlastně vcucnulo těch 355 miliónů nekomerčních aut za posledních 17 let, když průměrný věk vozidel třeba v ČR je 15 let u osobních vozů?
Kdyby tam byla auta typu Trabant, nebo škodovka bez katalyzátoru, tak budiž:
https://www.google.cz/search?biw=1426&bi...oI2q9uMx0A
Výroba bot je ještě zajímavější:
https://www.worldfootwear.com/news.asp?i...rs_in_2015
(každý rok čistě statisticky každý obyvatel této planety, včetně novorozeňat v poušti Kalahari u křováků zřejmě vyhodí asi 3 páry bot, když si potřebuje koupit nové - a samozřejmě, jsou i profese, kde boty moc dlouho nevydrží).
Blahobyt nerovná se stoupající spotřeba
To je podobné, jako výroba/spotřeba masa nebo piva (zmrzliny, cukru, atd.) v naší republice. Vy se považujete za průměr, a přitom často ani řádově nedosahujete dané spotřeby, a ptáte se: kdo to spotřebovává za mě?
U textilu je otázka nikoliv "jak budu žít bez oblečení", ale "musím mít zrovna boty téhle značky?" nebo "musím mít ročně tolik bot, i když je nenosím, ale jen prostě společnost by se na mne dívala skrze prsty, kdybych si je vzal/a na sebe víc než jednou?". Jsou to maličkosti, ale cílem není vzdát se blahobytu a žít v chudobě. Nekážeme tu Ježíše.
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dha...1527501123
Jen uvědomit si, zda skutečně kupuji to, co já svobodně chci (nebo potřebuji), a nebo zda kupuji něco jen proto, že to po mě chce nějakým způsobem společnost. Protože, pokud to druhé, dostáváme se zase k jednomu problému: abyste si mohli něco koupit, tak musíte pracovat (pokud jste nevyhráli, nemáte nakoupené akcie, nejste dítě boháče nebo nekradete či nepodvádíte), i kdyby jen na burze.
No jo, ale pokud si to kupujete jen kvůli společnosti (jiným lidem), neznamená to, že jste vlastně jejich otrok? "Oni" vás nutí pracovat pro něco, co sami vlastně vůbec nepotřebujete nebo nechcete? Spousta lidí si třeba musela koupit auto, aby mohli jezdit do práce, protože třeba v danou dobu u nich žádný autobus nejede. Není to ale paradox, že na nákup toho auta (a jeho živení) si buď musíte vzít půjčku a splácet ji, nebo ho zaplatit z peněz, které mohly být utraceny lépe, tedy vlastně pracujete navíc jen proto, abyste mohli pracovat?
Spočítali jste si, že u lidí s minimální mzdou může často to, co utratí za cestu do práce, pokud musí dojíždět, tvořit klidně i 1/10 jejich mzdy? Někdo tomu říká zhodnocení investice (sice utratím 1000 Kč za měsíc, ale vydělám si 10 tisíc), já absurdnost. A jsem si vědom, že ji provozuji taky. Jen se snažím, aby už ne moc dlouho (aneb, to, že jsem odpůrce současné formy práce*, neznamená, že jsem debil, co skončí na ulici jen proto, protože nechce vydělávat peníze - dokud musím, tak prostě budu, ale to neznamená, že je musím utrácet za věci, které mi z dlouhodobého hlediska nic nedají).
*) já se tak jako tak změny systému v pracovním nasazení nedožiji, abych čekal na "spásu seshora". Prostě nečekám, že by se systém změnil do roku 2025, tak si změním podmínky sám. Ale rád bych se dožil alespoň začátku velké změny, než umřu. A taky přistání na Marsu a ponorce na Europě
Společný cíl
Jsem toho názoru, že pro udržitelnost planety je třeba vytvořit lidem prostředí pro kooperaci a přátelství, a ne pro větší svobodu v konkurenci. Protože to znamená, že lidem nenaplníte jejich potřeby.
A pokud někdo nebude mít třeba na jídlo nebo auto, může se uchýlit k násilí (je to snažší než se víc snažit a makat). Takže budete muset stejně tuto situaci řešit, a je jedno, zda tím, že dané lidi vyhledáte a vymažete ze společnosti, nebo je budete nějak trestat, či naopak živit, aby nekradli.
Protože tím jen ty zdroje, které jste původně ušetřili tím, že jste je nekrmili, budete muset prošustrovat na řešení tohoto problému. Ale v pořádku.. už jen tím, že se o dané věci diskutuje (doufejme), jsme na správné cestě k řešit problémy před tím, než přijdou, a ne to nechat nějak dopadnout a doufat, že se to pak případně i nějak vyřeší.
