31.01.2017, 23:24
Díky za komentář, Rwakku. Popravdě mě při psaní čtvrté kapitoly nedošlo, že by to mohlo působit až takový mindfuck. Tohohle echa si vážně cením, neb vidět příběh z pohledu čtenáře se mi jako autorovi opravdu hodí.
Problém Blázince je, že příběh jako takový je docela komplexní. Nepůjde čistě jen o hrátky se čtenářem (i dkyž to teď vypadá), věci by se měly časem stávat jasnějšími, ačkoliv teď mám vyloženě pochybnosti
Vlastně jako celek by se příběh měl číst na dvakrát. Při prvním čtení by z něho měla vyzařovat nejistota, pochybnosti o realitě. Při druhém by se ti měly dávat dohromady jednotlivé kousky skládačky a mělo by vyplynout, proč se každý choval tak, jak se choval.
Při vyprávění se soustředím na zachycení pocitů a dění okolo Starry Seeker. Ona sama pořádně neví, co se děje. Co je realita? Co se skutečně děje? Co je výplodem čiré fantazie? Co jsme skutečně prožili? Jak můžeme definovat, co je skutečné? Je skutečné to, na co si můžeme sáhnout? Je skutečné to, co můžeme slyšet? A co lidi, kteří slyší a vidí věci, které nikdo jiný ne? jsou kvůli tomu snad šílení blázni? Pro ně je to jejich vlastní realita, oni v ničem žádnou chybu nevidí - je to jejich skutečnost. Stačí si vzpomenout na období, když jsme byli dětmi. Kolikrát jsme se nečeho báli? Kolikrát jsme věděli, že v té skříni prostě ten bubák je!
Realita je vrtkavá a hlavní hrdinka je v roli postavy, která se střetává s věcmi, které ostatním lze jen stěží vysvětlit. Na druhou stranu, co když to není žádná hrdinka, ale opravdu se jedná o schizofrenického nebezpečného magora?
Problém Blázince je, že příběh jako takový je docela komplexní. Nepůjde čistě jen o hrátky se čtenářem (i dkyž to teď vypadá), věci by se měly časem stávat jasnějšími, ačkoliv teď mám vyloženě pochybnosti
Vlastně jako celek by se příběh měl číst na dvakrát. Při prvním čtení by z něho měla vyzařovat nejistota, pochybnosti o realitě. Při druhém by se ti měly dávat dohromady jednotlivé kousky skládačky a mělo by vyplynout, proč se každý choval tak, jak se choval.Při vyprávění se soustředím na zachycení pocitů a dění okolo Starry Seeker. Ona sama pořádně neví, co se děje. Co je realita? Co se skutečně děje? Co je výplodem čiré fantazie? Co jsme skutečně prožili? Jak můžeme definovat, co je skutečné? Je skutečné to, na co si můžeme sáhnout? Je skutečné to, co můžeme slyšet? A co lidi, kteří slyší a vidí věci, které nikdo jiný ne? jsou kvůli tomu snad šílení blázni? Pro ně je to jejich vlastní realita, oni v ničem žádnou chybu nevidí - je to jejich skutečnost. Stačí si vzpomenout na období, když jsme byli dětmi. Kolikrát jsme se nečeho báli? Kolikrát jsme věděli, že v té skříni prostě ten bubák je!
Realita je vrtkavá a hlavní hrdinka je v roli postavy, která se střetává s věcmi, které ostatním lze jen stěží vysvětlit. Na druhou stranu, co když to není žádná hrdinka, ale opravdu se jedná o schizofrenického nebezpečného magora?
"You want dubbing quallity? Bah! It´s the quantity what earns money!"