28.12.2015, 12:02
Využil jsem vánoční čas k pročtení sborníku, a rád bych se podělil se svými názory na jeho obsah. Sice je to jasné jako facka, ale pro chytlavé raději upozorním, že nejsem profesionální recenzent, který by měl mít jakýsi objektivnější náhled, a tedy zvládám jen čistě subjektivní hodnocení, takže hádat se nad ním stejně nebude mít smysl. Jednotlivé hodnocení je sepsané spíše jako volný tok myšlenek (přepis z "diktafonu").
tl;dr;
Obrázky na titulní a závěrečné straně jsou takové jednodušší. Je to zkrátka Baterkův styl, ale myslím si, že atmosféru sborníku doprovází docela hezky a dostatečně. Vlastně se tam docela hodí a neuměl bych si představit tam něco lepšího nebo jiného. Možná by se něco našlo, ale to teprve až když by bylo, tak bych mohl hodnotit.
Úvod, ať už do samotného sborníku či do sekce Galerie, je sice velmi stručný, což bych já asi napsat nedokázal
Tedy myslím, že je dostatečně uvozující. Není třeba tam psát nic dalšího. Teoreticky tam tudíž nic nechybí. Čili jsem spokojen.
Teď, co se týče samotné galerie, tak těch obrázků je tam sice docela málo. Na druhou stranu až na pár trochu těch jednodušších,
které má např. Oggy (byť stále skvěle zpracované), tak ty ostatní jsou na hodně vysoké úrovni.
Teda Baterkův styl v té galerii je takový.. Nemůžu moc hodnotit obrázek, protože mi nesedí ten styl.
Vlče jako vždy perfektní.
Tuxik, to je takový.. impresionismus, nebo jak to nazvat (ve stylech se nevyznám), je mi dost vzdálený. Ten druhý obrázek je na druhou stranu taková jednodušší dětská kresba, ale zajímavě výtvarně a barevně podaná, zvláště ty černé stromy, co jsou v kontrastu s pozadím.
Wonder Fox - ten jeden vektorový obrázek. Má nádherné pozadí a trochu jednodušší postavy. Jako seriál, tam není moc co pochválit ani vytknout. Nightmare Moon mi připomíná graficky nějakou takovou českou adventuru z 90.let. Teď nevím, zda-li je to dobře či špatně
Pak tam máme Laira - takový trochu zdeformovaný, ale komixový styl, hezky vystínovaný.
Antošík - jako vždycky. Jeho postavy jsou takové na můj vkus ne moc roztomilé, ale pozadí je absolutně parádní.
Spacehorse - hmm.. no, ten vektorový je slušně složitý, myšleno detailní, a ta Flutterbat je trochu chlupatá Připomíná mi to kresbu ze Stvoření světa, jak byl ten ďábel. Trošku naturalistická, anthro, ale alespoň že bez zbytečných detailů.
Pokud jde o představení,
tak u Discordian / Oggy začnu obrázky: ty oči se tam trochu moc nehodí. Ale jinak celkově kresba je zajímavá. Hlavně ta prostorovost a stínování. Pak textové představení je trochu krátké, takže z té stručnosti jsme se moc nedozvěděli, ale toto nemá být životopis, takže to je fajn. Na otázky většina lidí odpovídala skoro stejně, takže tam není co kritizovat. Každý si to napsal podle sebe, tak tam nelze hodnotit, zda je něco špatně či ne.
Pak tu mám Cwossie a Káju, kde jsou obrázky už lepší, se zajímavým stínováním. I ten styl, byť je blízký seriálu FIM, ale je zajímavější. Nejspíš kvůli onomu stínování, si myslím. Cwossie se nám trochu víc rozepsala, což je pro mne dobře. Kája se také nenechal zahanbit. No, kdybych to psal já, tak by to mělo nejméne 5 stran, takže katastrofa.
Další jsou Frolda a Cally. Obrázky jsou velice zajímavé, připomínají mi takové ty ilustrace z dětských knížek, jaké tu v ČR kdysi byly. Detailní a přitom nepřeplácané. Barvy jsou ne moc saturované, takže to docela je hezké.
Následuje Rivel Arosis a Baterka. Nic proti Baterkovi, ale ten jeho styl je prostě takový, pro mne nepochopitelný, neuchopitelný.. nevím, co na to říct. Takové jakoby moderní umění, kterému moc neholduji.
Dále Aurora Porpra a Wonder Fox, to už je vektorová kresba. Na tom levém bych asi trochu dopracoval anatomii, jak mám svůj zlozvyk. Ten pravý je takový jednoduchý vektor, ale pozadí je zajímavé. Možná jen rozmazaná fotka, těžko říct.
Strada2000 a Lolopolko: aniž bych tvrdil, že sám kreslím bůh ví jak úžasně, protože nekreslím skoro vůbec, tak tohle je bohužel na můj vkus dost primitivní kresba, chtělo by to ještě vylepšit, ale ten napravo má alespoň zajímavou perspektivu, spíš teda 3D podání. Ani stínování není úplně marné.
Keranis a Laira: opět jednoduchá kresba, stínování je takové.. spíš to vypadá jako umazané šmouhy, což mi připomíná moje digitální stínování kdysi Trochu tam haprují oči - nevešly by se do hlavy. Ale jako celek to působí docela zajímavě. Zvláště ta napravo. Taková roztomilá. Ty čáry jsou takové v tom křídle ostré, zjednodušené. Hlava jako celek, když se na to podívám z dálky, působí velice dobře.
Dále: Antošík a Greytail. Ta červená kresba napravo je taková divná, mno nelíbí se mi. Líbí se mi jen ty odlesky v očích. A oči jako takové, i když duhovka a spol. není kulatá. Na tom levém se mi zase líbí ten 3D čumák, ten je luxusně vystínovaný. I ta hříva je lepší než bych namaloval já. Zvláště ostrá. Mám s tím docela problémy.
Pak tu máme Radlan Jay a Space Horse To je digitální kresba, jednoduše vystínováná, takže tady není moc co vytýkat.. Ty oči napravo jsou takové divné, jakoby vyšité v ruce. Ale připomíná mi to kresbu Archie Sonic, pod kterou jistý čas vycházel. Což není až tak špatné. Neříkal, že bych to vyhledával, ale nemohu proti tomu říct něco špatného. Otázky, tam stále platí, že každý autor napsal odpovědi dle svého uvážení, takže tam nelze stanovit nějaké připomínky. Na můj vkus jsou některé odpovědi až moc krátké, třeba Space Horse, ale to není výslech gestapa, že?
Rwakk a Zmok: mno, kresba u Rwakka čistě jen černá inverzní, je velice zajímavá. Vlastně dost dobrá, a působí dost konzistentně. Obličej dobře tvarovaný, oči jsou nádherné. Prostorové. Prostě je to nádhera. V jednoduchosti je síla. Naopak ta Fluttershy je spíš náčrt. Asi by mne to moc neoslovilo, nebýt to ve Sborníku.
Aidrien Assagir a Vlče. To je velice jednoduchá kresba. Nelze říct, že by to bylo to nejlepší, co jsem od ní viděl. Kdybych nevěděl, od koho to je, tak bych řekl, že se mi to nelíbí, ale zase nebudu podlézat. Připomíná mi to prostě takovou kresbu 8tého dítěte. Ne že bych něco takového v osmi dokázal, ale jsou i takové nadané děti.
