Rwakkovy rozhovory

[Rwakk]

Tak tu máme další ze serie sborníkových rozhovorů a tentokrát nás poctil svým slovem přímo hlavní Šéf Tuxík. Doufám že se vám znova poodhalí část tvorby sborníku a snad i některé naláká k tomu, aby nám poslali své povídky mi mohli seskládat ještě lepší ročník.

Hezký den, Tuxíku, u tohoto neplánovaného rozhovoru. Protože nám vyšel další ročník Sborníku, a to dvojročník 2015/2016, rád bych tě vyzpovídal jako šéfa celého projektu ohledně realizace tohoto ročníku. Doufám, že si rozhovor užijeme a nakonec poodhalíme roušku tajemna, které se může některým zdát, že obklopuje Sborník. A tedy první otázka zní. Co je vlastně ten Sborník zač?

Díky, Rwakku, že jsi mě přivzal k rozhovoru na netradiční téma, kor, když budu zpovídán jakožto šéf projektu. Co je Sborník zač? To je velice těžká otázka, protože mi do ní v hlavě vstupují další: „Čím by Sborník měl být? Co je cílem Sborníku? Jakým směrem se má vyvíjet?“ Všechny tyto otázky se vzájemně prolínají, ale zároveň má každá vlastní odpověď. K tvé řeknu toto: „Sborník je sbírka literárních děl napsaných autory na bronies.cz za určité období. Do každého ročníku má každý autor možnost přihlásit svá díla, ze kterých je udělán na základě pravidel a podle konkurence výběr. Autoři následně spolupracují s ilustrátory (taktéž se hlásí), kteří doplní příběh o doprovodné obrázky, ať už nastiňují nějakou konkrétně scénu z povídky, nebo pomáhají dovytvářet atmosféru. Celý Sborník je pak doplněn o dekorativní obrázky a informace o autorech. V závěru je ilustrovaná knížka plná povídek a básní od různých autorů. Kouzlem je, že každý autor má svůj vlastní styl, takže každé dílko v knížce je pokaždé něco svěžího.“ Když to tak vezmu… poněkud strohá odpověď, ale přesná. Tohle je ve zkratce Sborník zač.

Pravda, poměrně strohé... ale výstižné. Pověz, jak jsi se vlastně k tomuto projektu dostal? Kdy ses s ním setkal poprvé?

Proklatě… kolik to už je vlastně let? První Sborník byl za rok 2013, bude to tedy někdy v tomhle období. V té době jsi s tímto nápadem přišel ty a společně s Aidrien jste na tom pracovali. Já se do toho projektu nejdříve přichomítnul jakožto autor, později jsem vám vypomáhal s korespondencí s lidmi. To bylo poprvé, co jsem se dostal do kontaktu s projektem. K organizaci samotné jsem se dostal až u Sborníku 2014.

Sborník 2014, to byl velice zajímavý ročník. Vše se začalo brát více vážně a provázely jej četné problémy. Co ohledně organizace tohoto ročníku si ještě z jeho realizace pamatuješ? Co ti utkvělo v paměti?

