08.01.2016, 13:31
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 08.01.2016, 13:36 uživatelem Blue Storm. Edited 1 time in total.)
Takže když už Jaroslav a Medvěd Hnedý nakousli to OT téma kopyta a podkovy, tak i já bych k tomu něco přidal.
OT Podkovy a délka života u koní?
OT Podkovy a délka života u koní?
Ano. Kůň by měl být bez podkov. Ale v dnešním světě to prostě nejde, aby kůň neměl podkovy.
80% všech koní je v současnosti používáno do vrcholového sportu, jako jsou dostihy ( rovinové, překážkové, klusácké ), western ( Barel racing, nahánění dobytka, rodeo ) ,parkury, military, drezura a další odvětví typu cirkus. Taky se používají k ceremoniálům, jízdní policii či drožky pro turisty.
To všechno s sebou obnáší enormní zátěž na pohybový aparát koně, zvláště pak na kopyta.
Kopyto je vlastně prostředníčkem u člověka a 4 kopyta pak drží půl tuny a víc živé váhy. A pokud je kopyto namáháno takovým působem a je naboso, tak dojde k rychlému úbytku rohoviny, nebo dokonce k samotnému rozštěpu kopyta a kůň je prakticky vyřazen z jeho přirozené činnosti a tím je pohyb. A to třeba i na půl roku.
Rozštěp kopyta je pro koně velmi bolestivým. Tak jako u nás, když si nedopatřením odloupneme nehet. Avšak pro koně mnohokrát horším. Vyřadí ho to z pohybu a tak pak dojde k úbytku svalové hmoty a je náchylnější ke kolikám, zauzlením střev a to je pro koně leckdy i smrtelné.
V dnešní době je domestikovaný kůň prostě náchylnější na kopyta, protože je má mnohem měkčí, než tomu bylo před stovkami let. Je to dané šlechtěním a postupnou evolucí koně, aby se přizpůsobil současnému životu ve světě.
Divocí koně a koně nešlechtění, mají opravdu tvrdá kopyta, která vydrží všechno možné. Ale těch je stále méně a méně. Dnešní svět pro tyto zvířata už není stvořený.
Člověk si podmanil koně už před tisíci lety a považte sami, kde by byl člověk, kdyby neměl koně? To kůň pomohl vyhrávat války, bez kterých by svět nevypadal jako teď. Kůň pomohl člověku k rozvoji o stovky let dřív, než bez něj a ještě na začátku století byl hnací silou pro drtivou většinu lidí na planetě.
Avšak další technický pokrok uštědřil tomuto zvířeti velikou ránu. Rozvoj automobilizmu, železnic, leteckého průmyslu… To všechno zatlačilo koňskou sílu do pozadí a kůň se pro mnohé stal přítěží. Ani ve válce už neměl šanci proti kulometům a tankům.
Nehodil se už prakticky na nic jiného, než jako potrava pro psy ( či lidi ) a tak se během pár desetiletí dostalo na jatka přes několik milionů koní.
Aby člověk neviděl koně jen na obrázku, či v zoo, musel kůň prostě dostat šanci se uchytit jinde. Prostě skočit na druhou kolej. A tím byla zábava pro lidi.
Během jednoho sta let se jezdecké soutěže dostávaly stále více do popředí zájmu lidí, kteří hledali jistý druh zábavy ve svých životech. A tím byly právě zmiňované dostihy, parkury a jiné. Kolem koní pak vznikl mnoha milionový byznys, který trvá prakticky do dnešních dob.
Dnešní koně pro sport, jsou defacto vrcholovými sportovci, kteří potřebují tu nejvyšší možnou péči, aby mohli podávat co nejlepší výkony. A s tím je také spojena i ochrana toho zvířete. Jak jeho zdraví, tak ale i jeho samotného. Nikdo z majitelů si netroufne nechat bez dozoru 24 hodin nonstop koně ve výběhu, protože by o něj mohl taky přijít. Krádež, otrava, nebo dokonce zlomení nohy železnou tyčí, či ubodání koně přímo na místě. Ano i tohle se stává.
Proto jsou koně raději ve stájích, kde je spíše větší ochrana před těmito věcmi.
Aby kůň mohl i s měkčími kopyty ( jak už jsem zmínil výše ) vůbec existovat, je proto potřeba mu to kopyto ochránit. A na to jsou právě podkovy.
Podkovy se většinou používají železné. Avšak se stále více rozmáhá vliv podkov z různých slitin, jakož je slinutý karbid či hliník.
Koním se podkova přibije hřebíkama na plosku kopyta tak, aby byla pohodlně ukotvená a nehýbala se. Zvláště pak aby nepřečnívala z rohu kopyta. Hřebíky se pak přibijou na necitlivé místo, což je právě rohovina koně, kde není žádný vervový spoj, či žíla. Rohovina je opravdu jako náš nehet. Akorát je mnohonásobně větší.
