29.06.2018, 15:27
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 29.06.2018, 15:33 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
No, ono to není tak moc přesné 
- já jím maso, ale jen zvěřinu, případně kachnu z domácího chovu (ne teda našeho, ale buď sousedi, známí a nebo farmy)
- a výjimku dělám u masa určeného k likvidaci, tj. firma nakoupila masa moc, nesnědlo se v kantýně, tak ho vyhazuje a já ho zadarmo sním
- houby výjimečně žampiony, ale to tak 1x za měsíc a jen opravdu malou porci, jinak se mi to přejí. Klasické houby nejím kvůli "gumovosti" (mlsná huba)
- mořské plody, pokud tam zahrnujeme i ryby, tak třeba jím lososa nebo suši, dokud se teda nedozvím, že daná firma nesplňuje mé představy o udržitelném lovu
V KFC jsem myslím snad ani nikdy nebyl (na život jsem byl asi 2x v Mekáči a 1x v BurgerKingu v Hágu)..
Ono by ses divil (no, to bych tě asi podcenil), kolik variací jídel připravíš z blbých brambor, květáku, hrachu, fazolí, mrkve, špenátu, pažitky, petrželky, tymiánu, cola koření, máty, majoránky, oregána, šalvěje, rýže, mouky, cukru, soli, mléka, zakysanky, jogurtu, piškotů, vajíček, sóji, pečiva, rajčat, paprik, cukety, brokolice, zelí, růžičkové kapusty, třešní, medu, okurek, čili, borůvek, jahod, jablek, později snad i hrušek, ořechů, meruněk, melounů, dýní.. bla bla bla
a to mluvím z 95% o vlastních zdrojích (nebo o sousedech, alejích).
Vezmi si takové brambory: kaše, knedlíky, hranolky, nebo jen vařené.. Vajíčka s chlebem, vajíčka s knedlíkem.. květák smažený, květák v polévce.. a nepočítám různé umělecké úpravy, které teda zatím vypouštíme. Naše speciality jsou polévky co dům dal: prostě co se zrovna urodí se nahází do vody, uvaří a sní. Někdy to je klidně až 10 přísad. Občas připálíme jíšku a chutná to jak hovězí vývar A i tak si myslím, že jíme ještě dost chudě i jen z vege oblasti. Fláknout na talíř půl kila masa a na to směs koření z pixly nepovažuji za umění, a když k tomu navíc ještě není příloha + 3 druhy syrové zeleniny, která musí být 5x větší než to maso, odmítám to žrát
Jen té trávy nejím tolik, co bych jako vegan měl
Civilizace už z podstaty = degenerace jedinců. Když si nemusíš všechno dělat sám, tak prostě v dané oblasti degeneruješ. Za to máš víc času věnovat se lépe oblasti jiné. Když se budeš chtít naplno věnovat hře na klavír nebo housle, těžko z tebe bude zároveň vrcholový kulturista (byť ani to není vyloučené). Jen by to nemělo dojít do stavu, kdy se budeš věnovat jen 1 věci a v těch ostatních budeš naprosto neznalý do té míry, že si necháš nakecat nebo vnutit názory a chování jiných.
O stavbě bez nástrojů mi nemluv Asi 14 dnů mi nešlo akunářadí, tak jsem musel vruty zavrtávat ručně šroubovákem (posilovna hadr). To, že se nemusí na vojnu bych jako problém neviděl (sám mám flákací knížku).
Já do výchovy lidem jakoby přímo mluvit nechci. Maximálně je občas pošťouchnu, aby popřemýšleli nad tím, jestli to dělají co nejlépe to jde Protože, když už bych někomu konkrétně radil, jak má či nemá děti vychovávat, tak mě může (a měl by) obvinit z vměšování.
Myslím, že kdyby v době, kdy mi bylo 6, byl Minecraft, asi bych ho pařil taky.. Co si vzpomínám, tak ze mě udělala pařana maminka odhadem tak někdy v roce 1992 přes NESko, tak to mi mohlo být kolik.. 9-10 let? Možná trochu déle. Přesně teď nevím, musel bych se jí zeptat.. No a taky žiju, že jo?
Otázka je, jestli to bude stačit, a jaký žebříček hodnot takové dítě bude pak uznávat v dospělosti, jinými slovy - jestli výchova rodičů přebije výchovu od společnosti a nebo to bude obráceně..
A co je to vlastně "normální výchova, tak, jak vychávali mě"? Svět se mezitím změnil, a že něco to, co bylo užitečné před 25 lety, už dneska může být na obtíž.. Kromě toho, kde je záruka, že daná vychova byla správná? Protože jsme jí prošli a tak nám to tak připadá?
Potato666:
Mě často monology pomáhájí utvářet si myšlenky a na základě toho si upravovat názor Btw. jsem často dospěl k jisté změně jen na základě čtení hádek jiných lidí na netu, nebo jejich monologů, takže tuto metodu tedy nezatracuji. Celé naše dějiny jsou v podstatě historií vedení diskuzí (a nebo válek, takže si můžeme vybrat ).