Rok 2014 byl vyloženě peklo a nikdy na něj nezapomenu. V půlce projektu to bylo celé na spadnutí. V organizaci jsme byli čtyři – ty, já, Frolda a DoktorPetr. Jak šel čas, začali se lidé z vedení postupně vytrácet. V půlce projektu jsi zbyl jen ty a já. Nakonec jsi od toho upustil i ty, bylo toho na tebe tehdy moc a potřeboval sis dát věci do kupy. Takže… Jaká byla pak situace? Projekt byl z půlky hotový a já nechtěl tu práci zahodit. Chyběli nám tři ilustrátoři, za které se hledala náhrada, prostě nedodali práci. Jednu povídku jsem vyškrtnul z projektu úplně, páč ilustrátor ani literát nekomunikovali. Pro druhou se přihlásil Baterka jakožto náhradník, zlatý to člověk, hodně mi ulehčil od starostí; zrovna Arosisovu povídku jsem ze Sborníku vyhazovat nechtěl. Za dalšího ilustrátora jsem zaskočil sám. Vytáhl jsem uhel a pastely a dal se do kreslení. Do toho mi pak Elevea píše, že vlastně svoji povídku ve Sborníku mít nemůže, prý z nějakých přátelských důvodů. Rval jsem si vlasy z hlavy a doslova byl na práškách. Nakonec to dopadlo dobře. Vlče mi pomohlo se sazbou, a nejen s ní, pomáhalo mi celou dobu, co jsem na to byl sám. V posledních měsících jsem pak dostal ještě jeden šílený nápad – nechat Sborník vytisknout i knižně. Byly to telefonáty a šílená korespondence, navíc jsem potřeboval sehnat zájemce. V té době jsem ani nevěděl, kolik by knížka mohla stát. Když jsem pak vylezl s nějakou předběžnou cenou na dvacet kusů, několik lidí odřeklo, že tu knížku nechce. Nakonec se našlo potřebných dvacet zájemců. No, a to bylo i poprvé, co jsem Sborník předával lidem na CZQ.
Mohl bych se rozepisovat dál a podrobněji, ale na to nemáme celý den.

Po roce 2014 následovala roční odmlka. V té době jsi už byl, dá se říct, vedoucím celého projektu. Další ročník jsme vydali až teď, po dvou letech. Jak jsi vlastně k ročníku 2015/2016 přistupoval oproti ročníku 2014? V čem je ohledně vedení těchto projektů rozdíl v jednotlivých ročnících?

Rozdíl? Velice prostý - byl šéf. Někdo, kdo by měl hlavní slovo. Někdo, kdo nějakým způsobem koriguje práci a bere zodpovědnost za celý projekt. No a taky byla v tomto ročníku lepší morálka než u Sborníku 2014 a nikdo nedělal nikomu vyloženě nic za zády.
Svůj přístup bych zhodnotil jako autokratický. Museli jste mě v nějakých záležitostech přesvědčovat, ale jinak jsem se snažil vám v ničem moc nebránit.

Co vlastně obnáší být šéf v takovém projektu? A jak jsi vybíral lidi, kteří ti měli pomoci?

Já jsem nikoho nevybíral (nebo si to alespoň nepamatuji), byli jsme domluveni. Možná jsem tobě a Vlčeti akorát napsal, jestli do toho se mnou půjdete, vy jste přikývli a bylo to.
Být šéf je psychicky náročná práce. Balancuješ mezi autoritou, ale zároveň si nechceš nikoho rozhádat. Nesmíš být zaujatý. Musíš oddělovat neshody v projektu od života jako takového. Stane se, že si s lidmi vyměníš pár ostrých názorů a neshodnete se, ale je třeba se přes to přenést a nenechat to nějakým způsobem ohrozit přátelství. Když jsi šéf, v očích lidí budeš vždy ten zlý. Budou se na tebe dívat jako na někoho, kdo pořádně nic nedělá a jenom druhé omezuje. Jako šéf máš plnou zodpovědnost za projekt. Rozhoduješ o věcech. Řešíš krizové situace. Snažíš se posouvat projekt dál.

A jak podle tebe tedy probíhala tvorba sborníku 2015/2016? Povíš nám něco o průběhu jeho tvorby?

Z organizačního hlediska šly věci dobře. Pro mě to byl nejvíce pohodový ročník ve smyslu, že se všechny práce nakonec dodaly a nemusely se řešit žádné velké krize (ačkoliv pár lidí nechtělo dodat drabbly a bylo zapotřebí je inspirovat/motivovat + také tam byly problémy s Blackie). O průběhu tvorby Sborníku si lze podrobněji přečíst v mé bakalářské práci, kde jsem se zabýval návrhem IS (informačního systému nikoliv Islámského sátu) pro tým Sborníku, tudíž jsem tam popsal věci do určitého stupně detailu. Asi nemá jinak moc cenu se o tom nějak rozepisovat, hlavní nástin jsem dal v první odpovědi.

