02.10.2018, 10:23
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02.10.2018, 13:05 uživatelem Martin. Edited 2 times in total.)
Jsem rád, že někdo toto vlákno založil. Epizodu jsem viděl včera, a vůbce jsem nevěděl, co s ní počít.
Jediná paralala, která mne napadala, se týkalo setkání starších lidí s novým světem, totiž technikou. Ti často mají pocit, že ničemu rozumí, nic nechápou, bojí se, mají problémy se začlenit (že by podobnost se začleňováním malých dětí do kolektivu?).
Když už se nakousl ten Star Trek, byla zde ještě jedna podobná epizoda (pokud pomineme Marka Twaina, protože ten neměl moc problémy se přizpůsobit nové době, ale spíš jí zpočátku opovrhoval, a snažil se jí hodnotit podle měřítek jeho doby):
http://memory-alpha.wikia.com/wiki/The_N..._(episode)
kde se lidé z 20.století měli adaptovat na dobu zcela jinou (skoro by se až nabízela podobnost s českým filmem Muž z prvního století). Byť tady to byla trochu jiná rovina - Offenhouse spíš nechápal svět, kde jeho bývalá moc nebo peníze nic neznamenají, a teprve ke konci se dostal k fázi: Co já ale tady tedy budu dělat? Jaké výzvy tu vůbec jsou?
Každopádně jeho arogance měla často na okolí (posádku) podobně "destruktivní" efekt jako u Rockhoofa.
I když, pravda, Scotty se snažil od začátku být nějak užitečný, ale "outdated" znalosti se prostě ne vždy dají dohnat snaživostí. Inženýr z roku 1900 by v roce 2000 byl ve většině případů také "na nic"
To se ale hodí docela na konflikt generací, kdy se prarodiče snaží dobře radit dětem. Některé věci se němění, ale jiné ano.
Rockhoofovu reakci na vesnici celkem chápu. Opustil jsem několik míst, kde jsem žil a která jsem trochu pomáhal utvářet. Nyní, když se tam vracím, noví majitelé si je pochopitelně upravili podle sebe. Byť jsem někdy zklamán, že se (dle mého názoru) nevyužívá potenciál místa tak, jak by měl (nebo vůbec), nějak kvůli tomu nevyšiluji. Nemůžete kontrolovat, jak se budou chovat ostatní, byť se jedná o místo (nebo věc), ke které máte nějakou citovou vazbu*
*) Mistři zastavárny: Sto dolarů je málo, víte, mám k tomu silnou citovou vazbu. Myslel jsem tak tisíc
Při stěhování nakonec zjistíte, že na čem jste tak lpěli ve starém místě, není najednou moc důležité a v novém "světě" to nepotřebujete (protože tam najdete zcela logicky spoustu nových příležitostí).
Návštěva starých kamarádů mi připomíná třídní sraz po pár letech. Tam zjistíte, kdo co dělá, jakou udělal kariéru a tak dále. Na druhou stranu, často znáte ti lidi ze školy (minulého života), takže je to spíš očekávané. Chyba je právě propadat "depresi" po zjištění, že všem ostatním se vede dobře, zatímco vám ne.
Kdo by takového učitele neocenil. Ostatně, nebyl by to přiroznější způsob výuky? Nezkoušet, nepsat žádné testy, nedělat žádné povinné domácí úkoly a učit se pozorováním, posloucháním..?
Rockohovo procházení zdmi (a nebo dveřmi, to je fuk): https://youtu.be/aDflsUaeX20?t=44
Jediná paralala, která mne napadala, se týkalo setkání starších lidí s novým světem, totiž technikou. Ti často mají pocit, že ničemu rozumí, nic nechápou, bojí se, mají problémy se začlenit (že by podobnost se začleňováním malých dětí do kolektivu?).
Když už se nakousl ten Star Trek, byla zde ještě jedna podobná epizoda (pokud pomineme Marka Twaina, protože ten neměl moc problémy se přizpůsobit nové době, ale spíš jí zpočátku opovrhoval, a snažil se jí hodnotit podle měřítek jeho doby):
http://memory-alpha.wikia.com/wiki/The_N..._(episode)
kde se lidé z 20.století měli adaptovat na dobu zcela jinou (skoro by se až nabízela podobnost s českým filmem Muž z prvního století). Byť tady to byla trochu jiná rovina - Offenhouse spíš nechápal svět, kde jeho bývalá moc nebo peníze nic neznamenají, a teprve ke konci se dostal k fázi: Co já ale tady tedy budu dělat? Jaké výzvy tu vůbec jsou?
Každopádně jeho arogance měla často na okolí (posádku) podobně "destruktivní" efekt jako u Rockhoofa.
I když, pravda, Scotty se snažil od začátku být nějak užitečný, ale "outdated" znalosti se prostě ne vždy dají dohnat snaživostí. Inženýr z roku 1900 by v roce 2000 byl ve většině případů také "na nic"
To se ale hodí docela na konflikt generací, kdy se prarodiče snaží dobře radit dětem. Některé věci se němění, ale jiné ano.Rockhoofovu reakci na vesnici celkem chápu. Opustil jsem několik míst, kde jsem žil a která jsem trochu pomáhal utvářet. Nyní, když se tam vracím, noví majitelé si je pochopitelně upravili podle sebe. Byť jsem někdy zklamán, že se (dle mého názoru) nevyužívá potenciál místa tak, jak by měl (nebo vůbec), nějak kvůli tomu nevyšiluji. Nemůžete kontrolovat, jak se budou chovat ostatní, byť se jedná o místo (nebo věc), ke které máte nějakou citovou vazbu*
*) Mistři zastavárny: Sto dolarů je málo, víte, mám k tomu silnou citovou vazbu. Myslel jsem tak tisíc
Při stěhování nakonec zjistíte, že na čem jste tak lpěli ve starém místě, není najednou moc důležité a v novém "světě" to nepotřebujete (protože tam najdete zcela logicky spoustu nových příležitostí).
Návštěva starých kamarádů mi připomíná třídní sraz po pár letech. Tam zjistíte, kdo co dělá, jakou udělal kariéru a tak dále. Na druhou stranu, často znáte ti lidi ze školy (minulého života), takže je to spíš očekávané. Chyba je právě propadat "depresi" po zjištění, že všem ostatním se vede dobře, zatímco vám ne.
Kdo by takového učitele neocenil. Ostatně, nebyl by to přiroznější způsob výuky? Nezkoušet, nepsat žádné testy, nedělat žádné povinné domácí úkoly a učit se pozorováním, posloucháním..?
Rockohovo procházení zdmi (a nebo dveřmi, to je fuk): https://youtu.be/aDflsUaeX20?t=44