Úvaha: Proč lidé konají dobro? A to je?

[Martin]

@Jamis: Tak s tím jedině souhlasím (ale neříkám, že jsem to měl celou dobu v mysli, takhle do souvislostí jsem si to zatím moc nedával).

Myslím, že nejvíc neracionálně se lidé rozhodují buď ve vypjatých situacích (ohrožení) a nebo v davech. (určitě se to nedá vztáhnout paušálně na všechny). Což je vlastně to, jak píšeš ve druhém odstavci. Já bych to pochopil, že pokud budu v davu, a ten se dá kupředu, tak jsem nucen jít taky. Racionální je jít s ním, aby mne neušlapal, ale jako celek se chováme třeba nesmyslně, protože nevíme, proč a kam se ten dav vlastně sune (pak se nakonec řady před námi rozstoupí a vrhnou se na nás těžkooděnci s obušky).

Nedávno byl v televizi dokument o chování zvířat hejnech a poukazovali tam na to, že lidé se v davech chovají stejně. Protože jak píšeš, při určitém počtu informací/jedinců se nelze racionálně rozhodnout správně (a pokud ano, trvalo by to neúnosně dlouho), takže hejno to řeší tak, že pokud se jeden pták vyhne útočícímu dravci, ostatní ptáci si jen drží vzdálenost od svého souseda, takže vlastně "dav" vyřešil problém za jedince.

V případě ryb to semtam odnese nějaký ten jedinec, ale jako celek jsou všichni víc v bezpečí. Nevýhoda je, když se některá ovce v panice rozhodne skočit (nebo spadne) v útesu (jak píšeš "právě mi blesko do očí slunce"), takže za ní naskáče celé stádo (a fakt, že to dělají i některá celá stáda velryb celkem ukazuje, že na inteligenci jedince až tak moc v těchto případech nesejde).

A ještě bych k tomu přidal situace, kdy se člověk rozhoduje unáhleně (a třeba ho k tomu ani nic nenutí). To mluvím z vlastní zkušenosti (spěchám, abych byl první nebo "nemám čas"), protože kolikrát plácnu nějakou hloupost, a přitom když si pak sednu a přemýšlím o tom, tak mi dojde, že na to ty znalosti mám a řekl bych (udělal bych) to v tu chvíli jinak.

Nebo když se daný jedinec rozčílí (dá se to shrnout, že prostě "není ve své kůži"). To můžeš vědět, co je správné, a stokrát říkat, že by se to a to nemělo, ale pak tě něco vytočí, a pokud jsi se doteď choval racionálně proto, že si to umíš zdůvodnit, tak teď se začnou dít nehezké věci (to jsou ty mé občasné výlevy vzteku). Na to, co je někde napsané jako norma pro "dobro" a "zlo" v tu chvíli vůbec nemyslíš (možná později a pak toho lituješ).

Nebo v panice. Každý z nás si asi ťuká na čelo, když vidí v dokumentu o letecké katastrofě, jak si lidé nafoukli vesty v kabině a tím se utopili. Budeme si říkat, že se to přeci má nafouknout až venku, a že to přeci každý chytrý člověk ví. Ale ruku na srdce: kolik z nás by si v takové situaci to vestu ještě v letadle nafoukli taky?

Možná, že do této kategorie spadají i ony pořady typu Nikdo není dokonalý/Aj múdry schybí. Když vás někdo na ulici "přepadne", tak si málokdo z nás vzpomene, jak to vlastně je (mě třeba přijde směšné, že někdo odpoví "Slunce obíhá okolo Země", ale jak byste třeba odpověděli vy? Nemáte záruku, že byste neřekli jinou hloupost. Byť si můžete namlouvat, že přeci není možné, i kdyby se ptali 100 lidí a pak vybrali ty nejblbější odpovědi, že tam přeci nemůže být nikdo, kdo by nevěděl, na jaké žije planetě/ve kterém státě, ale já to věřím - měl jsem na ZŠ takovou spolužačku: ne že by byla úplně nejchytřější, ale dokazuje, že takoví lidé prostě jsou a při nervozitě (zkoušení) řeknou "cokoliv"; já při maturitě zapomněl i jak se jmenuju (doslova blok)).

Ten článek se mi také najít nepodařilo, ale kdybych měl soudit jen podle názvu titulku (bez dalších informací), tak by to dávalo smysl: je správné bránit například svého blízkého proti přesile, ale kdo uteče, ten vyhraje. Je asi vyšší pravděpodobnost, že v případě například nějakého přepadení/ter.útoku spíš přežijí ti, kteří se někde schovají nebo utečou než ti, kteří se pokusí teroristy zneškodnit, aby nemohli ublížit ostatním lidem.

Ideálni stav je, kdy se na ně vrhnou všichni, ale i tak budou možná oběti - tam jde o pravděpodobnost - záleží na momentu překvapení, počtu teroristů, jejich výzbroje, atd. - a spousta lidí si řekne: když nic neuděláme, tak nás nejspíš postřílejí, lepší by bylo je zastavit, ale co když já se vrhnu na ně, a nikdo další se už nepřidá, tak jsem tutově mrtvej..

Tohle to asi není, že ne? http://www.atllanka.net/index.php?text=3...m-zbabelcu nebo http://generace21.cz/71125-mizerove-nam-...idky-omyl/ (tam jen citát "Ve válce umírali hrdinové, ale zbabělci přežili. Jsme vlastně potomci zbabělců")

Právě, že i já sám bych se například v případě ohrožení zachoval spíš jako zbabělec (možná bych si byl ještě schopen uvědomit, že bych například s tím chránil svého příbuzného, pokud by byl zrovna se mnou), takže bych nebral ohledy na ostatní lidi, byť doma v klidu u klávesnice si můžu stokrát říct, že správné by bylo jim pomoct

(dokud o nic nejde, je hrdina každý: já se třeba bojím dne, kdy přijde situace, ve které budu muset asistovat u dopravní nehody většího rozsahu - můžeš mít znalosti, jak lidem pomoct, ale pokud se při pohledu na krev pobliješ a pak omdlíš, moc jim nepomůžeš, protože racionální chování půjde v tu chvíli do pryč kvůli nelogickému strachu z krve - doufám, že pokud už taková situace nastane, že to ostojím a budu schopen pomoct).

Možná, že až právě v situacích, kdy nám zůstane rozum tzv. stát, a chováme se "chaoticky" se ukáže, jaké má kdo "naprogramování" (kolikrát pak třeba přežití závisí na někom, kdo jak píšeš, má tyhle principy zažité v sobě, takže v kritických situacích, kdy ostatní jen pobíhají šíleně okolo, si "zachová chladnou hlavu" a dokáže nejen třeba sám pomoct, ale i zorganizovat ty ostatní lidi, aby i oni byli v dané situaci užiteční; a nebo z druhého soudku: třeba koná špatně, iracionálně, ale dovede lidi strhnout s sebou).

Nevím, zda se mi podařilo přesně pochopit tvé sdělení, ale takhle to zrovna teď vnímám. Třeba si to někdy později přečtu znovu a pochopím to jinak/lépe.