Doufal jsem, že vychrlíš, jak jsme tě kdy štvali a provokovali s Vlčetem, ale asi se toho nedočkám
Tento ročník byl tvůj poslední, říkal jsi. Tedy aspoň jako člena vedení. Proč jsi se vlastně rozhodl odstoupit a jít dál? Co máš v plánu do budoucna?

Z vedení jsem odstoupil z jednoho kuriózního důvodu. Chci projekt poznat z pohledu někoho, kdo se ho chce zúčastnit, ale nevidí do vnitřních záležitostí projektu. Zjistit, jakým způsobem je projekt prezentován. Jak je možné s lidmi vedení komunikovat. Sledovat vývoj PR a jestli se mezi lidi jsou schopny dostat důležité informace (proto jsem vás peskoval kvůli tomu FB a úvodní stránce). No a taky si chci dát pauzu, ačkoliv toho už teď lituji, popravdě řečeno. Na projektu mi záleží, přeci jen jsem se snažil ho tlačit kupředu. Ve 2014 byla první tištěná verze o dvaceti kusech. Letos jsme dokonce měli křest na CZQ a kusů se mi podařilo udat čtyřicet pět. Lidé se více o Sborník zajímají, už nejde jenom o pouhou kompilaci povídek a obrázků. Dokonce jsem jeden Sborník posílal do Ruska, jelikož se na tu knížku chtějí podívat. A další si dokonce objednala osoba mimo fórum a bronies komunitu jako takovou.
No a moje plány? Vystudovat inženýra. Získat práci v oboru projektového řízení. Vrátit se ke psaní a kreativní tvorbě jako takové. Dodělat tu pitomou rozdělanou JRPG gamesku, co jsem začal vyvíjet před pár lety.
Dodatek: Jo strašně jste mě s Vlčetem místy srali

No, ty nás taky, Tuxíku . Nevím tedy jak Vlče, ale někdy jsi byl strašný šéf, který zapomínal, že to děláme dobrovolně, a choval se k nám, jako by nám platil xD
Tvůj záměr je velice dobrý dle mého. Každý by si měl udělat co nejvíce názorů na věc z více pohledů. Doufám, že budeš tvořit a tvořit a i tvé plány na projektové řízení vyjdou.
Je zajímavé, že oproti minulému ročníku se tentokrát zdá, že tu je nějaký autorský boom a všichni se chtějí zapojit. Je to znakem dobře odvedené práce, kterou jsi vykonal. A přesto, je něco, co bys na konečném díle změnil nebo předělal?

Ne. Jsem s výsledkem spokojený Odvedli jste všichni dobrou práci. Je to dílo vás všech, Jestli byste sami něco udělali jinak, je už na vás. Finální produkt však hodnotím jako velice vydařený

Povíš nám také něco o křtu? Jak jsi na ten nápad přišel? A jak se ti jej podařilo vyjednat? Proběhl tak, jak sis představoval?

Chtěl jsem mít o Sborníku na CZQ přednášku, ale to bylo velice bláhové přání. Navíc mi to lidé odsuzovali, že tohle prý na con nepatří, ale byli i tací, který to přijali jako dobrý nápad. Jednou jsem se sešel s Jamisem a vedli jsme o tomhle konverzaci a při té příležitosti jsem udělal blbej dojem. Vlastně jsem nakonec rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nevím, kdo ten nápad u orgů podržel a přimluvil se, ale opravdu vám děkuji, že jste mi nakonec dovolili ten křest realizovat. Ale i tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsme tam nechtění. Chtěl jsem komunitě něco dát, nějak ji inspirovat k tvorbě, možná se to povedlo, či je to jen souhra šťastných náhod. O to více mě mrzí ten odpor, se kterým se celkově nápad prezentace/křtu musel utkat. A nešlo jenom o odpor zvenčí, ale taky uvnitř týmu. Elitář? Fanatik? Nebo jak jste mě to označili?
Křest měl pár chyb. První jsem byl já. Co si budeme říkat, já nejsem řečník, který by byl schopen uchvátit davy. Dalším bylo to, že na autogramiádě moc lidí nezůstalo, ale to se dalo čekat. Avšak i přes ty chyby jsem na křest pyšný. Překonal jsem sám sebe.