Nikdo z podkovářů si netroufne překročit takzvanou škáru kopytní, která je velmi dobře čitelná po obvodu kopyta. To by okamžitá reakce koně mohla přivodit podkováři velkou újmu na zdraví.
Evoluce koně probíhá bezmála už 40 milionů let. Dříve byli velcí, jako německý ovčák a měli dokonce 4 prsty, protože jejich prostředí bylo spíše bahnité. Postupem času však tito předkové, přecházeli do jiných, sušších prostředí a jejich stavba těla se postupně měnila. Byli větší a zbylé prsty jim zakrňovaly tak, až jim zbyl pouze jeden jediný, který se adaptoval na sušší prostředí.
Když si však člověk podmanil toto zvíře, prakticky ho přivedl do svého světa. Do svého prostředí, kde kůň pro tohle nebyl taky rychle adaptován. Proto mu člověk už ve starověku našel způsob, jak předejít pozvolné adaptaci a taky jak ochránit jeho kopyta před zničením, aby mu déle vydržel. A to jsou právě podkovy.
Kůň se v dnešní době nepoužívá na války, nebo v masovém zemědělství. Ale i tak je z 80% procent stále v našem prostředí, kde musí podávat své výkony. Na náměstích stojí kočáry s koňmi pro turisty. Ti koně pracují denně na kočičích hlavách, nebo asfaltu a kdyby oni byli naboso, tak nevim, jak by to dopadlo. Tito koně totiž podkovy potřebují jak pro ochranu kopyta, aby se jim neošoupala rohovina, tak ale i k tomu, aby se jim nesmekaly nohy. Proto jsou ty podkovy na gumových špalkách a mají i takový úhel, aby koním co nejméně namáhaly kloubky.
U dostihových koní to je zase tak, že potřebují do závodu co nejlehčí. Proto se jim dávají hliníkové a když je vlhký povrh, tak i s vidiovými hroty proti smekání. Zde musím taky podotknout, že kůň stojí na čtyřech malých kopytech, na kterých spočívá váha od půl tuny výše. Při běhu koně s jezdcem ta váha rapidně roste. Takže aby koním neprasklo kopyto, tak je potřeba ho náležitě ochránit.
Za tu dobu co jsem u koní, jsem nějak nepostřehl, že by kolem mě odešel kůň z toho důvodu, že měl problém s podkovami na nohou. Že mu podkovy zničily život. Spíše jsem měl možnost vidět, jak kůň trpěl, když neměl podkovu a udělal se mu rozštěp. Že ho to vyřadilo z aktivního života na půl roku.
Jak jsem psal na začátku: Ano. Kůň naboso je přirozenost a taky by to mělo i být. Ale né tehdy, když kůň vykonává v jeho nepřirozeném prostředí tvrdou práci, kde by se jeho kopyta zničila.
80% všech koní je v současnosti používáno do vrcholového sportu, jako jsou dostihy ( rovinové, překážkové, klusácké ), western ( Barel racing, nahánění dobytka, rodeo ) ,parkury, military, drezura a další odvětví typu cirkus. Taky se používají k ceremoniálům, jízdní policii či drožky pro turisty.
To všechno s sebou obnáší enormní zátěž na pohybový aparát koně, zvláště pak na kopyta.
Kopyto je vlastně prostředníčkem u člověka a 4 kopyta pak drží půl tuny a víc živé váhy. A pokud je kopyto namáháno takovým působem a je naboso, tak dojde k rychlému úbytku rohoviny, nebo dokonce k samotnému rozštěpu kopyta a kůň je prakticky vyřazen z jeho přirozené činnosti a tím je pohyb. A to třeba i na půl roku.
Rozštěp kopyta je pro koně velmi bolestivým. Tak jako u nás, když si nedopatřením odloupneme nehet. Avšak pro koně mnohokrát horším. Vyřadí ho to z pohybu a tak pak dojde k úbytku svalové hmoty a je náchylnější ke kolikám, zauzlením střev a to je pro koně leckdy i smrtelné.
V dnešní době je domestikovaný kůň prostě náchylnější na kopyta, protože je má mnohem měkčí, než tomu bylo před stovkami let. Je to dané šlechtěním a postupnou evolucí koně, aby se přizpůsobil současnému životu ve světě.
Divocí koně a koně nešlechtění, mají opravdu tvrdá kopyta, která vydrží všechno možné. Ale těch je stále méně a méně. Dnešní svět pro tyto zvířata už není stvořený.
Člověk si podmanil koně už před tisíci lety a považte sami, kde by byl člověk, kdyby neměl koně? To kůň pomohl vyhrávat války, bez kterých by svět nevypadal jako teď. Kůň pomohl člověku k rozvoji o stovky let dřív, než bez něj a ještě na začátku století byl hnací silou pro drtivou většinu lidí na planetě.
Avšak další technický pokrok uštědřil tomuto zvířeti velikou ránu. Rozvoj automobilizmu, železnic, leteckého průmyslu… To všechno zatlačilo koňskou sílu do pozadí a kůň se pro mnohé stal přítěží. Ani ve válce už neměl šanci proti kulometům a tankům.