Elevea a Tuxik: mají černobílé kresby. No, asi takto: kdybych toto namaloval já, tak bych o tom prohlásil, že se mi to děsně nelíbí. Víc k tomu raději asi říkat nebudu.
A tím končíme rozhovory, teď ještě povídky.
První povídka, Celestia Regina Noctis. Výtvarně k tomu obrázky moc nesedí (byť spící Spike je hezky stínovaný), proti tomu, jak složitý a bohatý napsaná povídka používá jazyk. Ta staročeština, která tam je, nebo co to je, docela odvádí pozornost, než to člověk všechno přečte a pochopí.
Hodnotit gramatiku a uspořádání asi nemá smysl, protože sborník prošel jistě korekcí a bude mít kvalitu stejnou u všech povídek. Případně se na to zaměřím, kdyby se to nějak lišilo. Styl není příliš popisný, dobře to ubíhá. Defakto to vlastně stojí na faktech ze seriálu, byť ze začátku to působí trochu nuceně, např. Spike. A také to je povídka více méně bez konce.
Co k tomu říct dál? Poslední část povídky jsem ne moc úplně pochopil Jinak ten zbytek je dost dobře podaný a udržel si pozornost. Nevím teda, zda jsem zrovna dobrý recenzent, protože jsem už nějakou tu dobu nic nerecenzoval (dříve filmy a hry, a i tehdy to nebylo zrovna moc dobré). Navíc fanfikce nečtu, a u poníků zatím jen dvě nebo tři do této doby.
Kopýtka od mydlinek. Nemám zrovna moc přehled o ponících ve vedlejších rolích ve 4.generací, ale Parasol mi evokuje poníka z G1, takže si jí tak budu představovat. Mimo to ta věta "ukaž mi velkou bublinu" mi připomíná starostlivé medvídky. Povídka vlastně popisuje mládí Derpy Hooves, což se vzhledem k tomu, že se o tom v seriálu zatím nikdo nezmínil, docela hezky jej doplňuje.
Styl vyprávění je jednodušší a docela rychle ubíhá, takže se to nemusí číst po slovech, ale po větách. Co se týče grafické úpravy, tak je lepší než u předchozí povídky a docela i sedí ke stylu vyprávění, takže tam i zapadá. Taková jednodušší, roztomilá kresba. Nutno teda říct, že jsem očekával, že tu nehodu bude mít kvůli tomu, že jí došel vzduch, kam mě směřovala ta menší velikost bubliny, ale budiž. Ale jako upřímně, bezpečnostní opatření pro dětské představení je vskutku "úžasné". Ale víte, že jsem si celou tu dobu představoval, že se to odehrává v uzavřeném divadle?
Ta emoční část moc nezabrala, asi by to chtělo zkrátit ten popis (ale zase mi chyběl u popisu prostředí), a nebo jsem divný (matka si myslí, že spíš to druhé). Popis těch následků mi až nějak moc podezřele připomíná mozkovou mrtvici, podle těch příznaků. Druhý obrázek má takový jednodušší styl, ale líbí se mi ty bubliny (barevné podání). I když ty stromy by možná mohly být trochu lepší. Zvláštní, že listy připomínají obří pixely. Ty kopce v pozadí jsou trochu nějak divně barevné. Neměly by být spíše do modra, než červené a černé, když je obloha modrá?
Je to sice jen můj názor, ale možná by trochu pomohlo, kdyby se tam méně zaváděly věci z našeho světa, jako třeba zamřížovaná okna. V Equestrii by se s tím nejspíš vypořádali trochu jinak. Pomohlo by to pak se vcítit do prostředí, aby se po povídky ponořil.
Má nejdražší lilie. Styl vyprávění je až moc rychlý se mi zdá. Ještě jsem ani nezačal číst, a už jsem na 4. stránce. Což nevím, zda je dobře či špatně, ale svižně to ubíhá. Styl kresby je nádherný, sedí k povídce.
Líbí se mi prolínání obrázků textem, a asi o tom moc přemýšlím, ale příběh se v určité části vyvíjí stejně jako biblický příběh o Josefovi, alespoň co se týče té části, kdy se dostal jako otrok na egyptský dvůr. Jen nevím, zda mám postavy zasadit do kontextu Josef a jeho budoucí manželka, či Josef a jeho "otrokář" (a hlavně jeho žena). Každopádně je mi díky této asociaci pádem povídka bližší.
A hlavně je tam docela zajímavý slovník, třeba slovo kníkala vidím prvně v životě. Mezi předposledním a posledním odstavcem si začali tykat, takže buď jde o delší období a nebo si toho autor nevšiml, ale chybí mi tam přechod. Povídka by se do seriálu dala vmáčknout jako taková 20ti vteřinová vzpomínková sekvence, ostatně jde tam o postavy ze seriálu.
U Zebří píseň se mi líbí jen kontrast mezi proslovem a následující scény, kde se hádají dvě sestry. Asi mám moc živou představivost, ale umím si hezky představit, jak by se to dalo zpracovat do filmové podoby. Taková idylka, pak střih a bác. Což je tady hezká asociace, třeba Lilo a Nani, takže tato situace je už sama o sobě vtipná.
Applejack tam mluví hovorově, i hůř, ale alespoň to vytváří kontrast ke zbytku textu (jsem zvědavý, jak tohle po přepsání bude dávat smysl). Ne že bych se považoval za nějakého gramatického znalce, ale myšlenky se také dávají do uvozovek, jako přímá řeč? Myslím to "asi nikdy"? Ale povídka je zase podaná takovým tím zdlouhavějším, popisným stylem. Člověk spíš čeká, kdy už se začne něco konečně dít. Oceňuji snahu část povídky udělat ve verších, ale "to hříbě je pod ochranou mou" bych spíše prohodil to "mou" a "ochranou", aby se to lépe rýmovalo s předchozí "rovnou".
Pak je tam první obrázek v Baterkově stylu, což je to taková divná kresba, k povídce se hodí, ale co mi nesedí je ten čumák Zecory, ten vypadá.. vím, že to je koňský čumák, ale sám mám s těmi "rty" nebo "pysky" problém nakreslit je správně, ale tohle je spíš kočka. A obličej je lidský. Povídka je napsána přesně tím stylem, na který si někteří bronies, co "recenzují" starší generace, a na který by řekli: "už se tam 5 minut nic nestalo!". Neříkám, že to je vysloveně špatně, ale jen by to chtělo trochu zkrátit ty popisné věty a nechat tam je to důležité. Zbytek by měla zajistit představivost.
Ale veršování je tam bezvadné. Celkově je to zajímavý popis minulosti Zecory a docela se k postavě i hodí, i když malinko moc nesedí ke canon verzi, kterou o zebrách stanovil Deník dvou sester, protože sice ne úplně přesně stanovuje, kde ty zebry žily, ale postačí i to, že to bylo ve velmi vzdálené zemi. Na druhou stranu, údaj z deníku je 1000 let starý, a klidně se zatím mohly přestěhovat (nebo Zecora ani nemusí patřit ke kmeni, který potkaly Celestie s Lunou).