Hmm, "fanatik" by bylo asi nejblíže. Jak přesně to bylo, bych musel dohledat v konverzaci dávno zahrabané pod nánosem novějších zpráv. Nápad prezentace jsme ale, dovolím si říct, uvítali, jen ne formou, kterou jsi prvně navrhoval. Myslím si, že jsi křest zorganizoval dobře, jen jsme s Vlčetem do poslední chvíle netušili, jak chceš, aby vlastně probíhal.
Když jsi tedy po křtu odešel, jak si vlastně užíváš sborníkový důchod? A pokud se chceš zapojit do příštího Sborníku jako autor, či pozorovatel, už na něčem pracuješ?

Důchod si zrovna teď moc neužívám, neb mám drobet nostalgii. A jestli na něčem pracuji? Zkouším se do psaní opět dostat, co to přinese se uvidí až časem

Kdyby jsi byl teď na mém místě, je otázka, kterou by sis položil? Co by tě ohledně Sborníku jako čtenáře zajímalo? Nebo co bys rád k tomu řekl?

Není tu nic, co bych mohl více říci. Snad jen, jestli máte v plánu dělat nějaké další workshopy?

Na tuto otázku ti milerád odpovím po rozhovoru, ale ještě dvě poslední otázky. Vzkážeš něco svému bývalému týmu? Upřímně jim máš v tuto chvíli možnost říct, jak se ti s nimi pracovalo a jak moc tě štvali . V rámci rozhovoru se vše smí.

Rád jsem s vámi pracoval a držím palce. Hlavně tobě, když teď šéfování padlo na tvou hlavu Jo a když už se to začne srát, tak zavolejte Tuxíka Jo a nauč se konečně pracovat s G-Docs. Dávat linky na hotovou práci je docela důležité, kor, když si to potřebuješ narychlo dohledat Jo a Vlče, bacha s těmi ozdůbkami. Ony ty růžičky ve Rwakkově povídce sice vypadají fajnově, ale tiskárny si to naúčtují jako barevnou stránku, i takovou blbost řeší, takže pokud ozdůbky na přechody v textu, tak černobílé

Děkujeme ti za rady, Šéfíku. Katrinka se jistě postará o mé zaučení. Poslední tedy otázka, nebo přesněji tvé zvolání. Je tu něco, co bys rád vzkázal autorům a výtvarníkům, kteří se chtějí zapojit do dalšího ročníku? Je něco, čím bys je chtěl nažhavit nebo naopak před čím je varovat?

Přeji všem umělcům, aby jim nadšení vydrželo, ať se jich drží múza a zejména ať pamatují, že kdykoliv se můžou dát lidi dohromady a tvořit společně Dále chci varovat, že Sborník je závazek na rok, je třeba počítat s tím, že se po vás furt bude něco chtít. Jo a komunikujte. Každý máme vlastní život a je samozřejmostí, že kvůli okolnostem se nelze přímo věnovat věcem do Sborníku, nikdy nebyl problém někoho omluvit a dát mu nějaký týden navíc i po deadlinu, tedy alespoň za mě ne, někteří by mohli vyprávět

To je moc hezké poslední vzkázání, a tak se s tebou v tomto dobrém duchu loučím. Děkuji ti za rozhovor.

Díky a přeji pevné nervy