(20.02.2017, 16:19)Tuxik Napsal(a): Jo a ještě jedna věc. Nepsal jsem o tom, že by problém dané osoby byl v nepřijmutí jejích chyb a nedostatků. Bylo to o tom, že se jmenovaná osoba naopak snaží svobodně projevit svoji výjimečnost, ale při každé snaze jen tvdě narazí - okolí jí to dá sežrat.
To je přílišné zobecnění - výjimečnost samotná může být sice překážkou, ale obvykle jde o dopad té výjimečnost na ostatní. Když budeš třeba výjimečně zapáchat, tak se to okolí taky líbit nebude. To, že se pod výjimečnost mentálně schová nejeden neduh je bohužel každodenní zkušenost. Frolda byl taky výjimečný globální moderátor, spisovatel, překladatel LARPu, člen literární mafie etc. a taky se hrozně zlobil, že jsme jeho zcela unikátní výjimečnost neuznávali
btw. přijmout vlastní chybu tím, že si dáš facku a tím je věc vyřešená, není přijmutí chyby, ale přijmutí trestu (dvě velmi odlišné věci).
Citace:Jedná se jen o jeden pohled. Pro správné zachycení problému by se hodil pohled "nenáviděného okolí" - ke svému konání muselo mít dobrý důvod. Ale kdybych to měl rozepisovat, pak to nikdo nepřečte a i takhle se dá v krátkém díle najít a zachytit mnohé.
Když jsi zavřenej ve vlastním světě dělící lidi na ubližující a ublížené (zločin a trest), tak ty, kteří tenhle masochismus neprovozuoju, pochopíš těžko - když začínáš jednání s lidmi preventivním (rádoby) zdrcujícím úderem ideálně v přesile, nasadíš argumentační fauly, zkusíš citové vydírání (to je ta ubližující strategie) a když to nevyjde, začneš hrát oběť (tzn. přepneš na ublíženou strategii) a doufáš, že to za podpory ostatních vyjde (zajímavé je, když v tu chvíli vstoupí do hry Rwakk, ale to je jiná kapitola). Když ani to nevyjde, řekneš, že tě okolí odmítá pro tvou výjimečnost. Tak asi jo no - pokud jde o tuhle výjimečnost, tak to bude ta příčina. Ale pokud v běžném životě funguješ stejně, tak má okolí dost důvodů ti to stejným způsobem vracet, což se ti nelíbí. Chápu. Obzvlášť když tenhle systém uplatňuješ i vůči sobě samému (si zkus sám odpovědět na to proč).
You need more magic of friendship - zkus se občas podívat na seriál s poníky a zamyslet se nad tím (to myslím vážně).
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Tak nepříjemný mi to zas tak nebylo, protože jsem zvyklý (asi vydám sborník těch nejlepších nenávistných PM/IM zpráv z fóra na mou adresu, lol!) pamatuju si i velmi dlouhé roky, jak se ke mě kdo zachoval, ale beru ohled na to, že se lidé můžou měnit. Takže v pohodě - Rwakk mi taky napřímo řekl, že mě nemá rád, stejně jako spousta dalších lidí, takže žádné moc překvápko po našich předchozích dohadech tady.
Ber to jako reakci na svou krátkou povídku, také inspirovanou naším nedávným rozhovorem a na ty předchozí diskuze tady - taktéž jsi žádal pohled "nenávistného okolí". Tipuju, že tuhle definici pro tebe splňuju, tak tedy tady je ten pohled. Třeba se to odrazí v dalším tvém literárním díle.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Znám jednoho člověka, o kterýmu řikaj přechytralej. Není to ale kvůli tomu co říká (to je opravdu chytrý), ve skutečnosti je to proto, že se pořád opakuje, mluví zdlouhavě a nudně. A takhle to bejvá.
Z pohledu nestranného pozorovatele bych si dovolila vám vstoupit do dialogu:
Jamisi, zas tak osobně bych si to nevykládala, v Tuxikově textu se zrcadlí, jak mu připadá, že s ním jedná celý svět. Vaše debata ho jen postrčila k tomu, aby to sepsal. Co může mít proti tobě jakožto jedinci, je, že svou empatii využíváš někdy až moc urychleně. Vidím na tobě, že chceš lidem vždy pomoci, ale musíš brát v potaz, že ne všichni jsou ihned připraveni tvou pomoc přijmout a v některých smutných případech o ni vůbec nestojí. Respektive, když jim podáš ruku, vyloží si to jako útok na svou osobu. Momentálně se snažíš, aby si Tuxik nenamlátil hubu při honění se za svou vizí potenciálu, já se ale domnívám, že někdy to je právě to, co člověk potřebuje. (Ačkoli možná mám jen tendenci se snažit každému vyhovět, kdo ví.)
Tuxiku, nevím, čím si procházíš, a možná jsem si to jen špatně vyložila, ale na sraze mne trochu zarazilo, když z tvých slov vyznělo, že je špatně se svými emocemi svěřovat, skoro jako by bylo špatně je vůbec cítit. Rozhodně není nic zlého na tom být někdy smutný či raněný, (i když jsi muž,) a už vůbec není špatně své emoce prožívat a občas je i ukázat svému okolí (nejen formou děl). Je to rozhodně lepší než je v sobě dusit, protože tak se nikdy nic nevyřeší. Máš okolo spoustu lidí, co tě rádi vyslechnou a podepřou, pokud je to v jejich silách. Není to ty versus celý svět. Nikdy na nic nejsi sám, pokud sám být nechceš.