Opět, ze školy jsem už nějaký ten čas, ale "a pak se na Zecoru svou dobrou zebří kamarádku, a bylo jí okamžitě jasné" asi měla být před SVOU čárka. Povídka je dobře napsaná čtivě, je hezká, má dvě roviny, a to historicky informační o Zecoře, a pak emoční o vztahu mezi Applebloom a její sestrou. A myslím, že se to tam docela mlátí. Takový myšmaš. Nevím, na co se soustředit dřív.
Motýlku, mám tě rád. Ten začátek je zase napsaný takovým.. *matka vstupuje do nahrávání* .. ne, s tebou se nikdo nebaví .. takovým zdlouhavým, popisným stylem, protože člověk má pak chuť i usnout, protože pořád čeká.. resp. vím, co se tam bude dít, ale čekám, kdy už to přijde.
Na druhou stranu tento styl tomu od poloviny docela vyhovuje, protože alespoň bude více času popsat všechny ty pocity, co postavy prožívají, a nebude to působit rušivě. Nevím, zda bylo fajn tam zmiňovat jméno potomka Shininga a Cadance, protože to Hasbro ještě může změnit, ale pokud by se rozhodli zajít až takto daleko, a nechat postavy dospět, docela by povídka i do seriálu zapadla.
Každopádně je to popsané dobře, hezky. Nemám rád romantické povídky (nečtu je a nikdy asi ani nebudu), ale vidět to v televizní podobě by nebylo tak špatné. Obrázky jsou klasické vektory. Musím teda říct, že Scootaloo jsem původně nepoznal, a bez textu bych jí považoval za nějaké OC. Ale graficky zpracované dobře, jako kdyby to byl screenshot a vypadl přímo z bedny. Básničky zde byly dost na úrovni.
Sbírka básniček. Ta první, Spike a Twilight, mi připadá trochu jednodušší. Jde hlavně asi o tu část s otázkami. Zbytek je zajímavý, byť to ve mne moc.. no, moc.. emoce nevyvolalo žádné. Tím se ale nenechte moc odradit, protože na mne psaná literatura moc nezabírá, potřebuji spíše vizuální podněty.
Což nutno říct, že ty přiložené obrázky mne moc nezaujaly, přijde mi to jako hodně primitivní kresba. Byť teda ten první u Twilight a Spike ještě docela ujde. Druhá básnička, nebo jak to nazvat, Ochránci Equestrie, je už o něco zajímavější, ale nejspíš mi na tom nejvíc vadí, že to je rým AABB, asi by tom v mých očích pomohlo, kdyby to bylo ABAB-C a podobné. Tohle je takové moc.. no nevím, vypadá to jako, kdyby to psalo malé dítě.
Asi bych se také mohl nějakou tu básničku napsat, abych věděl, kolik je s tím práce, protože naposledy jsem psal básničky jako dítě, a nebyly o moc lepší. Poslední je Discord, který se dobře čte, a už jsem asi trochu zvykl i na to uspořádání. U něj je i lepší obrázek. Více už mne nenapadá, co bych k tomu řekl. Tudíž to není až tak moc špatné, ale bohužel na tom není moc co pochválit.
Chodit v jejích podkovách. Děsně se mi líbí, že si autor všiml, že mají poníci větší oči než mozek Nejsem příznivcem dobrodružství Daring Doo, a ani to není má oblíbená klisna. Povídka je napsaná takovým dost obhroublým, jak se tomu nadává.. neobroušeným stylem, což je docela rozdíl proti těm předchozím, které byly psané relativně dost škrobeně.
Zase to ale rychle ubíhá. Je tam pár vulgarismů, ty se ale dají v rámci děje snadno překousnout. Autor je, koukám, trochu vysazený na popis "rozdílů" mezi hřebcem a klisnou Co se týče toho závěru: Nechápu, co jsi na tom, mami, nepochopila Ta povídka je úplně jasná. Tak co, oni snad za pár dnů přijdou na to, že je normální, a pustí ho. Holt, kdo je blázen do poníků, nemůže být normální, že?
Docela rychle to uběhlo. Přečetl jsem to snad za 10-15 minut? Mohlo to být horší (nejlepší byly ty části s ocelotem). Ještě, co se týče obrázku, který je jen jeden, tak stínování je dobré, pozadí je velmi zjednodušené, když to mám říct slušně, kočka je nádherná a poník je takový divný celkově - zjednodušený. Chtělo by to trošku vypilovat kontury, aby nevypadaly tak zlámaně.
Sunlight. Nejsem si jistý, zda zcela akceptuji fakt, že se v Poníkově musí pozemky platit. Chápal bych Canterlot, ale zde? Vždyť to je stále ještě spíš osada, tam by se dal dům postavit někam na kraj. A dřevo? Máme tam přeci les. I když chápu, že tam bylo potřeba najít nějaké zdůvodnění a následně něco pro rozlousknutí děje. Jen mi to nepřipadá moc reálné. Otázka je, kdo ty pozemky vlastní? Tam je totiž problém v tom, že jednak nevím, kde hasič bydlí doteď, a pak, a to je možná má chyba, že nesleduji moc headcanony a fanony, ale pokud vím ze seriálu, tak Karotka už svou zahradu má, takže snad i někde bydlí. Musel bych se na to řádně podívat.
Ta část: Nemáte strach z prskavců? Tohle mi úplně připomnělo "přednášku hajného" o strašidlech z Trháku. Možná úplně zbytečně. Je to zase ten pomalejší styl. A tím pádem mi připadá ta část, kde zpozorují oheň a připravují výjezd trochu zabitá. Táhne se. Mělo by to spíš proběhnout ve 4 odstavcích a ne přes celou stránku. Nejspíš bych i ten popis vybavení hasičů ze stránky 116 dal do části, kde se seznamujeme se zbrojnicí, a nahradil ho obrázkem. Popis nám tu trochu zdržuje děj. Každý asi málokdo ví.. ne, blbost Většina lidí asi ví, jak vypadají hasiči, že jo.
A také musím říct, že slovo "vysílačka" mi tam nějak totálně zabilo atmosféru světa MLP. Vím, že některé věci mají už trochu modernější. Ale asi jsem si ještě nezvykl, že z toho autoři pomalu dělají 21.století. Dokud tam byly parní vlaky a natahovací gramofony, tak to šlo, ale jak došlo na disco sestavy, moderní hudbu, a další, už to přestává být ono (přišlo to o svou původní identitu). A nejsem si jistý, zda by Cheerilee, byť ve stresu, vypustila z úst něco takového (mám vyzkoušeno z vlastní zkušenosti, že někdo, kdo ty slova používal dřív, a teď se jim snaží vyhýbat, je v ohrožení života vypustí z úst ani o tom neví, ale přeci jen mám postavy v seriálu trochu idealizovanější).
Pokud jde o grafiku. Je to ten Antošíkovský styl: pozadí výborné, barevné podání i pozadí skvělé, dokonce i poníci v pozadí jsou výborní, hlavně Diamond Tiara v lese, byť teda u ní trošku haprují stíny na zemi. Problém je spíš u postav, které jsou v popředí. Vypadají dost divně. Zvlášť ty poměry hlav a oči. Ale to se nejspíš už nezmění. Zase na druhou stranu, postel je zpracovaná výborně.
