28.02.2017, 15:54
První část:
Já jsem tě milovala dávno, Luno.
Ty ses mi zdála klisnou prostou půvabu,
když bylas malá; láska přišla však:
jak severáku van, jenž duby zachvěje,
když vpadne náhle do hor lesy pokrytých--
Pero cinklo o kalamář. Co to dělám? Někdo mne snad omámil jedem? Jsem pod vlivem kouzla?
Na dveře soukromé komnaty zabušilo kopyto. "Celestie!"
Celestie bleskově zmuchlala papír a spolkla ho. Do sena, mohla jsem ho přece nechat zmizet.
"Jistě, pojď dál!"
Do komnaty vstoupila Luna v nádherných blyštivých šatech, jen napůl došněrovaných.
"Sestřičko, mohla by ses podívat, jestli mi ty šaty vzadu sedí? Chci na dnešním plese vypadat dokonale."
To mi snad dělá naschvál. Ó, kéž by. Kdyby byla jen malá naděje...
Luna pomalu narovnala hřbet, vypnula hrudník a zdvyhla bradu. Předepsaná póza aristokrata.
Zkouší mě snad? Tuší něco? Co by si o mne asi tak pomyslela? Mohly bychom dál žít v jednom paláci?
Celestie ji obešla kolem dokola. "Je to dobré," oznámila suše.
"Jenom dobré? Doufala jsem, že tě okouzlí. Myslím, že se mi povolilo šněrování; mohla bys je dotáhnout?"
Je to jenom shoda náhoda. Sestry si přece pomáhají s šaty. Na tom není nic zvláštního.
Přistoupila k sestře z boku a sledovala jak se s dechem pohybuje její hruď. Se zdráháním přiložila kopyto tam, kde se hřbet prohýbá. Celé její tělo zaplavilo mravenčení. Netušila, jak je možné že stále stojí, protože v nohou ztratila veškerou sílu.
Je tak křehká... Zatraceně! Ten krozet jsem měla přece zavázat magií!
Princezna odskočila a telekinezí spěšně dokončila úkol.
"Tak, hotovo. Mám teď nějakou práci, tak kdybys mne omluvila..."
Luna přikývla a beze slova odkráčela z místnosti.
Usmívala se? Nebo se mi to zdálo? Můžu ještě věřit svým smyslům? Kéž bych tak věděla.
(Báseň je podle překladu od F. Stiebitze)
Já jsem tě milovala dávno, Luno.
Ty ses mi zdála klisnou prostou půvabu,
když bylas malá; láska přišla však:
jak severáku van, jenž duby zachvěje,
když vpadne náhle do hor lesy pokrytých--
Pero cinklo o kalamář. Co to dělám? Někdo mne snad omámil jedem? Jsem pod vlivem kouzla?
Na dveře soukromé komnaty zabušilo kopyto. "Celestie!"
Celestie bleskově zmuchlala papír a spolkla ho. Do sena, mohla jsem ho přece nechat zmizet.
"Jistě, pojď dál!"
Do komnaty vstoupila Luna v nádherných blyštivých šatech, jen napůl došněrovaných.
"Sestřičko, mohla by ses podívat, jestli mi ty šaty vzadu sedí? Chci na dnešním plese vypadat dokonale."
To mi snad dělá naschvál. Ó, kéž by. Kdyby byla jen malá naděje...
Luna pomalu narovnala hřbet, vypnula hrudník a zdvyhla bradu. Předepsaná póza aristokrata.
Zkouší mě snad? Tuší něco? Co by si o mne asi tak pomyslela? Mohly bychom dál žít v jednom paláci?
Celestie ji obešla kolem dokola. "Je to dobré," oznámila suše.
"Jenom dobré? Doufala jsem, že tě okouzlí. Myslím, že se mi povolilo šněrování; mohla bys je dotáhnout?"
Je to jenom shoda náhoda. Sestry si přece pomáhají s šaty. Na tom není nic zvláštního.
Přistoupila k sestře z boku a sledovala jak se s dechem pohybuje její hruď. Se zdráháním přiložila kopyto tam, kde se hřbet prohýbá. Celé její tělo zaplavilo mravenčení. Netušila, jak je možné že stále stojí, protože v nohou ztratila veškerou sílu.
Je tak křehká... Zatraceně! Ten krozet jsem měla přece zavázat magií!
Princezna odskočila a telekinezí spěšně dokončila úkol.
"Tak, hotovo. Mám teď nějakou práci, tak kdybys mne omluvila..."
Luna přikývla a beze slova odkráčela z místnosti.
Usmívala se? Nebo se mi to zdálo? Můžu ještě věřit svým smyslům? Kéž bych tak věděla.
(Báseň je podle překladu od F. Stiebitze)
drunken mantis grabs your ass