Eh... že jsem vůbec něco psal nechám to napříště těm, kteří dokáží zvolit adekvátnější úroveň komentářů (lidí je tu na to dost).
Můj problém je holt to, že vidět dělat někoho ty samé chyby a řítit se do podobných průserů, jaké se povedly kdysi mě, ve mě vyvolává potřebu dát aspoň dotyčnému zpětnou vazbu, které se patrně ostatní (dle jeho vlastních slov) vyhýbají. Jak s tím naloží už je jeho věc. Tak nějak si prostě říkám, že by z těch téměř dvou desetiletí zkušeností mohl mít užitek taky někdo jiný, než jen já. Ale nikomu to cpát nebudu.
Pokud o zpětnou vazbu v podobě o které si myslím, že dotyčnému prospěje, není zájem, tak řekněte/napište. Budu věnovat své úsilí a energii jinde, než na pochopení někoho, kdo po mě něco chtěl a já se mu snažil nějak vysvětlit, proč to v dané podobě nemůžu přijmout - odpovědí bude prosté "V této podobě ne a zbytek není můj problém".
Píšu hodně, mluvím hodně, aby bylo jasné, co chci říct. Ale už jsem z toho všeho unavený. Tumáte ručník v ringu, jdu dělat něco užitečného.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Ale ne, neber to jako ztrhání tvé zpětné vazby. Je rozhodně dobře, že jsi to řekl a napsal, myslím, že jsi tím zachytil hodně podnětných myšlenek. Snažit se pomoci, na to hodně lidí gule nemá, a za to tě strašně obdivuji.
Nevím sice, jak ostatní, ale já ti jen chtěla dát vědět, že je někdy nejlepší počkat, až se ti lidé otevřou sami. Musí se počkat, až poupátko samo rozkvete, teprve pak se uvidí barva jeho květu.
Pokusím se, aby můj komentář k tvému dílu Podřiď se nezněl moc útočně, ačkoliv po přečtení i po tom víně v sobě na to mám extra chuť.
Budu reagovat rovnou během čtení. Tudíž tento komentář je vyloženě čerstvý, nejedná se o uleželý názor.
"V ulicích potkáváte tisíce lidí a přitom si připadáte sami na opuštěném ostrově." Chceš znát všechny? Bydli na vesnici. Nebo v maloměstě.
"V práci vám připomínají, že vás neplatí za přemýšlení." Na ekonomce nás učili jednu věc, která mi připadá natolik krásná, že ji používám v sobě doteď. Veškerá práce, tedy džob, který vykonáváš je jednoduše zpeněžení tvého času. Tzn. pokud pracuješ za pár korun, jednoduše tvůj čas nemá takovou hodnotu jako čas jiného člověka (případně nemáš takovou schopnost svůj čas prodat za svou pravou cenu). Takže jestli tě platí za "nepřemýšlení", znamená to jedno z těch dvou nahoře, tvůj čas nemá cenu, nebo jím plýtváš na zbytečné nebo nehodné věci.
„Buďte sami sebou! Mějte se rádi!“ Naučit se mít sám sebe je skill, na který musíš obětovat x desítek/stovek hodin, abys tomu věřil. Ale jednou se začít musí. Ten čas za to stojí. Z kontextu jsem vyčetl, že to považuješ za zbytečnou radu, která neřeší tvé problémy. Ano, je to tak, není to zázrak na počkání,ale na druhou stranu, to má něco do sebe. Prostě se nauč říkat ne, protože tvůj čas nestojí za každou maličkost o kterou tě někdo požádá. A to ani v práci. Nauč se být upřímný, ale zároveň za upřímností neskrývej drzost/sprostotu.
"Jak se pak můžete mít rádi, když vám okolí dává najevo, že vás rádo nemá?" Na tohle používám krásný citát z doby římské. Scipio Africanus totiž řekl: "Jsem přesvědčen o tom, že život je z 10% o tom, co se stane se mnou a 90%, jak na to reaguji." Jasně, že se člověk musí přizpůsobovat svému okolí, ale o tom je síla osobnosti, která si určí vlastní hodnoty, podle kterých se bude chovat. Ohýbat se jak guma podle toho, jak ti kdo zapíská svědčí možná tak o nedostatku vůle.
Podřizuje se člověk, který vidí jen dvě možnosti. Ano nebo ne. Ale nemá dostatečně neortodoxní myšlení aby viděl možnosti jako možná, nejsem si jist, obojí, a co třeba...
Vzpomínám si, že tohle dilema člověk vs společnost není tvoje momentální téma, ale trvá nějakou dobu. Osvětli mi, jak se to změnilo za tři roky, co jsme si moc nepsali. To je dostatečně dlouhý čas na to, aby člověk prošel změnou. Vidím to sám na sobě. Zdá se to málo a přesto to vypadá jako mílové kroky.
I kdyby z toho byl jen podnět na další dílo, byl by to dobrý výsledek.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
to snad ani nejde 
nechám to napříště těm, kteří dokáží zvolit adekvátnější úroveň komentářů (lidí je tu na to dost). 