tak. Už jsem jasně dala najevo, že zbožňuju elfy a celkově kouzelné bytosti. ano - monica dostala + za uhádnutí Legolase. jo, byl to on. gratulace monice
no... dovolte mi napsat ,,krátký'' příběh mé OC postavy.
Jednoho dne, kdy byla malá princezna Jasmin na procházce v lese, tak se zamyslela, až úplněě zapomněla na čas. Začala být zima a jedinou její výhodou byla její vlající hříva. Začala se velmi bát, že už se nikdy nevrátí domů. Byla sama, hluboko v lese, cestu si nepamatovala, měla strach a ještě se mohle ohřát pouze o svoji hřívu.
jak jí byla zima, začala být velmi unavená a nakonec usnula. V domění, že nikdy nenajde cestu zpět, náhle pocítila velmi v těle velmi zvláštní pocit. Jakoby se ani nechtěla vrátit domů. Krátce se jí zastesklo, ale nějakým způsobem prostě věděla, že domů nechce. Ráno se probudila velmi brzy - byla ještě tma. Měla hlad a tak se pustila hlava nehlava napříč lesem. Nakonec našla pramínek a nějaké bobule - maliny, ostružiny borůvky... všimla si, že je zde les takový .... jiný. Začala se zuřivě rozlížet okolo sebe. Začala si všímat mnoha věcí. Už byla na odchodu, když do ní někdo zezadu vrazil.
když se otočila, byl to dospělý poník, ale nevypadal jako normální poník. Všimla si, že má velmi špičaté uši a roh. Moc se ho lekla a okamžitě se snažila utéci, už bylo příliš pozdě. Okolo stáli další tací poníci s velmi zvláštními cutiemarky. Všichni měli špičaté uši.
co teď? kdo jsou? Pomyslela si princezna a vlastně až teď si vzpomněla na staré pohádky z dětství, kdy jí maminka vyprávěla o zvláštních lesních ponících.... jak se jen jmenovali? Už si vzpomněla - elfové. Překrásní poníci s bílou, hnědou, blonďatou nebo černou hřívou. Také si až teď uvědomila, jak je vlastně ještě malá. ,,Odkud jsi a proč jsi tady?'' Zeptal se jeden z elfů. ,,Jsem princezna Jasmin. Včera jsem šla do lesa a ztratila jsem se. Musela jsem zde přespat a tady jsem se napila a trošku se i najedla. Když tak o tom přemýšlím... domů se mi ani nechce. Les je tady opravdu krásný.''
,,Ano, my víme. Sami už tuto část tohoto lesa spravujeme šíleně dlouho. Téměř 3000 let. Nemůžeš tu zůstat. Neznáš to tu. Pojď s námi.'' Elfové ji odvedli svého města. Nic krásnějšího dosud neviděla. Tyto unikátní stavby s elfy byli tak nádherné, že se zkrátka na to nedalo nedívat. ,,Vítej v Elvenrone, Jasmin.''
řekl opět elf. Poté, co byla uvítána a byl jí přidělen pokoj, se šla podívat. po městě. Připadala si divně. Všichni zde měli téměř stejné hřívy - poměrně dlouhé, rovné. Jen ona se cítila jiná, protože měla vlající hřívu a všichni na ni koukali jako na vetřelce. Prohlížela si město dlouho do noci. S několika elfy se spřátelila. Byli asi v jejím věku, takže si i docela rozumněli. Další ráno probíhal zase o něco lépe. Elfové si na ni začali zvykat, takže měla za chvíli mnoho přátel i mezi dospělými. Po věčerech s nimi sedávala a zpívala s nimi elfské písně. Všichni si jí opravdu začali velmi všímat a začali si něco mezi sebou šuškat.