Tento přístup vídáváme dnes a denně. Takže, o co jde? Stejně bude muset AnCap řešit problémy s méně schopnou částí lidstva, tedy nevidím důvod, proč necílit spíš na RBE/TVP a spol. Stejně si bude muset AnCap poradit s robotizací a zároveň vyčerpatelností zdrojů, čili ani on nemůže mít zájem na umělé zaměstnanosti (tedy mít profese, které spotřebují zdroje jen na to, aby se prohodily mezi lidmi peníze a zdroje na životní potřeby).
AnCapu hrozí, že se ti méně schopní lidé leknou, že oni budou hladovět nebo je systém (jiní lidé) odstraní jako příživníky. Problém pro TVP je to v tom, že takto vystrašení lidé mohou skočit po TVP nebo komunismu jako po své spáse, aniž by přemýšleli o realizaci nebo možných rizicích. A to nemáme za potřebí (takto se dostal k moci nacismus).
Jak AnCap, tak RBE nahrazují stát/parlament všelidovým hlasováním (něco jako referendum, ale v reálném čase - online, podobně jako když např. firmy reagují na zveřejněnou poptávku nebo na nabídku práce od potenciálních zaměstnanců).
Když pomineme dnešní zastaralý trh (hlasování penězi či nohama), tak pro oba je vhodný už dnes zavedený systém startupů, kde má každý možnost bez nutnosti existence nějakého státu či parlamentu hlasovat o tom, co se udělá a neudělá. Rozdíl je zase jen v přístupu.
Protože AnCap je v podstatě kapitalismus mínus stát, vlastně by se nic nezměnilo. Někdo by něco navrhl, a pokud by se to lidem líbilo, pošlou na to peníze (jak dnes). Pokud se nesejde dost peněz, tak se to neuskuteční. To je ale tak trochu blbé, když si uvědomíme, že na realizaci toho projektu defakto závisí živobytí daného člověka nebo týmu, co to navrhl. Ten musí najít něco jiného, co lidem nabídne, jinak..?
Namítnete, že o takové lidi se postarají jiní lidé, protože budou vědět, že kdyby se něco stalo jim, tak tu bude něco, co se o ně postará. Ale proč je to tak odlišné od sociálního státu nebo TVP, to je mi záhadou. Třeba je to tím, že tady jde o skutečnou demokracii? Příspěvky jsou dobrovolné? Tak ale nemáme problém se státy, ale se státním zřízením. Demokracie dnes není, jen zastupitelská demokracie - může to být ten problém? Oslabí schválení všeobecného referanda možnost zavedení AnCapu? Pokud se ale všeobecné referendum se současným stavem lidí ukáže jako fiasko, neskončil by podobně i AnCap? A v takové situaci pochopitelně nemá ani cenu pomýšlet na něco jako TVP.
V RBE by byla zachována možnost takto hlasovat, ale jen s tím, že by hlasující nebyli omezeni obsahem své peněženky (když nemáš peníze nazbyt, je ti odepřeno hlasovat - to nikde sice psané není, ale stejně tak není na automatu vydávajícím jídlo, před kterým stojí somálské díte bez peněz: "když nemáš peníze, tak tě necháme umřít!"), ale byla by plná svoboda (jeden člověk, jeden hlas, zatímco v pěněžním systému je opět nerovnost: bohatý člověk má možnost protlačit víc projektů už jen tím, že zatímco chudí se budou muset skládat, on může zaplatit celý projekt jednorázovým příspěvkem). Na realizaci takového projektu by ale rovněž nezávisela existence daného člověka či týmu, takže by šlo jen o to, zda by jim společnost přidělila na daný projekt zdroje či nikoliv. Jiní jiné by ale neměli moc nad "životem a smrtí" daných lidí, co projekt vymysleli (tím, že by ho nepodpořili).
Všelidové hlasování
Nejspíš by se ale jednalo o hlasování o náročnějších projektech (třeba by počítače vyhodnotily, že by daný projekt spotřeboval krátkodobě víc zdrojů*, než je schopen systém obnovit, a tedy by to vyžadovalo souhlas určitého množství lidí - v závislosti na dopadu daného projektu, zřejmě % podle počtu alokovaných zdrojů - zjednodušeně, pokud byste tím připravil na určitý čas polovinu planety o zdroje, musela by projekt podpořit také min. polovina obyvatel Země).