Povídka je jedna z těch delších, a na můj vkus je roztahaná. Čte se dobře, ale vždycky, když se něco začne dít, tak tam naskočí popis. Trošku to zdržuje. Ale co chválím, je poslední stránka (a část předchozí), kde mne to emočně docela dostalo. Poprvé v tomto sborníku. A to navzdory tomu, že povídka jako celek na mne moc nezabrala. Na konci je to fakt výborné. Perfektně to shrnuje vše.
Když se usměje slunce. Dá se to nazvat "běžný pracovní den v životě princezny". Je to spíš zpočátku o politice a o tom, jak to kontrastuje s jejím "soukromým" životem. Lépe by se na to dívalo v televizi, než to číst. Chybí tomu hodně vizuály tváří. Má to pomalejší tempo, ale zatím ne ubíjející. Jen mne trochu zarazila věta "utřela zbytky mlíka z TLAMY"
Poznámka: proč je ten gryf černobílý? Na stránce 141 tu máme potvrzení headcanonu, že Equestrie je vlastně na Zemi. Trochu mi téma zatím připomíná lacinou televizní komedii, kde se někdo ožere a dělá ze sebe vola. Nutno ale říct, že od stránky 144 mě to začíná DOST zajímat. Příběh je členěný na víc úrovní, čili je tam víc věcí najednou (a hlavně dost zajímavých postav), a očekávám, že se jich ještě spousta objeví, i když zápletku děje už nějaký ten pátek znám, tak musím říct, že tato povídka mne z celého sborníku zaujala asi nejvíc.
A to právě tím, že je tam víc vrstev, čili to nestíhá tak unudit. Ta samotná část o velvyslancích mne totiž moc neoslovila. To spíš ta o slunečnicích. Ale, Celestie se mu zakousla do hřívy a zadkem ho táhla dovnitř? Když už, tak se zakousla do oháňky, ne? Ale to jsou jen takové detaily, ve kterých mám zvyk se nimrat, protože se jich všimnu. Čili, zatím nejlepší povídka.
A nutno říct, že je podpořená i velice kvalitními kresbami. Sice čáry nejsou moc ostré ani hladké, ale do toho stylu zapadají, stínování je spíš také jen hromada fleků, ale jako celek tu funguje. Například ta Celestie. Pokud jde o ostatní kresby, tak ty jsou vůbec v rámci možností perfektní, a Gryf obzvláště! A stařec se slunečnicemi? Ten vypadá jako z profesionálně vydané knížky.
Ach, ty klisen problémy. K tomu se nebudu vyjadřovat. Celé jsem si to pročetl, na konci je to sice komediální, zbytek mi přišel spíš jako souhrn všech problematických názorů na tuto tématiku. Ale necítím se tak povolán, abych do toho kafral. Resp. sice nejsem z těch, kteří kritizují něco, co v životě neviděli, protože sám jsem viděl hromadu věcí i opakovaně, ze kterých by mnozí zvraceli, ale prostě i tak se mi to nelíbí v jakékoliv podobě.
Do čeho kafrat ale můžu, jsou obrázky. Zmokův styl, tomu snad nejde nic vytknout, je pěkný a i když je digitální (alespoň to tak vypadá), tak vyhlíží jako klasická kresba. Ten druhý je takový chlupatější a líbí se mi ještě víc, zvlášť to barevné podání do červena, styl kresby a obličej poníka. Tj. čumáček a oči. A zuby
Souznění osamělých duší. Zatím dobré, ale ta věta '"Ano, Spiku," usmála se na něj, ale malý drak nejspíš vycítil, že je jaksi jiný', tam mělo být spíše 'usmála se na něj' něco jako 'vrhla na něj úsměv', pak není třeba hledat, o jakém předmětu se vlastně mluví na konci (Spike, Pinkie, či úsměv?). Závěr té povídky jsem nejspíš pochopil, ale celou dobu, jak jsem to četl, mi to přišlo takové zmatené.
Stále jsme odbíhali zleva doprava, Spike, Pinkie, Spike, Pinkie, i když jsem napočítal minimálně tři nebo možná čtyři postavy, které "odešly", nezbavil jsem se pocitu, že mi něco důležitého uniká. Nebo někdo. No nic. Co se týče obrázků, malovalo to Vlče, ale dle mého názoru to nepatří zrovna k jejím nejlepším dílům. Jen ten modrý pruh na prvních dvou stránkách nahoře je proti zbytku grafické úpravy Sborníku osvěžující nápad.
Poslední povídka nese název Cukr. Co k tomu mám říct. Nejlépe její popis vyjadřuje asi jméno poníka, který v ní účinkuje - Absurdita. Zatím absolutně nechápu, co si o tom mám myslet, i když vím, o čem povídka je. První obrázek se k té povídce přesně hodí. Teprve teď mi došlo, když jsem přičetl popis, že to je radioaktivní láhev moštu. Původně to vypadalo jako pětioký mimozemšťan.
To je taková "slátanina" nebo jak to nazvat (ne nutně v záporném slova smyslu), až je mi to umělecky zatraceně cizí. Očividně to ale má být parodie jako řemen, a oceňuji vtípky, které se hodí na ekonomiku seriálu, např. 300 bitová hodnota za drahé kameny a nebo 15 třešní A to nemluvím o té Celestii v prostoru. Nemohu říct, že by mne to nebavilo vůbec, ale za břicho jsem se tedy nepopadal. Opět, tohle by spíše chtělo filmovou podobu, pak by to asi bylo lepší, ale aby to pak neskončilo jako čistě rádoby směšné seriály z Cartoon Network, které zrovna moc nemusím. Prostě humor pro humor není můj šálek čaje.
A nejsem pekař, a je fakt, že se cukr (a sůl) přidává do všeho, ale že by nebyly rohlíky? Ano, chápu, do kvásku potřebujete cukr pro kvasinky, ale pokud máme libovolné jiné ovoce (v nejhorším zeleninu), máme zdroj cukru a nepotřebujeme dovoz. Gramatický nazi, nebo spíš překlepový, narazil na straně 194 na objev a s radostí zařehtal u elektromagnetické brzdy, kde našel "slyšel" místo "slyšet". Ale je to jediná chybička, kterou jsem zatím našel, takže to je úspěch a tím i velká pochvala korektuře. Ta povídka se od strany 195 už zvrhává v komedii, že to už nejde ani popsat (neříkám, že to je špatně napsané, ale na to, v jakém stylu to je, bych čekal větší zábavu - seriál Timon a Pumbaa je ve stejném duchu, ale funguje lépe).
Tady někdo hodně popustil uzdu fantazii. A koukám, že autor ví i něco o fyzice, když odebírá černé díře energii přes rotaci To bylo ostatně jediná věc z povídky, která mne vysloveně rozesmála. O to je to nejspíš smutnější. Holt ne každý humor musí být automaticky vtipný (pro každého). Je to vlastně poslední povídka ve Sborníku. Co k ní říct víc? Nic, raději. Ani k těm obrázkům. To je prostě takové.. nevím.. nemám slov.
A tím končí i mé rádoby hodnocení Sborníku.
A to je zatím vše, co jsem k tomuto tématu chtěl vypustit z úst.