Doma se o Jasmin velice báli. Snažili se ji najít, ale nepodařilo se jim to. Museli se tedy smířit s tím, že už ji asi nikdy neobjeví. Všem to velmi rvalo srdce. Uběhl asi týden a Jasmin si už velmi zvykla na život v Elvenrone. Ale hříva ji stále nějakým způsobem vadila. Zeptala se tedy Lery, jestli někoho ohledně změny hřívy neznala. ,,Ale jistě, elfka Manechange ti je může změnit. Pojď se mnou, dovedu tě k ní.'' Když k ní došly, zdvořila se zeptaly, jestli by mohli využít jejího daru. Elfka byla velmi nápomocná a tak se nenechala dlouho přemlouvat. Ovšem kouzlo musela vidět pouze ona a Jasmin. Lera tedy čekala venku. ,,A jaký styl by jsi chtěla?'' zeptala se elfka. ,,Svoji pravou hřívu. Toto není ona. Je to jen přetvářka, vím to.'' ,,Dobře bude to těžké kouzlo. Nevím, jak vypadá tvá pravá hříva a tak to bude velmi náročné.'' Jasmin se tedy nabídla, že ji může část své energie dát, když bude potřebovat. Tak tedy začaly. Maneina čarovná aura měla krásně oranžovou barvu. Jas cítila, jak se jí mění hříva.
Pro obě dívky uběhl velmi dlouhý čas. Po velmi náročném zákroku, kde Jas musela darovat téměř polovinu své síly se to povedlo. Obě byly velmi vyčerpané. Chvíli omdlely vyčerpáním. Po několika minutách se Jasmin vzbudila, ale Mane ještě ne. Šla se tedy podívat do zrcadla, jak její opravdová hříva vypadá. Když na sebe pohlédla, nevěděla, jestli se jí to zdá, nebo je to skutečnost.
Jak....jak je to možný? Co se to se mnou stalo? Jas měla změněnou hřívu, to ano. Měla krásnou, dlouhou blonďatou hřívu. Jenomže to nebylo všechno. Měla špičaté uši a roh jako elfka.
Za chvíli se probudila i Mane. Ta tomu vůbec nerozumněla. Jaktože Jasmin promněnila v elfku? Ani jedna si s tím nevěděla rady. Vyšly tedy ven. Lera jim nejdříve chtěla vynadat, že jim to tak dlouho trvalo. V půlce věty se ovšem zarazila, když pohlédla na Jas. Zeptala se, jestli je to vtip, ale když jí řekly že ne, začalo ji něco docházet. ,,Čím to je Lero?'' zeptala se Jas. ,,Je to stará pověst... nikdo nevěřil, že by mohla být skutečná. Vypráví o klisničce, která se náhodou dostane k našemu klanu a náhodou ji jiný elf promění v její pravé já.... Jas... ta pověst se vyplnila. Ty jsi ta klisnička z lesa. To, že jsi alicorn, tu nehraje roli. Ale je důvod k oslavě. Pověst také říká, že s tebou se se budou přenášet nejkrásnější písně a lesu se nikdy nebude nedařit. Víme, kde je město poníků herelas. Můžeš je navštívit a přivést sem, pokud by se ti po nich stýskalo. Kdo ví.... třeba také nemají své pravé já teď vidět'' Tak tedy po dlouhé oslavě doprovodila skupina elfů Jas do jejího starého domova. Doma ji velice uvítali. Když jim řekla, že tu ovšem nesmí zůstat, všichni na ni začali naléhat, jestli to pravidlo nejde nějak obejít. ,,Počkejte, nechte mě domluvit'' řekla. ,,Řekla jsem, že tu nemůžu zůstat, ale můžete jít se mnou, do elfského města Elvenrone. Být vámi přijmu to.'' Všichni náhle silně uvažovali - mají odejít a zůstat tam.... nebo zůstat zde a už nikdy nevidět Jasmin? Většina tedy nakonec hlasovala, že půjdou s ní, takže rodina šla. K velkému překvapení si ve městě velmi rychle zvykli. Odhodili svůj starý život za hlavu a začali žít nanovo. Začali žít úplně nový příběh. Jasmin se naučila se sestrou s lukem a šípy, bratři se museli obejít bez spoustu věcí, ale taky to přežili. Maminka s tatínkem byli prostě šťastní a Andrea (bráchova přítelkyně)? Té se narodil krásný klouček se špičatým rohem a ušima. Zkrátka úplně nový život.
Jak jsem říkala na začátku - ,,krátký'' příběh.
já když mám nápad, tak se umím opravdu dost rozepsat
jestli jste to dočetli až dokonce, tak vám děkuji
To je dokonale
![[Obrázek: Baby_Saphira_by_Ruth_Tay.jpg]](http://files.ckmamutitlapa.webnode.cz/200000584-129bb13960/Baby_Saphira_by_Ruth_Tay.jpg)