Cvičení s poníky

[Jamis]

Řešil jsem stejný problém de facto ve stejné době, kdy jsem narazil na MLP:FiM (kteréžto mi mimochodem poskytlo skvělou inspiraci a motivaci k tomu se změnit k lepšímu nejen po psychické, ale i po fyzické stránce).

Zhubnul jsem 20 kilo a stačily k tomu dvě věci: přestat zajídat stres a nervy (tzn. skoncovat s nočními nájezdy na ledničku - vyměnit "bílý" sex za reálný je ještě o něco lepší ) a začít se hejbat. Pár postřehů:

• Změna nepřijde hned - je sice fajn vytyčit si cíl "zhubnu 20 kilo", ale je to běh na hrozně dlouhou trať a ta motivace se může vcelku rychle vypařit. Takže doporučuju dát si cíl typu "2x týdně budu věnovat 0,5 pohybu" - plní se to líp (je to krátkodobý cíl), výsledek se dostaví po stejné době a hrozba ztráty motivace je mnohem menší.
  
  
• Nebýt do všeho tak hrrr - nechtít ze začátku moc, začít pomalu od něčeho, co zvládnu a hlavně se neohlížet na to, co už zvládají ostatní. Když něco zvládám v pohodě, naložit si trochu (ale skutečně jen o trochu) víc než si myslím, že zvládnu. Když se ukáže, že je to moc, klidně zvolním. Nikdo mě nesleduje, nikdo mě nehodnotí, going on my own.
  
  
• Najít si vlastní způsob - stejně jako v každé dobré příručce o nejlepších strategiích je napsáno, že pokud vám tahle v 99% skvělá a úspěšná strategie nefunguje, klidně ji hoďte za hlavu a hledejte jinou, tak i tady je fajn najít si něco, co vyhovuje mě (třeba já mám v oblibě rychlou chůzi střídanou s během po nezpevněném povrchu - ideálně lesní cesta, protože prostě les).
  
  
• Není problém někde jinde? Problém s váhou třeba může být jen následkem něčeho jiného. Osobně mi dost pomohlo zbavit se většiny stresujících věcí okolo (pěkně jednu po druhé, neřešit všechno najednou), takže noční nájezdy na ledničku už nebyly potřeba. Pak jsem si řekl, že jíst budu jen proto, abych zahnal hlad a ne proto, že je to pro mě potěšení a úleva od stresu, tak jsem prostě jen dával pozor, abych se nepřejídal. Světe div se, ono to fakt funguje
  
  
• Další efekty - v životě bych nevěřil, že mě cvičení bude bavit (asi po 20 minutách běhu/chůze začnou působit endorfiny).
  
  
• Seknout s tím desetkrát, protože mě to nebaví, je to vopruz, kašlu na to a ... vůbec. Tyhle tendence se objevují pořád a není na tom nic špatného. Dokonce ani když se rozhodnu, že už na to dlabu. důležité je, že když mě to druhý den přejde, tak se nebudu schovávat sám před sebou za předchozí rozhodnutí
  

Jak píše BlueStorm, DDR je taky super, jen je třeba dávat pozor na kolena (hlavně při vyšší váze) a skákat na špičkách, aby si člověk neodvařil klouby. Ale je to skvělý relax, který dá pohyb, muziku a můžeš snadno sledovat, jak se zlepšuješ.