02.08.2013, 16:41
Dlouho jsem tady nic nepsal ale ještě jsem si vzpomněl na jednu příhodu.
Určitě když jste byli menší tak vás rodiče strašili abyste nechodili na nějaké místa a říkali, že tam straší nebo něco v podobném stylu.
Kdysi dávno mě takto strašívala babička abych nechodil sám do lesa protože bych překročil bludný kořen a ztratil se.
Jednou když jsme šli na hřiby tak jsem se s kamarády oddělil od ostatních a šli jsme hlouběji do lesa. Dostali jsme se na zvláštní místo. Byly tam malé smrky a všude na obloze lítaly vrány nebo krkavci. Pak jsme se dostali na nějakou mýtinu a všude bylo plno zvířecích kostí. Dostali jsme strach a rychle utíkali pryč.
Po chvíli jsme se dostali do normálního lesa a narazili na ostatní. Hned jsme spustili co jsme viděli a babička na nás byla hodně naštvaná. Když jsme to ostatním chtěli ukázat tak jsme na to místo už nikdy nenarazili. Později jsem ho sám zkoušel najít ale nikdy jsem už na to místo nenarazil.
Vím, že mi babička říkala, že to je ten důvod proč nemáme chodit sami do toho lesa. Nikdy jsem nepřišel jak to bylo doopravdy ale přišlo mi to velmi zajímavé.
Určitě když jste byli menší tak vás rodiče strašili abyste nechodili na nějaké místa a říkali, že tam straší nebo něco v podobném stylu.
Kdysi dávno mě takto strašívala babička abych nechodil sám do lesa protože bych překročil bludný kořen a ztratil se.
Jednou když jsme šli na hřiby tak jsem se s kamarády oddělil od ostatních a šli jsme hlouběji do lesa. Dostali jsme se na zvláštní místo. Byly tam malé smrky a všude na obloze lítaly vrány nebo krkavci. Pak jsme se dostali na nějakou mýtinu a všude bylo plno zvířecích kostí. Dostali jsme strach a rychle utíkali pryč.
Po chvíli jsme se dostali do normálního lesa a narazili na ostatní. Hned jsme spustili co jsme viděli a babička na nás byla hodně naštvaná. Když jsme to ostatním chtěli ukázat tak jsme na to místo už nikdy nenarazili. Později jsem ho sám zkoušel najít ale nikdy jsem už na to místo nenarazil.
Vím, že mi babička říkala, že to je ten důvod proč nemáme chodit sami do toho lesa. Nikdy jsem nepřišel jak to bylo doopravdy ale přišlo mi to velmi zajímavé.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.