Na rostliny mám svůj názor, a vím, že s ním mnoho lidí souhlasit nebude.
Rostliny jsou život stejně jako my. Vím, že vnímají podobně jako my, tedy i bolest, nicméně zde narážím na neexistenci CNS, a tedy rostliny vnímám stejně jen jako efektivnější stroje. Ani sebelepší stroj nebo počítač nebude vnímat bolest, a pokud ano, jen jako signály ke zpracování.
Vím, že bolest jako taková je pochopitelně jen signál i u lidí. Dá se potlačit duchovním cvičením, či jí může vypnout určité postižení organismu (prostě signály chodí, ale mozek je ignoruje).
Mimochodem, pokud jde o rovnost bytostí, lidé si nejsou rovni se zbytkem živých bytostí. Proč? Vidíte tu snad jinou civilizaci, která by ovládala planetu? Ne. Ale znamená to, že když už musíme jíst, že musíme způsobovat i utrpení jiným? Nebo proč to omezovat jen na jídlo. Musíme tím, že sami žijeme, ubližovat jiným? Ať už lidem nebo zvířatům.. nebo rostlinám?
Mám problém rozlišit míru. Tedy onu hranici. Je brouk ještě vnímavý k bolesti jako my? I tak my vadí třeba vařit je zaživa (sám je nejím).
Toliko k rozumné argumentaci, se kterou nemám problém - jen tady je řešení komplikovanější: vyhnout se i rostlinné stravě by znamenalo jíst umělou stravu, například buňky pěstované v laboratoři, jenže když pomineme výživové hodnoty, aby něco chutnalo jako maso nebo mrkev, musí to mít stejnou strukturu a složení, a čím víc se této struktuře budeme přibližovat, tím spíš vyvstanou otázky, zvlášť u rostlin, jestli už jsme nestvořili zase "cítící bytost".
Takové ty srandičky od zastánců zbytečného utrpení zvířat ve smyslu "i mrkev křičí bolestí" jdou naprosto mimo mě, neb je ze svého pohledu považuji za blbosti
Jde spíš o to, že pro mne debata ohledně veganství nekončí jen o morálních otázek zda máme či můžeme, a jak moc ubližovat či ne, ale sahá daleko do jiných oblastí, které s tím souvisí.. a nemají nic společného s osobním názorem na inteligenci zvířat nebo zda jsou nám rovné rostliny a tedy zda máme právo je konzumovat
- já jím maso, ale jen zvěřinu, případně kachnu z domácího chovu (ne teda našeho, ale buď sousedi, známí a nebo farmy)
- a výjimku dělám u masa určeného k likvidaci, tj. firma nakoupila masa moc, nesnědlo se v kantýně, tak ho vyhazuje a já ho zadarmo sním
- houby výjimečně žampiony, ale to tak 1x za měsíc a jen opravdu malou porci, jinak se mi to přejí. Klasické houby nejím kvůli "gumovosti" (mlsná huba)
- mořské plody, pokud tam zahrnujeme i ryby, tak třeba jím lososa nebo suši, dokud se teda nedozvím, že daná firma nesplňuje mé představy o udržitelném lovu
V KFC jsem myslím snad ani nikdy nebyl (na život jsem byl asi 2x v Mekáči a 1x v BurgerKingu v Hágu)..
Ono by ses divil (no, to bych tě asi podcenil), kolik variací jídel připravíš z blbých brambor, květáku, hrachu, fazolí, mrkve, špenátu, pažitky, petrželky, tymiánu, cola koření, máty, majoránky, oregána, šalvěje, rýže, mouky, cukru, soli, mléka, zakysanky, jogurtu, piškotů, vajíček, sóji, pečiva, rajčat, paprik, cukety, brokolice, zelí, růžičkové kapusty, třešní, medu, okurek, čili, borůvek, jahod, jablek, později snad i hrušek, ořechů, meruněk, melounů, dýní.. bla bla bla
a to mluvím z 95% o vlastních zdrojích (nebo o sousedech, alejích).Vezmi si takové brambory: kaše, knedlíky, hranolky, nebo jen vařené.. Vajíčka s chlebem, vajíčka s knedlíkem.. květák smažený, květák v polévce.. a nepočítám různé umělecké úpravy, které teda zatím vypouštíme. Naše speciality jsou polévky co dům dal: prostě co se zrovna urodí se nahází do vody, uvaří a sní. Někdy to je klidně až 10 přísad. Občas připálíme jíšku a chutná to jak hovězí vývar
A i tak si myslím, že jíme ještě dost chudě i jen z vege oblasti. Fláknout na talíř půl kila masa a na to směs koření z pixly nepovažuji za umění, a když k tomu navíc ještě není příloha + 3 druhy syrové zeleniny, která musí být 5x větší než to maso, odmítám to žrát Jen té trávy nejím tolik, co bych jako vegan měl
Civilizace už z podstaty = degenerace jedinců. Když si nemusíš všechno dělat sám, tak prostě v dané oblasti degeneruješ. Za to máš víc času věnovat se lépe oblasti jiné. Když se budeš chtít naplno věnovat hře na klavír nebo housle, těžko z tebe bude zároveň vrcholový kulturista (byť ani to není vyloučené). Jen by to nemělo dojít do stavu, kdy se budeš věnovat jen 1 věci a v těch ostatních budeš naprosto neznalý do té míry, že si necháš nakecat nebo vnutit názory a chování jiných.