U projektů, jejichž nároky na zdroje by byly v rámci rezervy (tj. dají se ihned obnovit) by takové hlasování asi nebylo třeba (uvedu příklad se dřevem: počítače a roboti budou zalesňovat vybraná území, takže stromů bude relativně dost, a jelikož jde o obnovitelný zdroj, nebude se třeba hlasovat o přidělení např. 1 stromu nějakému uměleckému řezbáři, protože půjde o 0.000 skoro nic z celkového počtu stromů, a systém může pak vydat pokyn, aby se místo toho 1 stromu vysadilo navíc 10. Kdyby ale někdo potřeboval vykácet celý les, vyžadovalo by to souhlas určitého počtu lidí** a jde jen o to, abychom naše bohatství namnožili tak, že postupně bude hranice pro nutné hlasování stále stoupat).
*) Kdo si teď představuje, jak těžký úkol to je, a že by to počítače nezvládly, tak je to jednoduchý vzoreček v Excelu, např.: Pokud((Alokace/Celkem)>(Rezerva*Koeficent_obyvatelstva); vypiš_všeobecné_hlasování; přiděl_zdroje)
Nejasný by mohl být jen onen koeficient, a ten bych si představil třeba tak, že se dynamicky mění v intervalu (0;1> podle počtu projektů v poslední době (tj. čím víc lidí je aktivních, tím méně zdrojů je možné bez hlasování přidělit novému projektu; naopak pokud by bylo aktivních jen pár lidí, je zbytečné jejich kreativitě házet klacky pod nohy tím, že je budeme zdržovat ještě nějakým hlasováním, o které nejspíš nebude kvůli pasivitě lidstva ani zájem). No a kde se vezmou ty ostatní údaje? Obyčejný skladový systém, nic magického. To, jestli je projekt užitečný nebo až nebezpečný může zase rozhodnout systém automaticky prostým porovnáním vlivu na celou planetu, což už je sice trocha víc matematiky, ale stále nic, co by už dnes nezvládaly například programy pro předpověď trasy hurikánů. Čili by se nemělo při dobře odladěném systému stát, že se bez vědomí lidí schválí něco, co ohrozí lidi nebo životní prostředí - při nejasnosti je opět možné nechat lidi hlasovat. Pokud se bojíte, že nic nejde odladit, tak je zajímavé, že se taky nebojíte sednout do moderního auta, které je také plné softwaru: co když je program airbagu neodladěný, a vybouchne vám do kxichtu za jízdy? To neřešíte, že? Opět se nabízí: pokud máte o něco strach, nic vám nebrání se na tom podílet. Tedy alespoň v systému jako je Projekt Venus. Zkuste dneska přijít například do Pentagonu a říct: já mám pochyby, že váš software na odpalování raket je dobře napsaný, takže k němu chci plný přístup, abych mohl zkontrolovat zdrojový kód. Pošlou vás do háje (v tom lepším případě). Jakou míru kontroly nad stavem planety budete mít v AnCapu? Kromě možnosti potrestat viníka, až všechno podělá.. Můžete namítnout, kdo by třeba házel všude atomovky? Jenže to věděli už mocnosti dřív, že atomovky by jim nic nepřinesly, jen by ztratily moc, blahobyt, ale "vyhrály" by, takže tady šla racionalita do háje.. je to skutečně jen o státech a nebo u firem hrozí podobné neřesti? Přeci jen, v obou uskupeních jsou zase jen lidé.**) Krátce jsem uvažoval nad tím, že by prioritní hlasy (nebo právo veta) měli mít lidé žijící např. poblíž daného lesa, který by se měl vykácet, ale pak mi došlo, že to je dost nebezpečné. Takoví lidé by totiž mohli bojkotovat i užitečné projekty. Namísto zavádění nějakého "přehlasování pro obecní blaho" se spíš nabízí řešení mít lesní školky v neobydlených oblastech, a pochopitelně pokud bude požadavek třeba na 10 tisíc stromů (aka 1 les), neznamená to, že těch 10.000 stromů musím vzít z jednoho místa. Klidně můžu vzít 100 z jednoho lesa, dalších 100 z jiného, takže tím tolik nepoškodím životní prostředí, a ani nebude třeba obtěžovat změnou krajiny místní, nebo zavádět riziko, že tím získá jistá část lidí moc nad jinými lidmi jen tím, že někde žijí, a to současně s tím, že zároveň neexistuje riziko, že by byl někdo vystěhován jen proto, že se to většině lidí zrovna hodí. Pokud se budeme držet vlastnického práva, můžeme definovat systém jako rodinu, a planetu Zemi jako její majetek. My jakožto děti dostaneme přidělen svůj pokoj, který si sice máme uklízet, ale nikdo nechce, abychom opravovali třeba okna, když prasknou, a stejně tak jako děti nemůžeme namítat, když rodiče budou vlastnit něco, co nepatří ani jednomu z dětí. Proč by si tedy systém nemohl vyčlenit část Země pro tyto výrobní účely, aby nikdo nemohl přijít s nápadem, že tohle je jeho a teď to řešte? Řešil bych, ve stylu AnCapu porušil právo na kolektivní vlastnictví.
