24.03.2013, 18:50
Těžko říct. Tam kde bydlím se stalo hodně zvláštních věcí a ne jenom mě. U toho posledního příběhu si sám nejsem jistý jestli to nebyl jen příliš živý sen. Co je opravdé je to, že ten pes vážně zmizel tak těžko říct.
Taky je zajímavá ta ulice pod námi. To místo mě velmi odpuzuje a nejsem schopný tam vejít.
Taky vím, že tyhle věci se u nás děly i dávno než jsem se vůbec narodil, ale vždy když se snažím zjistit něco více tak o tom nikdo nechce moc mluvit, ale z toho co jsem zjistil se tu jedné noci stalo něco hodně děsivého a údajně v tom hrálo roli vyvolávání duchů. Bohužel ať se tu tehdy stalo cokoliv tak o tom nikdo nechce mluvit.
Možná i proto se zde děje tolik podivných jevů. Jeden příběh co mi hodněkrát vyprávěla mamka bylo když se ji zjevil duch babičky. Tehdy měla těžké spaní a když se probudila tak na balkóně za úplňku stála její babička. Stála tam v noční košili a nočního větru ji vlály její bílé vlasy. Vypadala tehdy velmi tajemně a pak k ní natáhla ruku a pravila ,, nechoď na křižovatku". V tom se mamka probudila znovu a zjistila, že to byl jen sen.
Když se ale podívala na měsíc tak byl taky úplněk a foukal silný vítr. Každopádně když potom šla přes jednu křižovatku do práce tak ji málem srazilo auto.
Kdysi jsem to bral jen jako strašidelné historky, ale po tom co jsem sám zažil si myslím, že se to doopravdy stalo.
Taky je zajímavá ta ulice pod námi. To místo mě velmi odpuzuje a nejsem schopný tam vejít.
Taky vím, že tyhle věci se u nás děly i dávno než jsem se vůbec narodil, ale vždy když se snažím zjistit něco více tak o tom nikdo nechce moc mluvit, ale z toho co jsem zjistil se tu jedné noci stalo něco hodně děsivého a údajně v tom hrálo roli vyvolávání duchů. Bohužel ať se tu tehdy stalo cokoliv tak o tom nikdo nechce mluvit.
Možná i proto se zde děje tolik podivných jevů. Jeden příběh co mi hodněkrát vyprávěla mamka bylo když se ji zjevil duch babičky. Tehdy měla těžké spaní a když se probudila tak na balkóně za úplňku stála její babička. Stála tam v noční košili a nočního větru ji vlály její bílé vlasy. Vypadala tehdy velmi tajemně a pak k ní natáhla ruku a pravila ,, nechoď na křižovatku". V tom se mamka probudila znovu a zjistila, že to byl jen sen.
Když se ale podívala na měsíc tak byl taky úplněk a foukal silný vítr. Každopádně když potom šla přes jednu křižovatku do práce tak ji málem srazilo auto.
Kdysi jsem to bral jen jako strašidelné historky, ale po tom co jsem sám zažil si myslím, že se to doopravdy stalo.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.