13.02.2026, 15:14
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13.02.2026, 15:28 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
Souhlasím, že od určité míry komplexnosti se to .. možná ne úplně bije.. ale soupeří o pozornost.. buď se soustřídím na děj a nebo na detaily v grafice.. pak mi unikne jedno nebo druhé. To bývá často tehdy, když film nebo epizoda prostě na diváka nepočká - sice má bohaté prostředí a detaily, ale nedá nikomu čas si je vychnutnat.
Ale zase, když je seriál nebo film dobrý, je to jen další dobrý důvod si ho pak pustit znovu.. a znovu, a soustředit se víc na to druhé. A pak si často všimnu i detailů, které mi unikly prvně (jak v příběhu, tak vizuálně, případně nějaké reference v pozadí, atd.)
Ke G4 se myslím ten styl hodí - nemám problém s tím, když pasuje. Řekněme, že byl dostatečný, aby fungoval a nerušil. Tím nemyslím známku za 4
G4 byla skutečně víc na ten příběh. Ne že by neuměla vyjádřit silné emoce, ale i tak byly do jisté míry "cartoonish".
Je fakt, že já moc nečtu (a když už, tak jde o dokumentární literaturu), takže to asi budu vnímat jinak, a mám raději, když je vše vizuální (včetně vyjádření emocí) než popisné (tím spíš jen stručně) - třeba nevím, jestli by se mi líbil Pán prstenů nebo Harry Potter v knižní podobě (o odlišnostech vím z dokumentů, ale spíš mi jde o styl konzumace obsahu).
Na G5 se mi zase líbí, že ty detaily tam nejsou nutně ani tak kvůli prostředí samotnému - mnoho objektů je spíš zjednodušených, takže připomínají rekvizity ze Sims nebo původního Star Treku - ale spíš pro postavy.
Mít čas u hlubších/smutných emocí nechat postavu jen tiše přemýšlet, dívat se do jejích smutných očí, všímat si detailů, jak dýchá nebo se snaží očima pochopit situaci kolem sebe.. mít prostě čas se nechat tou emocí prostoupit (nebo jak by se řeklo anglicky "let is sink for a moment"). Bez toho, aby přišla po pár vteřinách třeba Twilight a začala vysvětlovat, jak ví jak se ta druhá cítí a co se udělalo špatně..
Nevím, je to tím, že teď sleduji jen tento seriál a neprokládám jej tím druhým, ale zatím mi nepřijde, že by tam detaily dávali do děje zbytečně, a už se s nimi nikdy nepracovalo. Je fakt, že něco, co se stalo ve starších dílech, občas připomenou až o mnoho dílů později, a často spíš jen tak "aby se neřeklo", ale tak nějak pořád čekám, jestli to bude mít nějakou roli v budoucnu.
Třeba i Sparky, který se klidně mohl brát tři sezóny jako taková zbytečnost naroubovaná do seriálu jen proto, aby tam byl "cute MLP drak ™", a teď už jeho existence dává perfektně smysl.
Co mě tam rozptyluje a dost je často Izzy. Když začne mluvit a gestikulovat, tak mám často tunelové vidění jen na ní a musím si scénu pustit znovu kvůli ostatním postavám..
Ten druhý 2D seriál byl asi spíš víc jak popisuješ.. rychlé skeče, málo času na hlubší emoce (kromě těch nedodělaných epizod), nejspíš spousta detailů které jsem už zapomněl, atd.
Jestli to je něco moderního nedovedu posoudit, sám jsem stará struktura, takže konzumuji asi všemi možnými způsoby, co jsem se za těch 40 let naučil napříč věky (80.-90. léta až doteď) a kulturami (ČSSR/ČR, Japonsko, USA, Evropa, trochu SSSR), a třeba z G4 jsem také 90% obsahu už zapomněl (některé epizody jsem viděl jen 2x a u mnohých z hlavy ani nevím, že existovaly) - ale to by se dalo říct i o mém středoškolském studiu, kdy jsem 4 roky učiva v podstatě smazal z hlavy týden po maturitě.
Dokonce bych spíš řekl, že tento styl vyprávění: uděláme epizodu do seriálu, hodíme do ní nějaké téma, pár vtipů, nějaké super detaily, a po zbytek seriálu si už to ani nevzpomeneme, byla spíš doména některých seriálů 2000-2010. I když jasně, podobným neduhem trpěly seriály i před tím (Želvy Ninja, i původní MLP).