Chceme změnit svět, a nebo si jen honíme své ego?
Někteří (netvrdím, že všichni) příznivci jak RBE tak AnCapu mají neodbytný pocit, že musí ten druhý proud nutně zdiskreditovat, aby vyhráli. Ale to pak vůbec nepochopili, o co tady kráčí.
Asi jako když se někdo nazývá brony, ohání se seriálem o přátelství, a přitom napadá jiné fandomy (protože třeba nemají rádi poníky) nebo přímo fanoušky (ne seriál, fanoušky) starých generací. Je to skoro až jako náboženství. Pokud vám jde skutečně o to pomáhat lidem, tak vám přeci nezáleží kterou knížku čte, jak říká svému bohu a nebo kolik apoštolů/svatých má jejich víra.
A jestli je posláním některých zastánců AnCapu nebo RBE jen kopat do konkurence, aniž by měli podnětné připomínky, bude něco špatně. Ostatně, sama kritika, pokud je zajímavá, nemusí nabízet řešení, ale postačí poukazovat na možné problémy - kladů si lidé vymyslí sami i bez toho dost
Je rozhodně lepší říct: "bojím se, že tohle bude fungovat takhle a to je problém" než "stejně jste jen utopisti, a melete cosi o světové nadvládě strojů". Jo, tady jsem asi trochu neobjektivní, protože co se týče kritiky AnCapu, pokud je postavená ve stylu "je to fajn, ale nestačí to, protože..", tak jí beru. Já mám v podstatě s AnCapem jediný problém: kdyby principy, na kterých je postaven, fungovaly, fungoval by i současný tržní kapitalismus, aneb cituji:
Nemyslím, že potřebujeme zákony na ochranu spotřebitele. Lidé sami půjdou tam, kde je zboží kvalitní, zdravotně nezávadné a je o něm pravdivě informováno. Tlak konkurence stačí – nemusí tu být žádné byrokratické tlaky. Pokud dnes lidé neprověřují kvalitu potravin, které kupují, může za to nejspíše stát, který vytvořil iluzi, že se o všechno postará za ně. Ve svobodné společnosti by však věděli, že když si sami neprověří nějakou firmu, tak se můžou napálit.
Skutečně je na vině jen stát, a nebo lidská blbost, pohodlnost? Proč už dnes tedy lidé netlačí na výrobce, aby produkovali kvalitní zboží?
Možná, protože máme trh, který zaměstnává lidi, tedy určuje jejich kupní sílu, a tedy se rozhodují nikoliv podle kvality, ale podle ceny? Skutečně platí, že spotřebitelé skrze konkurenci protlačí svůj model demokraticky - nikoliv ale ten nejkvalitnější, nýbrž nejlevnější.
O tom, jaké blafy se dnes prodávají, čteme každý den. Skoro každý den to je ve zprávách. Tedy informovanost tu je. A lidé? Nic.. padá to na systému školství, jenže je tu problém: než zavedete AnCap, musíte nejprve změnit školství. A podle jaké logiky, když školství je řízeno státem, tedy nemůžete změnit školství, dokud nezavedete AnCap? (zjednodušeně řečeno).
Počítejme také s jistou setrvačností: lidé vychovaní v jednom systému mají tendenci si své chování přenášet do systému nového, pokud jim tam bude kuprospěchu. A pokud AnCap dál bude mít trh, kde kromě kvality bude rozhodovat i cena, lidé prostě pojedou ve starých kolejích. Třeba mám jen přehnané obavy, ale jedu prostě podle nejčernějšího scénáře (pak už nás to může jedině překvapit v dobrém).
Dvě strany téže mince..
Můžeme ale najít spoustu shodných bodů, tak proč se nezaměřit na ně (stejně to všechno dopadne jinak, ale není na škodu si projet co nejvíc možných alternativ).
http://pravyprostor.cz/predvidani-lidske...pitalismu/
V podstatě jsou tyto žabomyší války ve stylu: pokud nejsi s námi, jsi proti nám. A to je dost často omyl.
Vždyť třeba ani sami bronies se často nedokáží shodnout na tom, co přesně znamená být "brony". Tak jak bychom pak chtěli dojít ke shodě při definici pojmů jako je morálka, dobro, přátelství, nutný směr vývoje, atd.?
Je potřeba se zbavit nebezpečné iluze státu jako něčeho odvěkého, nevyhnutelného a nadpřirozeného.
Na tomto se myslím můžeme snadno shodnout.
https://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=656108