Kratší verze: Neumím moc pět chvály nebo dostatečně poděkovat a vyjádřit obdiv nad úsilým, které na tento kousek padlo, protože obyčejné slovo "děkuji" není myslím dostačující, ale stručně bych rád alespoň poděkoval všem, kdo se na tomto díle podíleli, zvláště několika vybraným autorům, jejichž povídky a obrázky mne skutečně oslovily.
tl;dr;
Obrázky na titulní a závěrečné straně jsou takové jednodušší. Je to zkrátka Baterkův styl, ale myslím si, že atmosféru sborníku doprovází docela hezky a dostatečně. Vlastně se tam docela hodí a neuměl bych si představit tam něco lepšího nebo jiného. Možná by se něco našlo, ale to teprve až když by bylo, tak bych mohl hodnotit.
Úvod, ať už do samotného sborníku či do sekce Galerie, je sice velmi stručný, což bych já asi napsat nedokázal
Tedy myslím, že je dostatečně uvozující. Není třeba tam psát nic dalšího. Teoreticky tam tudíž nic nechybí. Čili jsem spokojen.Teď, co se týče samotné galerie, tak těch obrázků je tam sice docela málo. Na druhou stranu až na pár trochu těch jednodušších,
které má např. Oggy (byť stále skvěle zpracované), tak ty ostatní jsou na hodně vysoké úrovni.
Teda Baterkův styl v té galerii je takový.. Nemůžu moc hodnotit obrázek, protože mi nesedí ten styl.
Vlče jako vždy perfektní.
Tuxik, to je takový.. impresionismus, nebo jak to nazvat (ve stylech se nevyznám), je mi dost vzdálený. Ten druhý obrázek je na druhou stranu taková jednodušší dětská kresba, ale zajímavě výtvarně a barevně podaná, zvláště ty černé stromy, co jsou v kontrastu s pozadím.
Wonder Fox - ten jeden vektorový obrázek. Má nádherné pozadí a trochu jednodušší postavy. Jako seriál, tam není moc co pochválit ani vytknout. Nightmare Moon mi připomíná graficky nějakou takovou českou adventuru z 90.let. Teď nevím, zda-li je to dobře či špatně
Pak tam máme Laira - takový trochu zdeformovaný, ale komixový styl, hezky vystínovaný.
Antošík - jako vždycky. Jeho postavy jsou takové na můj vkus ne moc roztomilé, ale pozadí je absolutně parádní.
Spacehorse - hmm.. no, ten vektorový je slušně složitý, myšleno detailní, a ta Flutterbat je trochu chlupatá
Připomíná mi to kresbu ze Stvoření světa, jak byl ten ďábel. Trošku naturalistická, anthro, ale alespoň že bez zbytečných detailů.Pokud jde o představení,
tak u Discordian / Oggy začnu obrázky: ty oči se tam trochu moc nehodí. Ale jinak celkově kresba je zajímavá. Hlavně ta prostorovost a stínování. Pak textové představení je trochu krátké, takže z té stručnosti jsme se moc nedozvěděli, ale toto nemá být životopis, takže to je fajn. Na otázky většina lidí odpovídala skoro stejně, takže tam není co kritizovat. Každý si to napsal podle sebe, tak tam nelze hodnotit, zda je něco špatně či ne.
Pak tu mám Cwossie a Káju, kde jsou obrázky už lepší, se zajímavým stínováním. I ten styl, byť je blízký seriálu FIM, ale je zajímavější. Nejspíš kvůli onomu stínování, si myslím. Cwossie se nám trochu víc rozepsala, což je pro mne dobře. Kája se také nenechal zahanbit. No, kdybych to psal já, tak by to mělo nejméne 5 stran, takže katastrofa.
Další jsou Frolda a Cally. Obrázky jsou velice zajímavé, připomínají mi takové ty ilustrace z dětských knížek, jaké tu v ČR kdysi byly. Detailní a přitom nepřeplácané. Barvy jsou ne moc saturované, takže to docela je hezké.
Následuje Rivel Arosis a Baterka. Nic proti Baterkovi, ale ten jeho styl je prostě takový, pro mne nepochopitelný, neuchopitelný.. nevím, co na to říct. Takové jakoby moderní umění, kterému moc neholduji.
Dále Aurora Porpra a Wonder Fox, to už je vektorová kresba. Na tom levém bych asi trochu dopracoval anatomii, jak mám svůj zlozvyk. Ten pravý je takový jednoduchý vektor, ale pozadí je zajímavé. Možná jen rozmazaná fotka, těžko říct.
Strada2000 a Lolopolko: aniž bych tvrdil, že sám kreslím bůh ví jak úžasně, protože nekreslím skoro vůbec, tak tohle je bohužel na můj vkus dost primitivní kresba, chtělo by to ještě vylepšit, ale ten napravo má alespoň zajímavou perspektivu, spíš teda 3D podání. Ani stínování není úplně marné.
Keranis a Laira: opět jednoduchá kresba, stínování je takové.. spíš to vypadá jako umazané šmouhy, což mi připomíná moje digitální stínování kdysi
Trochu tam haprují oči - nevešly by se do hlavy. Ale jako celek to působí docela zajímavě. Zvláště ta napravo. Taková roztomilá. Ty čáry jsou takové v tom křídle ostré, zjednodušené. Hlava jako celek, když se na to podívám z dálky, působí velice dobře.Dále: Antošík a Greytail. Ta červená kresba napravo je taková divná, mno nelíbí se mi. Líbí se mi jen ty odlesky v očích. A oči jako takové, i když duhovka a spol. není kulatá. Na tom levém se mi zase líbí ten 3D čumák, ten je luxusně vystínovaný. I ta hříva je lepší než bych namaloval já. Zvláště ostrá. Mám s tím docela problémy.
Pak tu máme Radlan Jay a Space Horse To je digitální kresba, jednoduše vystínováná, takže tady není moc co vytýkat.. Ty oči napravo jsou takové divné, jakoby vyšité v ruce. Ale připomíná mi to kresbu Archie Sonic, pod kterou jistý čas vycházel. Což není až tak špatné. Neříkal, že bych to vyhledával, ale nemohu proti tomu říct něco špatného. Otázky, tam stále platí, že každý autor napsal odpovědi dle svého uvážení, takže tam nelze stanovit nějaké připomínky. Na můj vkus jsou některé odpovědi až moc krátké, třeba Space Horse, ale to není výslech gestapa, že?
Rwakk a Zmok: mno, kresba u Rwakka čistě jen černá inverzní, je velice zajímavá. Vlastně dost dobrá, a působí dost konzistentně. Obličej dobře tvarovaný, oči jsou nádherné. Prostorové. Prostě je to nádhera. V jednoduchosti je síla. Naopak ta Fluttershy je spíš náčrt. Asi by mne to moc neoslovilo, nebýt to ve Sborníku.
Aidrien Assagir a Vlče. To je velice jednoduchá kresba. Nelze říct, že by to bylo to nejlepší, co jsem od ní viděl. Kdybych nevěděl, od koho to je, tak bych řekl, že se mi to nelíbí, ale zase nebudu podlézat. Připomíná mi to prostě takovou kresbu 8tého dítěte. Ne že bych něco takového v osmi dokázal, ale jsou i takové nadané děti.
Elevea a Tuxik: mají černobílé kresby. No, asi takto: kdybych toto namaloval já, tak bych o tom prohlásil, že se mi to děsně nelíbí. Víc k tomu raději asi říkat nebudu.