O stavbě bez nástrojů mi nemluv
Asi 14 dnů mi nešlo akunářadí, tak jsem musel vruty zavrtávat ručně šroubovákem (posilovna hadr). To, že se nemusí na vojnu bych jako problém neviděl (sám mám flákací knížku).Já do výchovy lidem jakoby přímo mluvit nechci. Maximálně je občas pošťouchnu, aby popřemýšleli nad tím, jestli to dělají co nejlépe to jde
Protože, když už bych někomu konkrétně radil, jak má či nemá děti vychovávat, tak mě může (a měl by) obvinit z vměšování.Myslím, že kdyby v době, kdy mi bylo 6, byl Minecraft, asi bych ho pařil taky.. Co si vzpomínám, tak ze mě udělala pařana maminka odhadem tak někdy v roce 1992 přes NESko, tak to mi mohlo být kolik.. 9-10 let? Možná trochu déle. Přesně teď nevím, musel bych se jí zeptat.. No a taky žiju, že jo?
Otázka je, jestli to bude stačit, a jaký žebříček hodnot takové dítě bude pak uznávat v dospělosti, jinými slovy - jestli výchova rodičů přebije výchovu od společnosti a nebo to bude obráceně..
A co je to vlastně "normální výchova, tak, jak vychávali mě"? Svět se mezitím změnil, a že něco to, co bylo užitečné před 25 lety, už dneska může být na obtíž.. Kromě toho, kde je záruka, že daná vychova byla správná? Protože jsme jí prošli a tak nám to tak připadá?
Potato666:
Mě často monology pomáhájí utvářet si myšlenky a na základě toho si upravovat názor
Btw. jsem často dospěl k jisté změně jen na základě čtení hádek jiných lidí na netu, nebo jejich monologů, takže tuto metodu tedy nezatracuji. Celé naše dějiny jsou v podstatě historií vedení diskuzí (a nebo válek, takže si můžeme vybrat ).Na rostliny mám svůj názor, a vím, že s ním mnoho lidí souhlasit nebude.
Rostliny jsou život stejně jako my. Vím, že vnímají podobně jako my, tedy i bolest, nicméně zde narážím na neexistenci CNS, a tedy rostliny vnímám stejně jen jako efektivnější stroje. Ani sebelepší stroj nebo počítač nebude vnímat bolest, a pokud ano, jen jako signály ke zpracování.
Vím, že bolest jako taková je pochopitelně jen signál i u lidí. Dá se potlačit duchovním cvičením, či jí může vypnout určité postižení organismu (prostě signály chodí, ale mozek je ignoruje).
Mimochodem, pokud jde o rovnost bytostí, lidé si nejsou rovni se zbytkem živých bytostí. Proč? Vidíte tu snad jinou civilizaci, která by ovládala planetu? Ne. Ale znamená to, že když už musíme jíst, že musíme způsobovat i utrpení jiným? Nebo proč to omezovat jen na jídlo. Musíme tím, že sami žijeme, ubližovat jiným? Ať už lidem nebo zvířatům.. nebo rostlinám?
Mám problém rozlišit míru. Tedy onu hranici. Je brouk ještě vnímavý k bolesti jako my? I tak my vadí třeba vařit je zaživa (sám je nejím).
Toliko k rozumné argumentaci, se kterou nemám problém - jen tady je řešení komplikovanější: vyhnout se i rostlinné stravě by znamenalo jíst umělou stravu, například buňky pěstované v laboratoři, jenže když pomineme výživové hodnoty, aby něco chutnalo jako maso nebo mrkev, musí to mít stejnou strukturu a složení, a čím víc se této struktuře budeme přibližovat, tím spíš vyvstanou otázky, zvlášť u rostlin, jestli už jsme nestvořili zase "cítící bytost".
Takové ty srandičky od zastánců zbytečného utrpení zvířat ve smyslu "i mrkev křičí bolestí" jdou naprosto mimo mě, neb je ze svého pohledu považuji za blbosti
Jde spíš o to, že pro mne debata ohledně veganství nekončí jen o morálních otázek zda máme či můžeme, a jak moc ubližovat či ne, ale sahá daleko do jiných oblastí, které s tím souvisí.. a nemají nic společného s osobním názorem na inteligenci zvířat nebo zda jsou nám rovné rostliny a tedy zda máme právo je konzumovat