Nehodil se už prakticky na nic jiného, než jako potrava pro psy ( či lidi ) a tak se během pár desetiletí dostalo na jatka přes několik milionů koní.
Aby člověk neviděl koně jen na obrázku, či v zoo, musel kůň prostě dostat šanci se uchytit jinde. Prostě skočit na druhou kolej. A tím byla zábava pro lidi.
Během jednoho sta let se jezdecké soutěže dostávaly stále více do popředí zájmu lidí, kteří hledali jistý druh zábavy ve svých životech. A tím byly právě zmiňované dostihy, parkury a jiné. Kolem koní pak vznikl mnoha milionový byznys, který trvá prakticky do dnešních dob.
Dnešní koně pro sport, jsou defacto vrcholovými sportovci, kteří potřebují tu nejvyšší možnou péči, aby mohli podávat co nejlepší výkony. A s tím je také spojena i ochrana toho zvířete. Jak jeho zdraví, tak ale i jeho samotného. Nikdo z majitelů si netroufne nechat bez dozoru 24 hodin nonstop koně ve výběhu, protože by o něj mohl taky přijít. Krádež, otrava, nebo dokonce zlomení nohy železnou tyčí, či ubodání koně přímo na místě. Ano i tohle se stává.
Proto jsou koně raději ve stájích, kde je spíše větší ochrana před těmito věcmi.
Aby kůň mohl i s měkčími kopyty ( jak už jsem zmínil výše ) vůbec existovat, je proto potřeba mu to kopyto ochránit. A na to jsou právě podkovy.
Podkovy se většinou používají železné. Avšak se stále více rozmáhá vliv podkov z různých slitin, jakož je slinutý karbid či hliník.
Koním se podkova přibije hřebíkama na plosku kopyta tak, aby byla pohodlně ukotvená a nehýbala se. Zvláště pak aby nepřečnívala z rohu kopyta. Hřebíky se pak přibijou na necitlivé místo, což je právě rohovina koně, kde není žádný vervový spoj, či žíla. Rohovina je opravdu jako náš nehet. Akorát je mnohonásobně větší.
Nikdo z podkovářů si netroufne překročit takzvanou škáru kopytní, která je velmi dobře čitelná po obvodu kopyta. To by okamžitá reakce koně mohla přivodit podkováři velkou újmu na zdraví.
Evoluce koně probíhá bezmála už 40 milionů let. Dříve byli velcí, jako německý ovčák a měli dokonce 4 prsty, protože jejich prostředí bylo spíše bahnité. Postupem času však tito předkové, přecházeli do jiných, sušších prostředí a jejich stavba těla se postupně měnila. Byli větší a zbylé prsty jim zakrňovaly tak, až jim zbyl pouze jeden jediný, který se adaptoval na sušší prostředí.
Když si však člověk podmanil toto zvíře, prakticky ho přivedl do svého světa. Do svého prostředí, kde kůň pro tohle nebyl taky rychle adaptován. Proto mu člověk už ve starověku našel způsob, jak předejít pozvolné adaptaci a taky jak ochránit jeho kopyta před zničením, aby mu déle vydržel. A to jsou právě podkovy.
Kůň se v dnešní době nepoužívá na války, nebo v masovém zemědělství. Ale i tak je z 80% procent stále v našem prostředí, kde musí podávat své výkony. Na náměstích stojí kočáry s koňmi pro turisty. Ti koně pracují denně na kočičích hlavách, nebo asfaltu a kdyby oni byli naboso, tak nevim, jak by to dopadlo. Tito koně totiž podkovy potřebují jak pro ochranu kopyta, aby se jim neošoupala rohovina, tak ale i k tomu, aby se jim nesmekaly nohy. Proto jsou ty podkovy na gumových špalkách a mají i takový úhel, aby koním co nejméně namáhaly kloubky.
U dostihových koní to je zase tak, že potřebují do závodu co nejlehčí. Proto se jim dávají hliníkové a když je vlhký povrh, tak i s vidiovými hroty proti smekání. Zde musím taky podotknout, že kůň stojí na čtyřech malých kopytech, na kterých spočívá váha od půl tuny výše. Při běhu koně s jezdcem ta váha rapidně roste. Takže aby koním neprasklo kopyto, tak je potřeba ho náležitě ochránit.
Za tu dobu co jsem u koní, jsem nějak nepostřehl, že by kolem mě odešel kůň z toho důvodu, že měl problém s podkovami na nohou. Že mu podkovy zničily život. Spíše jsem měl možnost vidět, jak kůň trpěl, když neměl podkovu a udělal se mu rozštěp. Že ho to vyřadilo z aktivního života na půl roku.
Jak jsem psal na začátku: Ano. Kůň naboso je přirozenost a taky by to mělo i být. Ale né tehdy, když kůň vykonává v jeho nepřirozeném prostředí tvrdou práci, kde by se jeho kopyta zničila.
Věřím, že pár pestrobarevných poníků dokáže udělat svět alespoň trochu lepším. 