A tím končíme rozhovory, teď ještě povídky.
První povídka, Celestia Regina Noctis. Výtvarně k tomu obrázky moc nesedí (byť spící Spike je hezky stínovaný), proti tomu, jak složitý a bohatý napsaná povídka používá jazyk. Ta staročeština, která tam je, nebo co to je, docela odvádí pozornost, než to člověk všechno přečte a pochopí.
Hodnotit gramatiku a uspořádání asi nemá smysl, protože sborník prošel jistě korekcí a bude mít kvalitu stejnou u všech povídek. Případně se na to zaměřím, kdyby se to nějak lišilo. Styl není příliš popisný, dobře to ubíhá. Defakto to vlastně stojí na faktech ze seriálu, byť ze začátku to působí trochu nuceně, např. Spike. A také to je povídka více méně bez konce.
Co k tomu říct dál? Poslední část povídky jsem ne moc úplně pochopil
Jinak ten zbytek je dost dobře podaný a udržel si pozornost. Nevím teda, zda jsem zrovna dobrý recenzent, protože jsem už nějakou tu dobu nic nerecenzoval (dříve filmy a hry, a i tehdy to nebylo zrovna moc dobré). Navíc fanfikce nečtu, a u poníků zatím jen dvě nebo tři do této doby.Kopýtka od mydlinek. Nemám zrovna moc přehled o ponících ve vedlejších rolích ve 4.generací, ale Parasol mi evokuje poníka z G1, takže si jí tak budu představovat. Mimo to ta věta "ukaž mi velkou bublinu" mi připomíná starostlivé medvídky. Povídka vlastně popisuje mládí Derpy Hooves, což se vzhledem k tomu, že se o tom v seriálu zatím nikdo nezmínil, docela hezky jej doplňuje.
Styl vyprávění je jednodušší a docela rychle ubíhá, takže se to nemusí číst po slovech, ale po větách. Co se týče grafické úpravy, tak je lepší než u předchozí povídky a docela i sedí ke stylu vyprávění, takže tam i zapadá. Taková jednodušší, roztomilá kresba. Nutno teda říct, že jsem očekával, že tu nehodu bude mít kvůli tomu, že jí došel vzduch, kam mě směřovala ta menší velikost bubliny, ale budiž. Ale jako upřímně, bezpečnostní opatření pro dětské představení je vskutku "úžasné". Ale víte, že jsem si celou tu dobu představoval, že se to odehrává v uzavřeném divadle?
Ta emoční část moc nezabrala, asi by to chtělo zkrátit ten popis (ale zase mi chyběl u popisu prostředí), a nebo jsem divný (matka si myslí, že spíš to druhé). Popis těch následků mi až nějak moc podezřele připomíná mozkovou mrtvici, podle těch příznaků. Druhý obrázek má takový jednodušší styl, ale líbí se mi ty bubliny (barevné podání). I když ty stromy by možná mohly být trochu lepší. Zvláštní, že listy připomínají obří pixely. Ty kopce v pozadí jsou trochu nějak divně barevné. Neměly by být spíše do modra, než červené a černé, když je obloha modrá?
Je to sice jen můj názor, ale možná by trochu pomohlo, kdyby se tam méně zaváděly věci z našeho světa, jako třeba zamřížovaná okna. V Equestrii by se s tím nejspíš vypořádali trochu jinak. Pomohlo by to pak se vcítit do prostředí, aby se po povídky ponořil.
Má nejdražší lilie. Styl vyprávění je až moc rychlý se mi zdá. Ještě jsem ani nezačal číst, a už jsem na 4. stránce. Což nevím, zda je dobře či špatně, ale svižně to ubíhá. Styl kresby je nádherný, sedí k povídce.
Líbí se mi prolínání obrázků textem, a asi o tom moc přemýšlím, ale příběh se v určité části vyvíjí stejně jako biblický příběh o Josefovi, alespoň co se týče té části, kdy se dostal jako otrok na egyptský dvůr. Jen nevím, zda mám postavy zasadit do kontextu Josef a jeho budoucí manželka, či Josef a jeho "otrokář" (a hlavně jeho žena). Každopádně je mi díky této asociaci pádem povídka bližší.
A hlavně je tam docela zajímavý slovník, třeba slovo kníkala vidím prvně v životě. Mezi předposledním a posledním odstavcem si začali tykat, takže buď jde o delší období a nebo si toho autor nevšiml, ale chybí mi tam přechod. Povídka by se do seriálu dala vmáčknout jako taková 20ti vteřinová vzpomínková sekvence, ostatně jde tam o postavy ze seriálu.
U Zebří píseň se mi líbí jen kontrast mezi proslovem a následující scény, kde se hádají dvě sestry. Asi mám moc živou představivost, ale umím si hezky představit, jak by se to dalo zpracovat do filmové podoby. Taková idylka, pak střih a bác. Což je tady hezká asociace, třeba Lilo a Nani, takže tato situace je už sama o sobě vtipná.
Applejack tam mluví hovorově, i hůř, ale alespoň to vytváří kontrast ke zbytku textu (jsem zvědavý, jak tohle po přepsání bude dávat smysl). Ne že bych se považoval za nějakého gramatického znalce, ale myšlenky se také dávají do uvozovek, jako přímá řeč? Myslím to "asi nikdy"? Ale povídka je zase podaná takovým tím zdlouhavějším, popisným stylem. Člověk spíš čeká, kdy už se začne něco konečně dít. Oceňuji snahu část povídky udělat ve verších, ale "to hříbě je pod ochranou mou" bych spíše prohodil to "mou" a "ochranou", aby se to lépe rýmovalo s předchozí "rovnou".
Pak je tam první obrázek v Baterkově stylu, což je to taková divná kresba, k povídce se hodí, ale co mi nesedí je ten čumák Zecory, ten vypadá.. vím, že to je koňský čumák, ale sám mám s těmi "rty" nebo "pysky" problém nakreslit je správně, ale tohle je spíš kočka. A obličej je lidský. Povídka je napsána přesně tím stylem, na který si někteří bronies, co "recenzují" starší generace, a na který by řekli: "už se tam 5 minut nic nestalo!". Neříkám, že to je vysloveně špatně, ale jen by to chtělo trochu zkrátit ty popisné věty a nechat tam je to důležité. Zbytek by měla zajistit představivost.
Ale veršování je tam bezvadné. Celkově je to zajímavý popis minulosti Zecory a docela se k postavě i hodí, i když malinko moc nesedí ke canon verzi, kterou o zebrách stanovil Deník dvou sester, protože sice ne úplně přesně stanovuje, kde ty zebry žily, ale postačí i to, že to bylo ve velmi vzdálené zemi. Na druhou stranu, údaj z deníku je 1000 let starý, a klidně se zatím mohly přestěhovat (nebo Zecora ani nemusí patřit ke kmeni, který potkaly Celestie s Lunou).
Opět, ze školy jsem už nějaký ten čas, ale "a pak se na Zecoru svou dobrou zebří kamarádku, a bylo jí okamžitě jasné" asi měla být před SVOU čárka. Povídka je dobře napsaná čtivě, je hezká, má dvě roviny, a to historicky informační o Zecoře, a pak emoční o vztahu mezi Applebloom a její sestrou. A myslím, že se to tam docela mlátí. Takový myšmaš. Nevím, na co se soustředit dřív.