V mém případě by to neměl být ani WOW efekt.. přeci jen o tom, jak G5 vypadá animačně, vím už několik let.
Ale zase, když je seriál nebo film dobrý, je to jen další dobrý důvod si ho pak pustit znovu.. a znovu, a soustředit se víc na to druhé. A pak si často všimnu i detailů, které mi unikly prvně (jak v příběhu, tak vizuálně, případně nějaké reference v pozadí, atd.)
Ke G4 se myslím ten styl hodí - nemám problém s tím, když pasuje. Řekněme, že byl dostatečný, aby fungoval a nerušil. Tím nemyslím známku za 4
G4 byla skutečně víc na ten příběh. Ne že by neuměla vyjádřit silné emoce, ale i tak byly do jisté míry "cartoonish".Je fakt, že já moc nečtu (a když už, tak jde o dokumentární literaturu), takže to asi budu vnímat jinak, a mám raději, když je vše vizuální (včetně vyjádření emocí) než popisné (tím spíš jen stručně) - třeba nevím, jestli by se mi líbil Pán prstenů nebo Harry Potter v knižní podobě (o odlišnostech vím z dokumentů, ale spíš mi jde o styl konzumace obsahu).
Na G5 se mi zase líbí, že ty detaily tam nejsou nutně ani tak kvůli prostředí samotnému - mnoho objektů je spíš zjednodušených, takže připomínají rekvizity ze Sims nebo původního Star Treku - ale spíš pro postavy.
Mít čas u hlubších/smutných emocí nechat postavu jen tiše přemýšlet, dívat se do jejích smutných očí, všímat si detailů, jak dýchá nebo se snaží očima pochopit situaci kolem sebe.. mít prostě čas se nechat tou emocí prostoupit (nebo jak by se řeklo anglicky "let is sink for a moment"). Bez toho, aby přišla po pár vteřinách třeba Twilight a začala vysvětlovat, jak ví jak se ta druhá cítí a co se udělalo špatně..
Nevím, je to tím, že teď sleduji jen tento seriál a neprokládám jej tím druhým, ale zatím mi nepřijde, že by tam detaily dávali do děje zbytečně, a už se s nimi nikdy nepracovalo. Je fakt, že něco, co se stalo ve starších dílech, občas připomenou až o mnoho dílů později, a často spíš jen tak "aby se neřeklo", ale tak nějak pořád čekám, jestli to bude mít nějakou roli v budoucnu.
Třeba i Sparky, který se klidně mohl brát tři sezóny jako taková zbytečnost naroubovaná do seriálu jen proto, aby tam byl "cute MLP drak ™", a teď už jeho existence dává perfektně smysl.
Co mě tam rozptyluje a dost je často Izzy. Když začne mluvit a gestikulovat, tak mám často tunelové vidění jen na ní a musím si scénu pustit znovu kvůli ostatním postavám..
Ten druhý 2D seriál byl asi spíš víc jak popisuješ.. rychlé skeče, málo času na hlubší emoce (kromě těch nedodělaných epizod), nejspíš spousta detailů které jsem už zapomněl, atd.
Jestli to je něco moderního nedovedu posoudit, sám jsem stará struktura, takže konzumuji asi všemi možnými způsoby, co jsem se za těch 40 let naučil napříč věky (80.-90. léta až doteď) a kulturami (ČSSR/ČR, Japonsko, USA, Evropa, trochu SSSR), a třeba z G4 jsem také 90% obsahu už zapomněl (některé epizody jsem viděl jen 2x a u mnohých z hlavy ani nevím, že existovaly) - ale to by se dalo říct i o mém středoškolském studiu, kdy jsem 4 roky učiva v podstatě smazal z hlavy týden po maturitě.
Dokonce bych spíš řekl, že tento styl vyprávění: uděláme epizodu do seriálu, hodíme do ní nějaké téma, pár vtipů, nějaké super detaily, a po zbytek seriálu si už to ani nevzpomeneme, byla spíš doména některých seriálů 2000-2010. I když jasně, podobným neduhem trpěly seriály i před tím (Želvy Ninja, i původní MLP).
V mém případě by to neměl být ani WOW efekt.. přeci jen o tom, jak G5 vypadá animačně, vím už několik let.