Motýlku, mám tě rád. Ten začátek je zase napsaný takovým.. *matka vstupuje do nahrávání* .. ne, s tebou se nikdo nebaví
.. takovým zdlouhavým, popisným stylem, protože člověk má pak chuť i usnout, protože pořád čeká.. resp. vím, co se tam bude dít, ale čekám, kdy už to přijde.Na druhou stranu tento styl tomu od poloviny docela vyhovuje, protože alespoň bude více času popsat všechny ty pocity, co postavy prožívají, a nebude to působit rušivě. Nevím, zda bylo fajn tam zmiňovat jméno potomka Shininga a Cadance, protože to Hasbro ještě může změnit, ale pokud by se rozhodli zajít až takto daleko, a nechat postavy dospět, docela by povídka i do seriálu zapadla.
Každopádně je to popsané dobře, hezky. Nemám rád romantické povídky (nečtu je a nikdy asi ani nebudu), ale vidět to v televizní podobě by nebylo tak špatné. Obrázky jsou klasické vektory. Musím teda říct, že Scootaloo jsem původně nepoznal, a bez textu bych jí považoval za nějaké OC. Ale graficky zpracované dobře, jako kdyby to byl screenshot a vypadl přímo z bedny. Básničky zde byly dost na úrovni.
Sbírka básniček. Ta první, Spike a Twilight, mi připadá trochu jednodušší. Jde hlavně asi o tu část s otázkami. Zbytek je zajímavý, byť to ve mne moc.. no, moc.. emoce nevyvolalo žádné. Tím se ale nenechte moc odradit, protože na mne psaná literatura moc nezabírá, potřebuji spíše vizuální podněty.
Což nutno říct, že ty přiložené obrázky mne moc nezaujaly, přijde mi to jako hodně primitivní kresba. Byť teda ten první u Twilight a Spike ještě docela ujde. Druhá básnička, nebo jak to nazvat, Ochránci Equestrie, je už o něco zajímavější, ale nejspíš mi na tom nejvíc vadí, že to je rým AABB, asi by tom v mých očích pomohlo, kdyby to bylo ABAB-C a podobné. Tohle je takové moc.. no nevím, vypadá to jako, kdyby to psalo malé dítě.
Asi bych se také mohl nějakou tu básničku napsat, abych věděl, kolik je s tím práce, protože naposledy jsem psal básničky jako dítě, a nebyly o moc lepší. Poslední je Discord, který se dobře čte, a už jsem asi trochu zvykl i na to uspořádání. U něj je i lepší obrázek. Více už mne nenapadá, co bych k tomu řekl. Tudíž to není až tak moc špatné, ale bohužel na tom není moc co pochválit.
Chodit v jejích podkovách. Děsně se mi líbí, že si autor všiml, že mají poníci větší oči než mozek
Nejsem příznivcem dobrodružství Daring Doo, a ani to není má oblíbená klisna. Povídka je napsaná takovým dost obhroublým, jak se tomu nadává.. neobroušeným stylem, což je docela rozdíl proti těm předchozím, které byly psané relativně dost škrobeně.Zase to ale rychle ubíhá. Je tam pár vulgarismů, ty se ale dají v rámci děje snadno překousnout. Autor je, koukám, trochu vysazený na popis "rozdílů" mezi hřebcem a klisnou
Co se týče toho závěru: Nechápu, co jsi na tom, mami, nepochopila Ta povídka je úplně jasná. Tak co, oni snad za pár dnů přijdou na to, že je normální, a pustí ho. Holt, kdo je blázen do poníků, nemůže být normální, že?Docela rychle to uběhlo. Přečetl jsem to snad za 10-15 minut? Mohlo to být horší (nejlepší byly ty části s ocelotem). Ještě, co se týče obrázku, který je jen jeden, tak stínování je dobré, pozadí je velmi zjednodušené, když to mám říct slušně, kočka je nádherná a poník je takový divný celkově - zjednodušený. Chtělo by to trošku vypilovat kontury, aby nevypadaly tak zlámaně.
Sunlight. Nejsem si jistý, zda zcela akceptuji fakt, že se v Poníkově musí pozemky platit. Chápal bych Canterlot, ale zde? Vždyť to je stále ještě spíš osada, tam by se dal dům postavit někam na kraj. A dřevo? Máme tam přeci les. I když chápu, že tam bylo potřeba najít nějaké zdůvodnění a následně něco pro rozlousknutí děje. Jen mi to nepřipadá moc reálné. Otázka je, kdo ty pozemky vlastní? Tam je totiž problém v tom, že jednak nevím, kde hasič bydlí doteď, a pak, a to je možná má chyba, že nesleduji moc headcanony a fanony, ale pokud vím ze seriálu, tak Karotka už svou zahradu má, takže snad i někde bydlí. Musel bych se na to řádně podívat.
Ta část: Nemáte strach z prskavců? Tohle mi úplně připomnělo "přednášku hajného" o strašidlech z Trháku. Možná úplně zbytečně. Je to zase ten pomalejší styl. A tím pádem mi připadá ta část, kde zpozorují oheň a připravují výjezd trochu zabitá. Táhne se. Mělo by to spíš proběhnout ve 4 odstavcích a ne přes celou stránku. Nejspíš bych i ten popis vybavení hasičů ze stránky 116 dal do části, kde se seznamujeme se zbrojnicí, a nahradil ho obrázkem. Popis nám tu trochu zdržuje děj. Každý asi málokdo ví.. ne, blbost
Většina lidí asi ví, jak vypadají hasiči, že jo.A také musím říct, že slovo "vysílačka" mi tam nějak totálně zabilo atmosféru světa MLP. Vím, že některé věci mají už trochu modernější. Ale asi jsem si ještě nezvykl, že z toho autoři pomalu dělají 21.století. Dokud tam byly parní vlaky a natahovací gramofony, tak to šlo, ale jak došlo na disco sestavy, moderní hudbu, a další, už to přestává být ono (přišlo to o svou původní identitu). A nejsem si jistý, zda by Cheerilee, byť ve stresu, vypustila z úst něco takového (mám vyzkoušeno z vlastní zkušenosti, že někdo, kdo ty slova používal dřív, a teď se jim snaží vyhýbat, je v ohrožení života vypustí z úst ani o tom neví, ale přeci jen mám postavy v seriálu trochu idealizovanější).
Pokud jde o grafiku. Je to ten Antošíkovský styl: pozadí výborné, barevné podání i pozadí skvělé, dokonce i poníci v pozadí jsou výborní, hlavně Diamond Tiara v lese, byť teda u ní trošku haprují stíny na zemi. Problém je spíš u postav, které jsou v popředí. Vypadají dost divně. Zvlášť ty poměry hlav a oči. Ale to se nejspíš už nezmění. Zase na druhou stranu, postel je zpracovaná výborně.
Povídka je jedna z těch delších, a na můj vkus je roztahaná. Čte se dobře, ale vždycky, když se něco začne dít, tak tam naskočí popis. Trošku to zdržuje. Ale co chválím, je poslední stránka (a část předchozí), kde mne to emočně docela dostalo. Poprvé v tomto sborníku. A to navzdory tomu, že povídka jako celek na mne moc nezabrala. Na konci je to fakt výborné. Perfektně to shrnuje vše.
Když se usměje slunce. Dá se to nazvat "běžný pracovní den v životě princezny". Je to spíš zpočátku o politice a o tom, jak to kontrastuje s jejím "soukromým" životem. Lépe by se na to dívalo v televizi, než to číst. Chybí tomu hodně vizuály tváří. Má to pomalejší tempo, ale zatím ne ubíjející. Jen mne trochu zarazila věta "utřela zbytky mlíka z TLAMY"
Poznámka: proč je ten gryf černobílý? Na stránce 141 tu máme potvrzení headcanonu, že Equestrie je vlastně na Zemi. Trochu mi téma zatím připomíná lacinou televizní komedii, kde se někdo ožere a dělá ze sebe vola. Nutno ale říct, že od stránky 144 mě to začíná DOST zajímat. Příběh je členěný na víc úrovní, čili je tam víc věcí najednou (a hlavně dost zajímavých postav), a očekávám, že se jich ještě spousta objeví, i když zápletku děje už nějaký ten pátek znám, tak musím říct, že tato povídka mne z celého sborníku zaujala asi nejvíc.
A to právě tím, že je tam víc vrstev, čili to nestíhá tak unudit. Ta samotná část o velvyslancích mne totiž moc neoslovila. To spíš ta o slunečnicích. Ale, Celestie se mu zakousla do hřívy a zadkem ho táhla dovnitř? Když už, tak se zakousla do oháňky, ne?
Ale to jsou jen takové detaily, ve kterých mám zvyk se nimrat, protože se jich všimnu. Čili, zatím nejlepší povídka.A nutno říct, že je podpořená i velice kvalitními kresbami. Sice čáry nejsou moc ostré ani hladké, ale do toho stylu zapadají, stínování je spíš také jen hromada fleků, ale jako celek tu funguje. Například ta Celestie. Pokud jde o ostatní kresby, tak ty jsou vůbec v rámci možností perfektní, a Gryf obzvláště! A stařec se slunečnicemi? Ten vypadá jako z profesionálně vydané knížky.
Ach, ty klisen problémy. K tomu se nebudu vyjadřovat. Celé jsem si to pročetl, na konci je to sice komediální, zbytek mi přišel spíš jako souhrn všech problematických názorů na tuto tématiku. Ale necítím se tak povolán, abych do toho kafral. Resp. sice nejsem z těch, kteří kritizují něco, co v životě neviděli, protože sám jsem viděl hromadu věcí i opakovaně, ze kterých by mnozí zvraceli, ale prostě i tak se mi to nelíbí v jakékoliv podobě.
Do čeho kafrat ale můžu, jsou obrázky. Zmokův styl, tomu snad nejde nic vytknout, je pěkný a i když je digitální (alespoň to tak vypadá), tak vyhlíží jako klasická kresba. Ten druhý je takový chlupatější a líbí se mi ještě víc, zvlášť to barevné podání do červena, styl kresby a obličej poníka. Tj. čumáček a oči. A zuby
Souznění osamělých duší. Zatím dobré, ale ta věta '"Ano, Spiku," usmála se na něj, ale malý drak nejspíš vycítil, že je jaksi jiný', tam mělo být spíše 'usmála se na něj' něco jako 'vrhla na něj úsměv', pak není třeba hledat, o jakém předmětu se vlastně mluví na konci (Spike, Pinkie, či úsměv?). Závěr té povídky jsem nejspíš pochopil, ale celou dobu, jak jsem to četl, mi to přišlo takové zmatené.
Stále jsme odbíhali zleva doprava, Spike, Pinkie, Spike, Pinkie, i když jsem napočítal minimálně tři nebo možná čtyři postavy, které "odešly", nezbavil jsem se pocitu, že mi něco důležitého uniká. Nebo někdo. No nic. Co se týče obrázků, malovalo to Vlče, ale dle mého názoru to nepatří zrovna k jejím nejlepším dílům. Jen ten modrý pruh na prvních dvou stránkách nahoře je proti zbytku grafické úpravy Sborníku osvěžující nápad.
Poslední povídka nese název Cukr. Co k tomu mám říct. Nejlépe její popis vyjadřuje asi jméno poníka, který v ní účinkuje - Absurdita. Zatím absolutně nechápu, co si o tom mám myslet, i když vím, o čem povídka je. První obrázek se k té povídce přesně hodí. Teprve teď mi došlo, když jsem přičetl popis, že to je radioaktivní láhev moštu. Původně to vypadalo jako pětioký mimozemšťan.
To je taková "slátanina" nebo jak to nazvat (ne nutně v záporném slova smyslu), až je mi to umělecky zatraceně cizí. Očividně to ale má být parodie jako řemen, a oceňuji vtípky, které se hodí na ekonomiku seriálu, např. 300 bitová hodnota za drahé kameny a nebo 15 třešní
A to nemluvím o té Celestii v prostoru. Nemohu říct, že by mne to nebavilo vůbec, ale za břicho jsem se tedy nepopadal. Opět, tohle by spíše chtělo filmovou podobu, pak by to asi bylo lepší, ale aby to pak neskončilo jako čistě rádoby směšné seriály z Cartoon Network, které zrovna moc nemusím. Prostě humor pro humor není můj šálek čaje.A nejsem pekař, a je fakt, že se cukr (a sůl) přidává do všeho, ale že by nebyly rohlíky? Ano, chápu, do kvásku potřebujete cukr pro kvasinky, ale pokud máme libovolné jiné ovoce (v nejhorším zeleninu), máme zdroj cukru a nepotřebujeme dovoz. Gramatický nazi, nebo spíš překlepový, narazil na straně 194 na objev a s radostí zařehtal u elektromagnetické brzdy, kde našel "slyšel" místo "slyšet". Ale je to jediná chybička, kterou jsem zatím našel, takže to je úspěch a tím i velká pochvala korektuře. Ta povídka se od strany 195 už zvrhává v komedii, že to už nejde ani popsat (neříkám, že to je špatně napsané, ale na to, v jakém stylu to je, bych čekal větší zábavu - seriál Timon a Pumbaa je ve stejném duchu, ale funguje lépe).
Tady někdo hodně popustil uzdu fantazii. A koukám, že autor ví i něco o fyzice, když odebírá černé díře energii přes rotaci
To bylo ostatně jediná věc z povídky, která mne vysloveně rozesmála. O to je to nejspíš smutnější. Holt ne každý humor musí být automaticky vtipný (pro každého). Je to vlastně poslední povídka ve Sborníku. Co k ní říct víc? Nic, raději. Ani k těm obrázkům. To je prostě takové.. nevím.. nemám slov.A tím končí i mé rádoby hodnocení Sborníku.
A to je zatím vše, co jsem k tomuto tématu chtěl vypustit z úst.
Kratší verze: Neumím moc pět chvály nebo dostatečně poděkovat a vyjádřit obdiv nad úsilým, které na tento kousek padlo, protože obyčejné slovo "děkuji" není myslím dostačující, ale stručně bych rád alespoň poděkoval všem, kdo se na tomto díle podíleli, zvláště několika vybraným autorům, jejichž povídky a obrázky mne skutečně oslovily.